Říjen 2014

Maluju - Nauglamir

27. října 2014 v 11:32 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Hurá, mrtvý Thingol!
Já fakt nejsem narušená, jenom mě prostě baví kreslit mrtvé elfy. Každej máme něco a neříkejte, že vy ne, protože to vaše něco je určitě ještě víc sick než to moje něco!

Tohle bylo rozdělané dost dlouho, protože jsem při snaze o dokončení neustále narážela na zeď vlastní blbosti. Buď jsem si z privátu blok vůbec nepřivezla nebo jsem si přivezla jenom blok a barvy, ale ne štětce, nebo pro změnu ne barvy... ugh. Ale tentokrát, když už máme to děkanské volno, jsem se hecla a prostě to dokončila.

http://th05.deviantart.net/fs71/PRE/i/2014/299/f/7/nauglamir_by_moi_keiniku_sang-d848xar.jpg

Ta červená spodní část měla původně vypadat jinak, ale říkám si, že tohle se vyvinulo líp, než jsem včera čekala. To už jsem byla fakticky na prášky, páč to vůbec nedělalo to, co jsem po tom chtěla. Hvězdičky nemůžou chybět, samozřejmě. A samotný Nauglamir je příšerný, ale já neumím kreslit šperky, pardon.

Dnes bych asi měla dělat něco užitečnýho, ale nějak mě chytla kreslící nálada. Takže asi nic užitečnýho dělat nebudu.

Raúl the Teddybear

24. října 2014 v 22:41 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
UPOZORNĚNÍ: TĚŽKÝ FANGIRLING, VÍC GIFEK NEŽ TEXTU.

Na úvod bych ráda podotkla, že mě dost štvou lidi, kteří umí všechno. Jestli tenhle chlap odněkud vytáhne ještě obrazy, už ho půjdu praštit plyšákem.

Za crush jsem pana Esparzu prohlásila, když jsem ho slyšela zpívat Hallelujah.
Pak jsem rychle mrkla, kdy má narozky. A tenhle článek měl být už dávno zveřejněný, jenže shit happened, no co.

Takže co tu máme.
Rozkošného človíčka s kubánskými kořeny, o kterém Wikipedie tvrdí, že má 160 centimetrů, ale ve skutečnosti mám nějakých 177... Trvá na tom, aby u v jeho křestním bylo dlouhé, protože prostě JE dlouhé. Hraje, zpívá, tančí, dabuje. Do nebes ho vystřelil rozporuplný doktor Chilton. A hned po něm A.D.A Rafael Barba... kouká tu někdo na Útvar pro zvláštní oběti?
https://33.media.tumblr.com/76f1a5d911160ae33ef2794db85b0d8e/tumblr_n88nt3SSkT1rp1voro3_500.gif

Tumblr se shodl, že je na něm něco velmi medvídkového a mazlivého, možná proto, že nemá sixpack a dva metry. Dokonce vypukla anketa, jestli mají fannibals radši Chiltona s vousy nebo bez. Vyhrálo "bez", ačkoliv nikdo nemůže popřít, že vousy mají taky něco do sebe...
https://38.media.tumblr.com/423dddb5d07cc628eeec139b0cb0b6be/tumblr_n8un7dk3ly1qmfr3fo6_250.gif https://38.media.tumblr.com/cf63e7424157df9abc0f9be6d49cd974/tumblr_n8un7dk3ly1qmfr3fo2_250.gif

A pokud jde o Rafaela, nebyly začátky téhle postavy v SUV tak jednoduché, jak by si jeden myslel. Barba je sice rozkošný, nosí kšandy a je to geniální právník, ale narazila jsem na nepochopení hejtu vůči jeho osobě, takže soudím, že někdo ho prostě nemá rád, nechápu sice proč, ale holt nováčci to mají prostě těžký. Podle mě je Rafael jedna z nejzajmavějších postav a přišla jsem díky němu na zajímavou kriminálku.
https://33.media.tumblr.com/9b7edfd46c207a5cca2c371222d526b6/tumblr_n5ha23f8NL1qb40t4o1_250.gif

