Leden 2015

Kreslím/maluju - Istari: Olórin

27. ledna 2015 v 10:38 | Moi Keiniku Sang
Pokračujeme v Istari jízdě!

Byla jsem si TAK jistá, že používám hnědou.... bohužel v umělém osvětlení vypadá úplně stejně jako zrzavá. Takže Olórin je zrzavý. Co teď naděláme, že.
Dlouho jsem nemohla najít žádný vhodný refference picture, protože většina fotek mladého sira McKellena jsou dost světlé a nemají žádný pořádný stín. Nakonec jsem skončila u své první volby, která je sice světlá a bez stínů taky, ale přinejmenším byla asi nejpraktičtější a má tam takovej dobrej výraz. Iana je radost kreslit, za mlada byl strašně pěkný a teď je strašně ňuňatý, plus má celkem výrazné facial features. Takže jeho obličej tady vznikl za přibližně stejnou dobu jako oči pana Leeho.

Takže tu máte zrzavého Olórina.
http://th03.deviantart.net/fs71/PRE/i/2015/026/a/8/istari___olorin_by_moi_keiniku_sang-d8fhq1u.jpg

Kreslím/maluju - Istari: Curumo

25. ledna 2015 v 15:34 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Začala jsem svoje kreslící plány malým Sarumanem. Protože co lepšího dělat místo učení, než vymýšlet, co nakreslíte, a eventuálně to i realizovat.
Jako refference picture jsem použila nějakou random fotku mladšího vydání sira Leeho, vlasy jsem vyimprovizovala a to pozadí popravdě předčilo moje očekávání, chvílemi to byla fakt krize.
Sir Lee se kreslí poměrně těžko. Má chundelaté obočí, který je těžký, pokud jste lama jako já. ve většině případů to pak dopadne jako sensei Guy z Naruta a to nechcete. A taky má ten nos a ty tmavý oči a na fotkách občas vypadá, jako by zíral přímo do vaší duše, což se prostě nakreslit nedá. Ale my ho milujeme a tak se snažíme.

http://th03.deviantart.net/fs71/PRE/i/2015/025/2/9/istari___curumo_by_moi_keiniku_sang-d8fbsyd.jpg

Zmiňovala jsem se, že jsem si koupila pandu?
Jmenuje se Saruman.
https://scontent-a-cdg.xx.fbcdn.net/hphotos-xfp1/v/t1.0-9/1507211_808280309207357_1876209304298187941_n.jpg?oh=4924f5fc310df6c161865309865cc288&oe=555AC9FC

Maluju - Mother to be

24. ledna 2015 v 11:12 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Už jsem se zmiňovala, že těhotné ženy je radost kreslit, protože zkrátka mají takovou zvláštní magic, stejně jako budoucí maminky ve skutečném životě.
Začala jsem elfími tatínky a elfími dětmi, teď si říkám, že se pustím do elfích maminek a rozšířím svůj repertoár na Celebrian, Míriel, Nerdanel a tak. Vůbec mám teď spoustu kreslících plánů a nějak si nepřipouštím, že přichází začátek nového semestru a s ním i spousta stresů s hledáním učeben a tak podobně. Nene, lalala, já si budu kreslit.
Draperka mě málem zabila, skener ukradl kus stínování, takže v reálu vypadá líp, než tady. Použila jsem anilinky na velké plochy a akvarelové pastelky na ten zbytek. A samozřejmě tradičně tužku, protože kdo potřebuje tělovou, že...
Z nějakýho důvodu se mi podařilo, že Melian vypadá strašně smutně, nicméně teď si říkám, že se to celkem hodí, ostatně, pár dní před porodem je každá mamka unavená a zdrchaná, i ta moje byla, tak proč by nemohla být Melian. Navíc už ji to moc nebaví, chce mít svoje děťátko a chovat ho a ňuňat ho a vůbec dělat všechny ty věci, na který se tak těšila už od začátku těhotenství.
Jop, má malé nožky. Zapracujeme na nožkách.

http://th01.deviantart.net/fs70/PRE/i/2015/024/f/c/mother_to_be_by_moi_keiniku_sang-d8f5v30.jpg

Michael the Almost Aragorn

21. ledna 2015 v 10:00 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
Není to tak dávno, co se pro mimořádně psychotické záporáky chodilo k panu Wincottovi. Dnes je z něj skoro šedesátiletý miloučký pán, co si pořád zachoval jistou dávku svého dřívějšího zvláštního charizmatu.
Osobnosti.cz tvrdí, že má narozeniny 6. 1. jako můj drahý bratr, anglická wikipedia zas, že dneska, a já víc věřím anglické wikipedii, tudíž budeme tvrdit, že má narozeniny dneska.

