Červen 2014

Itálie 2014 - fotky část 1.

30. června 2014 v 21:20 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí
Moře





Nohy.

https://scontent-a-fra.xx.fbcdn.net/hphotos-xfa1/t1.0-9/p417x417/1902864_713020522066670_5309851906684281228_n.jpg

Itálie 2014 - část 2.

29. června 2014 v 19:20 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí
Celkově jsme se zúčastnily tří výletů, dva z toho byly naše vlastní iniciativy. Jediná organizovaná záležitost byly Benátky.

Vyplázla jsem pětadvacet euro, abych viděla plovoucí město, ale na mém týdenním kapesném se to nepodepsalo ani trochu. Naopak jsem hrdě vytasila pečlivě opatrovanou stoeurovku a začala narvózně shánět někoho, kdo mi ji rozmění, abych nemusela čelit situaci milionové bankovky. Delegátka rozměnila.
Vyzbrojená okouzlujícím průsvitným tričkem a zbytečně dlouhými kaťaty jsem tedy v klídku vyrazila vstříc zlomku Benátek, na který jsme měli čas.
Dokodrcali jsme se busem k přstavu, kde na nás čekala vyhlídková lodička. V buse jsem si potvrdila zajímavou domněnku - je mi špatně ze čtení titulků. To není dobré. Když za jízdy koukáte na korejský seriál, celkem ty titulky totiž potřebujete.

Loď pojala nejméně desetinásobný počet cestujících, než jaký jsem od ní čekala, což ovšem mělo nepříjemné následky - vstali jste na minutu a vaše místo obsadila německá rodina s hyperaktivními dětmi. A taky nebylo možné dostat se na záchod. Dost dobře vás mohlo potkat to, co jednu z nás potkalo - vystáli jste frontu jako svině a pak jste na jejím konci, krok od záchodů, zjistili, že jste mezitím dorazili do přístavu a záchody se tudíž zavírají.

Byli jsme vyloděni u Piazza San Marco. S potěšením jsem zjistila, že na tomhle náměstí bude i odpolední porozchodový sraz, takže pokud se ztratím, budu v pohodě, poněvadž vím, jak se zeptat na cestu italsky a stejně tak si pamatuju, jak se řekne doprava a doleva a možná i rovně. Když o tom tak přemýšlím, v pohodě je asi silné slovo, spíš by se hodilo říct "o něco míň v prdeli". Nakonec jsem to ale stejně nepotřebovala.

V Benátkách je tak strašně odporné množství lidí, že Staromák je proti tomu samotka. Do davu turistů se míchají i usměvaví černoši s pažemi ověšenými kabelkami a snaží se vám nějakou prodat. Musíte neustále hlídat tašku. Focení telefonem připadá v úvahu jenom pro ty nejodvážnější, což já nebyla. Někdo mi vyrazí telefon z ruky a budu do konce života volat tak leda z okna. Takže z Benátek mám fotek jenom pár.
Viděli jsme dóžecí palác a dům Marca Pola a ten jejich suprčupr orloj. A Rialto. Mrtě se mi líbí ten název. Netroufám si odhadnout, jak dlouho by muselo trvat prošmejdit celé Benátky, ani kolik by to stálo peněz. Gondoly jsou tak nechutně drahé, že to nejde. Nicméně gondoliéři jsou fakt styloví. Hrozně by mě bavilo postávat na veřejných prostrantstvích a na náhodné kolemjdoucí vyřvávat "Gondolla? Gondolla?"...a teď sama nevím, jestli to byla ironie.
Když byl rozchod, vydaly jsme se s Klášou do sítě malinkatých úžasných obchůdků, kde jsme lovily masky, klobouky, kapitánské čapky a jiné sekushi věci. Ulovily jsme úspěšně. Aspoň já považuju svůj lov za úspěšný. Mám Leonarda! Ale k tomu se dostanu.

O den dřív se konal náš veskrze vlastní výlet do Caorle, za použití městské hromadné dopravy místních, tedy moje ztělesněná noční můra. Úspěšně jsem koupila lístky pro naši skupinku (ale kdyby ta paní nerozumněla anglicky, byla bych pěkně v onom, protože jsem přirozeně už dávno zapomněla, jak se italsky řekne lístek), našly jsme zastávku a bez větších komplikací dorazily na nádr do Caorle. Ale co teď.
Chtěly jsme obchod, nějaký supermercato, protože ten kempový nebyl zrovna z nejlevnějších. Místo toho jsme našly hotely a obchůdky, což bylo sice malebné a všecko, ale rozhodně to nesplňovalo naše požadavky ohledně nákupu poživatin za poněkud rozumnější ceny.
K tomu účelu by teoreticky mohla posloužit mikroskopická a totálně vybraná samoška, kterou nezachránilo ani doplnění zboží, byla pořád stejně vybraná. Aspoň jsme tam koupily nějaké chrumky na večer.
Plakát s adresou k supermarketu jsme objevily moc pozdě na to, abychom se tam stihly přepravit. Takže jsme odfrčely busem zase zpátky do kempu.

Druhý iniciativní výlet proběhl v podstatě na dva pokusy. Vydaly jsme se do vedlejšího rekreačního zařízení s názvem Duna Verde. Poprvé jsme došly doslova do totální prdele a málem mi upadly nohy, protože se mi okamžitě nadělaly puchýře. Druhý pokus už vyšel. Objevily jsme zase tunu rozkošných obchůdků, kde jsem splnila svou kvótu jednoho plyšáka za zájezd. K tomu se též dostanu.
Nutno podotknout, že druhý pokus byl provozován v době, kdy jsme byly v podstatě houmles, páč nás v devět ráno vypakovali z toho slavného mobilhomu, a odjíždět jsme měli mezi devátou a desátou večerní.

Na závěr zbývá jedna velmi důležitá věc. Seznam věcí, za které jsem rozfrckala cca 140 euro. Musela jsem si užít, že mám peníze.

Tákže:
  • Muranské sklo. Hned čtyři přívěšky. Srdce pro mamá, protože té vždycky vozím srdce. Dvě kolečka, z nichž si jedno sobecky nechám a druhé věnuju Marti na oplátku za ty muffinkový ušničky. A červený tesák. Taky můj. Muranské sklo je fantastická záležitost, něco jako u nás sklo z Jablonce.
  • Béžové psaníčko mamá k narozeninám. Koupila jsem to tak nějak neurčitě s tím, že když se to mamině nebude líbit, nechám si to já. Je z toho nadšená, jakože fakt. Takže jsem happy.
  • Batůžek pro sebe. Upozornila mě na něj Kláša a je hella cute.
  • Plyšový králíček z Duna Verde. Je tak strašně sladkej! Hodím ho do fotek, jestli si vzpomenu....
  • Leonardo, benátská maska modrýho šáši. Je to soulmate! A je nádhernej.
  • Magnetek z Caorle pro ociho. ocimu se tak strašně blbě kupují dárky. Tak jsem mu k tomu koupila ještě nějaký fajnový těstoviny, když tak rád vaří...
  • Spousta jídla. Mozzarela, hruškovej džus, chipsy,...plus tuna té fantastické zmrzliny.
Zbylo mi deset euro, jak jsem plánovala před týdnem. Tak mi držte palce, ať tam toho slona ještě mají.

Itálie 2014 - část 1.

29. června 2014 v 15:43 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí
Ne, originálnější název mě fakt nenapadl. Možná je to tím, že jsem doma teprve pár hodin a mám za sebou hodně nepohodlnovou, deseti a možná i vícehodinovou cestu autobusem, během které jsem asi měla spát, ale místo toho jsem vážně uvažovala, jak si uhryzat nohy u kolen, aniž bych zaneřádila interiér nebohého vozítka svými tělními tekutinami.

