Květen 2015

ANIMEFEST 2015

5. května 2015 v 19:52 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí
ŘÁÁÁÁD!

Tak jsem po dvou letech zavítala na Animefest. Yay. Dokonce i v cosplayi, o čemž jsem psala tady. Bylo to fajn, protože jsem se tam pohybovala s ohromným množstvím lidí a ještě jsem poznala pár nových, nicméně i tak si rozmyslím, jestli se tam ještě někdy vydám. Moje sociální fóbie se dost zhoršila, takže davové šílenství jsem těžce nedávala.
U vchodu jsem předběhla několik set lidí a za dvacet minut byla vevnitř. Určitě mě měli všichni rádi. Potom do šatny a takový ty věci, najít svoje lidi (respektive Klášu) a jít courat.

Random shoty Výstaviště. Já vím, že takhle to vypadá, jako že tam nikdo neni, ale věřte mi, jsou tam. Jenom jsem fotila z blbýho místa.

Lidí všude jak much, dvakrát jsem se nedostala na přednášku, kam jsem chtěla, což mě popravdě dost otrávilo. Jednoduše nesnáším lidi, deal with it. Místo přednášky jsem zakempila na podlaze a pokoušela se číst Annu Kareninovou, což se mi moc nedařilo, teda.
Fragment fronty na něco do Rotundy. Bylo i hůř.

Viděla jsem enomní množství projekcí, protože jsme se s Klášou na obě noci ubytovaly v sálu A (tak trochu ilegálně, ale honestly who cares). Tam běžely projekce celou noc, takže jsme si jely na Ouranu, Sestrách čarodějkách Jojo a Nene (zajímalo by mě, jestli Japonci tuší, jak vtipná ty jména jsou v kontextu češtiny), K-On! filmu a tak podobně.
Jako AMW večerníček (kterej jel ve čtyři ráno) zvolili amwéčka poskládaný z titulů jako Another, Attack On Titan, Corpse Party atd., prostě z anime, ve kterých vuuuubec není gore, mrtvoly, duchové a tak. Ideální věc, která vás vzbudí ve čtyři ráno, na kterou vejráte jak jelen ve světlometech a nejste si uplně jistí, kolik z toho se vám zdá a kolik tam je...

Vzhledem k enormnímu množství lidí jsem pár jedinců ztratila a už nenašla, třeba kamaráda z herny, Kiliho, Tauriel a Thorina, posléze i Beccu a spolubydlu. Aspoň s Klášou a Cam s Momo jsme se neroztrhly.
Cape Team!

Cape Team číslo dvě. Aneb co děláte ve frontě - fotíte kámoše.

Pokud šlo o nerdské nákupy, sortiment byl překvapivě bohatý i v jiných oblastech než jenom v anime. Když o tom tak uvažuju, z anime jsem si nedovezla nic, nějak jsem ani nic moc nehledala. Napadlo mě najít si něco s mým miláškem Alucardem, ale nechtělo se mi se zapojovat do všeobcného hrabání, nemám na to trpělivost. Plus neustále hrozí, že na vás začne mluvit prodavač, že jo.

Nicméně utratila jsem tunu peněz a nynčko jsem hrdou majitelkou následujících items:
Placky ze zásady nekupuju, ale letos se mě zmocnila všepohlcující placková horečka. Tu "I´m not shy..." jsem si koupila jenom proto, že prodavači neměli drobný a smutně na mě koukali. Ostatně, neni to špatné, aspoň to všechny přesvědčí, že jsem SHY a nebudou na mě mluvit. Snad. Doctor Who je nepostradatelný. A Loki pořád upadává.

POP LOKI, MOTHERFUCKING YES. Víte, kolik tyhle věci stojí na Ebay? Se ani neptejte. Tady jsem za to vyplázla tři kila a byla spokojená. Je naprosto sladký, rozkošný a miluju ho. Odvezla jsem si ho s sebou na byt. Zvládla bych jich mít víc, tbh, ale na to asi nebudou peníze. Musím omrknout náš comic shop.

