Červenec 2015

Děda měl mrtvici

14. července 2015 v 12:15 | Moi Keiniku Sang |  Po přízni řízni...
Za poslední dva dny nám to tak nějak všechno spadlo na hlavu. Grilovali jsme, máti kousla do masa a ulomila si jeden z předních zubů a teď to vypadá fakticky děsivě. Jelikož pracuje jako pokladní, byla celekm v řiti, že bude plašit zákazníky.
Druhej den ráno šel bratr k doktorce, protože na začátku prázdnin měl klíště a teď se objevil flek. No, tak máme boreliózu. Tři týdny antibiotik a probiotik, žádná pohybová aktivita, což je pro bratra horší než smrt. Tohle bude fakticky zatěžkávací zkouška.

A to stejné ráno dědu odvezla rychlá, protože v noci mu bylo zle ve velkým stylu. Dostali jsme echo, že to byla nevolnost od tlaku. Dozvěděla jsem se to cestou do práce, takže jsem rychle pošmudlala nejnutnější a pak se zdekovala, protože jsme samozřejmě okamžitě jeli za babičkou. Bez máti, která, napůl psychicky zhroucená, musela zůstat v práci, protože tam ji nikdo nevystřídá.

Šli jsme za dědou do nemocnice. Byla to mozková mrtvice, na to jsme nepotřebovali ani doktory, děda měl rozjetý oči a pomalu mluvil. Jinak to ale nenechalo žádný škody, děda komunikuje, poznává nás a všechno, jenom ty oči jsou fakt strašidelný.
Večer, chvíli potom, co jsme odešli, ho převezli do Břeclavi, kde potvrdili mrtvici a začali rozpouštět blokující sraženinu. Ta je snad už rozpuštěná a děda by měl být z nejhoršího venku.
Nicméně jsme všichni dost v háji. U babičky se tak nějak střídáme, plus má naštěstí podporu sousedů, protože jakkoliv to neklapalo doma, osazenstv penzionu má dědu rádo, poněvadž děda je tvor společenský.

Doufám, že tam co nejdřív zase pojedeme. I když se snažím normálně fungovat, leží mi to v hlavě. Aspoň jsem se troooošku uklidnila, když teď víme, že je mu líp.

Why everything sucks so much.

Vampire Academy - překvapení roku?

12. července 2015 v 13:29 | Moi Keiniku Sang |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence
http://www.hdwallpapersimages.com/wp-content/uploads/2014/02/Vampire-Academy-Logo-Rosemary-Hathaway-Images.jpg

Víte co? Možná si přečtu i nějakou tu knihu.
Už jsem se hodně dlouho nepustila do řádné upířiny. krom Underworldu a Interview s upírem. Po těch potratech se Stmíváním jsem na to ani neměla chuť.
Nicméně, a nedělám si srandu, se mi před pár dny zdálo o Gabrielu Byrneovi, byl to navýsost divnej sen, každopádně mě přiměl prolízt zase jednou Gabeovu filmografii a podívat se, co má můj miláček v rukávu. Když na mě vypadla Upíří akademie, nevěřila jsem vlastním očím. A udělala jsem něco, co dělám v jednom kuse - podívala se na film kvůli herci, připravená na nejhorší, tj. příšernej film a jeho pětiminutové cameo.

Dostala jsem poměrně vtipnou teenage komedii s upíry, slušnými kostýmy, příjemnou atmoškou a panem Byrnem jako rozkošným záporákem.

Příběh je celkem jednoduchý. V tomhle universu jsou tři skupiny upírů - Moroi, ti hodní, královští upíři, Strigoi, zlí bloodsuckeři, co hoří na slunci, a dhampýři, poloupíři, kteří pracují většinou jako bodyguardi pro Moroi. Pak je tu těch dvanáct královských rodin, pokud jsem to dobře pochopila, všichni Moroi jsou z těhle rodin. Momentálně vládne královna Tatiana.
http://24.media.tumblr.com/d5398bc8bea6eefbd4f9b9e8e3ac7c3b/tumblr_mrjytirMdi1seyhubo1_500.gif?width=500
Lissa being motivational.