I kdybych jela autobusem do ráje, pořád jedu autobusem a tudíž to bude hrůza.

Odjíždět TAM jsme měli jakože v osm, takže jsem předpisově stepovala, obložená hradbou kufrů, na smluveném místě už od čtvrt na osm. Výsledná situace vypadala tak, že náš autobuse dojel v devět, tedy s víc jak hodinovým zpožděním, a to jsme zřejmě ještě mohli být rádi. Chudáci řidiči vypadali, že mají dost.
Na počátku cesty bych ještě označila sebe samou za akční. Bagovala jsem extrémně nepovedené cookies, dokud jsem jich nebyla přežraná, žužlala ono zmiňované luxusní gumídkové něco, a únava mě začala přepadat až v relativně pozdních hodinách, což ovšem nic nemění na tom, že mě nakonec přepadla a já byla v prdeli, protože, jak už jste zřejmě vydedukovali z úvodního odstavečku, já v autobuse nespím. Maximálně pochrupkávám. Pracně vytuhnu na dvacet minut a pak se objeví něco, co mě jednak vzbudí a jednak nasere.

Trochu pomáhají čůrací zastávky. Pohled na částku požadovanou za použití toalet na nějaké random benzince v úplné prdeli světa někde v Rakousku nebo přes co jsme to jeli, vás totiž zaručeně probere a dodá vám energii. Padesát centů není zas tak moc, ale stejně, zatraceně. Kdyby tam aspoň seděla hajzlbába, pochopila bych, že za tu děsně namáhavou práci chce dostat aspoň průměrný plat, ale tam je pokaždé turniket. Na co je tam turniket? Nebo respektive, proč mám platit turniketu, aby mě milostivě pustil na malou?

No nic, nechci, aby se to zvrhlo v úvahu na téma "Doopravdy jsem právě zaplatil nějakých patnáct korun za to, abych se mohl v omezeném časovém limitu vysrat a přitom tajně doufat, že zájezd neodjel beze mě". Vlastně mě to drbe z jednoho prostého důvodu - na cestě tam JEŠTĚ nemám drobné, které bych do toho pojebaného turniketu mohla narvat, na konci cesty zase UŽ nemám drobné, které bych do toho pojebaného turniketu mohla narvat.

Super, na chvilku se přestanu kontrolovat a najednou je půlka článku o návštěvě záchodků.

No každopádně jsme dojeli. Když začalo svítat a my překročili hranice Itálie, chtěla jsem koukat ven, ale místo toho mi nekontrolovatelně padala hlava. Pořádně jsem se probrala až v kempu, kde začala ta pravá sranda.

Mobilhome ( ačkoliv právě tady by mohl na scénu směle nakráčet Malfoy senior se svým rozkošným culíkem a pohrdavým "Vy tomu říkáte dům?") číslo pět byl prokletý. Předchozí obyvatelé, jakési malé harantstvo, v něm nechali bordel jak v tanku, včetně nedojezených jídel v hrncích, asi aby se děvčata občerstvila, až po nich budou ten nechutný brajgl uklízet. Pročež se stala jednoduchá věc - k nějakému ubytování se jsme se dostaly jako poslední někdy v čertvíkolik odpoledne.
Tak jsme se s Klášou vztekly, nahodily plavky (já ty jednodílné) a já poprvé v životě vlezla do moře. To je docela výkon, v devatenácti letech.
Byly vlny jako kráva. Vlastně mnohem větší, řekla bych. Klášina snaha mi vysvětlit, jak se má na takovou vlnu najet, aby mě nesejmula, nýbrž svezla, byla hrozně dojemná, jenže ty vlny byly prostě kurva velký, takže jsem byla víc pod vodou, než nad ní. Většinou to fungovalo tak, že sotva jsem se vynořila, abych si vytřela vodu z očí (chutná jak chipsy), sejmula mě další vlna.
Ale nemůžu říct, že bych se nebavila, byla to vážně prča. Zbytek týdne už tak velké vlny nebyly.

Když jsme se konečně dostaly do baráku, ukázalo se, že sestává z kuchyňky, která připomínala polévkovou nudli nejen co do délky, nýbrž i co do šířky, miniaturní vzduchové kapsy vybavené hajzlíkem a sprcháčem, v němž jsem měla problém se i otočit a tentokrát to nebylo jenom mým velkým zadkem, jídelním koutem, jedním jakž takž použitelným pokojem (použitelným v případě, že jste si sbalili šaty a jídlo na týden do ledvinky) a skříní, ve které byly prapodivně poskládané tři postele. Ugh, ok. We can do this.

Brzy se objevily další skryté třešinky na tomhle vskutku miniaturním dortíku. Tak například kapal kohoutek v koupelně. A to tím stylem, že tekl, nepřetržitě. Když nám ho přišli spravit, skončily jsme bez vody a umyvadla (to vážně, to umyvadlo tam prostě nebylo) přes celou siestu.
Záchod se prakticky rozpadl (upadl poklop). V sprše se objevili mravenci. Před oknem do jídelního koutu stál dost velkej strom, takže okno se dalo otevřít max na deset centimetrů (tahle třešinka byla mimořádně zábavná). Pánvička, hlubší než většina hrnců, co máme doma, se ukázala býti nepoužitelný kripl, který jsme měly chuť mrdnout z okna už po prvním jídle. Byl tam jeden nůž. Tupý jak....prostě tupý. Když byly v kuchyni dvě osoby nebo já, nikdo další se přes ni nedostal. Když jste šli v noci na záchod, vzbudili jste celej barák celou krabici.
Takže zevnitř se neustále ozývala slova na K a P a M. Ale nemůžu si pomoct, bylo to prostě vtipné.

Pláž byla dle mého skromného názoru perfektní. Ne moc velká, ohraničená moly, písek fajný, moře fajné. Jedinou vadou na kráse byly ty zasrané jedlé slávky, které byly prostě všude. Mají docela ostré hrany. Přirozeně jsme taky sbíraly místní úrodu škebliček, mušliček a čert ví, jaký je mezi tím vlastně rozdíl. První den jsme neměly sáček, jenom mou kapsu. Takže mikina letěla do prádla hned, jak jsem dorazila do domoviny.

Moře, jak už jsem řekla, chutnalo jako chipsy. První den ráno vlny jako plus size kráva, večer nás nepustili do vody kvůli letecké show, no bezva. Netvrdím ovšem, že to byla špatná show, ale když jedete poprvé k moři, jsou vám letadýlka tak leda u řiti. No každopádně to bylo cool.
Většinu zbytku týdne jsme strávily vyplázlé na lehátku ve vodě. Když byly vlny, najížděly jsme na ně a řvaly "Hideeeee" (není to ve smyslu schovat se, je to jméno, kapišto?), když vlny nebyly, řvaly jsme, že chceme vlny.
Jednou mě dívky opustily o něco dřív, takže jsem si zabavila lehátko pro sebe, ještě nejmíň hodinu vegetila na hladině a nechybělo mi vůbec níc. Paralelně s tím jsem taky podnikla další ze svých marných pokusů opálit si břicho, když už mám ty pojebané dvoudílné plavky. No, hádejte, jak to dopadlo. Spálila jsem si ksicht prakticky na uhel a břicho zůstalo bílé. Tak si naser, milé bříško. Mi zas tak nevadí, že momentálně teď připomínám kravičkovou Milku.
Zpětně si říkám, že jsem v té vodě mohla strávit víc času, ale vzhledem k tomu, že mi to nepřišlo jako zrovna plavací voda, nevím, co bych v ní dělala.