A BYL V PUSHING DAISIES. Nebo v Řekni, kdo tě zabil, chcete-li. Pamatujete si toho lehce divného prodavače homeopatických...ehm, drog? Here you go, Raúl, boom, in ur face. Toho jsem měla ráda, byl srandovní a balil Olive, pokud si dobře pamatuju...
https://33.media.tumblr.com/32d4d4015eaffde124046c767ba85fa8/tumblr_nb9y82YkDU1qbbut6o4_250.gif

Vzato kolem a kolem, nejvíc mě na něm bere nos a vlasy, protože mám fetiš na nos a vlasy, nicméně pokud vlezete na jeho tag na Tumblru, všichni budou opěvovat jeho zadek. Proti tomu popravdě taky nic nemám. Jenom jsem to ještě u nikoho nezaregistrovala v takové míře... O.o
Když půjdete na Youtube, vyjedou na vás útržky muzikálu Leap of Faith a sem tam nějaká random písnička. Pus'te si to Hallelujah, je to fakt nádherný.
A pusťte si i něco z Leap of Faith, protože Raúl´s got the moooves!
https://33.media.tumblr.com/e16abdcd1cd8591fa96ef88774ea61a4/tumblr_n71wpvhIyu1qbbut6o5_500.gif

https://31.media.tumblr.com/520e7fce790535352c3fae8d2826be3d/tumblr_n72bx0KGt81qbbut6o6_250.gif
https://33.media.tumblr.com/19b93da52f96fe15809da61a728235ed/tumblr_n72bx0KGt81qbbut6o8_250.gif
https://33.media.tumblr.com/faa752e505ba97304770da3e52727de3/tumblr_n72bx0KGt81qbbut6o10_r1_500.gif
https://31.media.tumblr.com/d2ca83ceb1f538eef393aefb0f73a404/tumblr_ncmewq632A1tyw4lto1_500.gif

Prostě, ať žije Broadway.

Ok, bude jedenáct, jdu spát. Tomuhle hajzlíkovi všechno nejlepší.

...přísahám bohům, že až si koupím tu plyšovou pandu, bude se jmenovat Chilly.

Sasha the Perfect

21. října 2014 v 15:07 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
Víte, co si myslím? Když bohové vyráběl Sashu Roize, zrovna jim došel lidský materiál, tak použili matroš na bohy a tohle z toho vzniklo.
http://data3.whicdn.com/images/67181216/large.jpg
*heavy breathing*

Ok, let´s get serious.
Takže Sasha Roiz. Narozen v Izraeli v Tel Avivu, 193 centimetrů vysoký a fakt nechápu, jakto, že ještě nedobyl Hollywood.
Objevil se v několika seriálech, z nichž nejznámější je asi Grimm, protože všichni mají rádi tak trochu zlé policajty. Měl hlavní roli ve filmu Extracted, který už mám asi tisíc let stažený a ještě pořád jsem se na něj nepodívala, a objevil se jako Marcus Proculus v Pompeiích.
Upřímně, Pompeje jsem přetrpěla jenom kvůli němu a Kiefovi Sutherlandovi, páč jinak to byla dost nuda. A storyline byla dost nablblá, ale ok.
A pak ho můžete potkat v různých random profláklýho seriálech jako Dr. House nebo Mentalista, jako guest star.

Dneska slavíme jednačtyřicet a jsme pořád úžasní. Osobně si potrpím na to, když mají hezcí chlapi smysl pro humor a stačí se podívat na backstage Grimma. Tam to není o ničem jiným než o hezkých chlapech, co dělají koniny.
http://thefairytalesite.net/wp-content/uploads/2012/09/Grimm-BTS-3.jpg

Víte, jak je v Grimmovi ta scéna, kdy kapitán Renard pije tu nechutnou očišˇovací...tekutinu? Pak následují všecky ty křeče a trhání košile a my dámy jenom sedíme a zasněně dlabeme levnou čokošku. Ta scéna tam je jenom kvůli jeho parádní figuře. Vyloženě mu řekli "říkali jsme si, že se to dámám bude líbit".Bohové jim žehnejte.
Takže tu máme menší prototyp dokonalého muže. Nikde jsem nenašla nic o tom, že by byl ženatý nebo tak, pravděpodobně má přítelkyni, ale to je tak všechno. To je popravdě docela divný.

No, každopádně všechno nejlepší. Zřejmě bych konečně měla dokoukat třetí řadu Grimma.

