Květen 2014

Co budu dělat, teď, když už nemusím nic dělat....

29. května 2014 v 21:30 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Víte, co je děsivé, že tenhle blog je v poslední době jenom o chlapech a škole. Teda ti chlapi mi tu ani moc nevadí (nevím, jak vám, protože můj vkus je místy dost sick a většina z nich by mohla být můj otec, dědeček nebo pradědeček), nicméně, teď už t nebude škola a já bych nerada vypadala, že myslím jenom na to jedno.

Takže předpokládám, že prožiju skvělé a naplněné prázdniny, a tady se to bude hemžit megahustejma článkama o mé aktivitě. Přísahám krávě, že jestli v půlce srpna zjistím, že jsem neslezla z Tumblru, jdu na léčení. Someone get me some life.

Nuže, mé plány na prázdniny:
  • Psát na blog. A to tak, že velmi.
  • Učit se italsky.
  • Zhubnout. Nepřibrat.
  • Přečíst Zeměplochu.
  • Kreslit. A to tak, že moc.
  • Psát. Taktéž moc.
  • Jít pozítří stárkovat.
  • Jít s Kubi a jejím boyfriendem a možná ještě někým na Pálavu. Jestli jdem jenom tři, tak to nazdar, nebudu křen.
  • Jet s Klášou, Šajdou a dívkou, kterou ještě neznám, do Itálie.
  • Udělat meeting of fangirls a nezbořit u toho barák.
  • Psát porno. Hodně porna. Pořád tomu řkáme porno, ačkoliv už tam o tyhlety věci ani moc nejde a vlastně jsou to srdcervoucí RP příběhy...
  • Dotáhnout k nám Beccu a umořit ji všemi těmi seriály, které "prostě musí vidět", ale poněvadž jí zdechl kompl, tak je ještě neviděla. Už si moc nepamatuju, co všechno tam spadalo.
  • Dotáhnout k nám Nelu, přemoct se a společně se podívat na dalšího Hobita. Shodly jsme se, že na to nemáme koule.
  • Dočíst Umění filmu.
  • Možná si najít brigádu.
  • Zapsat se na nějakou školu, eventuálně překonat depresi z toho, že mě na žádnou nevzali.
  • Naučit se vařit, jinak na vejšce umřu hlady.
  • Jet s mamá aspoň na víkend někam do pryč. Třeba do Paříže.
  • Znova se naučit řídit.
  • Šít medvědy.
  • Podívat se na všechny seriály ze seznamu.
  • Dokoukat všecko možný.
  • Napsat nějaký recenze na všechno možný.
  • Pokusit se o přípravu na vysokou.
  • Zařídit si bydlo na vysokou.
  • Koupit si obrovskýho medvěda nebo Totora.
  • Uklidit.
  • Občas se podívat tady do toho seznamu.
Jsem fakt zvědavá, jak moje velké plány dopadnou. Rozhodně se nevyhnu stárkování, páč dneska dorazily kroje. Mamka má hezčí rukávce, ale já mám parádní kordulu a kawaii zástěrku. To bude funny.
http://img3.wikia.nocookie.net/__cb20130806024839/glee/images/7/77/Snl-so-freakin-excited.gif


Vincent the Creepy

29. května 2014 v 20:45 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
Vzhledem k okolnostem jsem chudáška Vincenta nestihla postnout včas. Takže tady máte opět kus mé práce, tentokrát na téma ÚŽASNÝ PAN PRICE:

Vysoký Američan s nepřehlédnutelnou tváří, Vincent Leonard Price Jr. byl tím mladším z americké poloviny Velké hororové čtyřky. Narodil se, stejně jako Christopher Lee, 27. 5. a to v roce 1911 v St. Louis. Vyzbrojený titulem z historie umění, který získal na Yale, začal učit, ale po roce se jeho cesta stočila k divadlu. Odtud byl k filmu už jenom krůček.
http://media.tumblr.com/f64c2c1a5fc9f17fa2f69a8ea9dd5f3a/tumblr_inline_mspoc1FeWz1qenu8a.gif

Přestože je primárně spojován s hororem, začínal jako charakterní herec. Debutoval jako sedmadvacetiletý v Service de Lux. Už o rok později ale přičichl k hororu ve filmu Tower of London po boku hororové legendy Borise "Frankensteina" Karloffa. A hned 1940 ztvárnil hlavní postavu v The Invisible Man Returns.

V padesátých letech se definitivně vydal na cestu hororu, kterou započal filmem House of Wax z roku 1953. Následovaly kousky jako The Mad Magician, The Fly a její sequel Return of The Fly, nebo The House on Haunted Hill, kde ztvárnil výstředního milionáře Fredericka Lorena.

Šedesátá léta znamenala pro Vincenta řadu nízkorozpočtových, ale úspěšných adaptací E. A. Poa. Na začátku stála jeho platinově blond kreace v House of Usher z roku 1960, kterýžto film utržil přes dva miliony dolarů.Následovaly filmy The Pit and The Pendulum, kde se jako don Nicholas Medina hroutil ze smrti své milované manželky, The Raven, kde se kromě Vincenta předvedla ještě velká jména jako Peter Lorre nebo Boris Karloff, nebo The Masque of The Red Death.

I první filmová adaptace Mathesonova díla Já, legenda nesla Priceovo jméno. V černobílém předkovi moderního I, legend, The Last Man on Earth, Vincent ztvárnil doktora Morgana, člověka, jenž jako jediný nepodlehl plíživému viru, který celé lidstvo proměnil v potvory podobné upírům.

Jako by zvučných titulů v jeho filmografii už teď nebylo dost, půjčil Price svou tvář Eggheadovi v televizním seriálu Batman. Batgirl Yvonne Craigová prohlásila, že Egghead byl rozhodně její nejoblíbenější záporák. Roli si podle vlastních slov užil i sám Price.
http://injustsevendays.lasercrazy.com/files/2012/09/tumblr_maws3mZVIB1qgqj2zo1_500.gif

Sedmdesátá léta přinesla do Vincentovy filmografie několik roztomilých drobnůstek, například cameo v dětské televizní show The Hilarious House of Frightenstein. Hostoval v programu BBC Radio, který nesl příznačný název The Price of Fear. Mimo to namluvil několik básní a krátkých povídek od E. A. Poa.