Nepostradatelnou částí mega kempu, ve kterém mi vždycky trvalo půl hodiny najít vlastní barák (a tentokrát to není nadsázka, prosím pěkně), byla gelateria. Být v Itálii a nedat si zmrzlinu, no to můžete zrovna fuck yourselves.
První den jsem vsadila na nutelovou, druhej den na roché, třetí den na kokosovou a mentolovou a u té už jsem zůstala. Prohlašuju zmrzliny kokosovou a mentolovou za divy světa číslo nevimkolik. Měla jsem ji třikrát.
Mluvíme-li o jídle, pizzu jsem měla jenom v Benátkách a upřímně, za těch dvanáct euro nám to hodinový čekání ve výsledku ani nestálo. Ta pizza byla pěkně mizerná, ale v kempu měli docela dobrou. Tu už jsem si ale nebrala, neměla jsem na ni chuť.
Supermarket v kempu nabízel poměrně široký a uspokojivý sortiment, pokud jste nechtěli prášek do pečiva, protože pak jste přistihli sami sebe, že radši kupujete kukuřičný škrob, aby vám zaměstnanci přestali při dotazu na baking powder předhazovat mouku. To je velmi nasírací a únavná situace, zvlášť, pokud se ukáže, že nejlíp anglicky v celém supermercato umí obstarožní paní od zeleniny.
Zato jejich džusy stojí za to. Okolnosti mě uvrtaly do litru hruškového džusu, který konzistencí i chutí připomínal kojeneckou výživu se šmakem hrušek. Bylo to epic pití. Vysósla jsem ten litr snad během půlhodiny a musela se hodně držet, abych si nešla koupit další.

No, tak už je to dlouhé jak tejden, tak bych možná mohla napsat tu druhou část.

Pakujeme na dovolenou

19. června 2014 v 14:18 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Fuck, I hate everything. Myslím, že jsem si právě vytřela oko rukou od cibule. Fuck!!!
Jo, a zřejmě jsem si moc pozdě vyřídila pojištění. Fuck Fuck Fuck Fuck Fuck.

Nejsem stavěná na takovýhle věc, takže začínám mírně vyšilovat. Když jedu ke Kláši, hodím dvoje kalhotky a tričko na spaní do třicet let starýho riflovýho batohu a jdu, hotovo.
Ale tohleto. Dneska jsem byla nakupovat jídlo. Za věci, co jsem vyfasovala v rámci společného nákupu (jako mouka, cukr, olej, atd.) jsem utratila nějakých stopadesát korun, načež jsem dalších nějakých osm stovek utratila za všechny ty sračky, co potřebuju já.
Takže jsem koupila mouku, cukr, ocet, olej, okurek, těstoviny, krupicu... a pak vafle, tousťák, gumídky (jedny jsou strašně dobrý a už jsem je načala, pak jsem je zalepila izolepou a naivně se domnívala, že mě to zastaví), nějaký divný croissanty nebo co, čaj...a spoustu jinejch věcí, který zřejmě ani nebudu potřebovat.

V pondělí jsme byly s mamá nakupovat haderstvo Být fat and fab je sice super, ale když máte kupovat plavky, je to jedna velká otřesnost. Měla jsem na sobě tak desatery minimálně. Včetně dvoudílných. Jedny jednodílný byly fakt nádherný, ale z ceny mě málem trefil šlak. Ugh a vypadala jsem v nich tak dobře.
Nakonec jsem skončila u dvoudílných. V devatenácti letech jsem si poprvé v životě koupila dvoudílný plavky. No a komu se to nelíbí, ten si může políbit záda nebo i nějaké jiné části těla.

Pak jsem v Tchibu ukořistila parádní háčkovanou tuniku. A kdesi v luftě tričko za stovku. Je to normální černej nátělník, ale jsem do něj totálně zamilovaná. Miluju věci, který se dají nosit k čemukoliv.

Teď už jenom potřebuju, aby mi otec podal největší kufr co máme, abych do něj mohla narvat všechny ty věci. Taky si musím napsat seznam, páč jestli něco zapomenu, budu pěkně v onom. Zejména nabíječky jsou krizový, páč beru mobil, tablet a hlavně depilátor.

Vlastně nemám tucha, proč tenhle článek píšu. Asi proto, abych se mohla dýl dívat na American Dad. Jo, jsem zase ve fázi kreslených seriálů. Nevím, co budu dělat, až mi dojde American Dad, protože Futurama se mi zatím nějak nezačala líbit.

Asi jdu udělat cookies.

Mimochodem, dneska jsem potkala polštářek ve tvaru slona a byla to nejdokonalejší věc na světě. Celý barevný a měkoušký a prostě super, takže potřebuju, aby mi zbylo deset euro. S jedním slonem jsme navázali duševní pouto, takže doufám, že tam za těch deset dní ještě bude.
http://www.ayurshop.cz/images/slon-polstar-barva.png
To je on. Chci hoooo.

Jdu dělat ty cookies.

Kecy v kleci v palici, schované pod čepicí

16. června 2014 v 19:46 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
RÁNO
"Měla bys jít na ten záchod." X "Nevstávej, nejseš mimino, ještě to vydržíš."
"Zařvi na ně, ať držej huby." X "Neřvi na ně, vzbudíš samu sebe."
"Měla by sis napřed oblíct šprndu a až pak vylézt do kuchyně, takhle traumatizuješ bratra." X "To pyžamo je dost volný, běž napřed na ten záchod."
"Nenačínej nový mlíko, tolik ti ho v tom kafi stačí." X "Jestli vypiješ kafe bez obvyklýho množství mlíka, umřeš."
"Ober z té buchty napřed ovoce a zbytek sněz pak..." X "Víš, když to sníš jako normální člověk, nic se ti nestane."
"Už dopilas kafe? Tak sundej ty sluchátka a začni komunikovat se svou rodinou." X "Lálalalaaaaaaaa, tuc tuc...."

U POČÍTAČE
"Otevři si anonymní prohlížení, než se začneš dívat na to porno." X "Neřeš, matka stejně neví, co je to historie vyhledávání."
"Udělej vlog." X "Nedělej vlog."
"Buď civilizovaná, neshipuj to tak moc." X "Co kdybys trochu zagooglila, třeba najdeš nějakej dobrej slash na tyhle dva."
"Nedávej si to yaoi na plochu, tady je poznat, že jsou to dva borci..." X "Aaaah, to je luxusní, dělej, dej si to na plochu, budem se na to pořád dívat!"
"Vyhoď ten kripl z okna, jestli ti vyskočí ještě jedna reklama..." X "Co kdybys teď napočítala do deseti a pak se pokusila najít nějakej program na blokování reklam?"
"Napiš článek." X "Než by začala nějakou sračku, radši nic nepiš."
"Žádná creepypasta, potřebuješ se vyspat." X "Eheheheheeeeee, creepypasta, creepypastaaa....bože, nenávidím creepypastu."
"Ukliď si na stole." X "Ježiš, prostě to takhlenc shrň na bok, tak..."
"Dělej něco užitečnýho." X "Máš prázdniny, ser na to."