Drámo se odehrává na pozadí školy, Sv. Vladimira, což je něco jako Bradavice pro upíry. Chodí tam samozřejmě jenom Moroi a dhampýři, Strigoi jsou většinou zalezlí v jeskyních a opuštěných skladech a tak.
Takže máme dvě středoškolačky, dhampýrku Rose a morojskou princeznu Lissu (celým jménem Vasilisa Dragomir, což je mrtě cool jméno, dle mého soudu). Rose od své ex-učitelky dostala za úkol vypakovat se i S Lissou z akademie, páč to tam neni bezpečný (totální Bradavice), cpož udělají, samozřejmě je chytnou, dovezou zpátky, Lissa je najednou na úplném spodku splečenského žebříčku, dostává výhružky a neustále se jí do cesty pletou mrtvá zvířata.
Rose chce ředitelka rovnou vyrazit, ale Lissa použije svou vymakanou upíří hypnózu, aby Rose mohla zůstat. Plus se za obě přimluví děkan školy, princ Victor Dashkov, starý přítel Lissiny rodiny. Po Tatianě by byl logický následníkem trůnu, kdyby ho ovšem zaživa nepožírala nemoc, díky které vypadá na sto místo na svých čtyřicet. Lissa je tím pádem na řadě.
http://images.fandango.com/images/fandangoblog/VA_VictorDashkov-(Gabriel-B.jpg
Victor před. Nemocný, rozkošný starý pán s hůlčičkou a šálou (Victor má krapet fetiš na šály. A hůlčičky.)
Výhružky ovšem nepřestávají a všechno vyvrcholí Lissiným únosem, na němž se podílejí ty nejméně pravděpodobné osoby a Lissa i Rose nestačí valit očka. On totiž Victor chce být zdravý a vládnout a jde přes mrtvoly, dokonce i přes ne-mrtvolu své rozkošné dcery.
https://33.media.tumblr.com/8170c531dc4df8433d80157ab1dba54e/tumblr_n4qvxaJJwc1qcvp48o2_250.gif
A Victor po. Zdravej a člověk by ho bacil. Vyskakuje si, i když je v base, fucker jeden.

http://38.media.tumblr.com/b427e3b7e033e530010642a3a82f7b2f/tumblr_n9w1e1Imyl1sx948ro1_250.gif
Fuck you, Victore, vážně. Tohle podělals. Natalie je ovšem pořád rozkošná a já si ji adoptuju, tak.
Je tam spousta chlapců jako eyecandy pro cílovou věkovou skupinu, plus jeden "starší", Danila Kozlovski, který má být charismatickým starším trenérem, do kterého se zamiluje Rose, nicméně si je to mnou, ten kluk byl fakticky meh... prostě meh. Hezký tělo možná, ale meh. Musím ovšem objektivně uznat, že s Rose jim to sluší.
http://4.bp.blogspot.com/-zg1mmg3U0qA/VBQD2KdcV_I/AAAAAAAASlg/YhQckpMhjrY/s1600/13.gif
Yop. Sluší.

Tatiana Ivashkov, Victor a Natalie Dashkovovi, Dimitri Belikov, ředitelka Kirova, Lissa Dragomir, Mia Rinaldi... tohle je moje nejoblíbenější část. Ruští upíři. Ukrajinští upíři. Maďarští upíři. Rumunští upíři. Italští upíři. EVROPŠTÍ UPÍŘI. Yaaaas, motherfucker!
Pardon, mám jenom fakticky ráda evropský upíry :3

Po technické stránce to byl tak průměr. Hudba nijak zvlášť výrazná, ale slušná, hodně písniček, mezi nimiž jsem našla pár nových kousků do playlistu. Triky nic moc, ale nebylo jich moc potřeba. Kostýmy fajn, mám ráda tenhle typ kostýmů - vypadá to jako normální oblečení, ale má to takový zvláštní něco... plus Vicova šála mě prostě brala :3.

Takže shrnuto podtrženo, žádná očekávání, milé překvapení. Možná si dokonce přečtu knihu. Nějakou. Ono je jich asi hodně. Já nevím, nesledovala jsem to, heh.
Gabriel vypadá pořád skvěle, i když mu táhne na sedmdesát, pořád může hrát čtyřicátníka a pořád je k sežrání. Ten chlapeček z Milerovy křižovatky se zas tak moc nezměnil.
http://33.media.tumblr.com/8b3e0f15ec5a906dc2d431d02c910431/tumblr_nnqj7kcsgI1r4nvv3o1_500.gif
No dobře, chlapeček, bylo mu čtyřicet.

