Únor 2015

Jednou ráno čtrnáctého

14. února 2015 v 17:01 | Moi Keiniku Sang |  Krátké povídky

Lehce 18+.

Bohužel ne na základě skutečných událostí.

Pracovní název: Embracing gerontophilia on Valentine´s Day

Maluju - Vigorous Spring

11. února 2015 v 22:06 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Mirkwood spam pokračuje. Tohle je jedan z těch rychlovek, o kterých jsem mluvila. Pouštím se do nich intuitivně a naprosto bez představy o výsledku, pročež to ve finále vypadá jak zfotošopovaný dohromady, no neva.
Tohle by chtělo malinko vyjádření, protože jsem si zaexperimentovala, hehe.

Lee Pace je strašně zlatý a jeho Thranduil se mi dostal pod kůži hluboko a rychle, protože upřímně. nemlžete být pět minut na Tumblru, aniž by ten chlap na vás odněkud nevylezl. Nestěžuju si. Když ho postavím vedle Elronda, vidím přesně to "less wise, more dangerous", který by tam asi mělo být vidět.
Nicméně když jsem četla knihu, viděla jsem Thranduila spíš jako toho "lesního šotka", jak se vyjádřil Dáin Ironfoot, hodně emocionálního, náladového, ne tak vznešeného, hodně děsivého, když se naštve, zavřeného u sebe třeba měsíc, když má depresi. Nemám dokonce problém ani se vším tím partykingem, umím si ho představit totálně zlitého, když na věc přijde. Filmového Thranduila tak moc ne.
Taky jsem si ho zafixovala jsem si ho blond, ale jinej druh blond, tmavší, špinavější blond, plus vlnitého, víte co, takové to fluffy háro, na který si prostě chcete šáhnout.

Tady jsem se rozhodla spojit toho filmového s tím knižním. Prostě si tak kreslím, kreslím a najednou "hhhh, how about a fluffy háro". No, výsledek je zajímavej.
http://th08.deviantart.net/fs70/PRE/i/2015/042/9/b/vigorous_spring_by_moi_keiniku_sang-d8hlg9e.jpg

Maluju - The prince was born

11. února 2015 v 21:34 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Dlouho žádný Mirkwood spam, že? Chyběl vám? Mně taky ne. Jenže se stalo.

Občas mám stavy, kdy mám chuť být detilista a piplat se s jednou věcí od rána do večera dva dny. Já vím, že většina lidí dělá na svých věcech třeba týden a tak, ale to fakt není nic pro mě. Naučila jsem se dělat rychle. Ono to taky podle toho dost často vypadá a pak štvu sama sebe, ale co nadělám, že.

Nicméně tady jsem se pustila do na mě neuvěřitelně komplikovaného pozadí, které slibovalo katastrofu. Počítala jsem s tím, že se to všechno ve výsledku rozpije a já to natřu načerno a bude vymalováno. Doslova. No, nakonec to nění tak strašný.

Z hecu jsem se pustila do soutěže na DA, jíž téma přikazovalo "father-son moment" mezi Legolasem a Thranduilem. Na takový momenty jsem expert, problém je, že většina planety maluje líp než já a právě ta většina planety se do toho pustila taky. No ale co, kostky jsou vrženy.
Tady je máte.
http://th01.deviantart.net/fs71/PRE/i/2015/041/b/1/the_prince_was_born_by_moi_keiniku_sang-d8hgf1o.jpg

Tom the Disney prince

9. února 2015 v 12:17 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
Dneska si všichni povinně pustíte Thora, Thora 2 nebo Avengers, nebo Hollow Crown nebo prostě něco. Tom Hiddleston má narozeniny, což znamená, že se nic nedělá, všichni se budou flákat a koukat na jeho věci.
http://d1oi7t5trwfj5d.cloudfront.net/69/50/e7642e154d1db07dcf9fc9f79532/tom-hiddleston.jpg

Upřímně, když poprvé oznámili cast na Thora, byla jsem ohledně Lokiho poněkud skeptická. To kudrnaté ucho, které sice tvrdilo, že je mi 29, ale vypadalo na devatenáct, mě prostě nějak nedokázalo přesvědčit. Mluvili jsme o Lokim, u Odina.
A jak to dopadlo, to všichni víme. Tomovi je dnes 34 let, s věkem je stále charizmatičtější, mužnější a sežráníhodnější a prostě kouzelnější a všichni ho milujeme.
http://24.media.tumblr.com/tumblr_m45bsduB2P1qa4lspo2_500.gif

Dokonce i pan doktor, kterýho máme na literaturu. Jeho slovy, Hiddleston má "charizma jak prase". Jo, pan doktor je Hiddlestoner až do morku kostí. Plus Branaghovec, plus Cumberbabe a určitě ještě něco dalšího. Proč ne, vedoucí katedry je Whovian. No dobře, nebudeme to rozebírat.