U KRESLENÍ
"Kde mám zas do hajzlu gumu?!" X "Kde je doprdele ta guma?"
"Ugh, co kreslit..." X "Nechceš dělat něco jinýho..."
"Nakresli všecky Disney princezny!" X "Udělej už po páté jenom Sněhurku a na zbytek hoď bobek..."
"Načni nějakou sérii!" X "Nenačínej sérii, víš, jak to dopadne."
"Měla by ses naučit kreslit podle fantazie." X "Mrkej na tu luxusní fotku!"
"Používej chytrý knížky." X "Kal na chytrý knížky, metoda pokus-omyl!"

U SLEDOVÁNÍ SERIÁLŮ
"Nechoď na Tumblr, jsou tam spoilery." X "Běž na Tumblr, duševně tě připraví."
"*spousta nemravných myšlenek*" X "*spektakulární spousta nemravných myšlenek*"
"Opovaž se oblíbnit si ho, umře." X "Oooou, podivej, jak je ňuňatýýý....umře."
"Mohla by ses na to teda dodívat, i když on už tam není." X "Hm, tak to zabal, to už nemá cenu, nikdo tě za to nebude soudit."
"Neřvi tady." X "Jen si pobreč..."

OBECNĚ
"Jsi celkem hezká." X "Nestůj před zrcadlem moc dlouho, vybuchne."
"Jsi v tom tlustá." X "Jsi plus size, ser na ostatní, jsi v tom ňuňatá."
"Sis koupila dvoudílný plavky, jseš blbá nebo jo?" X "Oh yeaaaaaaaaaaah!!!!!"
"Měla bys uklidit." X "Nikoho nezajímá, jak to vypadá u tebe v pokoji, a tebe ze všech nejmíň."
"Přestaň si kupovat plyšáky, nemáš je kam dávat!" X "Ty toho medvídka prostě dostaneš. Jestli si ho někdo jinej koupí, aktivujeme svou smrtící sílu. Zmocníme se toho medvěda společně!"
"Čti ten Silmarillion zatracenej." X "Ten Silmarillion ti nikam neuteče, víš..."
"Proč pořád chodíš do té ledničky, když v ní vubec nic není." X "Už jsi deset minut neviděla vnitřek ledničky, co když..."
"Pořád nemáš borca...beztak je to tebou." X "Tvl, už máš tak vysoký nároky, že si budeš muset postavit Frankensteinovo monstrum....hm, Aaron Eckhart...."
"Jdi spát, ráno zdechneš." X "Nechoď ještě spát...sice ráno zdechneš, ale to je snad fuk."

Grandhotel Budapešť

11. června 2014 v 15:36 | Moi Keiniku Sang |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence
Evidentně jsem o hodně přicházela, když jsem nechala filmy Wese Andersona, aby mě míjely.
http://www.repower.net.au/uploads/1/1/4/4/11446396/7740675_orig.jpg

Grandhotel Budapešť začíná setkáním mladého spisovatele se současným majitelem hotelu, Zerem Mustafou. Ten mu vypráví, jak se stal z lobby boye majitelem kdysi jednoho z nejluxusnějších hotelových zařízení ever.

Njevýraznější postavou jeho vyrávění je pan Gustave H.. Je velmi milý, kultivovaný a dobrý společník, ale taky značně podivný, protože, jak sám říká, "I go to bed with all my friends.". Stručně řečeno, pan Gustave s mnohými pravidelnými hosty spí.
Jedním z mimořádně pravidelných hostů je madam D., čtyřiaosmdesátiletá stařenka, která je do pana Gustava zřejmě opravdu zamilovaná. Když zemře (je zavražděna), z hromady jejích závětí, dopisů s posledními přáními a dalších záležitostí, na které bylo při sestavování konečné poslední vůle brán ohled, vyplyne, že panu Gustavovi byl odkázán obraz Chlapec s jablkem. K neskonalé zlosti a úžasu potomků madam D. - syna Dmitriho (zlost) a dcer Caroliny, Laetizie a Marguerity (úžas).
Situace se zvrtne a než se pan Gustave vzpamatuje, čóruje svůj zděděný obraz a zdrhá. Pak se v hotelu Budapešť objevuje policie a pan Gustave zdrhá znovu, nicméně neúspěšně. Je podezřelý z vraždy madam D. a zabásnou ho. Lobby boy Zero je jeho jediná spojka s hotelem.
A víc vám neřeknu, protože to prostě musíte vidět. Navíc je to tak komplikovaný, že stejně nevim, jak to napsat, aby to mělo hlavu patu.

Takže se vrhneme na postavy!

Pan Gustave H. je jak z cukru a to i přesto, že ho hraje Voldemort. Je rozkošný ze všech stran, všechny oslovuje "miláčku" a snaží se být za všech okolností příjemný. Proto je to jak facka z obou stran zaráz, když najednou použije slovo "fuck" nebo udělá něco, c v jeho podání vypadá mnohem studeněji, než v podání normálního běžného člověka. Pan Gustave je všechno, jenom ne normální běžný člověk. Je vyjímečný.
Ralphie je konečně ten hodný, což je fantastické. Pan Gustave mu sedí jak ulitý, konečně může využít svoje smutná očička a vůbec, člověk by mu koupil všecky medvídky na světě.
http://media-cache-ec0.pinimg.com/236x/c7/7d/4b/c77d4b9cc7c29f66501d8687d2b45db3.jpg

Zero Mustafa je dobrý lobby boy. Dělá svou práci zodpovědně a na sto procent. Je s ní spokojený. I když se spřátelí s panem Gustavem a jeho život se po aféře s dědictvím obrátí vzhůru nohama, pořád se snaží být dobrý lobby boy. Je zamilovaný do Agathy.
Tony Revolori toho ještě moc nenahrál, aspoň si ho z ničeho nevybavuju. Každopádně by měl hrát. Měl by hrát hodně. Je mu sedmnáct a je super.
http://ilarge.listal.com/image/6748800/968full-the-grand-budapest-hotel-poster.jpg

Madam D. je celkem děsivá stará paní, která do Budapeště za panem Gustavem jezdí pravidelně. Cítí se vedle něj znovu mladá a krásná. Popravdě, když se podíváte na Schloss Lutz, rodinné sídlo, není se čemu divit, že utíká do Grandhotelu Budapešť, který je celý růžový a červený a fialový...
Tilda Swinton. Já nevim, co chcete slyšet, Tilda je prostě Tilda.
http://www.movieviral.com/wp-content/uploads/2014/04/grand-budapest-hotel-madame-450x702.jpg

Dmitri Desgoffe und Taxis je velmi roztomilý, dokud neotevře pusu. Mám silné podezření, že většina toho, co řekl, byly nadávky. Pana Gustava nemůže ani cejtit. Nedokáže přenést přes srdce, že pan Gustave "zneužívá bezmoci a často i mentální slabosti nebohých stařenek...a pravděpodobně je i šoustá" (nebo tak něco). Plus nezdědil Chlapce s jablkem, no to si jeho mrtvá mamá dovolila teda hodně.
Adrien Brody stál na počátku mého fetiše na nosy. Na Dmitrim se vyřádil. Je až s podivem, jak někdo tak ňuňatý dokáže vypadat tak děsivě.
http://www.movieviral.com/wp-content/uploads/2014/04/grand-budapest-hotel-dmitri-450x702.jpg

Jopling je...no, já bych řekla, že je to nájemný vrah z dobře zavedené rodiny nájemných vrahů. Oni tam tomu říkají nějak trochu jinak. Momentálně pracuje pro Dmitriho. A fakt se s tím nemaže. Za celej film řekne šest slov, většinou za něj hovoří pěsti. Tvářit se taky umí velmi výmluvně. Je nebezpečný, a to tak, že velmi. Má super boty, jen tak mimochodem.
Willem Dafoe je jeden z mých nejoblíbenějších herců ever. Miluju ho v každé roli a Jopling není vyjímka. A má super boty.
http://rack.2.mshcdn.com/media/ZgkyMDE0LzA0LzAyLzRmL2pvcGxpbmcuMjdmNzMuanBnCnAJdGh1bWIJMTIwMHg5NjAwPg/da701ac2/582/jopling.jpg