Před kamerou se objevil v Theatre of Blood, kde jako zhrzený herec Edward Lionheart vraždil podle Shakespeara. Kromě toho má na kontě ještě ohavného doktora Phibese v The Abominable Dr. Phibes a Dr. Phibes Rises Again. V těchto filmech měl Vincent na obličeji tolik vrstev prostetického make-upu, že divák nezaznamená žádný pohyb rtů. Nicméně výsledek maskérského snažení byl vskutku úžasný, navzdory občasnému poškození, ke kterému došlo při Vincentových několikerých kolapsech během natáčení.

Price se v Dr. Phibesovi málem sešel před kamerou s Peterem Cushingem, s nímž se počítalo do role Vesalia, ale Cushing odmítl, protože se zrovna staral o nemocnou Helen. Objevil se až v Dr. Phibes Rises Again v roličce lodního kapitána.

Kolem roku 1975 se Price začal soustředit na hlasové záležitosti. Proto můžeme slyšet jeho hlas na prvním sólovem albu Alice Coopera, Welcome to My Nightmare, nebo později v třináctiminutovém Thrilleru Michaela Jacksona. Třešinkou na dortu jeho hlasové tvorby je komentář ke krátkometrážnímu debutu Tima Burtona nazvanému Vincent. Ústřední postavou je chlapec Vincent hluboce obdivující právě Vincenta Price.
http://images.amcnetworks.com/blogs.amctv.com/wp-content/uploads/2009/10/vincent-price-masque.jpg

V roce 1983 se sešel s ostatními krály hororu v děsivé komedii House of the Long Shadows. O sedm let později se Vincent objevil ve filmu svého fanouška Burtona, Edward Scissorhands, kde si zahrál právě vědce, který svému dojemnému výtvoru už nestihne přimontovat ruce. Tenbývá často uváděn jako Vincentova poslední role.

Price s Burtonem natáčel v pokročilém stadiu Parkinsonovy choroby. Jako celoživotnímu kuřákovi se mu nevyhnulo ani rozedma plic a rakovina plic.

Třikrát ženatý milovník a sběratel umění, herec s pamětí, pro kterou by mnozí jeho kolegové zabíjeli, zemřel ve věku 82 let právě na rakovinu plic v Los Angeles.

Deep Purple mu v roce 2013 věnovali singl nazvaný Vincent Price. Jeho dcera z druhého manželství,Victoria, napsala jeho biografii, velmi detailní a upřímnou. Vincent děvče pojmenoval po svém prvním velkém úspěchu ve hře Victoria Regina.
http://30.media.tumblr.com/tumblr_lecvclye9v1qaxhu1o1_500.jpg

Na Vincentovi se mi hrozně líbí, jak strašně sladký a rozkošný pán to...byl *sad face*. Třeba v Usherech, kde byl odbarvenej na blond a jeho postava měla brutální deprese, jsem si byla jistá, že ho s ním. On nahodí smutnej kukuč a rázem je po hororu.
Vyrostl z něj takový respekt budící stařec. Tady se nebojím použít slovo "stařec", protože to evokuje něco důstojného a krásného, co prožilo supernaplněný život a nechalo stopu.
http://media-cache-ec0.pinimg.com/236x/c2/aa/d0/c2aad00c54e9210d8bc03e7a6d91c6c1.jpg

MATURITA ZA MNOU.

28. května 2014 v 21:42 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Game over, hotovo, nikdy víc! Hahahaaaaaaaaaaaaaa!

Český jazyk: Motlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Tady jsem měla docela kliku, že tohle byla jedna z knih, který jsem fakt uměla. Takže jsem je totálně umlátila vědomostma. profesor se pořd snažil mě navigovat, ale když jsem mu potřetí řekla, že "se k tomu dostanu", tak toho radši nechal. Na druhý, tedy neumělecký text, jsem měla přesně deset vteřin. Naštěstí to byl jenom komentář, takže mi těch deset vteřin stačilo.
Publikum jsem zanechala poněkud v šoku. Not my fault.

Výsledek: 10 bodů z devíti, místo toho desátého jsem dostala lízátko. Miluju naši pančelku <3.

Angličtina: Téma "Sports"

První myšlenky: FUCK FUCK FUCK FUCK FUCK FUCK. Fuck. Jako, jak mám patnáct minut mluvit o tom, že nesportuju a nesnáším většinu sportů, obzvláště cyklistiku (not my fault)? nakonec jsem ze sebe na potítku vypotila celkem fajnovou osnovu. Nicméně při zkoušce jsem se dostala sotva přes první dva body, pak se hovor stočil na hodiny tělocviku. Jako fakt nevim, o co mu šlo, ale pořád chtěl, abych mu povídala, co se v těch hodinách děje. problém je, že v těch hodinác se obvykle neděje nic, poněvadž všichni spí, což jsem tam dost dobře říct nemohla.
Odcházela jsem s tím, že jsem to nějak přežila a snad to bude dvojka.

Výsledek: Za 1.

Francouzština: Téma "La République tchéque"

To jsem málem začala předvádět oslavný tanec jihoamerických indiánů, že nmám žádnou sračku jako zeměpis Francie, kuchyni nebo nedejbože zase sporty. Tohle bylo fakt easy, dokonce jsem mluvila líp, než v angličtině...nebo mi to tak aspoň přišlo. Trochu problém byl s otázkama typu "je důležité být patriot", áč já nejsem patriot. A taky jsem hodně říkala takové to vycpávkové "nevím". Když jsem se přistihla, že odpověď na každou otázku začínám větou "Je ne sais pas.", zastavila jsem se a francouzsky vanadala sama sobě, že to nemám říkat.

Výsledek: Za 1.

Základy společenských věd: Válečné konflikty po II. světové válce

Tak předně bych fakt ráda věděla, proč mám v sešitě napsaný Kuomitang u Vietnamu, když byl v Číně....já na něj sebevědomě vybalím Kuomitang a dozvím se, že tam vůbec nebyl a až pak mi dojde, že fakt nebyl. Ale Ho Či Mina jsem trefila, takže who gives a shit.
Celkově je tohle téma docela fajn, ty koflikty jso jednoduchý....až na Izrael, k čemuž jsem se vůbec nehodlala dostat, ale bohužel jsem musela. Myslim, že bylo hodně vidět, jak to nevim...ale zmákla jsm to. Pak jsem měla ještě čas, tak se ptal na mezníky dobývání vesmíru a začátek a konec studené váky. Vzpomněla jsem si na Chruchillův projev ve Fultonu, prostě se mi to vynořilo v hlavě, vyhrabalo se to ze záplavy fandomů a jiných věcí, můj mozek je génius!

Výsledek: Za 1.

Takže teprve teď mě začala srát trojka z matiky, ale vzhledem ke svým schopnostem bych mla být vděčná, že jsem vůbec prolezla. A teď jdu spát, protože zítra tam jedu uklidňovat ty chudák, co to ještě nemají za sebou.