Pár poznatků z Olomouce

20. října 2014 v 20:58 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
  1. Internet není nezbytný k životu, protože tady věčně nefunguje a stejně pořád žiju.
  2. Když nefunguje internet, dobrovolně děláte užitečné věci. Třeba se učíte.
  3. Kdyý se učíte, občas pak v hodině i něco víte.
  4. Po cestě do školy koukáte po ptákách, abyste se vyhnuli prodavačce Metra.
  5. Potkáte spoustu zajímavě oděných lidí. Ne jak v Brně, kde maj všici rifle.
  6. Potkáte spoustu lidí, kteří vypadají jako učitelé, ale nejsou.
  7. Potkáte spoustu lidí, kteří vypadají jako studenti, ale jsou učitelé (třeba náš vedoucí katedry...).
  8. Neustále vám hrozí, že vás smete tramvaj, páč ta tu jezdí dset centimetrů od vás.
  9. Lidi, co jdou proti vám, si dost často myslí, že jim uhnete do té tramvaje.
  10. Mají tu super bižuterky a super obchody s hadrama. A šálama.
  11. A super pekárny s americkýma koblihama.
http://photos-f.ak.instagram.com/hphotos-ak-xfa1/10691723_526907237442397_2018535521_n.jpg

http://photos-c.ak.instagram.com/hphotos-ak-xfa1/1208260_565866600212274_2135282668_n.jpg

12. Chodby ve vaší škole vypadají takhle:
http://photos-e.ak.instagram.com/hphotos-ak-xfa1/10706900_888014284560708_1068379434_n.jpg

13. Je tady spousta fotogenických věciček.
http://photos-e.ak.instagram.com/hphotos-ak-xaf1/10707219_282877478577668_1220956800_n.jpg

14. A máme vlastní Velkou A´Tuin.
http://photos-a.ak.instagram.com/hphotos-ak-xaf1/10727581_1517138458502984_938136279_n.jpg

To já jen tak, aby řeč nestála...a abyste věděli, že žiju.

Dvacítkový výlev bez hlavy, o patě nemluvě

11. října 2014 v 14:15 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Ahoj lidi.

Já jsem Moi a včera jsem měla dvacet. Tohle bude velmi dlouhý a upřímný výlev, který možná časem smažu. Čtěte na vlastní nebezpečí, možná se dozvíte věci , který jste nechtěli vědět.

Takže je mi dvacet. To znamená, že odteď mi táhne na třicet, tzn. moje budoucnost, kterou jsem si od deseti let stavěla, je už přibližně v polovině...no dobře, ve třetině, ať nežeru. Za deset let mi bude třicet. TO JE DĚSIVÝ, abyste věděli.
Mám pocit, že za dvacet let, co chodím po téhle planetě, jsem udělala NIC, ale zas, když vezmete, že jsem se deset let jenom učila psát, počítat, číst, určovat světové strany a podobný hovadiny... Říkám si, že z toho hlediska to není zas tak špatný.

V jedenácti jsem odcházela ze základky na gympl a byla to ta nejlepší věc, jakou jsem kdy udělala. Říkala jsem si, že po pěti letech bude těžký základku opustit, přece jenom jsem tam měla pár jakýchs takýchs kamarádů, ale víte co? Nebylo. Bylo to lehký jak peříčko. Objali jsme se, řekli si ahoj,a od té doby spolu nemluvili. Každej, respektive každá jsme vyspěly jiným směrem a jednoduše si nemáme co říct. Občas na sebe kývneme v autobuse, ale tu propast, co se mezi náma vytvořila, můžete skoro vidět. Kdybych udělala krok, tutově do ní zahučím.

Z gymplu jsem si naopak udělala druhou rodinu. Prakticky jsem tam bydlela. Když chodíte do školy, kde je jenom nějakých 250 lidí, znáte doslova všechny aspoň "od vidění" a hafo lid jménem. Víte, která třída co bere, tzn. kam si máte jít půjčit pravítka, páč kdo by se tahal s pravítkama kvůli deskriptivě, která je jenom jednou týdně, že. Učitelé znají svoje přezdívky a je jim jedno, jak se jim říká, protože si tak většinou říkají i mezi sebou. Ředitelka vás ráno sveze do školy, protože jezdí kolem vaší zastávky. Zástupce vám chválí hadry, protože proč ne.
Maturita už je pak jenom takovej přátelskej pokec u kafča.