Agatha je šikovná mladá cukrářka pracující pro firmu Mendl´s. Je na ní něco neobvyklého, způsob, jakým čelí všem těm potížím, do kterých je zatažená svým vztahem se Zerem. Je racionální, odvážná a ve všech směrech příjemná. Nervy má z železobetonu (scéna ve výtahu).
Saoirse Ronan je hezká jak ďas a talentovaná ja deset ďasů. Nemám ji tak ráda jako třeba Chloe Grace Moretz, ale mám ji dost ráda.
http://www.movieviral.com/wp-content/uploads/2014/04/agatha-grand-budapest-hotel.jpg

Pan Kovacs je právník. Zastupuje zesnulou madam D. ve věci její závěti a tak, ale cítí, že někde něco smrdí. Když vyloží svoje obavy Dmitrimu, Dmitri mu řekne, ať to nechá být a dělá svou práci, tedy - začne to smrdět ještě víc. Pana Kovacse bohužel nepotká moc dobrý konec, právě kvůli jeho čichu, obrazně řečeno. Dmitri si to nemůže dovolit.
Jeff Goldblum! Malcolm, Moucha! Už jsem ho táááááák strašně dlouho v ničem neviděla...
http://images.fandango.com/MDCsite/images/featured/201404/grand-budapest-hotel-jeff-goldblum.jpg

Je tam ještě tuna dalších postav, přičemž valnou většinu z nich hrají lidé, kteří s Wesem Andersonem spolupracují opakovaně. Poznáte je - Bill Murray, Owen Wilson, Jason Schwartzman... Tyhle postavy řeknou pár slov, možná dvě věty, a kdyby tam nebyly, vlastně se ani moc nestane. Jenže já prostě zbožňuju, když vidím známý lidi v nedůležitých roličkách, hihi.

Wes je asi hodně hračičkoidní režisér, protože tohle bylo úžasně hravé. Barvami počínaje a postavami konče, všechno to byla hra. Interiéry, exteriéry, kýč, růžová, červená a černá všude. Všichni (kromě Joplinga a nějakých random lidí) uhlazení a jako z marcipánu. Je to prostě něco úžasnýho.
Je tam spousta nečekaných věcí...třeba mrtvol. je tam překvapivě hodně mrtvol. Rozhodně jsem nečekala tolik mrtvol. Celé je to postavené na kontrastech a fantasticky to funguje.

A mimochodem, díky nejisté sexualitě pana Gustava (asi pansexuál, řekla bych) je to jeden z nejvíc shipovatelných filmů ever.
http://media.giphy.com/media/7h2GOkufDnnGw/giphy.gif

EDIT: Český dabing je místy dost hrozný. Suverénně nejhorší je nadabovaná Clotilde, malá rolička Léy Seydoux, která někdy mluví francouzsky a má svůj poměrně hluboký melodický hlásek, ale v té jediné české části mi její nový hlas málem urval uši. Zní to jak ze špatnýho prvorepublikovýho porna, je to uječené a zbytečně vytažené do nebetyčných výšek. Ugh, ble.
A jak jsem čekala, z mého miláčka Dmitriho udělali Dimitriho. To I tam nepatří! Nepatří, nepatří, nepatří! Dmitri, nikoliv DImitri! A nadabovaný je tak divně, že to nejde. Adrien Brody nemá hlas, na kterým by bylo něco extra zvláštního, ale když jsem slyšela tohle... vůbec mu to nesedělo do pusy, jestli chápete, co tím myslím. Jak kdybyste ustřihli hlavu kreslenýho psa a nalepili ji do realistické fotky. Prostě fuu. Originál byl mnooooohem expresivnější.
Ale pan Gustave byl fakt ffftipný...ne, doopravdy :D. Byl vtipný.

Hrobař - část 61.

9. června 2014 v 20:34 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
"Výborně...pokračuj na lícní kosti, jde ti to skvěle...pozor na vlasy..."
Vlček, špičku jazyka soustředně vystrčenou, vedl štěteček podle Danielovy navigace vzhůru po lícní kosti. Bylo to těžké. Lynn se pořád chichotala a hýbala. Potřeboval by opravdovou mrtvolu.
Tělová barva, kterou sám namíchal z bílé, hnědé a růžové, se mu ovšem náramně povedla. Byla skoro k nerozeznání od Lynnina přirozeného odstínu. Samozřejmě, na mrtvolu bude potřebovat mnohem světlejší, mrtvoly jsou totiž bledé. A vůbec, kdyby líčil Daniela místo Lynn, bylo by to zřejmě mnohem užitečnější. Jenže Daniel potřeboval vidět, co Vlček s barvou provádí.

Hrobař byl navýsost spokojený. Za posledních pár týdnů se Vlček naučil spoustu věcí a bylo skvělé vidět, jak ho to baví. Trochu netradiční řemeslo, pravda, ale kvaitních pracovníků v tomhle oboru nebude nikdy dost. Vlček měl navíc výhodu v drobných rukou, které obratněji manipulovaly s tenkými štětci. Až vyroste, zřejmě o tuto výhodu přijde, proto je dobře, že se učí už teď.
Nejlépe mu šlo měření a následná aplikace rozměrů na rakev. Měl kouzelný odhad. Pokud ho ještě zdokonalí, jednou bude schopný vyrobit rakev od oka. Daniel se nemohl nabažit toho profesionálního výrazu v chlapcově tváři, když za pomoci stoličky přeměřoval Yorika nebo Matthiase. Skoro viděl, jak se mu rakev v hlavě skládá dohromady.

Už se zabydleli v novém domku. Ulázalo se, že město disponuje polorozpadlou chaloupkou u západní zdi. Lidé kolem ní chodili obloukem a křižovali se, protože už byla opuštěná celé věky, nikdo si nepamatoval, kdo v ní původně bydlel, a nějaký dobrák vypustil do oběhu pověst o vstupu do pekla, který se měl nacházet pod její podlahou.
Danielovi to samozřejmě všechno pověděli a byli velmi překvapení, když si hrobař poklepal na čelo a druhý den se do chalupy přestěhoval. Nejenže tam nebyl vstup do pekla, ale nebyla tam ani ta podlaha, pod kterou měl být, pouze udusaná zem.
Bylo to poměrně útulné místečko, když společnými silami dali dohromady dvě zdi, okna, dvoje dveře ze tří a většinu střechy. Zatímco mužští pracovali, Elain okouněla v Jolanině kuchyni a snažila se pochytit základy vaření. Když narazila na něco, o čem neměla ani páru, vymluvila se, že je zdaleka a místní kuchyni nezná. Podle pohledu, který jí Jolana pokaždé věnovala, bylo Elain jasné, že by musela být tak z Osmanské říše, aby tohle nevěděla. Každopádně dělala pokroky.