Jeho záporáci často pronášejí podobná slova moudrosti. Zvlášť Top Dollar. Ten je moudrost sama. Myslím, že Top Dollar byl první, co jsem z tohohle drahouška viděla. Kudy Top Dollar chodí, tudy z něj kape Michaelův neuvěřitelný talent. nejde ani tak o hraní jako píš o to BÝT ZLÝ.
Částečně se na tom podílí i jeho velmi specifický a nepřehlédnutelný zjev. Michael na mě vždycky působil, že je malý a štíhlounký, nicméně ukázalo se, že vysoký je celkem průměrně, kolem 175 cm, což sice není na chlapa moc, ale pořád je to skoro stoosmdesát, jak říkám. Drobek to byl vždycky, konkrétně u Dorleaca v Monte Christovi z roku 2002 jsem měla pocit, že má snad čtyřicet kilo.
No a pak je tu jeho os, který mám snad ještě radši než nos Adrien Brodyho. Asi jste si všimli, že mám poněkud nekontrolovatelný fetiš na nosy. Podle nosa poznáš kosa. Nebo Wincotta. Pročež naprosto umírám z Michaelova zřejmě ne tak starého photoshootu pro Vogue (jo, taky jsem si říkala, jestli si nedělá srandu, ale je to fakt on a je to fakt Vogue), jehož součástí jsou fotoskvosty jako tenhle:
http://images.vogue.it/gallery/22785/Big/b1ea6763-8db7-488e-9cd6-6cfadb683e3b.jpg
(ukradeno přímo z Vogue stránek, hah)

Je to velmi zlý nos, jak jste si všimli. Jediný, kdo s takovým nosem zvládne hrát klaďase, je už zmiňovaný Adrien.

Michael měl období, kdy vypadal jako víla, které uřízly křídla. Myslím to vážně. Konkrétně to byl rok 1992, kdy se objevil v roli bílého boha Moxicy v 1492: Dobytí ráje. Chibi prohlásila, že takhle určitě vypadal Salazar Zmijozel (je hodně vysazená na Salazara Zmijozela). Je pravda, že Adrian de Moxica byl v Michaelově podání dokonalý ďábel s andělskou tváří.
https://38.media.tumblr.com/e2f18ec686113ffe23f9a5e20e9ae961/tumblr_mtsrfdCqsw1spvlqao4_1280.jpg

Můj nejoblíbenější Michael je ovšem ve Zvláštních dnech, kterýžto film upřímně miluju, protože mi přijde geniální po všech stránkách. Philo Gant je navíc úžasně napsaný zmrd záporák. Ale mám pocit, že o tom filmu jsem psala už asi kvadrilionkrát, takže to nebudu rozvádět.
http://www.michaelwincott.org/wp/wp-content/uploads/2014/11/Michael-Wincott-PHILO-GANT-1024x288.jpg

Brzo se pustím do jeho novějších projektů. Zajímá mě, jestli se kromě toho, jak vypadá, změnilo i to, jak hraje.
Mimochodem, k tomu titulku - skutečně byl zvažován do role Aragorna. Když se lidi dozví, že jejich milovaná postava měla být původně obsazena někým jiným, většinou reagují úlevou, že k tomu nedošlo. Tady jsem se naopak setkala s důvěrou v Michaelovu abych tak řekla kompetentnost. Co myslíte vy? Pán prstenů je z let 2001-3, v té době vypadal přibližně takhle:
http://1.fwcdn.pl/ph/01/34/134/170887_1.1.jpg

Osobně bych dala levou ruku za aspoň nějaké zkušební záběry, které ovšem neexistují, protože zůstalo u zvažování. Strašně by mě zajímalo, co by s tou postavou udělal. A taky bych ho chtěla slyšet mluvit elfsky, protože má super hlas, mohlo by to znít dost cool...

No nic. Všechno nejlepší, hun.


Poprvé moderátorkou

17. ledna 2015 v 11:37 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Jsem na sebe pyšná, konečně jsem vydělala nějaký prachy!

Je fajn být zadobře s vedením a ostatním personálem vašeho bývalého vzdělávacího ústavu, protože pak vám spadne do klína takovýhle hezoučký přivýděleček. Češtinář jakožto hlavní organizátor plesu na mě přes rok nezapomněl a letos se ozval s královským honorářem a datem plesu. Tak jsem si řekla, proč ne.

Moderování plesu je v zásadě strašně jednoduchá záležitost. Lidí tam moc není, sál je malý a většinu z příchozích osobně znáte, dokonce jste s nimi kamarádi. Nicméně jsem stejně utahaná jako kobyla.
Uváděla jsem začátek plesu a čtyři z pěti předtančení. Neměla jsem scénář, pouze random požadavky random lidí, které se mi na 99% podařilo splnit. Úvod byl jednoduchý. Ačkoliv jsem doma měla celkem vymyšlené, co řeknu, jakmile jsem jsem vlezla na pódium, totálně se to vypařilo a já stejně řekla něco úplně jiného. Důležité bylo přivítat vedení obce, jednak proto, že je to slušnost, jednak proto, že by se jich to mohlo dotknout a příští ples by byl v parku pod širým nebem.
Jinak je celkem jedno, koho přivítáte. Kromě pánů, dam a dětí můžete klidně přivítat i chlebíčky na stole, když na věc přijde. A když nejste v momentálním šoku a vaše kreativita normálně funguje.