A teď jsem na vějšce. Nepíšou se testy, takže se neučím, což bych ale asi měla, jinak se ve zkouškovým posesouvám. Každej den potkám milion lidí, který jsem nikdy předtím neviděla. Nevím, koho mám zdravit a koho ne, protože KAŽDEJ vypadá jako někdo důležitej. Z dívky, se kterou jsme se začaly bavit na literatuře, se vyklubala čtenářka mého blogu (když ještě blogovala, četla ho, málem mi jeblo, když jsme to zjistily). Na FB si dopisuju s jinou dívkou, o jejíž identitě mám jistou teorii, ale v zásadě netuším, kdo to je, nicméně je milá, takže no problem.

Skoro ve dvaceti jsem se tak nějak napůl odstěhovala od rodičů. Na vejšce je většina lidí podstěhovaná jenom napůl, na víkendy jezdí dom a ukájí se falešným pocitem samostatnosti, jako já. Jejich samostatnost - moje samostatnost spočívá v tom, že si jdu jednou za týden kpoupit pět rohlíků a dvě lahve perlivé vody. A že jsem ještě neztratila klíče.
Znova tady narážím na kolizi dvou polovin své sobnosti - jedna chce ven, pryč, odstěhovat se do Skotska a přinutit svět, aby si jí všiml, druhé naprosto vyhovuje její blogerský pelech s dostatkem jídla, mikinou po strejdovi a internetovým připojením.

Ta druhá polovina je silnější a to mě pekelně štve. Říkám si, jestli bych neměla navštívit nějaký seminář o konci prokrastinace, jinak umřu tak, jak si to malovala Bridget Jones v jednom svém depresivním stavu. Akorát mě asi nebudou okusovat vlčáci.
Ten čtvrt rok doma mě jenom utvrdil v myšlence, že roční apuza od studia by byla ten nejhorší možnej nápad, jakej bych mohla dostat. Bylo zatraceně těžký vrátit se do školy, ale zároveň jsem po celkem dlouhé době šťastná.

Vetšinou unavená, ale šťastná. Plná energie. Někdy mám v hodině takové stavy, kdy mi naplno dojde, že studuju vysokou školu, a je to strašně super. Doma naopak mívám stavy, kdy si říkám, že mě tutově vyhodí u první zkoušky, protože prostě nedělám nic.
Hrozně rychle to utíká. Už to jsou tři týdny, co tam jsem, brzo už se nebudu moct vymlouvat na to, že jsem zmatená prvačka.
Nicméně je to skvělej pocit, dělat něco, co mě baví, s lidma, který to taky baví.

Ale krok stranou.

Když odděláte školu, nějaký ten produktivní koníček jako kreslení nebo blogování, moc vám toho nezbyde. Jsem malá, oplácaná bruneta, co si nedávno ustřihla asi čtyřicet cenťáků vlasů, takže teď má mikádko a je velmi roztomilá. Nedávno jsem se přidala ke spolku selacceptance a je to skvělá věc. Místo toho, abyste při každým pohledu do zrcadla otráveně vzdychali, najednou se nakrucujete a říkáte si, jak mrtě roztomilí jste v tom tričku se smajlíkem.

Nejsem ošklivá. Nejsem žádná kráska, ale hergot, nejsem ošklivá. A stejně jsem dostala pusu naposledy v deseti letech a někdo na mě měl crush naposledy, když mi bylo jedenáct. Někdy vidím na ulici ženský, který nemají ani tu nejmenší jiskřičku, a stejně se vodí za ruku s milionovejma chlapama. Pak si říkám, co sakra pořád dělám špatně.
Je to proto, že jsem kulatá? Že mám chundelaté ruce? I blondýnky mají chundelaté ruce, víte, jenom to není vidět.
Nebo že bych snad byla MOC hezká? Mám MOC charizmatu? Mám MOC velký prsa? Nebo je na mně tak moc vidět, že nechci kluka, ale chlapa? Nevrtím se u baru, tak mám smůlu? Asi. Co já vim.
Být ve dvaceti panna není nic nenormálního. Teda, v dnešní době asi je, ale já si fakt nepřijdu hendikepovaná. Ani si nejsem jistá, jestli sex vůbec chci. Bohové, jestli se ze mě vyklube asexuál, budu se fakt smát.
Možná bych mohla být panenská královna nebo tak něco.