Upřímně si nejsem jistá, jestli jsem byla někdy konfrontována s nějakou jinou Tomovou rolí, než s Lokim. Matně si vzpomínám na nějakou austenovskou záležitost, kde byl mimořádně rozkošný, ale už netuším, co to bylo. A taky Wallandera, ten byl super, musím někde splašit i ostatní díly.
Mám vážně dobrou vůli se podívat na Válečnýho koně a Only Lovers Left Alive a tak různě, ale pořád se k tomu nějak nemůžu donutit.

Někdy si říkám, ž bychom měli poslat pugét Kennethu Branaghovi, že vytáhl tohle neuvěřitelně talentované a po všech stránkách úžasné stvoření, které si vysloužilo přezdívku Real-life Disney Prince, na světlo boží. Když s ním pracoval ve Wallanderovi, rozhodl se si ho vzít do Thora. A co se stane, když dáte shakespearovskému režisérovi shakespearovského herce? Kluk, jehož obličej předtím nikdo skoro neznal se přes noc stane světovou hvězdou, milují ho lidé všech věkových kategorií, pohlaví a ras, a co je nejlepší, on miluje je.

http://metalarcade.net/wp-content/uploads/2013/07/Marvel-Studios-Comic-Con-2013-Tom-Hiddleston-Loki-Thor-2-The-Dark-World-680x1024.jpg

John the Fourth

9. února 2015 v 11:32 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
Se zpožděním, ale přece. Kus mé přijímačkové práce k únorovým narozeninám Johnnyho Carradina.
Zamlada byl strašně ňuňatej a inspiroval vzhled hlavní postavy jedné malé věci, kterou mám už asi milion let rozepsanou.

Nejstarší z Králů hororu by letos oslavil 108. narozeniny. Richmond Reed "John" Carradine se narodil 5. 2. 1906 v New Yorku. Když mu byly pouhé dva roky, jeho otrec zemřel na tuberkulózu. Matka se posléze podruhé vdala a nový "tatínek" měl vskutku neotřelé výchovné metody - malý John byl preventivně bit prakticky každý den. Není divu, že ve čtrnácti utekl z domu.

Zpočátku Carradinova kariéra směřovala k sochám a obrazům. Ještě jako náctiletý se stal učněm u Daniela Chestera Frenche, který je mimo jiné autorem sochy Lincolna pro Lincolnův památník. Když jednu dobu trávil většinu času na cestách, přivydělával si John malováním portrétů. Později k tomu řekl: "If the sitter was satisfied, the price was $2.50. It cost him nothing if he thought it was a turkey. I made as high as $10 to $15 a day." Nicméně ne všem se tenhle způsob života zamlouval a Carradine byl zatčen jako tulák. Ve vězení se popral a jeho nos se z toho už nikdy úplně nevzpamatoval.

Bylo mu devatenáct, když debutoval jako herec a přidal se k shakespearovské společnosti v New Orleans. To ho později zavedlo do Los Angeles, kde odehrál pár rolí pod pseudonymem Peter Richmond. To bylo ve skutečnosti jméno jeho strýce, u kterého žil během studií.

Ve čtyřiadvaceti se poprvé objevil ve filmu. Byl to snímek Tol'able David z roku 1930. Už o rok později se zúčastnil castingu na roli Drákuly, do které byl nakonec obsazen Bela Lugosi. V tomtéž roce se Lugosi i Carradine ucházeli o roli Frankensteinova monstra, kde je vyřadil Boris Karloff.

V následujících letech se z Richmonda Reeda Carradina, Petera Richmonda a Johna Petera Richmonda stal John Carradine. Křestní jméno John zvolil pravděpodobně na počest svého dobrého přítele, Johna Barrymorea. V roce 1937 přijal tohle jméno úředně za své.

V roce 1936 začala Carradinova práce s akciovou společností Johna Forda, se kterým nakonec natočil 11 filmů, zahrnujících tituly jako The Prisoner of Shark Island nebo The Grapes of Wrath, což pro něj zmanemalo i první velkou roli. Pod Fordovou společností se objevil také po boku Johna Wayna, hned ve dvou filmech - The Man Who Shot Liberty Valance a Stagecoach.

V roce 1943 oblékl nacistickou uniformu a šel terorizovat Čechy jako Reinhard Heydrich. Film Hitler´s Madman, natočený rok po samotném atentátu, se sice značně lišil od skutečnosti, ale Carradinův Heydrich patří bezpochyby k nejodpudivějším zločincům stříbrného plátna.