Special snowflake syndrome

5. července 2015 v 16:07 | Moi Keiniku Sang |  Když dostanu chuť se vyjádřit
Existuje hodně typů lidí, na které jsem alergická. Každý je na někoho alergický, dost lidí je alergických na mě, ať už si mě hodí do jakékoliv škatulky. Rozhodla jsem se udělat menší seriálek, protože se potřebuju vypsat. Bude to tu krapet zavánět hejtem.

Dnes máme na programu syndrom sněhové vločky. Sněhové vločky jsou proslulé tím, že žádné dvě nejsou stejné, každá je originál, každá je jedinečná. Existuje pár definicí syndromu sněhové vločky, nicméně můžeme víceméně vyvodit následující - lidé, trpící tímto syndromem, jsou
  • neuvěřitelně otravní
  • chcete je vyliskat 24/7
  • jsou "originál"
  • totálně jedineční
  • absolutně rebelové
  • narodili se "tak divní, lol"
  • mají spoustu velmi vážných problémů
  • v podstatě nikdo nemá vážnější problémy než oni
  • je to banda narcisů

Lidi, proberte se. Populace čítá sedm miliard kusů. Fakt si myslíte, že zrovna vy jste originál? Že jste děsně wírd a krejzy, páč jste se narodily bez penisu a přitom koukáte na fotbal, máte rády pivo a nenosíte růžovou? Hm, ne.

"Omg, já asi nejsem holka, byla jsem v kině na Rychle a zběsile, já jsem tak divnááá, lol." Wow, gratulace. Hlavně na ty "pánský" filmy nekoukej moc intenzivně, jinak z toho přijdeš o menstruaci.
"Cha, udělala jsem tohle, když všichni ostatní udělali tamto, a teď všichni zírají!" Jseš si jistá, že nemáš jenom bad hair day nebo tak něco? Ach, ne, počkat, to bude jenom tvoje neustálá touha po pozornosti. Ve skutečnosti nikdo nezírá, všem je to celkem jedno.
"Fuuuj, růžová, fuuuj, Bravíčko, uh, to nečtu." Buďme upřímné. Tuhle fázi jsme měly snad všechny. Někdo nečetl Bravíčko proto, že se mu jednoduše nelíbilo nebo nechtěl dávat nekřesťanský peníze za blbej časopis, někdo ho ovšem nečetl jenom proto, aby byl ta cool holka, co nečte ten holčičí časák.

A takhle bych mohla pokračovat donekonečna. Ať už jde o barvy, líčení, koníčky nebo výběr četby, eventuálně materiálu ke koukání, special snowflakes mají dojem, že když dělají něco, co by jejich pohlaví vzhledem ke společenským konvencím dělat nemělo, jsou totálně jedineční.Sdělím vám překvapivou skutečnost - nejste jedineční. Nejste ani originální, jenom jste se z jednoho stáda přemístili do druhýho, do stáda, který vyřvává do světa svou mimořádnost. A chováte se, jako bychom vám za to měli dát metál nebo co. Představte si, nedáme. Takže nám prosím přestaňte cpát svou krutopřísnou originalitu pod nos.

Lidstvu už originalita došla. Víte, co je jedinečný? Otisky prstů. A ani ty možná ne, prý existují vzácné shody. Už zmiňovaný vločky. Každej lidskej jedinec fyzicky. Myslím, že i na jednovaječných dvojčatech se najdou rozdíly. Můžete vytvořit jedinečnou větu, když budete mít kliku, třeba ji ještě nikdo před váma neřekl. Ale myšlenky, nápady, pózy? Prosimvás. Zůstaňme nohama na zemi.

Tu část o jejich "nejhorších problémech na světě" bych si s dovolením nechala na další kapitolu. Je to celkem dlouhá záležitost.

Poznámka pod čarou: Tenhle syndrom toho samozřejmě zahrnuje mnohem víc. Pro další informace doporučuju vygooglit a počíst si. Je to celkem sranda, přijdete na to, kolik lidí ve vašem okolí tím vlastně trpí.