Pohovor na tlumočnictví za mnou!

28. května 2014 v 21:07 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Tak jsem zase vstávala ve čtyři a vlakem v pět jsme valily s mamá do Olomouce. Naposleeeeed. Uf, konečně. Tohle cestování mě fakt vyčerpává. Nesnáším cestování. Zvlášť cestování vlakem.
Každopádně na místě jsme trolily snad o hodinu dřív, než bylo potřeba. Ok, why not.
Počítala jsem minuty, normálně. Fakt jo.

No a pak se šlo na věc.
Vylosovala jsem si roztomilý překládek o tsunami, který jsem jim měla naťukat do počítače s anglickou klávesnicí, takže káždé slovo se Z nebo Y jsem podělala a musela opravovat. Na to jsem měla pětadvacet minut. Pak se šlo mluvit.
Mluvilo mi to docela slušně a překlad se jim líbil, měla jsem tam jednu velkou krpu a myslím jednu menší, ale v zásadě se jim to líbilo. pak byl poslýšek, pro změnu o duchách, taky takové pozitivní....a neměl konec, grrr. Nic mě nenamíchne tolik, jako nedokončenej duchařskej příběh.
Ještě chvilku jsme si povídali o tom olechu a pak jsem šla dom. Mám z toho dobrej pocit. Respektive jsem spokojená se svým výkonem tam, co já vím, jestli mě vezmou nebo ne...

Teď ta důležitější část:
https://31.media.tumblr.com/0bc94cadcd14684839aedaf81b7eb319/tumblr_n68jdui5FU1spvlqao1_500.jpg

Na tohohle méďu jsem koukala do výlohy pokaždé, když jsem přijela do Olomouce na nějakej kurz nebo zkoušky, takže takových pár měsíců, řekla bych. Vždycky jsem ta byla v sobotu a ta trafika - jo, byl za výlohou trafiky - měla zavřený. ALE TENTOKRÁT BYLO ÚTERÝ. Takže co udělala moje skvělá mamá? Koupila mi ho!
Je megasladkej a megarozkošnej a hlavně megazaslouženej. Ještě jsem ho nepojmenovala, ale asi mu budu říkat Pelicháček, poněvadž malinko pelichá, hehe. Čekal tam na mě tak dlouho a teď je můůůůj, jenom můůůůj! Hahahaaaaaaa...
Pak jsem obdržela ještě luxusní zmrzku a jelo se dom.

Už mi zbývá jenom oborák na Masárně a mám z krku všechny přijímačky. Mutti je zlatá, že se mnou jezdila do Olomouce, páč mám silné podezření, že sama bych místo do Olomouce dojela někam do dža. I tak máme občas co dělat, s naším společným dezorientačním smyslem.

Christopher the Knight

26. května 2014 v 9:20 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
Umím si představit středověké království s Christopherem Leem na trůně. Fakt umím. je to herecký pánbu a nikdy nebude překonán bez ohledu ná zástup dalších géniů. Lee je unikát.
Je nejstarší žijící hvězdou filmového plátna. Narodil se 27. 5. 1922 jako Christopher Frank Carandini Lee ve westminsterské Belgravii. Jeho otec byl voják, matka hraběnka, manželství se rozpadlo a malý Christopher se sestrou a matkou odstěhoval do Švýcarska.

Matka se po čase znovu provdala a jejím druhým manželem byl Harcourt Rose, strýce Iana Fleminga, stvořitele Jamese Bonda. V ten moment samozřejmě nikdo neměl nejmenší tušení, že právě této postavě bude Christopher jednou čelit jako bondovský záporák Francesco Scaramanga, muž se zlatou zbraní.
http://37.media.tumblr.com/023510eb0b64152b4b5217c7575bf5e4/tumblr_mnxvsaHbbH1sp0ltyo1_500.gif

Leeho herecká kariéra odstartovala v roce 1948, kdy si šestadvacetiletý Christopher zahrál kopiníka v Hamletovi s Laurencem Olivierem.

Už o devět let později vznikl film The Curse of Frankenstein, jeho první práce pro Hammer. Se svou 196 cm vysokou postavou byl Lee víceméně předurčen k roli výtvoru barona Frankensteina. Toho si zahrál o celých patnáct centimetrů menší Peter Cushing a první barevný snímek o Frankensteinovi se tak proměnil v začátek dlouhého přátelství (ačkoliv před kamerou se většinou snažili jeden druhého zabít).

V roce 1958 přišel na svět první z celé řady filmů o hraběti Drákulovi. Šestatřicetiletý Lee poprvé oblékl plášť, který se v roce 2007 našel v anonymním obchůdku s kostýmy poté, co se třicet let pohřešoval. Údajně byla jeho cena odhadována na 50 000 dolarů.

Natáčení pro Leeho nebylo nijak jednoduché, přestože Drákula nemá příliš složitý scénář (za celý film mluvila postava Drákuly pouze s postavou Jonathana Harkera). Součástí kostýmu byly totiž krajně nepohodlné kontaktní čočky, kvůli kterým Christopher mnohdy i špatně viděl. A když natáčeli scénu, v níž Drákula pohřbívá Minu, Leemu se podařilo do vykopané jámy spadnout, přímo na dublérku Melissy Striblingové. Naštěstí se to obešlo bez vážnějších zranění.

Filmů, v nichž Drákula nosil tvář Christophera Leeho, je celkem osm, přičemž Dracula and Son lze jen těžko považovat za horor. Příběh zmateného útěku Drákulů seniora a juniora před komunisty přicházejícími do jejich vlasti můžeme s klidným svědomím zařadit mezi komedie.

S Leeho přibývajícm věkem stoupalo Drákulovo charizma a kromě Cushingova Van Helsinga mu ve filmech sekundovala celá řada půvabných dam. Zápletka filmů byla tedy pokaždé velmi podobná a Drákula ne a ne umřít.
http://jenicewriter.files.wordpress.com/2013/04/vampire-christopher-lee.jpg
Ale přestože pro společnost Hammer byl Christopher Lee hlavně Drákula, nebyl pouze Drákula. V jejich hororech vytvořil i postavu Kharise ve filmu The Mummy, nebo hraběte Reguly v Snake Pit and The Pendulum.