Nedávno mi jedna z mých kamarádek řekla: "Měla bych si najít nějakýho kluka nebo skončím jako ty."
Pardon?
Nějak nevím, co si o tom mám myslet. Co přesně je špatně na způsobu, jakým existuju? Fajn, jsem bez borca, bez sexu, bez vyhlídky na borca nebo sex, ale nemám mindráky, lidi mě mají rádi, říkají, že jsem vtipná a tak. Mám celkem slušný počet kamarádů, dostala jsem se na tři vysoké ze tří, maturovala jsem za čtyři a dokonce jsem nerupla ani z matiky. Mám chudou, ale skvělou rodinu, výbornej vztah s matkou (a že to byl boj, dostat nás do téhle fáze), umím hospodařit s penězi, mám aspoň trochu vkus...

Já prostě myslim, že dobrý.

Sice jsem ještě neudělala díru do světa, ale na gymplu jsem se se slušnou většinou stala zástupkyní studentů, u nás ve vsi jsem celebrita, páč píšu do zpravodaje a všichni jsou z toho udělaní, a už jsem vyhrála i pár soutěží se svým pisálkovstvím a výtvarničením.

To je dobrej start, ne?

Tohle nedává smysl a někdo mi ukrad kurzor.

Charlie the Lannister

10. října 2014 v 12:08 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
O Charliem se asi nemá smysl nějak zvlášť rozepisovat. Když jsem před třemi lety přišla na to, že slaví narozeniny ve stejný den jako já, byla jsem v euforii, protože prostě dokážu mít radost z maličkostí. Od té doby to zmiňuju v každým narozeninovým článku.

Charles Dance dnes slaví osmašedesát, což znamená, že ho navzdory jeho vzhledu můžu s klidem zařadit do té kategorií crushů, které ze srandy říkám "důstojní starci". Po ní následuje kategorie "ctihodní kmeti", ale v té už jsou všichni mrtví. Ehm.

Takže co máme dnes na programu. Přes 190 centimetrů, blond, výborná figura, sexy hlas. Navzdory poměrně plné filmografii ho všichni znají jako Tywina Lannistera, což už mu neodpáře nikdy nikdo. A taky jako lorda Vetinariho ze Zaslané pošty.
Přesto, že Tywina mám hafo ráda jak v seriálu, tak v knize, od Charlieho mám asi nejradši Vetinariho. Obsadit ho do téhle role bylo podle mě to nejlepší, co mohli tvůrci udělat. Vetinari má být vysoký, hubený a černovlasý, Charlie je vysoký, téměř hubený a blond, ale neuvěřili byste, jakou službu to té postavě dělá. Zvlášť proto, že jeho rival ve věci pošty je Nadosah Pozlátko, ztvárněný neuvěřitelným Davidem Suchetem, který má vlasy, kníry i oči černé jako uhel. Takže Vetinari vedle něj místy vypadal fakticky jako ten anděl, o kterých pořád žvanil.

Tywin je samostatná kapitola.
https://encrypted-tbn1.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSc3vmHpzwpK2DfKdMbLUh-OLI_4DIauZunH5feE3fIoOZ5HRWw

Ty jeho kožené polodlouhé kabáty, lannisterovská červeň, zbroj tak parádní, že by si to člověk nejradši vystavil do poličky a nikdy nevzal do boje, to je sice všechno hrozně hezký, ale nejlepší Tywin je rybařící Tywin, v černé košili a vysokých kožených botách, po kolena ve vodě, protože tak vypadá přístupnej konverzaci a jiným věcem.
Nenamáhejte se tu scénu hledat, není tam, z mě záhadného důvodu ji vystřihli. Nepřekvapilo by mě, kdyby to bylo právě kvůli tomu, jak dobře tam Charlie vypadá. Naštěstí ji internetoví čmuchalové vyčmuchali, narvali na Youtube a udělali z ní hromadu gifek. |Gods bless them. Plus tu máme tohle úžasné behind the scenes foto.
http://i0.wp.com/nerdbastards.com/wp-content/uploads/2013/08/game-of-thrones-season-3.jpg?w=450

Myslím, že velmistr Pycelle má hezčí nohy než já.