První předtančení byla nějaké asi celkem úspěšná taneční skupina z Brna. Dostala jsem od trenérky papírek s tím, co by chtěla, abych řekla, což jsem v průběhu večera shledala naprosto nejpohodlnějším a nejlepším způsobem, jak poskytnout moderátorovi informace. Protože to máte v ruce a můžete se do toho kdykoliv podívat. Tdíž na příští rok si beru nějaké nóbl desky, a všem tancujícím napíšu o info. A půjdu vybavená poznámkama, přestože se do nich ani jednou nepodívám.

Druhé předtančení byla sexty a jejich prostitutky a gangsteři. Pak se ke mně dostalo echo, že prý to bylo až moc prostitutkoidní. Upřímně, nepřekvapuje mě to, ale podle bouřlivých ohlasů z publika to asi mělo úspěch. Každopádně jsem si jistá, že naše chlapce v podprsenkách, kteří před několika lety tančili na stejnou skladbu z Chicaga (Cell Block Tango) to nemělo. Na ty totiž nemá nic.

Třetí byla westernová septima, kde byly samozřejmě taky protitutky, protože předtančení a Haloween jsou jedny z mála příležitostí, kdy se holky mohou oblíct jako štětky a vydávat to za umělecký záměr. Nicméně musím uznat, že to vzaly za správný konec a byly fakt sexy.
Když jsem je uváděla, trochu selhávala zvukotechnika. Moje oční komunikace se zvukařem byla víceméně na hovno, protože světla, tzn. neviděla jsem metr před sebe, natož abych viděla zvukaře. Nicméně se to zvládlo.
Aby toho náhodou nebylo málo, přišla ke mě žádost, abych ohlásila něčí narozeniny. Nadšená z takové hurá akce jsem se v doprovodu dortonosiče dostavila na pódium a oslavenci trvalo skoro dvě minuty, než pochopil, že fakt chceme, aby na to pódium za náma došel, že si neděláme prdel.
Když mu byl předán dort, neprozřetelně jsem mu podala ruku a byli jsme od čokolády rázem dva. No nevadí.

Po septimě jsem měla chvíli padla, protože další předtančení, ukázku z Rebelů chystaných jedním naprosto úžasným venkovským divadelním souborem, si uvedl jeden z jejich účinkujících. Tak trochu mám na něj crush, co se podílel na našem školním muzikálu, je to fakt fešák a teď strašně moc zhubl, takže vypadá ještě líp.

Pak byla poslední kulturní vložka, oktáva. Ti se vám uplně posrali. Dostala jsem tak přesné instrukce od asi tří lidi, že jsem měla v palici bordel jako v tanku a ve finále jsem je stejně neuvedla přesně tak, jak chtěli. Cestou na stage mě zastavili asi tři lidi a zaníceně mi vykládali, co mám říct. Kdyby přišli dřív, možná bych si to napsala. Bohové.
Než se vydali na parket, oznámila jsem tombolu a pak si šla nekompromisně sednout s tím, že jestli budu potřeba i na tombolu, ať si mě Kotec najde. Naštěstí jsem nebyla, protože tombola je pokaždé tak strašná nuda, že bych pravděpodobně u toho mikrofonu usnula.

Mikrofon.
Mikrofon je nemesis.
Jsem malá a to dokonce i na podpatcích, takže mikrofon na stojanu nepřipadá v úvahu. Prostě - nebudu pokaždé, když kapela odejde z jeviště, aby mi udělali prostor, otravovat některého z nich, aby mi laskavě snížil stojan na mou trpasličí (myšleno tolkienovskou trpasličí) vejšku. Protože pak by ho zase museli nastavovat na vejšku svou. To je prostě na hovno a nepraktické. sama na to sahat nebudu, viděla jsem až moc komických scének se stojany od mikrofonů, jestli se mám blamovat, mikrofon se na tom podílet rozhodně nebude.
Takže jsem si vydupala bezdrátový mikrofon. Ten má jedno nevýhodu a to nevýhodu přímo obrovskou - POŘÁD SE ZTRÁCÍ. Položíte ho na jedno místo, jdete na svůj další vstup a on tam není. Frontman kapely mi ho obětavě sháněl, ale pak už byl dosti nasraný, což jsem se mu ani nedivila. Upřímně mě to dost nervovalo.
Jenže pořád s sebou jsem ho taky nosit nechtěla, mohl spadnout, dostat se do kontaktu s tekutinou nebo by mi ho zcizil nějaký podnapilý spolužák a řval by do něj nepřístojnosti.
Doslova před každým vstupem jsem sháněla mikrofon. Jendou jsem si pro něj musela dojít ke zvukaři, to byl před tím šíleným uváděním oktávy.
Ke konci jsem se celkem dostala do toho způsobu mluvení, kterým jeden musí mluvit, aby ho v tom kraválu bylo slyšet. Napřesrok to snad už bude dobrý. Nicméně je to dost iritující. Neslyšíte svůj hlas vycházet z pusy, ale z repráků někde na druhým konci sálu. Asi je to o zvyku. Chce to mluvit hlasitě a pomalu a správně tu věc držet. je to celá podělaná věda. Nechápu, jak do toho lidi můžou zpívat. Wtf.

