Březen 2014

Walken The Almighty

31. března 2014 v 15:24 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
Žádné dlouhé vykecávání se. Můj milášek Chris má 71 a je to jeden z necoolovějších a nejbadassovějších grandpas na planetě.

If you don´t love Christopher Walken, your life must be really boring...
http://stream1.gifsoup.com/view5/2835013/walken-walkin-o.gif

Kdy se objevil crush na Chrise Walkena si nejsem tak úplně jistá, ale jeho bezhlavej jezdec byl fakt sousto pro můj zvrácený vkus...
http://25.media.tumblr.com/tumblr_m5jtb3Ri731qko769o1_500.gif
Neměl ji na konci líbat. Jsem si jistá, že to bylo tím. Kdyby ji prostě stáhl do pekla, neřeknu půl slova, ale ne, on jí musel uhryznout jazyk. On prostě musel.

Nicméně, kromě té rajcovní krvavé pusy existuje ještě asi nekonečno důvodů, proč zbožňovat tohohle talentovaného pána.
Jeden z nich se jmenuje Max Schreck a rozplývala jsem se tu nad ním už předtím. Postavička z Burtonova Batmana, s mega očima a bílým hárem, v pruhovaném kvádru a příležitostně s brýlemi. Kdo by ho neměl rád.

Další důvod je archanděl Gabriel z poněkud hororvé série Prophecy. Chris obarvený na černo dělá bordel na naší matičce Zemi, naštvaný, že ho Bůh už nemiluje tak jak dřív, načež se objeví Aragorn Ďábel a Gabriel skončil v pekle, z něhož se v druhém dílu vyškrábal zpátky, aby mohl dělat zase bordel. Nakonec skončí jako ňuňatý bezdomovec s trumpetou.
http://24.media.tumblr.com/f44ca04e77cb1d53fb7131a035c9cd54/tumblr_mnblzbcYB71qaoq6yo3_250.gif

Další důvod se jmenuje Hans a je to creepy guy s creepy životním příběhem. Jeho dějová linie je naprostý psycho. Sedm psychopatů mě jako celek nijak zvlášť nenadchlo, ale Hans byl prostě mimořádnej.

Uklidňuje mě, že je pořád mladší než můj děda. Přesto se z úcty ke stáří snažím moc nefantazírovat u Ospalé díry, kde mu bylo...nechte mě počítat...56? 56. Jak říkám, z úcty ke stáří...

Tituly pro takovýhle články se vymejšlí hrozně blbě

29. března 2014 v 18:20 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Jsem momentálně poněkud bez nálady. Po několika týdnech bez zpráv jsem se konečně dočetla něco o Schumacherovi a jeho stavu po úrazu na lyžích. Věděla jsem, že se neprobudil, jinak by to bylo všude, ale nečekala jsem, že už se neprobudí. To byla solidní podpásovka.

Můj vztah k osobě Schmachera je stejně divný, jako všechno, co se kolem mě motá. Nekoukám na závody, znám jenom pár jmen, registrovala jsem, když změnil stáj a tak podobně, ale fanda Formulí nejsem. Nicméně jeho jsem si tak nějak oblíbila a když jsem ho pak potkala v Asterixovi a Olympijských hrách, rozhodla jsem se, že je fajn a že ho mám ráda.
Takže když se vymlátil na lyžích, docela jsem se lekla. Jenže je to pilot F1, přežil už tolik děsných havárek a všeho, že nějaký lyže zvládne levou zadní. No, tak nezvládl.

Corrina buduje zařízení za strašný miliony, aby si ho mohla vzít domů a starat se p něj. Její oddanost je obdivuhodná a doufám, že jí vydrží, ale stejně to člověka přiměje ke klišoidní otázce, k čemu jim ty peníze teď jsou. Jistě, dostane tu nejleí péči ale pokud se neprobudí, přijde to vniveč. Třeba se stane zázrak, Odin se hecne a všechno bude zas dobrý.

Na druhou stranu, když se nehecnul doteď, zajímalo by mě, kdy to jako hodlá udělat. Až bude Michael vážit třicet kilo?

Jsem z toho špatná, no. Nemůžu si pomoct. Lidi jako on by neměli končit takhle, je to prostě divný, jako když Perikles umřel na blbej mor.