V letech 1944 a 1945 si John konečně zahrál Drákulu. Šlo o snímky House of Frankenstein a House of Dracula.

Se svou vysokou, hubenou postavou, pichlavýma očima a přeraženým nosem ztvárnil Carradine řadu démonických záporných postav, ale přesto jedním z jeho nejvýraznějších projevů zůstává Casy z The Grapes of Wrath nebo Dlouhý Jack z Captains Courageous, přestože to nebyla nijak velká role.

Podle vlastních slov se objevil ve více jak čtyřech stovkách filmů, přičemž toto číslo zahrnuje i více jak stovku televizních filmů a divadelní záznamy. Z peněz vydělaných v nízkorozpočtových hororech financoval divadelní společnost.

Johnův vztah k divadlu je nezanedbatelnou kapitolou. Podle slov jeho syna Davida se Carradine rozhodl, že bude hercem, když v jedenácti letech viděl Kupce benátského. Ve čtyřicátých letech měl vlastní shakespearovskou společnost, s níž si zahrál v kusech jako Hamlet nebo Macbeth. Na Broadwayi si zahrál ve Vévodkyni z Malfi nebo Bláznivé ze Challiot. O roli Big Daddyho v Kočce na rozpálené plechové střeše řekl, že ji Tennessee Williams napsal pro něj.

Carradine byl celkem čtyřikrát ženatý. Právě z prvního manželství měl syna Davida. S dalšími manželkami měl ještě několik dětí - Bruce, Christophera, Keitha, Roberta, Dalea, Michaela, přičemž Bruce, Dale a Michael pocházeli z předchozích vztahů jeho manželek. Johnova třetí žena Doris zemřela při požáru, čtvrtá, Emily, ho přežila.

Ve stáří Carradine trpěl revmatickou artritidou nakonec zemřel na celkové selhání orgánů v milánské nemocnici v listopadu 1988. V posledních minutách s ním byl David a předčítal mu Shakespeara. O otcově smrti řekl: "I was told that his last words were 'Milan: What a beautiful place to die.'", but he never spoke to me or opened his eyes. When he died, I was holding him in my arms. I reached out and closed his eyes. It's not as easy as it is in the movies."

Kreslím - Bardova žena

2. února 2015 v 14:35 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Myslím, že Bard je můj nejoblíbenější otec samoživitel, částečně proto, že Luke Evans je takové zlato. A všechny Bardovy děti jsou prostě sežráníhodné.

Takže jdeme kreslit jejich mrtvou maminku.

Asi už jste si všimli, že ráda kreslím rodinné scény. většinou to pokulhává na figurálce, někdy tatínci vypadají jako druhá maminka, ale v zásadě mě to strašně baví, takže ani na Bardově rodině nezůstane nit suchá, a nebude to jen proto, že žijí na podělaným jezeře.
Je hrozně fajn, nakreslit si po všech těch elfech lidskou slečnu. Včerejší den jsem strávila nad Celebrían, takže večer jsem si jenom tak čmrkla Bardovu ženu, jak spinká v jeho košili, protože prostě snad každá holka byla někdy ve fázi, kdy si velmi oblíbila vršky svých mužských bližních. Já si dědovy tepláky nemůžu vynachválit.

Doufám, že časem dojde i na nějaké kvalitnější bardlings, protože první pokus dopadl katastrofálně. V rámci duševní sebedestrukce si je párkrát nakreslím jako šťastnou rodinku, abych pak switchla k depresárnám. To jsem prostě celá já.

Jsem hrozně ráda, že jsem do svého slovníku zařadila slovo depresárna, protože to je velmi užitečné slovo.
And your wife... by Moi-Keiniku-Sang

Kreslím - Elfí maminky (skicy)

2. února 2015 v 14:17 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Ve valku mě políbil Múza, takže jsem své spolucestující obšťastňovala tužkami ve vlasech, skicákem na klíně, neustálým gumováním a vydáváním více či méně spokojeného "Hmmm...".
Cestou na poslední zkoušku a zpět jsem nakreslila šest elfích maminek a jednu Bardovu ženušku, k té se dostanu.
Jsou to velmi rychlé a hrubé skicy, každá trvala asi čtvrt hodiny, možná ani tak dlouho ne. Momentálně je začínám pomalu převádět do finálních podob.