Ukázalo se, že moderování, ačkoliv poměrně krátké, je pro mě neslučitelné se zábavou. Na parketu jsem byla jednou a to ještě velmi pochybně, z předtančení jsem neviděla ani jedno a jakmile jsem dopracovala, sedla jsem si a tři hodiny seděla za stolem. Nohy mě z toho neustálého postávání v zákulisí bolely, jak kdybych pařila na placu celej večer. Takže tohle bude můj pracovní ples, tancovat a pít budu na těch ostatních.

Celkové poznatky:
  • Musím si vzít pohodlné boty, jinak zdechnu.
  • POZNÁMKY. Sice je nepoužiju, ale pro ten pocit jistoty jsou naprosto nezbytné.
  • Improvizace je nevyhnutelná, pohodlná a fajn, ale informovat se předem. Páč jinak se z toho posesouvám.
  • Hlídat si mikrofon. Celou dobu je třeba sedět v zákulisí a hypnotizovat mikrofon, aby ho někdo neukradl. Pokud ho někdo vezme, je třeba sse zvednout a pronásledovat ho, kamkoliv se hne.
  • Zkusit skloubit zábavu s prací by možná nebylo na škodu. Hádám,, že se to odvíjí hlavně od těch pohodlných bot.
Takže tak. Zajímavé, jak směřuju k tomu, co jsem nikdy moc dělat nechtěla. Novinařina, moderování... wtf is happening with my life.

Maluju - Memories

15. ledna 2015 v 19:38 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Už jsem zas dospěla do to situace, kdy obrázky doslova chrlím, a to mě štve. Za prvé spotřeba materiálu, za druhé prokrastinace, za třetí chodím spát moc pozdě. Musím se z toho nějak vyhrabošit. Než se dočista zcvoknu.

Tákže. Toto. Thingol probírající Lúthieniny staré obrázky z dob, kdy byli šťastná rodinka, nikde neotravoval žádný smrtelný stalker a on nebyl za špatného otce, který svou dceru jenom dusí a omezuje. To je asi všechno. Dejme tomu, že je to někdy poté, co Lúthien úspěšně zdrhla z domu, Melian s Thingolem se zřejmě pohádali do krve a teď mají tichou domácnost.

Líbí se mi ta prostřední Lúthien. Ty šatečky se celkem povedly.

http://th02.deviantart.net/fs71/PRE/i/2015/015/c/e/memories_by_moi_keiniku_sang-d8e0czr.jpg

Kreslím - Lúthien the Explorer

14. ledna 2015 v 14:38 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Víte, jak ráda kreslím elfí děti... Malá Lúthien je moje nejoblíbenější vůbec. Takové hyperaktivní děcko. Už jste ji viděli na několika mých věcech, ale nápad na samostatnou sérii s tímhle prťetem mi leží v hůavě už pěkných pár měsíců. zatím vznikl jenom menší sketchdumb, protože všechny nápady, co mám, jsou zatím takové polovičnaté.
O tomhle se nedá moc říct, prostě jsem si ji jenom tak čmrkla do náčrtníků. Ta spinkací se mi obzvlášť líbí.
http://th01.deviantart.net/fs71/PRE/i/2015/014/4/5/luthien_the_explorer_sketchdumb_by_moi_keiniku_sang-d8dv3d9.jpg

Kdyby měl někdo nápad nebo vyloženě přání, pište do komentářů buď sem nebo na moje DA. :)

Maluju - Is (s)he even real...

12. ledna 2015 v 19:55 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Tak jsem se v rámci prokrastinace rozhodla předělat jednu věc, asi půl roku starou. Nakreslila jsem to těsně předtím, než jsem se rozhodla pro tenhle haluciogenní, přebarvičkovaný hvězdičkovaný styl, který mi tak úžasně sedl.
Jakožto osoba posedlá Doriathem jsem si samozřejmě nemohla odpustit první setkání mých manželat. Tam jsem začala kreslit Melian vyšší než Thingola.

Tohle je pastelkový originál z června 2014. Není to nic moc, ale v zásadě jsem dosáhla toho, čeho jsem chtěla dosáhnout - vysoká ženská se září kolem (jo, pojďme předstírat, že je to záře). Tahle Melian vypadá víceméně jako současná Lúthien.
http://th09.deviantart.net/fs71/PRE/i/2014/159/8/9/is__s_he_even_real____by_moi_keiniku_sang-d7liglu.jpg

Juchůůů, giant fishtail!