V poslední době mám takové stavy, kdy si říkám, jakou mám zatracenou kliku že jsem oplácaná bruneta se špatnou pletí, jizvou po ocase a jinými drobnými sladkými věcmi. Přinejmenším jsem v rámci možností zdravá, mluvím, slyším, občas i vidím a můžu chodit.
Kdybych si měla vybrat mezi varintami "slepá", "hluchá" a "němá", vyberu si němotu, protože si neumím představit, že bych přišla o obrz nebo o zvuky. Kdybych skončila na vozíku, nehrozí, že bych to zvládla.
Myslívám na tyhle věci strašidelně často. Těžko říct, proč vlastně. Nicméně SAchumiho případ mi ani omylem nepomohl.

Ugh, pardon me. Jenom menší myšlenkový výlev. Vlastně jsem naprosto v pohodě.

Lee the Piemaker

25. března 2014 v 13:41 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
Hááádejte, kdo má dneska narozeniny? Pětatřicátiny, pokud dobře počítám, dneska slaví roztomiloučké stvoření jménem Lee Pace. Velmi hezké, talentované a všemi milované stvoření.
V poslední době jsou všichni hotoví z jeho Thranduila v Jacksonově Hobitovi, to asi netřeba rozebírat. Zajímalo by mě, jestli si ten chlapec vůbec uvědomuje, jak moc divoké jsou fantazie, které probouzí v dívkách s tím svým blond hárem a obříma modrým aočima. Nepopírám, že bych věděla, co s takovým Thranduilem, ale Lee Pace pro mě vždycky byl a vždycky bude...

...Ned The Piemaker.

Pushing Daisies je jeden z mých nejoblíbenějších seriálů ever. Všechno v něm bylo barevný, rozkošný a k sežrání a Ned nejvíc ze všeho. Jeden by ho umazlil. A peče koláče. V Koláčovým ráji bych bydlela. Fakt.
A za Neda byl nominován na Zlatý Glóbus!

A nedávno jsem konečně viděla The Fall, mostly because of Julian Bleach, a bylo to úžasný. Vizuálně dokonalý a Catinca Untaru, to děvčátko z hlavní role, je jednoznačně nejpřirozenější dětská herečka, jakou jsem kdy viděla. Její scény s Paceovým Royem byly fantastický.

Pořád váhám, jestli mám nervy a to, vidět Vojákovu dívku. I mean...

Nějak si nejsem jistá, jestli je moje sexualita připravená. Docela mi stačila Tilda Swinton jako archanděl Gabriel.

Takže Lee Pace je zase o rok starší. To je v podstatě všechno, co jsem tíhle zagifovaným čímsi chtěla říct. Teď si asi pustím Pushing Daisies.

Keep calm and be CHUBBY

10. března 2014 v 19:06 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Yep, v rámci sebedocenění kreslím věci jako je tohle. Nějak nevím, co k tomu víc napsat, přijde mi to jako hodně výstižný obrázek.
http://th06.deviantart.net/fs70/PRE/i/2014/062/6/a/keep_calm_and_be_chubby_by_moi_keiniku_sang-d78rioc.jpg

BBC Mušketýři

3. března 2014 v 17:11 | Moi Keiniku Sang |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence
BBC One si zjevně libuje v seriálech čistě pro dívky, takže mi dovolte na začátek menší upozornění:
TOHLE BUDE S NEJVĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOSTÍ JEDEN VELKÝ FANGIRLINGOVÝ VÝLEV ČERSTVÉ A ZARYTÉ CAPALDIANKY. DÁLE ČTĚTE NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ.

Seriál je based on characters by Alexandre Dumas, což napovídá, že s nimi nemá takřka nic společného. je to živoucí definice slova based. Charaktery zůstaly a zbytek si tvůrci upravili k obrazu svému.

Athos je alkoholik se zlomeným srdcem, který byl dřív bláznivě zamilovaný do nádherné ženské, z níž se vyklubala ta čubka Milady (pardon, nemám ji ráda a ani chariozmatická Maimie McCoy s tím nic nenadělá).

Aramis je rozkošný a pohledný a velkolepý milovník, který chodí kardinálovi za milenkou, kterou kardinál odstřelí, když na to přijde. Samozřejmě nikoliv osobně, jeho sexy ruce musí zůstat čisté.