Celebrían
Ta už je hotová, najdete ji tady. Jeden z těch případů, kdy skica vypadá líp, než finální produkt. Hotová Cel je strnulejší a nelíbí se mi její výraz. Taky vypadá trochu jak Rapunzel, snad si pro příště zapamatuju, že po Na vlásku už si nemůžu dovolit oblíkat blondýnky do fialové. No a o tom pozadí raději pomlčet.

Nerdanel
Nerdanel sketch by Moi-Keiniku-Sang
Tu možná začnu dneska, dost se na ni těším. Skica se mi líbí, navíc mám konečně příležitost někomu udělat pihy, hehe.

Míriel
Untitled by Moi-Keiniku-Sang
Ay, Míriel, zlatíčko naše. Určitě udělám i Indis, aby se necítila odstrčená. Finwëho ženušky jsou vůbec celkem materiál, rozhodně mám v plánu nějakou depresárnu s Míriel.

Galadriel
Untitled by Moi-Keiniku-Sang
*girl crush intensifies* Co chcete slyšet, prostě Galadriel, nejvíc creepy elfka ve všech šesti filmech, kterou máme všichni rádi.

Elwing
Untitled by Moi-Keiniku-Sang
Vážně, proč kreslím sedící postavy? Vždycky je to špatný nápad a vždycky to špatně dopadne. Taky si děsně věřim s tou vodou, no, už se vidim, jak namaluju vodu.

Legolasova matka
Untitled by Moi-Keiniku-Sang
JAK SE JMENUJE. Nemohla jsem si odpustit to parožíčko, čistá inspirace těmi nádhernými parohatými čelenkami, který všechny strašně chci, ale nemám love.

Jsem fakt zvědavá, jestli tyhle zlatíčka dotáhnu do konce.

Gemma the Doll

2. února 2015 v 13:14 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
Gemmě je dneska 29 roků a to je pro mě celkem mindfuck. Vždycky jsem byla přesvědčená, že Gemma je na světě mnohem dýl, že je jí minimálně pětatřicet, ale ona ne, ona je o podělaných devět let starší než já.
A je naprosto nádherná.
https://33.media.tumblr.com/3849a6456d5a8652ce211305b77a48d4/tumblr_mpvwu2hEj81qznfkso2_250.gif

Není to žádná oscarová herečka, ale vydržím se na ni dívat hodiny. Buď je naprosto sladká nebo naprosto badass, občas hrje líp, občas hraje hůř, ale poznám ji skoro všude a vždycky jsem happy, že ji vidím.
Jedna z jejích prvních rolí byla v St. Trinians. St. Trinians je taková blbost, až je to super. Hrozně jsem si tu pytlovinku oblíbila. Povídání o poněkud anarchistické dívčí škole, které šéfuje svérázná ředitelka (hraje ji Rupert Everett) je totiž plné předčasně vyspělých, provokativních a drzých školaček. Krátké sukně a nadkolenky tam nenosí opravdu jen ty nejmenší. Gemma tu ztvárnila velkou šéfku koleje, promenuje se tu v pouzdrové sukni a s mikádem a je k sežrání.

Vlnu kritiky a nadšení strhli Jeníček a Mařenka na svém lovu čarodějnic. Upřímně neumím si představit lepší Mařenku, než Gemmu, zvlášť v kombinaci s Jeremym Rennerem. Pravda, pokud někdo obzvlášť lnul ke klasické pohádce, zřejmě se u tohohle vznítí, ale já Perníkovou chaloupku nikdy moc nemusela
Plus je tam Edward. Takové malé fuck off pro Stmívání.

Souboj titánů a ne zrovna nezbytná postava Ió, yaaay. Ale Ió máme rádi. je roztomilá, éterická, prát se taky trochu umí, jednoduše si není na co stěžovat.
Ostatně mám dojem, že to byla právě Ió, o které jsem prohlásila, že ji chci doma.

Prince z Persie jsem nikdy nehrála, ale ten film mám docela ráda. jake je fešák, je tam Ben Kingsley a Gemma hraje princeznu, prostě gimme. Je pravda, že mohli vybrat etnicky příhodnější herce, jenže to se v Hollywoodu nestane, kdepak. Takže se musíme spokojit s tím, co máme. Starýho psa už nikdo novejm kouskům uzřejmě nenaučí.
https://33.media.tumblr.com/e4a0be6a84e04d7b7c51764d3d12f65b/tumblr_n5ti8fSWM51tybv8co2_250.gif

No, takže všechno nejlepší a kytičku Gemmě. Zůstaň pořád jako panenka, bejby.