"Tak, a je to."
Vlček zapíchl štětec do barvy a spokojeně si oprášil ruce. Pak se ohlédl, co na to Daniel.
Hrobař spokojeně pokyvoval hlavou. "Možná bych ubral té růžové...takhle růžové tváře nikdo nemá, ale na druhou stranu, na mrtvých to bude vypadat jinak. Jo, myslím, že je to velmi dobré. Šikula."
Poplácal chlapce po hlavě a Vlček se pyšně narovnal.
Lynn na stole otevřela oči: "Už jste hotoví? Asi jsem si trochu zdřímla."
"Já si říkal, že se nehihňáš," opáčil Vlček.
Děvče vyskočilo a hned se jalo zkoumat svůj nový obličej v zrcadle. "No páni. Jsem jak dáma! Ještě by to chtělo účes...co děláš s vlasama, když máš mrtvou ženskou, Dane?"
"Obvykle...nic?" pokrčil Daniel rameny. Opravdu s vlasy nic moc nedělal, maximálně je rozčesal. Když byly seškvařené, ostříhal. Tím to haslo.
Lynn se ale při jeho odpovědi rozzářily oči. "Tak to se musí fofrem změnit! Umíte si vy dva představit, jak parádně by to vypadalo, kdyby byly mrtvý paní učesaný? Měly by tam kytičky a všecko! Byla by to nádhera! Vypadaly by jako královny!"
Daniel nasadil skeptický výraz, ale Vlček vypadal, že se mu to nezdá jako úplně špatný nápad.
Lynn ani nečekala, až to uslyší z jeho úst. "Je to bezva nápad, já vím! Ukážu ti pár fakt krásných účesů!"
Vystartovala ven a bylo slyšet, jak si pohvizduje, zatímco na stráni vedle zuřivě trhala kvítí. Daniel s Vlčkem se na sebe stihli jenom zmateně podívat a Lynn už byla zpátky.
Vysypala kytky ze zástěrky na stůl a obrátila se k Danielovi: "Ty, sedni."
"Co, já?!"
Lynn mu přistrčila židli a dala si ruce vbok: "Někdo mu to musí ukázat, ne? Na někom, ne? A ty umíš sotva uplést cop, takže ukazovat budu já, na tobě."
"Nemám...nemám zajít pro Elain třeba nebo tak něco...?" zkusil to Daniel, ale Lynn nekompromisně zavrtěla hlavou.
"To přežiješ," prohlásila.
Daniel se s povzdechem posadil.

Lynn uvolnila šňůrku, kterou měl hrobař stažené vlasy, a vytáhla z jedné z nespočetných kapsiček hřeben. Ten podala Vlčkovi.
"Tak, rozčesat."
Vlček se rozpačitě pustil do Danielových vlasů. Bylo jich hodně a byly měkké od dešťové vody. A úplně bílé. Lynn si je přes jeho rameno nostalgicky prohlížela. Kdysi byly o dobrých třicet centimetrů delší.
Kromě příležitostného "au", když Vlček příliš zatahal, se ani jeden z nich nedostal ke slovu. Lynn mluvila bez ustání. Vlček si byl jistý, že se ani nenadechuje. Jako by mu říkala, co má udělat s každým vlasem zvlášť. Chlapec byl napřed maximálně opatrný, protože to rozhodně bylo to nejdivnější, co kdy dělal, ale postupně se osměloval, a když došlo na kytky, dokonce si chodil prohlížet Daniela zepředu, jestli jsou kytičky po obou stranách hlavy stejně.

"Tak, už je ze mě princezna?" ušklíbl se Daniel po asi hodině. Bolelo ho za krkem, jak se snažil celou dobu nehýbat hlavou, a chtěl se květin zbavit, než ho uvidí Elain. Dělala by si z něj legraci až do konce světa.
Llewelyn se před něj postavila a spokojeně s prohlížela Vlčkův výtvor. Po chvíli ale její výraz přešel ze spokojenosti do úžasu.
"Dane...vypadáš jako anděl."
"Jako co že vypadám?"
"Jako anděl," zopakovala Lynn. "Jednou jsem viděla obrázek anděla. Vypadáš jako on."
Ač to bylo k nevíře, protože dost často se zdálo, že v hrobařově těle nekoluje žádná krev, Daniel se začervenal a rychle vstal. "Tak jo, necháme toho. Stejně to nepůjde, protože mrtvé líčíme vleže. Mrtvola ti sedět nebude."

Vlček si stoupl na svou měřící stoličku a začal vytahovat z Danielových vlasů kytky, které hrobař nenahmátl. Chlapec je takřka podvědomě strkal do vlasů Lynn, která nehybně stála s očima upřenýma na Daniela.
Hrobař nakonec jenom potřásl hlavou, aby se zbavil zapomenutých kvítků, a sešněroval vlay zpátky do tkaničky. Lynn pořád vypadala zaraženě, takže usoudil, že bude nejlepší změnit prostředí a zjistit, co Elain vytvořila v Jolanině kuchyni.

Když vyšli ven, děti zůstaly o krok pozadu za hrobařem. Vlčkovi se zdálo, že Lynn jde tak pomalu naschvál. Najednou si ho k sobě přitáhla za rukáv a rozhodným hlasem zašeptala: "Opravdu vypadal jako anděl."
Daniel se po nich otočil, aby je pobídl k většímu tempu, a Vlček si uvědomil, že ačkoliv je hrobař na světě už víc než čtyřicet let a většinu života pracoval, má sotva jemné vějířky kolem očí a pár vrásek od smíchu. Jako by nestárnul.
"Víš co?" obrátil se k Lynn. "Možná to je anděl. Náš, strážnej. A teď se pohnem, vyhládlo mi."

Jason the Malfoy

6. června 2014 v 11:56 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
Varování: Následuje víc gifek než textu. Pardon. Nějak se to zvrtlo.

http://37.media.tumblr.com/bb2375ccda057b27062c1ca06e26fa14/tumblr_n4qk22uESU1qcga5ro1_500.gif

THIS MOTHERFUCKER.

Jason Isaacs, narozen 6. 6. 1963, slaví dnes jedenapadesát let a pořád se mu nechce stárnout, hajzlíkovi. Přestože v cicilu vypadá jako velmi sladké a hodné stvoření a nepochybně i JE velmi sladké a hodné stvoření...
http://31.media.tumblr.com/tumblr_lw5c76t8xk1qfjhkio1_500.gif
...dal naprosto nový rozměr řadě velmi výrazných zlounů. A jelikož je to mrtě hezký chlap, je velmi těžké si jeho zlouny neoblíbit. Zvlášť, pokud skončí jako utrápené trosky (Malfoy), žrádlo pro krokodýla (Hook) nebo mrtvola na bitevním poli Mela Gibsona (Tavington). Tyhle tři mám nejradši.
http://31.media.tumblr.com/tumblr_m80fyuZXsP1qax6wwo1_r1_500.gif
"Stupid fangirl" face

Malfoy je kapitola sama o sobě. Jedna z nejpovedenějších transformací na plátně vůbec. Je to jeden z crushů, který mi vydržel od dětství až doteď. Nad Malfoyem budu slintat asi vždycky. Žeru ten jeho culík, škoda, že ho nenosil častěji.
http://static.tumblr.com/ktkkqxx/F46m368o5/tumblr_lq3et8t7eg1r0ojhto1_500.gif
A v posledních dílech ho jeden prostě chtěl obejmout a říct mu, že všechno bude dobrý, protože vypadá fakt politováníhodně. Ta postava je vůbec úžasně udělaná. Úžasně napsaná, úžasně ztvárněná. Prostě úžasná.
http://24.media.tumblr.com/tumblr_lbuv8tnRq51qbg69fo1_400.gif
Jako....mám ráda Voldyho, ale tohle fakt nemusel.