Jak se při natáčení The Mummy ukázalo, pád do hrobu v Horror of Dracula nebyl nic strašného. Lee si v roli Kharise vykloubil rameno, když měl vyrazit dveře, pohmoždil si záda, když měl v náručí kolegyni Yvonne Furneaux, poranil si kolena a holeně, když se zamotal do trubek schovaných ve filmařské náhražce bažiny, a bouchací kuličky (střelivo Petera Cushinga) mu způsobily drobné popáleniny, které vydržely několik týdnů.

Studio Hammer dostalo Christophera Leeho do podvědomí celého světa. Svou produkci hororových snímků uzavřelo studio filmem To the Devil a Daughter. Spolupráce Leeho a Hammeru skončila.

Lee nicméně netočil horory jenom s Hammerem. I, Monster nebo The Creeping Flesh nepocházejí z hammerovské produkce, ani jeho oblíbený film, The Wicker Man. Christopher odehrál roli lorda Summerislea zadarmo, tak moc ji chtěl.
http://static.bafta.org/images/originals/new-rexfeatures-604703d-10528.png

Od sedmdesátých let se hororům vyhýbal. Dostal nabídku na roli v bondovce Dr. No a nadšeně ji přijal, ale producenti ho předběhli a obsadili ji Josephem Wisemanem. Přesto si Lee v bondovce zahrál, již zmiňovaného Scaramangu v Man with the Golden Gun.

Německou uniformu oblékl na popud Stevena Spielberga v jeho komedii 1941. Fašistu si zahrál i v The Return of Captain Invincible, kde předvedl také mimořádně chytlavé pěvecké číslo.

V roce 1983 se naposledy sešel před kamerou s Peterem Cushingem v House of The Long Shadows.

Pak začaly přicházet role, díky kterým ho dnes zná i mladší generace. V roce 1998 založil prostřednictvím filmového plátna Pákistán jako Muhammad Alí Džinnáh ve snímku Jinnah. O dva roky později se málem stal Magnetem v X-menech, ale tam ho nakonec nahradil Ian McKellen.

Stejně tak mu chyběl jen kousek k roli Gandalfa, v níž ho také nahradil McKellen. Lee tak dostal příležitost vytvořit pro publikum dnes již ikonickou postavu Sarumana v Lord of the Rings. Pouze on se osobně setkal s J. R. R. Tolkienem a Pána prstenů prý čte alespoň jednou ročně. Ve stejné roli se objevil i v nové filmové adaptaci Hobita, ale vzhledem k jeho věku musela být použita retuš, aby Saruman vypadal mladší než v LotR. Nicméně úprava Leeho tváře byla ve výsledku značně viditelná a nepůsobila příliš lichotivě.
http://25.media.tumblr.com/fc3b5b68c77bc3262fbd6e10e6c0aaa6/tumblr_mfo03i9NDw1rs7ex4o3_250.gif

Roky 2002 a 2005 se pro něj nesly ve znamení Star Wars, kde se oháněl světelným mečem jako záporák hrabě Dooku.
http://media.giphy.com/media/oD3lTi5VxNJaU/giphy.gif

Existuje velmi malé množství filmů Tima Burtona, v nichž by nehrál Christopher Lee. Burton ho obsazuje do maličkých, ale výrazných roliček, doslova třešinek na dortu - soudce, despotický otec zubař, rybář. Totéž platí pro Burtonovy filmy částečně nebo úplně animované - Lee například nadaboval Tlachapouda v Alice in Wonderland.

Což nás přivádí k hlasu. Christopher Lee disponuje hlubokým, nezaměnitelným hlasem, kterému se mezi českými dabéry mohl rovnat pouze Bohumil Švarc, který však nedávno zesnul ve věku 87 let. Nadaboval Sarumana i hraběte Dooku.

Lee šest let spolupracoval s metalovou kapelou Rhapsody of Fire a ve značně pokročilém věku vydal dvě metalová alba. V roce 2001 byl vyznamenán medailí Britského impéria a stal se komandérem Řádu Britského impéria. V roce 2009 byl povýšen do stavu rytířského.

Napsal dvě autobiografie a obě nesou velmi výstižný název - Tall, Dark and Gruesome a Lord of Misrule: The Autobiography of Christopher Lee. Ke stovce mu zbývá osm let a je bezpochyby opravdovou žijící legendou.


Zkopírováno z práce. Fangirling. Told ya.

Pete the Adorable

26. května 2014 v 9:00 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
Dneska je 26. 5. a to je velmi důležité datum, protože se narodil někdo, bez koho by dnes hororový žánr nebyl tím, čím je. A taky bych neměla o čem psát práci k přijímačkám. A jelikož jsem kůže líná a správně bych se měla něco učit (/ano, už jsem se natolik zbláznila, že jsem přesvědčená, že když se neučím, nemá cenu, abych ráno vstávala z postele), zkopčím jsem kus té práce. Jsem celkem pyšná na to, jak se to nakonec vyvrbilo...je to jeden velkej fangirling.

Druhým nejmladším hororovým králem je Peter Wilton Cushing. Narozen 26. 5. 1913, oslavil by loni sté narozeniny, nebýt rakoviny prostaty, která ho přemohla v srpnu roku 1994. Vyrůstal nedaleko Londýna a v šestadvaceti odjel do Hollywoodu. Jeho první filmovou rolí byl Osric v Olivierově Hamletovi.

Cushingova hammerovská kariéra začala rolí Viktora Frankensteina v The Curse of Frankenstein. Čtyřiačtyřicetiletý pán s velkýma modrýma očima a výraznými lícními kostmi se hammerovské hororové produkci hodil do krámu jako málokdo. Poté, co se s Christopherem Leem ukázali jako sehraná dvojice, která se divákům líbí, Peter u hororů zůstal a Christopher se stal jeho nejlepším přítelem. Svoje rozhodnutí stát se baronem Frankensteinem Cushing později okomentoval slovy: "Who wants to see me as Hamlet? Very few. But millions want to see me as Frankenstein, so that's the one I do."
http://img1.wikia.nocookie.net/__cb20130216221146/hammerhorror/images/b/b1/Tumblr_m491o5xPjd1qi66kho1_500.gif

Rok po Frankensteinovi spolu vytvořili další klasickou dvojici, Van Helsinga a Draculu. Drákulovo sémě Peter likvidoval (tentokrát bez Drákuly) i v Brides of Dracula, kde zachraňoval roztomilou francouzskou učitelku ze spáru zlovolného barona Meinstera. Divák při sledování pojme jisté podezření, že film byl nazván Brides of Dracula jen aby přitáhl pozornost, nicméně Cushing, ačkoliv se objeví až po první půlhodině, ovládá plac.