A tohle je nová verze, s hvězdičkovou Melian a špinavým, utahaným a totálně hotovým Thingolem. Tenhle headcanon přišel dneska. Můžete si bejt nesmrtelnej elf, ale když se někam táhnete čert ví jak dlouho, prostě jste špianví a utahaní a asi si nevezete na každej den čistý šaty, že. Buďme realisti.
Takže má větve ve vlasech. A Melian ho shledává velmi roztomilým na následujících padesát let vzájemného okukování.
http://th07.deviantart.net/fs71/PRE/i/2015/012/7/f/is__s_he_even_real_____take_2__by_moi_keiniku_sang-d8dmv2k.jpg

Přísahám, že teď budu chvíli kreslit něco jinýho.

Elfové vs Moi

11. ledna 2015 v 16:32 | Moi Keiniku Sang |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence
Buďme realisti, ve Středozemi jsou sexy prakticky všichni. Ano, někteří lidé shledávají esteticky přijatelnými i skřety. Ne, nemyslím pouze průměrně ošklivé skuruty s tím parádním tělem, kterýmu to kazí jenom nízké IQ a hlava. A taky ten smrad. Jo, ten by byl asi problém.
Nebo Alfrida. Nebo Grímu. Vsadím se, že někde na internetu bych našla i kinky confession na skalní obry. Internet is so weird.
Gandalf a Radagast teda nejsou zrovna ladyboners a o Sarumanovi už se v téhle rovině neuvažuje, protože úcta ke stáří.

Nicméně ELFOVÉ. Fucking elves, maaan. Ačkoliv osobně se prohlašuju za trpaslici (ráda jím, piju, občas mám vousy, jsem malá a kulatá, mám tvrdou hlavu,...), elfy prostě žeru. Včetně non-movie elfů. Ale tady bych chtěla řešit pouze movie elfy. I tak to bude na dlouho, hádám.

Jo, správně, tohle je ten povrchní článek o elfech, který jsem vám slíbila v tom mega výblitku o posledním Hobitovi.

Ták jdeme na toooo!

Můj první elfí crush byl Haldir.
https://38.media.tumblr.com/00b161db776544e414dc2f851b90c024/tumblr_nhcspyJqaw1sny8lqo3_250.gif
No, no, no, nonoonoooo! Not the dying face!

Tenkrát jsem byla celkem hipster. Jasně, sežerte si svýho Legolase, aspoň zbude víc Haldira pro mě. Je hezký, nevypadá jako holka a má krásný oči. A je so done with everyone´s shit. Hrozná škoda, že ho nebylo víc. Nicméně v té době ještě obecně platilo, že každá postava, kterou si oblíbím, umře. Tak to prostě bylo. V současnosti se snažím namlouvat si, že to tak není pořád, ale jenom občas.
Víte, co je děsivé, že v případě, že bych se musela o Haldira dělit, musela bych se dělit s mojí bývalou děsivou dějepisářkou. OMG NOPE. Haldire, schovej se.
Ne, fakt, my vždycky měly celkem podobný vkus na chlapy. Takže když mířil do kina první Hobit, prohlásila, že jestli tam není Haldir, nezajímá ji to. Aspoň jsme eliminovali riziko, že se s ní potkáme v kině.
https://33.media.tumblr.com/d5ba3c5489538a66d8aaefe13f0494aa/tumblr_mwdmzj0ytD1rfx3ffo1_500.gif
Mrkejte na něj. Perfektní ouška, super nos, což znamená fantastický profil, oči, vlasy, ooooh yesss. Still love him.


Neříkám, že se mi nikdy nelíbil Legolas. Myslím, že Legolas se v určitém momentě líbil asi všem. Ostatně, je prakticky dokonalej - vysokej, štíhlej, roztomilej, má perfektní vlasy... ale někdy jsem v takovým případech prostě "Hmmm, okej, jseš hezoučkej jak obrázek, ale.... hmmmm....". Nicméně jeho random ksichty v pozadí záběrů jsu k nezaplacení.
Než došlo na Hobita, Orlando hafo zmužněl, pročež se teď zdá, že Legolas mládne. Ale s tím prostě nikdo nic nenadělá.
https://38.media.tumblr.com/b342488423cc56b62167f5e4c3823740/tumblr_nhpve4ABCt1tqsd70o1_500.gif
Takový ťutík :3. Člověk by ho spapal.

Což nás přivádí k jednomu z nejkouzelnějších stvoření, jaké kdy chodilo po stříbrném plátně - Thranduilovi.
https://38.media.tumblr.com/bbb9f6539b380f525b2aa8ac2e42c9fc/tumblr_nhyymve6j81rpqz1go2_500.gif
Hey there, illegally pretty creature.