Žiju

1. července 2015 v 11:02 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Přežila jsem první rok na vysoké, teda asi. Mozek si to ještě nějak nepřipouští, popravdě je to dost divné. Mám za sebou všechny zkoušky a už jenom čekám, až několik individuí zapíše kredity do STAGu. Tam za pár dní vypukne lítá bitva zvaná zápis předmětů druhého ročníku. Už se nemůžu dočkat.

Letní semestr utekl tak dvakrát rychleji, než zimní, těžko říct, čím to. A zkouškové mi přišlo tak dvakrát horší. To bylo možná tím, že jsem měla skoro samou angličtinu, protože filmovka se mi buď kryla nebo nebyla otevřená. Musím si to vynahradit v dalším zimáku, pokud na nějaký dojde.

Hned ze začátku letního semestru jsem se přihlásila na Erasmus + a teoreticky bych příští rok touhle dobou měla finišovat zkouškové v Nizozemí. Což je upřímně tak děsivá představa, že si to radši ani nepředstavuju.

Mno, zkoušky byly otřesnost.
Nejjednodušší byla B2 z angličtiny, na tu jsem se ani nepodívala a mám krásné béčko. Navíc u ní byla moje oblíbená pančelka, se kterou si prostě musím zase zapsat nějaký cviko, protože jinak nepřežiju.
Morfologie byla taky celkem lehká, nejtěžší bylo pochopit zadání. Morfka mě baví, ráda pitvám slovíčka, plus náš pančelka je ukázkový nerd, takže ho máme všichni rádi.
Literatura byla překvapivě taky poměrně v pohodě. Šlo o takový ty kecy kolem, figury, žánry a tak, nikoliv autory, t teprve přijde. Vezmeme-li v potaz, že jsem nepáchla na jedinou přednášku a chodila jenom na seminář, jsem dost hustá. Mám céčko, good enough.
No, pak přišla ta horší část a totiž úvod do jazyka a zkouška z fonetiky. Fonetiku jsem psala dvakrát a nějak prolezla s éčkem, takže to mám z krku. U úvodu mě málem kleplo, protože tam se píšou celkem tři testy - midterm, zápočet a zkouška. Midtermem jsem proplula s jedničkou, zápočet jsem udělala na podruhé, už ani nevím známku, no a pak přišla zkouška. No teda fuck me. Měla jsem kliku a dostala na první i druhej pokus stejnej test, nicméně oba jsem je pohnojila na efko, dokonce i stejný počet bodů. Upřímně nikdo nechápal, jak jsem to udělala. Pak jsem šla rezignovaná a nijak zvlášť připravená na třetí a poslední pokus, polovinu testu jsem natipovala (páč tentokrát bylo zadaní jiný, že ano) a najednou mám jedničku a celkovou známu z předmětu B. What the actual fuck.
No a pak ještě cviko, kde takový hezký příjemný mladík chtěl závěrečnou esej na tři strany. Největší problém je pro mě vždycky formátování, nenávidím všechny ty formátovací kraviny, svět by se nezbořil, kdyby tam byl takovej okraj a ne makovej. No každopádně jsem prošla, netuším známku, kredity zapsaný taky ještě nemám, tak uvidíme, no.

Filmovka byla poměrně nuda tenhle semestr, jak už jsem říkala, nedostala jsem se na moc předmětů. Měla jsem filmový seminář, ten byl fajn, psala se do něj práce. Tu jsem si komplet vycucala z prstu, spokojená s ní nejsem ani za mák, nicméně po nějakých menších opravách mi ji uznala a dobrý.
Literární seminář byl vražda, ale dělal se jenom referát v průběhu semestru, takže jsem se na konci nemusela ničím zabývat a byly to první kredity, který jsem dostala. Plus knihy, co jsme četli do semináře, jsme pak mohli použít jako seznam přečteného do předmětu Světová literatura, což byla vražda číslo dvě. Test jsem ovšem překvapivě zvládla na první pokus za uzspokojivé C.

Momentálně jsem pracující člověk a hrozí mi, že natáhnu brka v důsledku vyčerpání organismu. Takže uvidíme, jak tohle všechno dopadne.