Jelikož Drákula díky své popularitě nepřestával vstávat z hrobu, musel se i Van Helsing objevovat na plátně opakovaně. V případě Dracula A.D. 72 hrál Cushing nejen Van Helsinga, ale i jeho potomka v roce 1972. Smutná na tomto filmu je skutečnost, že Peter byl původně obsazen do role otce slečny Van Helsingové, ale smrt milované ženy Helen ho fyzicky poznamenala natolik, že jeho role musela být přepsána na dědečka.
http://www.horrorphile.net/images/dracula-ad-1972-peter-cushing1.jpg

Violet Helen Becková byla velmi důležitou kapitolou Cushingova života. O osm let starší herečku si Peter vzal v roce 1943 a když v roce 1971 zemřela, ještě tu noc se údajně pokusil o sebevraždu - běhal nahoru a dolů po schodech ve snaze přivodit si infarkt. Cushing však později uvedl, že to nebyl pokus o sebevraždu, nýbrž prostá hysterická reakce způsobená šokem a žalem. Na pracovním stole dědečka Van Helsinga v Dracula A.D. 72 si můžeme všimnout Heleniny fotografie.

Peter Cushnig však nebyl pouze Van Helsingem. Nosil taky čapku Sherlocka Holmese v The Hound of Baskerville a bojoval proti Dalekům jako Doctor Who. Kromě toho vytvořil řadu většinou vědecky založených postav ve filmech jako The Mummy nebo Horror Express.

Navzdory délce jeho filmografie zná mladší generace Petera Cushinga hlavně ze Star Wars IV. Jeho Tarkin se nedal v Lucasově dnes již kultovním počinu přehlédnout. Peter měl během natáčení nosit vysoké jezdecké boty, ale ty mu nepadly a působily takové problémy, že Tarkin celou dobu chodil v papučích. Proto kamera nikdy nezabírá celou Cushingovu postavu.
http://4.bp.blogspot.com/-_hY6T60Z3kA/UW-qE-zs_4I/AAAAAAAAB98/l0eUTc_A9X4/s400/tumblr_m3ouf6LI2U1qc823io1_1280.jpg
Tarkin a Luke Skywalker během natáčení. Cuteness overload.

V House of the Long Shadows z roku 1983 už hrál s vědomím, že má rakovinu prostaty. Dvanáct let přežil bez zákroku. V roce 1989 se stal důstojníkem Řádu Britského impéria. Christopher Lee o tomto vyznamenání veřejně prohlásil, že přišlo pozdě a je příliš malé.

Peter strávil důchod v přímořském domku v Kentu, kde se věnoval svým oblíbeným činnostem - pozorování ptáků a malování, zejména akvarelům. Napsal dvě autobiografie a dětskou knihu The Bois Saga, kterou i sám ilustroval.
Jeho hlas můžeme slyšet v dokumentu Flesh and Blood: The Hammer Heritage of Horror. Byl to poslední projekt, kterého se Cushing zúčastnil. Zemřel pár dní po odvysílání programu, ve věku 81 let.

Na závěr si nemůžu odpustit fotešku z jedné rozkošné malé roličky, kterou Peter měl v Tales of the Crypt - Arthur Grimsdyke:
http://www.spookyisles.com/wp-content/uploads/2013/05/Peter-Cushing-in-Tales-from-the-Crypt.jpg
Tahle dsivě tam vypadá jenom chvilku, většinu příběhu je to ten ňuňatý pohádkový dědeček s čepičkou a je to strašně smutnééééé...*jde brečet*

Tak jo, asi se jdu učit.

Hrobař - část 60.

20. května 2014 v 20:53 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
"Takže takhle je to dobré?"
Kameník se pochybovačně zašklebil na první náhrobní kámen, který kdy vytesal. Během jeho třicetileté praxe ho nikdy nikdo nepožádal o něco tak podivného.
"Excelentní," ujistil ho Daniel, ačkoliv do excelentního to mělo daleko. Kámen byl dobře ohlazený, ale jméno bylo vytesané otřesně.
Někdo zaklepal a ve dveřích se objevila Lynn. Zpocená a k nevíře špinavá, ruce měla úplně zelené.
"Palouček je jako nový, stačí začít kopat!" hlásila a pohazovala si srpem. "A teď bych něco snědla."
Vlček se objevil v závěsu za ní: "To jsme dva."
Když hopsal kolem Daniela, strčil mu ruce pod nos a pyšně hlásil: "Myslím, že mám opravdovej mozol!"
Pak zapadli do kuchyně a bylo slyšet, jak rabují Jolaninu spižírnu.
"Kde jste nechali Elain?" houkl na ně Daniel.
"Kde nechali Elain?! Já ti zatraceně poví, kde nechali Elain!"
Morová dcera se opírala o veřeje a vypadala politováníhodně, Daniel měl nicméně co dělat, aby se nerozesmál. Kameník raději rychle zamumlal něco o tom, že musí zkontrolovat děti, a koukal zmizet. Blondýnka ve dveřích zabíjela pohledem.
"Ještě jednou mě pošleš na trávu a podříznu tě srpem!"
Mrskla ubohým nástrojem do kouta a sedla si na první věc, která jí přišla pod ruku, tedy na onen pochybný náhrobek. Vesnické šaty, za které vyměnila svou obvyklou hedvábnou parádu, byly víc zelené, než jakékoliv jiné. Daniel dost dobře nechápal, jak se jí to povedlo. Z drdolu jí visely dlouhé prameny vlasů, v jendom měla zamotanou mrtvou kobylku. Zřejmě o tom ani nevěděla. Celkově to vypadalo, že ji pronásledovalo stádo splašených krav hustým lesem.
"netušil jsem, že nezvládneš posekat trávu na jednom pidipaloučku. Lynn to zvládla bez větších obtíží. Která z vás že je ta čarodějka...?"
Mrskla po něm zmačkanou zástěru: "Sklapni, hrobaříčku!"
Daniel jí se smíchem podal ošatku koláčů: "Jolana napekla. Dej si, než se na to vrhne naše mládež."
Elain se okamžitě zakousla. Posledních pár dní měla dojem, že žádné jídlo na světě jí nědokáže vrátit energii, kterou vydala. Jako by nestačilo, že se musela oblékat a česta jako místní neslané nemastné ženy, musela se tak i chovat. To zahrnovalo odložení veškeré magie. Ručně vařit, ručně uklízet, ručně sekat trávu...nakonec ji pošlou kopat hroby a to už bude opravdu poslední kapka.
"Hm, je to dobré," zamumlala s plnou pusou Jolanina koláče.
"Máš ve vlasech kobylku."