Pak tu máme plukovníka Tavingtona. To je, dámy a pánové, takový zmrd, že potkat ho, budou jeho zbytky seškrabovat ze silnice lopatou. Je to strašný hajzl. Jeden z nejhorších chlapů, jací kdy chodili po obrazovkách. Zastřelí malýho kluka. Propíchne Heatha Ledgera. Vlastně ho nesnáším. Jenom mě zcela povrchně fascinuje, jak dobře vypadá v té uniformě a že má nejkaštanovější vlasy na světě (je prakticky zrzavej). Jo a taky má chundelatou čepici, hiiii.
http://static.tumblr.com/77bdabc9bb6dc8b94f2706987b507c71/wevjoeo/MdTmxij87/tumblr_static_9181742ki4yeg.gif

Taky je tu dobře vidět, jak moc modrý má pan Isaacs oči...zvlášť v té scéně, kdy propichuje Heatha. Uplně na nich vidíte, jak je ZLEJ. Ugh. Děsnej chlap.
http://i253.photobucket.com/albums/hh73/DhaniGrrrl/Jason%20Isaacs%20PIx/20802_2p.jpg

A konečně můj miláček, kapitán Hook. Je to něco, čemu se Tublru říká sex on legs. Vypadá s tím černým kudrnatým hárem tak dobře, že by to mělo být mládeži nepřístupné.
http://media.tumblr.com/tumblr_m8u15vhJoK1rt47nx.gif

Navíc má poměrně dost lehce pedofilních momentů s Wendy a ona na něj dost často kouká jak zaláskovaná. Ugh, lolicon...
No, každopádně Petra Pana z roku 2003 mám hafo ráda. Je to barevné, všichni jsou tam roztomilí, je tam super pes a pan Isaacs je tam hned dvakrát. A už jsem zmínila obřího tikajícího krokodýla? A Hookovy super hadry? A ňuňatou Zvoněnku? A prostě tohle všechno?
http://24.media.tumblr.com/tumblr_maz1vhzuLB1rn6u6wo1_500.gif
Too close, too close.

Jo, já bych řekla, že tenhle gif to vystohuje naprosto dokonale...a jenom ve dvou slovech:
http://ic.pics.livejournal.com/macaparket/40942848/39970/39970_original.gif

Nicméně pan Isaacs samozřejmě nehraje jenom zlouny, protože, jak už jsem řekla, je to velmi sladké a hodné stvoření. A vypadá dost dobře v obleku, takže jsme si ho mohli všimnou v pošahané komedii Tuxedo (hlavní role - Jackie Chan) jako tajného agenta Clarka Devlina...
http://media.voote.com/images/00072/Reg.7287.6.jpg

...nebo detektiva Michaela Brittena v seriálu Procitnutí. To je mimochodem hodně hustá záležitost - Britten žije ve dvou realitách, v jedné přišel o syna, v druhé o manželku, a neví, která z těch realit je skutečná. Měla bych to někdy dokoukat.

Tak. A Malfoy senior je zase o rok starší. Má nakročeno k šedesátce, což je poněkud neuvěřitelné, osobně bych mu hádala něco kolem pětačtyřiceti. Jeden z nejlepších shipperských materiálů všech dob, jedna z nejmilovanějších i nejproklínanějších postav, inspirace nekonečného množství fanartů.

Jdem to zapít.
http://media-cache-ec0.pinimg.com/736x/e4/2a/97/e42a971d69251d6aca673ff1940dc315.jpg

Evoluce v kreslení Thingola

3. června 2014 v 18:50 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Víte, co je děsně vtipné? Že jsem ještě pořád nedočetla Silmarillion. Dokonce jsem si tu knížku KOUPILA. Jsem fakt ráda, že jsem si ji koupila, už mi nikam neuteče. Vrhám se na ni okamžitě. Stejně vm, o čem to je, ale chci si to sakra přečíst.

Abych se dostala k tomu, k čemu se chci dostat. Elu Thingol. To je takový overprotective daddy ze Silmarillionu. Má superkrásnou ženu Melian, která mu porodila superkrásnou dceru Lúthien. Lúthien se zakoukala do velmi lidského Berena a Jeho Úžasnost král Šedoplášt se z toho může potentit.
Filmový Elrond se vlastně chová dost podobně (ten v knížce byl docela zlatíčko....ne že by Hugo Weaving nebyl zlatíčko)...No a pak jsou tam další věci kolem Thingola, který tady nebudu spoilerovat. Vyspoileruju jednu věc - umře, takovým hezkým krvavým způsobem (může si za to sám), což je pro někoho, kdo se vyžívá v kreslení krvičky, naprosto perfektní. Měla bych konečně nakreslit nějakou slušnou verzi.

Strašně ráda Thingola kreslím. Páč je to fešák a jeden z mála elfů, který na mě působí jako...hm, jak to podat, abych nezněla jako pervert... ále, fuck this, stejně už všici ví, že mám ráda staříky. Jako stařík, 40+, kategorie: Silver Fox. Navíc se na něj dobře píše fanfiction...

První Thingol vypadal takhle:
http://th02.deviantart.net/fs71/PRE/i/2012/185/2/5/thingol_by_moi_keiniku_sang-d55xhfv.jpg
Je to dva roky stará záležitost, jedna z prvních, kterou sem vrazila na DA. Bože, obrázky z té doby jsou takovej facepalm...ale Thingol je jeden z těch povedenějších. Už je to dva roky a pořád mám pocit, že bych mu liskla, kdybych ho s tímhle ksichtem potkala. Když staré obrázky vzbuzují i jiné emoce než "panebože, trapas trapasů", je to dobře.

http://th01.deviantart.net/fs71/PRE/i/2013/062/9/9/stay_away_from_my_daughter_by_moi_keiniku_sang-d5wtfhp.jpg
Tenhleten obrázek mám strašně ráda. Jmenuje se "Stay away from my daughter" a jsem na něj mrtě pyšná. Tady jsem ho porvé oblíkla do kabátu se vzorovanými klopami *má fetiš na dlouhé kabáty*. Páni, Beren má sekushi meč...kde se tam vzal...

http://th07.deviantart.net/fs71/PRE/i/2013/087/a/2/very_royal_attitude_by_moi_keiniku_sang-d5zkp0w.jpg
Tohle jsem kreslila k jisté fanfikci, stvořené v mém okolí. Thingol v ní fakt nemá rád děti. To malé je Túrin. Vyjímečně nevadí, že je mnohem menší, než by měl správně být, protože Thingol je vysoký, a to tak, že velmi.

http://th01.deviantart.net/fs71/PRE/i/2013/326/a/a/the_king_of_doriath_by_moi_keiniku_sang-d6v776w.jpg
Tady jsem se dokopala k portrétu. Myslím, že jsem zrovna znásilňovala svoje akvarelové pastelky. Elu tu nevypadá tak tvrdě jak na prvním portrétu, je víc elvish, ale taky víc cocky...vlastně je to celkem divné, ale na DA to sklidilo celkem pozitivní ohlasy.

http://th05.deviantart.net/fs71/PRE/i/2014/154/6/2/young_thingol_by_moi_keiniku_sang-d7kuznj.jpg
A tohle je nejmladší seriózní thingolovský počin. Je to staré asi dvě hodiny. Začala jsem mu kreslit opravdu HODNĚ vlasů a česat ho jako Jasmínu, protože mě baví si s nima hrát. A ten plášť je v originále fakt šedej. Fakt jo. Jenom skener se rozhodl, že bude fialovej. A je tam spousta proporčních chyb, but I don´t give a shit. Už jsem nekreslila asi milion let, takže mám právo na proporční chyby.
Jo, taky se mi nepodařilo přidat mu pár let, takže předstírám, že takhle mladý je schválně. Vlastně tu vypadá jako milý elfík.