Kreslím/maluju - Istari: Aiwendil

2. února 2015 v 11:47 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Svou Istari jízdu jsem završila malým radagastem. Nevěřili bste, jak blbě se mladý Sylvester McCoy kreslí. Je strašně ňuňu, takové sluníčko, ale nakreslit ho, aniž by vypadal na patnáct, to prostě ani nejde.
Musím přiznat, že Radagastovi jsem věnovala nejmíň času, pročež jsem například zapomněla obtáhnout popisovačem ty bílý čáry a taky jsem krejně nespokojena s vlasy, který prostě vypadají divně. Nicméně zrona s těma jsem se mrcasila nejvíc, takže to asi nebude jenom nedostatečným zápalem pro věc, ale taky tím, že jsem jednoduše levá na lokýnky a neumím je nakrslit přirozeně. Who cares.

Skener ukradl víc stínování než obvykle a nezachránilo to ani přidání kontrastu. Už samotný refference picture byl dost světlý, takže stíny tam prakticky nebyly ani před skenováním, jenže po skenování zmizely úplně. Bála jsem se, že bude chudášek Radagast vypadat vedle ostatních nedodělaně. Snad to není tak výrazný.

http://th08.deviantart.net/fs70/PRE/i/2015/030/e/5/istari___aiwendil_by_moi_keiniku_sang-d8g085k.jpg

Jo, neumím udělat rovnou čáru, jsem si toho plně vědoma, nebojte se :D.

No, pak jsem všechny tři slepila dohromady a udělala si kolážičku. Jsou na ní v přesně opačném pořadí, než v jakém jsem je čmrkala, když to vezmete zprava.
http://fc00.deviantart.net/fs70/i/2015/030/1/d/istari_by_moi_keiniku_sang-d8g09gm.jpg

Takže to bychom měli Istari. Kdybych někoho napadlo, koho bych mohla použít jako předlohu pro ty modré týpky, neváhejte mi předložit svůj návrh. Já totiž dost dobře nevím a chtla bych je nakreslit taky, aby se necítili diskriminovaní. Nebo tak něco.

Tak různě...

2. února 2015 v 11:39 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
  • V poslední době nemám múzu ani moc času, protože zkouškové, takže se to tady zvrtlo v art blog. Což mě přivádí k myšlence si skutečně art blog založit a nespamovat to tady, nicméně jak se znám, neutáhla bych ho, ztratila bych zájem a nakonec ho smazala. Tady už jsem se totiž tak zabydlela, že se mi naprosto nechce začínat někde jinde znova. Vyloženě mi to nesvědčí.
  • Takže sorry za ten obrázkový spam s dvouřádkovými popisky, následující dva týdny na tom zkusím zapracovat a budu psát třířádkové popisky.
  • Nicméně žiju. Chtěla jsem původně psát každý týden člábnek na TT, ale zjistila jsem, že mě buď nic nenapadá a nebo k tomu opravdu nemám co říct. No každopádně to budu zkoušet dál.
  • Taky jsem si říkala, že bych měla víc číst. Bolestně jsem si uvědomila množství času, které trávím na internetu a u papíru a barev. Sice jsem teď četla věci do školy, ale když jsem pak na poslední chvíli dočítala několik knih do povinné četby, musela jsem se do toho nutit. Vyšla jsem ze cviku a hodně.
  • Přežila jsem zkouškové, možná se hecnu a napíšu o tom samostatný člínek. Bratr pololetí taky přežil, ačkoliv kázeňské problémy nás dovedly k dětskému psychiatrovi. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Každopádně si myslím, že nám to prospěje, budeme konečně vědět, jestli ho posedl démon nebo jestli je jeho třídní prostě ženský pohlavní orgán.
  • Stále se nesocializuju, ačkoliv do mých přátel na ksichtoknize přibylo pár zahraničních známostí. Nový Zéland, Chorvatsko, Rumunsko a Bělorusko (nebo Rusko, teď si nejsem jistá). Možná přibude ještě Taiwan, pokud bohové dají a já se s tou holčinou uvidím.
  • Mám za sebou moderátorský zážitek, který jsem už popisovala, dva plesy, třetí je na ibzoru. Naprosto se mi nechce vracet se do školy, přestože rozvrh mám těžce pohodový. Všechno to stojí a padá na tom, že jsem lazy bitch.
  • Pořídila jsem si pandu a jmenuje se Saruman. Na privátě mám v posteli jednorožce Thranduila. Oba jsou super mazliví a strašně dobře se s nima spí.
  • Po několikaměsíční nepřítomnosti s evrátil náš ukrajinský nájemník. Tudíž druhou polovinu baráku teď obývá lidská bytost a zase tam na chvíli přestalo strašit.
  • Vrátila jsem se k ofině.
  • A tohle je prozatím asi všechno.