Byl to měsíc od chvíle, kdy Daniel učinil městu "nabídku". Bylo z toho hodně ohnivých diskuzí a trvalo poměrně dlouho, než všichni pochopili, proč je dobré těla zahrabávat do země. Někteří to nechápali dosud, ale Daniel se rozhodl, že pokročí od slov k činům. Většinu města měl na své straně.
Pro hřbitov byl vybrán palouk za severní palisádou. Muži od komediantů pomohli udělat novou branku, ženy ho dnes posekaly a vyčistily, a Daniel si byl celkem jistý, že zítra začne kopat. Skoro se na to těšil, Stará dobrá práce. A Vlček se konečně bude moci vrátit ke své původní roli jeho učedníka.
Elain se prozatím rozhodla zůstat. Nikdo nevěděl, na jak dlouho. Lynn dávala pořád velmi jasně najevo, že nehodlá nikam chodit, nýbrž prožít slouhý a naplněný život po boku Vlčka. A Merah se neukázala už tak dlouho, že Elain přestala počítat dny její absence.
Vlček teď nevídal komedianty tolik, jako předtím, ale z toho, co zaslechl, usoudil, že se začínají usazovat. Zvlášť Roark na to šel po svém. Podle všeho měl už tři milenky. Nikdo nechápal, jak v tak malém městě zvládá ty dvě před tou třetí tajit.
Vlastně se dalo říct, že pro jednou bylo zase všechno v pořádku. Daniel přísně zakázal Vlčkovi i Lynn vymýšlet jakékoliv negativní scénáře a děti ho pro jednou bezvýhradně poslechly. Místo toho si krátily čas hledáním nějakého zachovalého a už nepoužívaného domečku. Nemohli věčně bydlet u Jolany, přestože ji hrozně bavilo vyvařovat jim a starat se o ně.
"Mně to nevadí," říkala pokaždé. "Už je to tak dlouho, co jsem měla děti. Teď se cítím zase mladá."



TSP číslo dvě, oborák z ájiny a pohovor na filmovku za mnou!

18. května 2014 v 20:24 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Ugh a nejradši bych se neviděla. Wes Anderson natočil Grandhotel Budape3ť, jaké překvapení. Jako bych nad tím filmem neslintala už od chvíle, co jsem viděla první trailer, a teď nejsem schopná vzpomenout si, že to natočil Anderson, hergot, ti režiséři mě dostanou do hrobu Debilní režiséři.

Momentálně se mám celkem epic. Sežrala jsem asi kilo kroket a momentálně zpracovávám limetkovou čokošku, protože jsem toho během dne moc nesnědla.

Šla jsem spát.

No, takže.

Vstávala jsem ve třičtrtě na čtyři ráno, vlak do Olomouce nám jel v pět. TSP na právnické fakultě, ok, nema problema. Všechno jsme v pohodě našly.
No ale ty testy. Bylo to jedno ohromný WTF, naprosto jiný, než všechny předchozí verze, co jsem dělala. Jakože jsem dělala všechny, udělala jsem fakt jeden každej test na UP a tohle bylo naprosto jiný. Občas jsem fakt koukala jak Lojza. V kulturní části byly jména, který jsem v životě neslyšela. Skoro mám pocit, že ta zrůdnost na MUNI byla jednodušší, ale to je zřejmě způsobeno skutečností, že z MUNI už mám výsledky a můj percentil je 97, 37 %, což je epes rádes.
No, každopádně nevím, jak to celé dopadne.
Následoval oborák, který mi přišel těžký tak průměrně. Kdybych se podívala na americké prezidenty...pardon, ale já mám co dělat, abych si zapamatovala, kdo je prezidentem u nás, natož abych věděla, jak je to v USA s těma jejich potlapkanýma republikánama a demokratama...ale to je fuk. Ze zbytku mám převážně pozitivní pocit.

Z čeho mám naopak pocit vyloženě negativní, je pohovor na filmovku. Myslím, že se jim líbila moje práce o hororových staroušcích, ale neměli se snažit zavádět řeč na režiséry a festivaly, protože režiséry a festivaly vážně nedávám. Za festivaly nemůžu, nemám na ně love, takže se o ně ani nijak zvlášť nezajímám, ale s režiséry válčím. Jako - jediný režisér, který byl kdy důvodem, proč jsem se dívala na nějaký filmy, je Timmy Burton. Jinak jsem všechno viděla kvůli hercům.
Mimochodem, o Timovi jsme se bavili taky. Ne dost dlouho, dle mého názoru. A vůbec nedošlo na studio Ghibli, což mě dost štve. Viním z toho limit. Deset minut je dost málo.

Takže nevím, no. Je to všechno hroznš polovičnaté a nejhorší na tom je, že mi na tom TOLIK záleží. Když jdete na zkoušky s tím, že na tuhle školu se prostě musíte dostat, neni to uplně vončo, milá Tončo.

A největší gól na závěr - udělali tiskovou chybu v přihlášce a pohovory na překlad jsou o měsíc dřív, než podle přihlášky měly být. Tedy přesně v termínu maturit. To je opravdu neuvěřitelná paráda. Udělala jsem takhle malililinkatý kousek práce na tuhle zkoušku - přeložila jsem si cvičně prvních pět minut random dílu Grimma. Toť vše. A na nic víc už nebudu mít čas. Ugh, fuck this.
Nemluvě o tom, že jestli mi nevyjdou vstříc s termínem, bude se mi to křížit s maturitou a teď už mi jiný rozvrh nikdo neudělá.
Na druhou stranu to má i světlé stránky - můžu v červnu v klídku jet s Klášou na dovolenou.

Mimochodem, už jsem se zmínila, jak strašně nestíhám učení k maturitě?

Lex the First one

8. května 2014 v 10:07 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
Alexander Crichlow Barker, později pouze Lex Barker, narozen 8. 5. 1919, má jedinečné prvenství na seznamu mých crushes. Je totiž úplně první. První ze všech a první na věky. A víte proč? protože jsem vyrostla na Mayovkách.
Když mi bylo asi osm, dávali je v televizi každých čtrnáct dní, nevím, co je to raflo, ale tehdy jsem jim za to byla fakt vděčná. Když jsem byla nemocná, ležela jsem na naší staré pohovce, zachumlaná do deky, a koukala s otcem na Mayovky.
Dneska se na to dívat nezvládnu, protože je to prostě....divné. Ale tenrktá jsem to fakt žrala. Navíc po obrazovce pobíhal dvoumetrový modrooký blonďák, který vypadal na koni tak dobře, že jste po něm prostě museli jet, i kdybste nechtěli.
Viděla jsem s ním neuvěřitelný množství filmů, ve většině mu sekundovaly krásné brunetky jako Marie Versini, a nádherní černí koně. Nejvíc si pamatuju Rihua, protože ten umřel a já to tenkrát děsně vořvala.
Což mě přivádí ke skutečnosti, že ještě radši než Vinnetoua jsem měla filmy jako V říši Stříbrného lva a Divokým Kurdistánem, kde se místo Old Shatterhanda vyskytoval Kara Ben Nemsí a všechno to bylo takový orientální a prostě hustý. Karu jsem měla radši než Oldieho. nevím proč, prostě to tak bylo.