Víte, co bych chtěla? Chtěla bych vidět Orophera. Chtěla bych vidět, koho by castli do té role, protože DAYUM.
Ne, fakt, Thranduil je sežráníhodný. Jednak pěkný, jednak starý, jednak mocný a pak taky ty jeho ksichty co háže. To má Legolas zřejmě po něm.
Upřímně, trochu jsem si na něj zvykala. Thranduilovo obočí není něco, co jenom tak přijmete, hehe. Plus v jedničce činí jeho screen time asi patnáct vteřin. Ve dvojce je to mnohem lepší a ve trojce vůbec nejlepší.
Jackson samozřejmě moc dobře ví, s jakým materiálem tu pracuje. Jinak by kamera pompézně neoblétávala jeho perfektní običej, ruce nohy, atd. Celkově je jeho postava hodně sexualizovaná. Jackson ví, co chceme vidět. Trochu dominantního přístupu pro všechny sub dámy a taky trochu zranitelnosti a roztomilosti pro dámy dominantní. Ušpiníme ho od krve, protože to je hrozně sexy. Taky mu zabijeme elka (still not over the party elk, never over the party elk *cries*), aby mohl udělat ten drsnej kotoul a předvést hairflip epičtější než Ariel v Disneyho Malé mořské víle.
Servírujou nám fanservis na stříbrným podnose. Nebudu vám kecat, celkem si to užívám. Už jenom z čisté náklonnosti k Nedovi koláčníkovi.

Ovšem číslo jedna je jednoznačně Elrond.
https://38.media.tumblr.com/268128a06a392155e151413474f9324f/tumblr_ni062qLwu21u7gr37o1_500.gif

Elrond s věkem zraje jak víno, ačkoliv by měl zrát naopak. Stejný problém jako u Legolase. Jenže prostě vypadá tak podělaně dobře, dokonce i v LOTR frančíze.
Hugo není žádný prvoplánový krasavec, pročež se to nedá říct ani o Elrondovi. V rámci realističnosti svého já jsem k němu přilnula, protože nen tak strašně out of my league jako ti ostatní. Na první pohled může vypadat velice neatraktivně, ale pak ho uvidíte v brnění, s mečem v ruce, všimnete si, že má fantastický ruce a krásný očička, a naprosto rozkošný uši.
Prostě skončíte u toho, že budete vymýšlet, nakolik je reálné si ho vzít, mít spoustu elfaslíků (kecám, nechci děti, ani s Elrondem ne) a žít v Roklince šťastně až do vaší smrti.
Srsly, man. U need to stop.

Takže oficiálně mám crush na celou Bílou radu, aspoň tu, kteru ukázali v Hobitovi. Na Sarumana mám crush už tak z principu, Elrionda jsem vám právě vysvětlila a zbývá (Patří tam Gandalf? Já nikdy nevim... no to je fuk.)

Galadriel
https://33.media.tumblr.com/5156db32d870a4826d2c227a4c36816a/tumblr_nhsgx8WD2t1qeijvdo7_r1_250.gif
Nejrozkošnější věc na světě je Galadriel, tahající zpátky Elronda, aby nikam nechodil, protože ona právě vykopala Saurona zpátky do dža a nedokáže ještě ani rovně sedět. A když se Elrond přece jen rozhodne někam jít, prostě si zdřímne na jeho stehně.
Awwwww.
https://38.media.tumblr.com/86cbb1ef09ae3e2492125bd5a91b730b/tumblr_nfytbxGXkW1s8r3dxo1_500.gif
Just imagine waking up next to her.

Nicméně dlouho mě nic tak nevyděsilo tak, jako ona v posledním Hobitovi. To by vůbec poprvé, co jsem si v kině zakryla oči. Jdete na Hobita a dostanete Samaru, tak co je to za podraz.
https://38.media.tumblr.com/b8f2fe5f9f20bb11f2d6caa97103c3e6/tumblr_nhuca2lhMK1rfbu4fo1_250.gif
Nicméně chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, že o právě tohle dovršilo dílo zkázy. Juchů, máme crush na nádhernou elfku, kterou hraje nádherná pětačtyřicetiletá paní. Why not.
Fascinuje mě, jak je vysoká, jak je blonďatá a jak je badass. Fascinuje mě celá. Fascinuje mě, že je Elrondova tchýně. Fscinuje mě, jak je mocná, děsivá a vůbec.

Takže tak. Nedávno jsme s mou krásnou éterickou známou z Chrovatska řešily naše potenciální soužití s našimi elfími lordy. Zatímco ona by se vedle Thranduila vyjímala jako bohyně, ze mě by Elronda do pěti minut jeblo. Jsem jak Pippin a Merry v jednom, akorát vypadám líp v šatech. A taky jsem prťavá a moc nadšená, a pořád jím. A tutově budu dělat bordel ve fontáně.