Tahle alpaca, dámy a pánové, je všechno, co jsem po Animefestu chtěla. Důvod? Můžu ji směle pojmenovat Elrond, protože se tváří úplně stejně. Ještě řekněte, že ne. Ale ten bryndák je divnej, ten budu předělávat. Mám na to trošičku zlaté barvy a černou fixu na textil.

Pár fotešek na závěr.
Selfie s mamá.

Selfie s Beccou.


Houmlesašení levl já. Po 48 hodinách na podpatcích mě dost slušně bolely nohy. Venku bylo relativně sucho, takže co mi zabraňovalo lítat po výstavišti v ponožkách, že ano. Nebylo to zrovna bezbolestně a pohodlné, ale lepší než podpatky.
A jedeme domů. Přes nedodělané totoří pyžamko jsem natáhla mikinu, obula boty od cosplaye a vesele vypadala jako ten největší dement. Hlavně že Elrond se vezl v kabele a bylo mu teplo.

Takže tak.

Moi cosplayuje...?

4. května 2015 v 22:04 | Moi Keiniku Sang |  Šitíčko, pseudocosplay a craft in general
Vzhledem k tomu, že postavou a váhovou kategorií silně připomínám Věstonickou Venuši, cosplay je pro mě značně problematický. Sice se říká, že pokud chceme, můžeme i my velké holky cosplayovat koho chceme, od Pikachua až po otrokyni Leiu, nicméně nejsem zas taková exhibicionistka, abych to brala doslova.
Plus jsem věčně bez peněz a nikdo mi na takové peachoviny peníze nedá, buďme realisti. Nicméně nedávno se uskutečnil Animefest 2015 a já si tam odbyla něco, co můžete vznosně nazývat cosplay debut, jestli chcete.

Lady Dís, maminka Kiliho a Filiho, sestra Thorina je, podle internetových zdrojů, jediná trpasličí žena, kterou Tolkien kdy pojmenoval. Nikde se nevyskytuje, nikdo ji nikdy neviděl, nikdo neví jak vypadá... plus je malá a dobře stavěná, takže někdo s mojí postavou se samozřejmě chopil šance.
Navíc jsem si mohla dělat totálně co jsem chtěla, protože krom pár fanartů, (z nichž jsou v podstatě všechny strašně super) nikde není žádná oficiální podoba.
Původně jsem plánovala cosplay na dobu neurčitou, ale poněvadž jedna z mých nových kamarádek cosplayuje Kiliho (a je naprosto nádherná) a hodlala ho vzít na AF, rozhodla jsem se to za ten měsíc stihnout. Měsícem rozumějte plus mínus čtyři víkendy.
Teď nastala ta pravá sranda - z čeho a za co.

Fáze 1- Za co
Za co, to je pro mě největší problém, ať jde o cokoliv. Utrhovala jsem si od huby celý letní semestr, abych si zaplatila vstup a větší polovinu kapesnýho, naštěstí přispěla babánka a teta. Plus jsem si kupovala těch pár věcí, které jsem k vytvoření Dísinky potřebovala. Všechno to klaplo, neuvěřitelný.

Fáze 2 . Z čeho
Rozhodně jsem neměla peníze a nervy na to, abych lítala po galanterkách a kupovala látky, navíc se v látkách nevyznám a netroufla bych si stříhat a píchat do něčeho, co mě stálo some actual money. Takže můj materiál - otcovy staré pracovní košile (4ks), babiččino staré sako, stará sukně číslo jedna, stará sukně číslo dvě, dost jeté harémové tepláky, svetr ze sekáče, co měl na kapuci kožešinu, kozačky po Becčině matce, barva na textil, barvivo na textil, spousta zlaté nitě, nějaký korálky,...