Ty filmy v zásadě nebyly žádný kinematografický skvosty, ale to mi bylo upřímně celkem jedno. Byl to oficiálně první fandom, do kterýho jsem hrdě vstoupila. Samozřejmě byl, jak je mým dobrým zvykem, dávno mrtvej, asi tak třicet let, heh.

Lex sice umřel ve čtyřiapadesáti, ale stihl se pětkrát oženit, mít zájem o milion věcí naráz a ještě dálkově studovat stavárnu. Jeho rodiče nebyli moc nadšení, že se ochomýtá kolem herectví, ale nakonec u něj evidentně stejně skončil. Navěky Tarzan a navěky Old Shatterhand.

Dnes by měl 95 roků.
http://image1.findagrave.com/photos/2008/101/6800465_120792882161.jpg



Pan Brm-brm

6. května 2014 v 20:43 | Moi Keiniku Sang |  Anorganické výlevy
Nechápu, jakto, že jsem si ještě nenašla čas, abych vás seznámila s naším novým přírůstkem! melu tady o každým blbým testu, kterej napíšu, ale na našeho nového miláčka jsem málem zapomněla. Když jsem si dneska (nasraná jak cyp a v těžké depresi z důvodů, který je zbytečný rozmazávat) šla kupovat helmu.

Máme motorečku! Respektive, otec má motorečku, dal si ji k pětapadesátinám. Je to modrý bandit a je to fakt krasaveček. Ještě jsme ho nepojmenovali, takže mu zatím provizorně říkám Pan Brm-brm.
Oci ho koupil od jednoho pána z jižních Čech. Odřeniny už si zalakoval, koupil si modročerný motorkářský suprčuproutfit a bílou helmu. Mám taky bílou helmu. Matce je velká, takže bude mít menší a černou.
Upřímně, ještě jsem na tom neseděla a popravdě nevím, co to se mnou udělá, páč nesnáším kolo a závrať mám i na žebříku. Takže kdybych se dlouho neozývala, otec mě seškrabuje někde ze silnice.

Mimochodem, kdysi jsem si byla jistá, že papíry na motorku budu mít dřív, než papíry na auto. Skutečnost je taková, že papíry na motorku nebudu mít zřejmě nikdy, protože kdykoliv si představím svých skoro osmdesát kilo a dalších devadesát až sto kilo instruktorových za sebou, říkám si jenom "ne, to fakt nepůjde".
No a papíry na auto sice mám, ale už to bude rok, co jsem v té věci naposledy seděla. Takže to asi taky fakt nepůjde.

Každopádně máme Pana Brm-brm a to je pointa článku.

Čeština za mnou!

6. května 2014 v 9:26 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Po nedělních TSpčkách jsem domů dorazila s ušlechtilým úmyslem pilně studovt na maturitu z češtiny, ale poté, co jsem prolezla staré testy a zjistila, že už jsme je všechny dělali ve škole, hodila jsem na to bobek a místo toho koukala na Deník Bridget Jonesové a Kosmetičku a zvíře.

Didakťák byl primitivnost sama. Byla jsem hotová asi za čtvrt hodiny, tak jsem si to dvakrát zkontrolovala a pak šla pryč. Váhala jsem u několika věcí, ale jenom u jedné jsem se rozhodla špatně, takže by to snad mohla být pohoda.
Slohovka pro mě byla vždycky piece of cake, nicméně, nevím, co se stalo tentokrát, ale vůbec si nejsem jistá, jestli to projde. Téma bylo "charakteristika animované postavy", takže jsem se velmi sebejistě vrhla na psychologický rozbor Totora, ale postupně ta sebejistota někam vyšuměla, a o přestíávce jsem si byla jistá, že jsem v hajzlu.

Pak jsem se trochu uklidnila, rozebrali jsme to v globálu a usoudili jsme, že asi prolezme všichni, ale pořád si nejsem úplně jistá. Nejvíc mě na tom štve, že jsem měla napsta charakteristiku a napsala jsem charakteristiku, tak kde je hergot problém.

Každopádně to mám z krku a už s tím nic neudělám, teď jenom musím počkat, jak to dopadne. Po testech jsme zakempily na Haňiččin účet v cukrárne, všechno to tam sežraly a šly dom.
Než jsem to všechno nějak ošmelila doma, bylo půl šesté. Následujících několik hodin jsem sepisovala hlášky z osmi let naší školou povinné existence. Málem jsem u toho umřela smíchy, ale popravdě, měla jsem docela depku. Pustila jsem si k tomu Jurský park, ale ani to nepomohlo.

Budu se muset v archivu blogu hrabat častěji, je to fakt zážitek.
http://www.rtbookreviews.com/public/images/bittenep95.gif

TSP číslo jedna za mnou!

4. května 2014 v 19:12 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Ugh. Masárna má nejodpornější TSpčka ze všech. Je to koncentrovaný humus, je to dlouhé, nudné a vůbec. Než dočtete na konec zadání, zapomenete, o čem byl zbytek, a o tabulkách s čísílkama se mi bude i zdát.

V poslední době jsem supersamostatná a děsně si to užívám, protože pak jsem víc na nervy z cesty na zkoušky než ze samotných zkoušek. Ale hezky jsem to všechno našla, včetně záchodů. Dokonce i tu cimru, ve které jsem to měla psát. Byla jsem tam hezky včas, číslo přihlášky jsem snad opsala správný...
No, horších bylo těch sto minut mezi příchodem a odchodem. Ugh, pěknej podraz, dámy a pánové. Přestože verze z roku 2013 byly totální piece of cake, tohle byla pěkná sviňárna, bylo to těžké a po čtvrthodině mě začala bolet hlava.
Vymyslela jsem toho co nejvíc, ale taky jsem spoustu věcí natipovala, ačkoliv jsem se zařekla, že to dělat nebudu, poněvadž za špatnou odpověď se odečítá čtvrt bodu. Ale celou dobu jsem měla v hlavě filozofii našeho spolutrpitele Tácka: "Když to budu mít špatně,. pijdu o čtvrt bodu. Když to budu mít dobře, dostanu celej!"
Poněkud jsem zpanikařila, když jsem se po půl hodině podívala na hodinky a nějak, čert ví odkud, získala pocit, že za půl hodiny končíme, přišemž jsem měla hotových 28 otázek z 70. Naštěst mě to brzo přešlo.