Chtěla jsem to nějak inteligentně uzavřít, ale najednou mě nic nenapadá. Takže here you go - KONEC.

Maluju - Oh just gimme a kiss

11. ledna 2015 v 12:03 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Melian je boss. Deal with it.

Jelikož jsem pořád ještě nezvedla svůj línej zadek a nepřečetla si ten Silmarillion, musela jsem si vytvořit o soužití Melian a Thingola jakýs takýs headcanon. A upřímně, RP, který jsme jednou psaly s mými soulmates, tomu taky moc nepomohlo. Ne, nechcete vědět, o čem to bylo, nebylo to nic hezkého.... Melian na mě ušily ony dvě, byla tam jenom chvilku a já jenom "yasss, dat´s mah gurrrrl".
Takže Melian je prostě boss. Jednak, ačkoliv to tak interpretuje jenom pár lidí (včetně mě), je vyšší než on, jednak je mocnější a jednak je prostě badass a nazdar. No, you ain´t gonna change my mind.

A když Melian chce pusinku, dostane pusinku, who cares, že se dítě dívá, je dost stará, tak sklapni a dej mi pusu, bejby.

Lúthien: "Ewwww, parents are gross!"

(Nemám tucha, co píšu, pardon. Smrdí tu lepidlo a od rána mi to leze na mozek.)


Testuju anilinky, který jsem si pořídila jako odměnu za hektický pátek. Sice tečou, jen co jim ukážu vodu, ale ty barvy za to stojí, Mrkejte na to háro <3 .

http://th08.deviantart.net/fs70/PRE/i/2015/010/4/4/oh_just_gimme_a_kiss_by_moi_keiniku_sang-d8de9hp.jpg

Žlutá bunda neb Je to TAK otravné...

4. ledna 2015 v 13:20 | Moi Keiniku Sang |  Krátké povídky
Stál jsem uprostřed křižovatky a sledoval záda v žluté bundě, jak mi mizí v davu hrnoucím se z podzemky. Nešlo si nepovzdechnout. Proč to ty ldi vůbec dělají? Čekají, že za nimi poběžim nebo co? Mám tělo muže, co překročil střední věk před dobrými deseti lety. Nakrásně si můžu být silou, co hýbe světem, ale běhat teda za nikým nebudu. Leda by mi ukradl peněženku. To bych možná běžel.

Možná.

Pravděpodobně ne.

Přitáhl jsem si plášť těsněji k tělu. Zdá se, že jsem opět podcenil zimní New York. Letní kápě na trochu teplejším saku mi nestačila loni a nebude stačit ani letos. A stejně tu zimní nevytáhnu ani příští rok. Radši budu zmrzat, než abych se vzdal svého oblíbeného hadříku.

Vykročil jsem za žlutou bundou. Lidé mi uhýbali, bodejť by ne, jsem cítit hřbitovem na hony daleko. Spisovatel by to popsal jako lezavý chlad nebo mrazivý chlad nebo nějaký jiný chlad, zkrátka a dobře, lidé ze mě nemají zrovna nejlepší pocit, Vždycky lituju ty chudáky, co si se mnou sednou do taxíku. Když mám náhodou spadeno na řidiče, hádám se se spolujezdci tak dlouho, dokud nevystoupí. Řidič je pak přirozeně naštvaný, že přišel o kšeft, a já bych mu strašně rád řekl, že se nemusí vzrušovat, protože za pět minut zemře. Což bohužel nemůžu, jednou jsem to udělal a ten blbec zavolal policii. Kupodivu policii tak snadno nevysvětlíte, kdo jste a co tu děláte.

Podzemka je moje nejmíň oblíbené místo. Je přeplněná a já bych vážně nerad někoho omylem ochrnul nebo tak něco. Zastavil jsem se u plakátu lákajícího na nejnovější předražený trhák stříbrného plátna, chvilku se zhlížel ve skle a trochu si uhladil vlasy. Žlutou bundu nebylo nikde vidět a cítil jsem ho jenom slabě. Byl skoro z dosahu. Čas na tvrdší hru.
Přehodil jsem si přes hlavu kápi. Proměnu, kterou procházím, když se rozhodnu použít svou celou sílu, lidé opravdu vidět nemusí. Sledoval jsem v plexiskle, jak se mi propadají tváře a odhalují dásně. Rukavice mi najednou byly nějak volné.
Z pouzdra na levém stehně, dřív než mi sklouzlo ke kotníku jak podvazek nevěstě, jsem vytáhl skládací kosu, předposlední model, velmi podobný tradiční kose, pouze dřevo nahradili nějakou lehkou slitinou. Rozkládala se snadno, nebyla tak komplikovaná, jako to monstrum, co pustili na trh před dvěma týdny.