Občas se Thingol stane obětí mých značně neseriózních výtvarných počinů, ve kterých si buď léčím svou sexuální frustraci...
http://th05.deviantart.net/fs71/PRE/i/2013/183/1/a/uncle_thingol_by_moi_keiniku_sang-d6boevr.jpg
...nebo si z něj prostě jenom dělám srandu.

Ták. Mise splněna, narvala jsem všechny Thingoly do jednoho článku. Jsem king. A včil jdu šít medvěda.

Čí jsou hody, naše hody, chcípnu z nedostatku vody...

2. června 2014 v 12:57 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Pravidlo číslo 1. - Nikdy se na nic nijak zvlášť netěšit.
Pravidlo číslo 2. - Nikdy nechodit na hody po maturiťáku. Teda ne že bych si mohla vybírat.

Upozornění: Článek obsahuje ženské věci.

Mám hafo ráda hody. Zvlášť kvůli krojům. Kroje jsou super a vypadám v nich hella good. Plus je tam jídlo a víno a trsá se. Hody jsou super.
Pokud jste den předtím nešli spát o půl druhé ráno a pokud jste těsně před začátkem neudeřila červená vlna.
Je všeobecně známo, že v kroji se prakticky nedá jít na záchod. Máte sukně všude, navíc jsu to naškrobené sukně a tudíž sukně tvrdé jak podělanej beton. A pokud máte pidibarák s pidizáchodkama, jako je ten náš, nemáte šanci. A pokud máte navrch krámy, tak jste prostě v hajzlu.

Takže jsem se ráno nadopovala dvpojnásobnou dávkou kapek proti bolesti, což byl zřejmě důvod, proč jsem byla později tak hotová.
Ráno jsem totálně nestíhala, poněvadž jsem musela shánět družení do vlasů. To mělo dorazit s krojem a nedorazilo. Takže zatímco se mamá česala (nechala si narůst vlasy a konečně si mohla nechat udělat pudlíkoidní drdol!), já valila ke starostovým pro družení.Ten věneček mi držel silou vůle. Dost mě to iritovalo.

Nástup jsme pokazily jenom nenápadně, všechny jsme byly strašně krásný a vůbec. Jenže byly přeháňky a v dešti se chodit nedá. Několikrát jsme musely zakempit pod stromama nebo v nějakých vchodech, protože byl debilní slejvák, a kdyby se pávka zapustila do spodnic, musely bychom to platit.
Bolely mě nohy. Minulej rok jsem měla ty stejný boty a byla jsem v pohodě, nicméně letos jsem málem zdechla.

Přijela Marťa, původně se jenom mrknout na průvod, ale nějak se to zvrtlo a šla k nám. Otec ji zahrnul svým divným rizotem. Mezitím jsme se s matkou vydaly na záchod. Odstěhovala jsem půl koupelny, abych se tam dostala. Ugh. Ale zmákla jsem to bez asistence, jsem machr.

Pak jsme šly na zábavu, i s Marťou. Byla jsem unavená a otrávená, a Marťza musela před desátou vypadnout, aby se dostala dom. Trochu jsme tancovaly s mamá, pak pro mě přišel divný malinkatý stařík, co vypadal jak mumie, měl žlutou vyšívanou košili a brutálně tancoval, ale znervózňoval mě. Ačkoliv trsal fakt dobře.
Pak mi začaly padat sukně, takže už jsem netancovala. Nakonec jsme odešly ještě před tombolou, tzn. před půlnocí. Nikdy jsem ze zábavy neodešla tak brzo. Navíc bych o tom měla napsat článek do zpravodaje a když jsem tam byla pár hodin, tak fakt nevím, co budu psát.

Jednoduše řečeno, loni jsem si to užila na 150 % a letos tak na 50 %. Nějak se to všecko blbě sešlo. Nevím, jestli půjdu příští rok, ale pokud jo, pošéfuju si to tak, aby mi do toho nic nelezlo. Protože takhle je to na zbláznění.

Až budou fotky, něco sem hodím.

C moll , A moll, namol...

1. června 2014 v 14:33 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí
Měli jsme maturiťák. To je asi tak všechno, co se dá říct na začátek. Zakempili jsme v Blažkách na hájence. Samozřejmě jsem neměla tucha, kde to je. A dojela jsem pozdě, páč jsem ještě musela zkoušku kvůli hodům. A když jsme měli přejet železniční přejezd, zrovna musely jet tři vlaky za sebou, že...

Bylo tam jídla, že by se z toho najedl celej gympl. Jednohubky s nivou, česnekovou, česnekovo-sýrovou, salámem, sýrem,rajčaty, hroznem, olivama. Tuna šneku z lístkovýho těsta (myslím, že žádní nezbyli.) Dort od Haňičky, černá buchta a perník s kokosem ode mě, sladký i slný závin. venku se grilovalo prase a kuře. Někdo donesl asi metrák těstovinovýho salátu, minichlebíčky s kaviárem, pak tam byly brambůrky, sýry, nějaký ovesný křupky. Bylo pivo, víno, kola, tvrdej (kdo co dovezl)...

Kláša ukradla otci zvukovou aparaturu a random lidi do toho píchali telefony, takže se poslouchalo vecko možný. Vevnitř byla tuna místa, ale všichni se rozhodli, že prostě budou sedět na pidiverandě u grilu. Dali jsme lavičku nad schody, takže každej, kdo chtěl slézt dolů na záchod, ji musel překračovat. Fakt prča.
Záchodky byly kapitola sama o sobě. Jeden se vůbec nepodařil otevřít, na tom druhým nesvítilo světlo a byl superděsivej. Takže na záchod chodili jenom ti nejodvážnější a ještě po dvou. Nebo ve skupinkách. Já tam nešla vůbec.

Takže se tak sedělo, mluvilo, hlavně pilo, profesoři začínali být roztomilí (zvlášť někteří) a bylo to bezva. Padaly dost dobrý hlášky a nejlepší bylo, že už si jeden nemusel dávat pozor na pusu. Takže jsme s Klášou zahrnuly naši třídní seznamem všech uhozených a rozhodně ne dovolených věcí, které jsme praktikovaly na školních výletech. A umíraly jsme u toho smíchy.

Jelikož jsme byli vybaveni kytarou a ukulele, zpívalo se. Třídní si zase pobrečela (slzela už ráno na úřadě, kde nám předávali vysvědčení). Přišli i lidi, který nás v průběhu let opustili. Bylo fajn je zase vidět.

Dvakrát jsme se s Klášou a Ivou vydaly na velkolepou výpravu za slivovicí. Já mimo to taky za civilizovaný záchodem. A ukořistila jsem deku, páč mi byla zima. Skoro jsme nepily, ale stejně jsme se motaly a řehtaly jak ožraný. A prostě jsme musely vyřvávat kraviny v tunelu. Doufám, že nás na té hájence slyšeli. Zvlášť Ivino "HOVNOOOOOOOOOOOOOOO....vy ste blbí." bylo fakt stylové.

Musela jsem odejít už v jednu, abych se stihla trochu vyspat. Docela mě to štve, je mi jasný, že to nejlepší teprve přišlo. Je to na dvě věci, když musíte brzo odejít z vlastního maturiťáku. A vědět, co přijde druhej den, vykašlu se na to a jsem tam do rána. Stejně k nám z Blažek jela kadeřnice, mohla mě zrovna vzít.

Ale bylo to bezva. Mám ty svoje magory ráda. A hlavně se mě nikdy nezbaví, muhehe!