Kdyby nic, tak TSPčka byla skvělou příležitostí k vyzkoušení suprčupr nových barevných šatiček, ve kterých vypadám jako Gloria na party, ale vzal to čert, ty šaty jsou nádherný!
http://fc00.deviantart.net/fs70/f/2013/222/9/9/gloria_gif_by_lordvegeta300-d6hkxrr.gif

Matika za mnou!

2. května 2014 v 18:59 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
A výsledky budou za týden, takže už se vidím, jak následujících sedm večerů usínám s "aťjetočtyřkaaťjetočtyřkaaťjetočtyřka" na rtech. Ugh.

Vůbec nevím, jakej z toho mám pocit. Nejmíň tři příklady nemám vůbec a z toho, co mám, mám určitě tak polovinu blbě. Ale probohy, 16 bodů z 50 je všechno, co potřebuju! Jestli nebudu mít šestnáct bodů, tak měla ředitelka před osmi lety masivní zatmění mozku nebo já nevím.

Včera jsem spočítala celou učebnici. Dneska ráno jsem vyrazila, vybavená puntíkatým outfitem, děsně nepohodlnými balerínami, debilní mašličkou, která nedržela, a matčinou aktovkou. Jo, málem bych zapomněla na sovu proti úchylům. Jmenuje se Pan Hoo, dostala jsem ji od mamá dnes ráno a nabíjím tablet, takže ji ani nemůžu vyfotit a narvat sem, ale je fakt skvělá. Svítí jí oči a houká. Je prostě luxusní.

Ehm, zpátky k matice. No, prostě jsem to tam nějak napsala, všechno, co jsem věděla, v některých momentech jsem si připadala megachytrá a ve většině momentů uplně mimo, takže uvidíme, jestli něco uvidíme.

Jelikož jsme s Klášou dorazily o milion hodin dřív, Kláša se rzhodla vyfotit VTEŘINY PŘED KATASTROFOU...

Taky jsme objevili totální skvost, který se náhodně povaloval na konferenčním stolku u akvárka - knížku pro šestiletý děti BUĎ FIT S ARNOLDEM. Prostě nejvíc wtf literární počin ever. Tak sme se s tím musely vyfotit. Kubi se přifařila:

Jsem fakt zvědavá, co objevíme příště. Doufám, že třeba něčí nabušenej mozek.

Fotky jsou Klášiny.

Omluvte mě, dámy a pánové, jdu blejt.

2. května 2014 v 18:01 | Moi Keiniku Sang |  Když dostanu chuť se vyjádřit
Napřed jsem se k tomu nechtěla vůbec vyjadřovat, protože je mi blivno z toho humbuku kolem, ale nakonec to udělám, vyjádřím se k Ivetě Bartošové.

Když jsem zapnula internet a titulek o její smrti mě praštil do očí, první pocit byl úleva. trvalo to jenom chviličku, ale byla to úleva. Říkala jsem si, tak, konečně má klid, žádný Rychtář, žádný alkohol, žádné prášky, žádný blíznivý Macura s transparentem. Má klid, je po všem.
Pak jsem si vzpomněla na Artura a udělalo se mi smutno. Ze všech těch prachatých fracků jsem měla Artura vždycky nejradši, protože to není fracek, ale normální kluk. Asi na vteřinu jsem se zamyslela, jak by mi bylo, kdyby moje matka skočila pod vlak. Pak jsem toho nechala, byl to děs.

Iveta začala jako krásná a talentovaná, a skončila zničená a posléze mrtvá. Působila na mě jako osůbka velice křehká, která potřebuje vedle sebe silného chlapa, který ji povede. POVEDE, nikolik bude zneužívat (nemyslím tím jenom fyzicky). Žel bohu takových chlapů v jejím životě bylo jako šafránu.
A ten poslední se fakt povedl. Rychtář je prvotřídní vocas a nechápu, jaktože ještě nesedí. Doufám, že brzo bude. Nemají dost důkazů, že je to násilník a kretén? Co by ještě chtěli, proboha? Udělal ostudu, kam přišel, teď ignoruje Arturovo přání ohledně pohřbu, aby náhodou nepřišel o pozornost médií, a je jednoduše odporný.

Víte, je mi z toho na blití. Nedali jí pokoj, když žila, nedají jí ho ani teď. Macura může bejt pošahanej fanoušek, ale přinejmenším by Ivetě nsadil léčbu a vytáhl ji z nejhoršího. Mám pocit, že nikdo jinej neměl ve skutečnosti zájem to udělat, protože dokud byla Bartošová opilá, zpráškovaná, nechopná mluvit, eventuálně všechno dohromady, byl o ni zájem. Teď je mrtváa je o ni ještě větší zájem. Jako...co to do hajzlu je? Nějaká morálka a úcta k mrtvým by třeba nebyla?
Rychtáře teď obviňují z její vraždy. Upřímně, ani se jím nedivím. Nebyla s ním šťastná. Z posledního videa jsem skoro měla pocit, že už tehdy byla rozhodnutá. Byl na ni hodně smutný pohled.

V ZSV jsme viděli angažovaný dokument nazvaný Dělníci bulváru. Upřímně, po shlédnutí toho filmu mi seňor Novotný přijde jako nejohavnější chlap pod sluncem. Zřejmě má místo žaludku plechovku nebo já nevím. Tekla mi voda ze zubů celou dobu. Zvlášť, když se po obrazovce promenovala jakási redaktorka Olga s ohromnou kytkou ve vlasech a chrlila děsně hlubokomyslný kydy. To byly extra kydy, normálně. Takový kydy byste nenašli ani v hromadě hnoje.

Bulvár sám o sobě je největší hnus mezi největšími hnusy, ale pravda je taková, že kdyby jsme nebyli takoví omezenci, kteří to čtou a hladově hltají každou vohvězdičkovanou fotku (hlavně, ať tam není moc textu!), žádný bulvár by nebyl. Většinou jsou to články TAK pod úroveň, že nedokážu pochopit, jak za to někdo může brát peníze.

A voilá. Zas je o čem psát, Džambulka hupsla pod vlak. Chopme se per a pojďme plodit další sračky. Ono je jich na světě málo.