Zavětřil jsem a pak sklouzl do kolejiště přímo pod vlak. Hnal jsem se úzkou mezerou mezi podvozkem a zemí, pach žluté bundy mě vedl naprosto neomylně. O pět stanic dál jsem se vytáhl na perón a několika lehkými pohyby rozložil kosu. Žlutá bunda se udýchaně opírala o automat s nápoji a třesoucími prsty se snažila koupit si kolu.
Zastavil jsem se dva metry za ním. Byl to celkem mladý kluk, tak kolem pětadvacítky. Dnes ráno v 7:54 ho srazilo auto. jeho tělo leželo v márnici s cedulkou na palci a roztříštěnou levou stranou obličeje. Nicméně zdálo se, že si to ještě neuvědomil.
Vypadalo to, že si mě pořád nikdo nevšímá. Vždycky mě trochu vyděsí představa, jaké zjevy musí lidé v podzemce vídat, když jim přijde normální třímetrová smrtka s kosou. Zřejmě mě mají za postavu z nějaké počítačové hry, nadšeného návštěvníka nějakého conu nebo aktéra kanadského žertíku. Ostatně, proč ne.

Žlutá bunda si mě konečně všimla. Kluk se přitiskl zády k automatu, v polovině obličeje výraz napůl vzdoru a napůl paniky. V té druhé polovině měl prostě jenom díru.
"Hele, " začal jsem smířlivě, "stejně už jsi mrtvej. Nic s tím nenaděláš."
Kluk neartikulovaně zaprotestoval a pohnul se stranou. Já pokrčil rameny a vyhodil proud.
Viděl jsem jeho ducha slabě zářit, zatímco kolem narůstal hluk, zmatek a jako malé ohňostroje se objevovaly náhodné výkřiky. Natáhl jsem ruku s kosou a za kapuci si ho přitáhl blíž. Pak jsem jen máchl a bylo dokonáno. Kluk se přede mnou rozpadl na miliardy jisker a vírem odletěl kdovíkam.

Vážně, netuším, kam chodí, jakmile je zkosím. Tam nesahá moje pravomoc, takže až se potkáme, laskavě se mě neptejte, co bude pak. Já to nevím. A taky neutíkejte, je to otravné a já pak musím být takhle efektní. Jak znám místní dopravce, vlaky nepojedou ještě dost dlouho, lidi se nedostanou do práce, z práce, dom, nikam, jenom proto, že vy jste se rozhodli zdrhnout mi do podzemky.
A měnit se mě taky nijak zvlášť nebaví. Moje image vlídného a šarmantního staršího pána je uživatelsky přívětivá a ti, co se chovali důstojně a přijali kosu s klidem, ji prý v průzkumu ohodnotili velmi kladně. Takže máte na výběr, buď vás pošle na onen svět postarší džentlmen nebo tradiční zubatá. Co je lepší.

Vystoupal jsem zpátky na denní světlo, už zas s masem pevně přichyceným ke kostem, kosu bezpečně složenou a zpátky v pouzře. Hle, trochu se oteplilo, napadlo mě okamžitě. Mezi budovami vykukovalo slunce. Spokojeně jsem si urovnal letní kápi, trošku povolil kravatu a zamířil do nejbližší kavárny.
Dám si turka a rakvičku, než mi pošlou dalšího.
Po dobře odvedené práci si snad jeden může trochu zahřešit, ne?

http://rs579.pbsrc.com/albums/ss233/XxKmarshxX/Angel.gif~c200

Kreslím-maluju - Let it go (a není to Elsa)

3. ledna 2015 v 12:35 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Hádejte, kdo má totální kreslící záchvat a nedokže se odtrhnout od toho fantastickýho akvarelovýho bloku, kterej dostal od Beccy? GUILTYYYY!

No nic, prokrastinujeme dále. A protože jsme měli pocit, že už jsme dlouho nenakreslili nic mainstreamového, rozhodli jsme se pro smutného Thranduila. Protože prostě damn, člověk by mu dal medvídka, Lee je tak strašně moc sladkej.S tou rukou jsem se samozřejmě zase drbala tři dny a stejně není úplně správně, ale upřímně doufám, že se to ztratí v návalu krásy. Možná taky ne, ale všichni víte, jak moc mi nejdou ruce, takže to prostě ignorujte.

http://th09.deviantart.net/fs71/PRE/i/2015/001/a/b/let_it_go_by_moi_keiniku_sang-d8c5jbj.jpg

PF 2015

1. ledna 2015 v 0:00 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Hodně štěstí do nového roku, přežijte všechny klacky, co vám nepřející svině nahážou pod nohy, běžte za svými sny a nenechte nikoho, aby vás zastavil. Nezapomínejte, že ty, kteří vás nesnáší, nejvíc naserete, když se budete mít fajn a budete úspěšní.

HODNĚ ŠTĚSTÍ V ROCE 2015 PŘEJE MOI!

http://img2.wikia.nocookie.net/__cb20140130114835/glee/images/5/53/LoveYouAll.gif