Fáze 3 - Šití, barvení a tak vubec...
Nějak jsem to rozstříhla, posešívala, pak to nacpala do hrnce a uvařila. Část v černé a část v modré barvě. Něco se obarvilo skvěle (spodní košile), něco se obarvilo totáln na hovno (sukně - měla být modrá, je zelená a tekla z ní fialová, what the fuck). Když to pak uschlo (mezitím jsem musela vydrhnout vanu, která po mém řádění vypadala, jako bych v ní zavraždila démona), nastala ta obtížnější fáze - všecky ty zlaté serepetičky kolem.
Najít trpasličí vzor, který nevypadá jako gordický uzel, je umění. Nakonec jsem vykradla Kiliho, protože jeho serepetičky vypadaly, že se s nima někam dostanu. Nuže, popadla jsem zlatou barvu, červenou lihovku (protože jinou jsem nenašla)a šla si serepetičkovat.
Když se na to člověk dívá z dálky, vypadá to celkem dobře. Zblízka... no, eh.
Jakmile byly napatlány všechny serepetičky, dodělala jsem šněrování, našila korálky, zašila rozpárané, pak to zašila znova, páč se to znova rozpáralo, a tak dále. Poslední sobotu jsem pracovala celou. A pak ještě půlku neděle. It was worth it.

Fáze 4 - Make-up
Na Dís je super to, že má vousy. A já se děsně těšila na vousy. Jelikož se mi nepodařilo sehnat nic nalepovacího, jala jsem se prozkoumávat taje mejkapových vousů. Jako obvykle jsem pro radu zamířila na Youtube a doufala, že mi pomůže nějaký tutoriál. Skončilo to jako obvykle - žádný nijak zvlášť nepomohl a nakonec jsem si poradila sama, pomocí tužek na oči všech druhů a barev, řasenky a očních stínů.
Popravdě, s výsledkem jsem byla spokojená natolik, že momentálně bojuju s myšlenkou si skutečně pořídit nalepovací bradku a nosit ji, protože se mi to fakt líbí. Klidně bych si to i malovala každý ráno, fakt jo. Casual 21st century Dís. Zbytek vypadal poměrně stejně jako můj každodenní make-up do školy.
Vlasy byly horší. Moje mikádo je teď ve stavu, kdy se nedá učesat naprosto nijak a v ničem nepřipomíná majestátní zapletené kadeře trpasličích dam, takže jsem se nakonec rozhodla pro svůj kuřecí účes. Vypadalo to docela dobře.
Poznatek - při make up testu se make up povede vždycky líp, než při finálním líčení.

Crappy selfie z animefestí koupelny. Som rozcuchaná.

Fáze 5 - Hotovo
S výsledkem svého sockoidního snažení jsem spokojená. J to poměrně pohodlná záležitost, různé vrstvy se dají sundat podle počasí, Kromě verze se sukní mám i verzi s kalhotama, kteoru hodlám v buoucnu upgradeovat. Účes sice nedržel, ale zas to nebylo nic, co by nespravilo pár vlásenek.Make-up si vedl skvěle, jenom mě večer začal štípat v oku. Levým. Pěkně mě to sralo. Zatím nemám žádné full body shots, takže se prozatím musíte spokojit s tím, co hodím do článku o Animefestu.
Prozatím tohle. S Cam a Momo <3

Fáze 6 - Něco dalšího?
Rozhodně se nechci pouštět do cosplayování nějak vážně, na to jednoduše nemám peníze. Ale celkem se mi rozležela v hlavě Amethyst ze Steven Universe...

... a Seras Victorie z mého nejoblíbenějšího anime ever, Hellsinga. Důvod, proč uvažuju o téhle postavě, je myslím celkem zjevný. Možná až trochu shodím...

Myslím, že úplně první cosplay, o kterým jsem kdy přemýšlela, byla Tsunade. Velmi vyvinutý hrudník je jeden z jejích typických znaků a v Narutovi ho zmiňují fakt často. Takže ideální pro mě, že ano.

Jelikož teď nějakoudobu na žádný con nezavítám, nevím, jak to s potenciálními dalšími cosplayi dopadne. Ale celkem mě to bavilo.
Musíme dodatečně spáchat nějaké focení s Kilim a Thorinem, protože jsem je v sobotu, tedy nejakčnější den, nenašla. Navzájem jsme se usilovně hledali a nenašli se, nechápu, jak je to možný. A čím dál víc mě to štve. Tak doufám, že to vyjde.