Charlie je jako jediný z mých crushů rozvedený. A myslím, že je na vysoké blondýnky. Evidentně nemá problém najít mladší partnerku, takže to není tak divné, když ho uvedu jako příklad mužskýho, kterýho bych zvládla mít doma. Nikdo se totiž nesoustředí na skutečnost, že je jenom o nějakých pet let mladší, než moje babička.



Christoph the Fluffy

4. října 2014 v 0:06 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
Momentálně parazituju na matčině notebooku, takže očekávejte překlepy a celkově sníženou kvalitu, poněvadž do klávesnice se mlátí blě, když vám vedle v pokoji spí dítě, které fakt nechci budit.

Dneska je čtvrtého října, což znamená dvě věci - za šest dní je mi dvacet a Kryštůfek má dnes narozeniny, devětapadesátiny, což je dost k nevíře.

I kdyby Tarantino neudělal pro svět filmu zhola nic, pouze by vytáhl pana Waltze z hlubin rakouských béček, která v životě nikdo neviděl, byl by to přínos takového kalibru, že by to stačilo do konce jeho existence. Těžko říct, proč tenhle skoro šedesátiletý zázrak někdo nevyčmuchal dřív.

Nácek není zrovna top startovní role, protože pokud ho zahrajete tak, jako to udělal Christoph, hrozí vám, že vyfasujete Oscara a už nikdy v životě nedostanete kladnou roli. Protože Hans Landa je výkvět nacistického Německa a přesto, že je to nechutný vrah, odporný vrah a celkově prostě vrah, lidi ho žerou bez příboru, poněvadž je superinteligentní, umí to s ženskýma (když je zrovna neškrtí v cizí kanceláři) a navrch je to fešák.

Ale Kryštůfek se i po svém náckovském nástupu drží poměrně vyrovnaných hodnot, v jeho filmografii se najdou parchanti, royporuplné postavy i celkem dobráci, jejichž jedinou chybou je, že hrají v Tarantinovi, takže zřejmě budou někoho zabíjet nebo tak.
Už jsme se od něj dočkali kardinála ve značně odlehčené a hravé Andersonově verzi Tří mušketýrů. Byl to velmi roztomilý sluníčkový kardinál, který proti Capaldiho vražednému sexappealu vypadal jako koťátko vedle tygra, ale bylo to přesně to co tahle verze potřebovala.

Co tu máme dál...August! August byl možná ještě před kardinálem, teď si nejsem jistá, kdy byla Voda pro slony a nechce se mi to hledat. Nicméně zadlužený alkoholik a principál August s nějak moc mladou a moc hezkou manželkou, který neprozřetelně zaměstná mladého a pohledného zvěrolékaře a ten mu samozřejmě manželku svede. Pokud jde o vzezření, stoprocentně bych si nevybrala Pattinsonova veterináře, ale do Augusta, který v záchvatu zuřivosti týrá zvířata, bych taky dvakrát nešla. August se vás bude snažit přinutit, abyste ho litovali, bude vám fňukat v karavanu, že nemá na chleba a že ho strašně mrzí všechno, co dělá, ale neskočte mu na to, je to hajzlík.

Kinga Schultze nemůžu posoudit, poněvadž jsem neviděla Djanga, ale je tam fluffy, má spoustu vlasů a plnovous a mě ta chundelatost naprosto fascinuje.

A teď netrpělivě očekávám Burtonův nový počin Big eyes. Burton tu pracuje s hafo nezvyklým castem, podle traileru to vypadá úžasně a Kryštůfkova postava je zase totální asshole. A pořád se chystám podívat na Carnage, ale to je zřejmě film, u kterýho se musí myslet, takže těžko říct, kdy se k němu dostanu.

Nicméně příští rok pořád opulentní kryštůfkovský maraton a nikdo mě nezastaví.
A na závěr, právě na mě vyjel jeho novej photoshoot. Jak je možný, že tohle....
https://38.media.tumblr.com/fda9648413fafc229796c4323be03736/tumblr_nbt4w0PNBH1qznfkso1_500.jpg

...a tohle...
https://33.media.tumblr.com/cbe826ebfb95a6f61dba95d702f08349/tumblr_ncbtthHIDe1s3mlhro3_1280.png

je ten stejnej chlap?

Stop it.