Porthos je velký a hlučný a všichni se ho bojí. Vleze do hospody a hospoda ztichne. Nesnáší to. Jeho matka byla tuším černoška a Porthos proto nenávidí otrokáře a všechny utlačovatele černochů.

D´Artagnan je mladý, zbrklý, drzý a děsně legrační. Původně přijel do hnízda mušketýrů zabít Athose, což vyústilo v první případ, který s ústřední trojicí řešil.

Kardinál Richelieu je kapitola sama o sobě. Tohle je asi první verze, ve které mu někdo říká křestním jménem, tedy "Armande" (sice jenom občas, ale přece), v které má milenku (jenom chvilku, ale přece) a ve které chodí převážně v černé kůži, a já vám nebudu kecat, jsem z něj uplně udělaná a pokaždé, když je na scéně, bych ho...ugh. Klídek, Moi. Je to služebník boží.

Milady je mimořádně a neobvykle krásná, vojede nebo zastřelí všechno, co se hejbe. Ze zásady se nikomu neklaní, pokud ovšem sama nechce, což nechce. Je totálně jedno, jestli jste král, kardinál, mušketýr nebo jenom nějaká lemra z ulice, jakmile Milady vytasí svoje ženské zbraně, jste v onom.

Constance je manželka kupce Bonacieuxe a je to prostě skvělá baba, úžasná, bezvadná a strašně roztomilá. A taky badass. Milady by ji teoretcky měla zabít, ale jestli to udělá, vlezu do monitoru a roztrhám ji na cucky. Ostatně, mám za to, že by ta mrcha neměla proti Constance nejmenší šanci.

Zbytek tvoří naprosto dokonalý král Louis (takové velké dítě, ale sežrali byste ho, je prostě k popukání), krásná a inteligentní královna Anna, mužný štramák kapitán Tréville a příležitostné vedlejší postavy, které buď máte nebo nemáte rádi.

Jsem strašně moc spokojená s výběrem herců, s kostýmy, s hudbou. Jenom opening mě vždycky roztancuje. Jo, úvodní titulky! Jsou fantastický - střílející Constance, sud vrhající Porthos, kardinálova otočka...
Teď byly asi dvě nebo tři epizody bez Milady a ta ženská mi tam vůbec nechybí. Je to bez ní taková pohoda...
Příběh není stabilní, v každé epizodě se děje něco, co obvykle nemá nijak zvlášť vliv na předchozí a následující epizodu. Už jsme měli
  • falešné mušketýry - vrahy, kvůli kterým málem popravili Athose,
  • děsivého kriminálníka s výbušným plánem a d´Artagnanem infiltrovaným do jeho komunity,
  • roztomilého otrokáře Emila na návštěvě u kardinála (don´t judge me, byl vážně roztomilý),
  • savojského vévodu, který přijel podepsat jakýsi papír, ale někdo se ho pokusil zabít,
  • Porthose, který se po své narozeninové oslavě probudil vedle zastřeleného kluka a nebyl si jistý, jestli ho nezastřelil on
  • a ňuňaté mimčo, o které mělo zájem až moc mocných lidí.
Tahle sranda běží každou neděli v deset večer na BBC One, takže jsem se proplížila na jednu internetovou livestreamovou "kavárnu" a do jedenácti tam vždycky trolím, zachumlaná v koní dece. Zpočátku jsem si psala poznámky o mých reakcích, ale když jsem zjistila, že komentuju každou minutu, nechala jsem toho. Too much excitement.

Druhá série už je naplánovaná, žel bohu bez kardinála. Peter se bude po kolena brodit v práci na osmé řadě DW, takže účast odmítl a budeme si muset vystačit s někým jiným. Na jeho splněný sen Mušketýři v jistém slova smyslu doplácí už teď - na začátku natáčení si Peter jednoduše nechal narůst kardinálský knírek a tu rozkošnou bradku a děsně mu to slušelo, jenže Doktor je hladce oholený. Takže jednoho dne kardinál přišel na set a vousy nikde. Maskéři se moc nepředvedli a ty umělé vousy jsou zatím dost děsivé. Tak o třicet let starší, než on sám.
Spravte to, lidi. Fandom má trauma a brečí po originále.

V NÁSLEDUJÍCÍ ČÁSTI ČLÁNKU JE JEN A POUZE HROMADA GIFEK, NA VĚTŠINĚ Z NICH JE KARDINÁL.
http://25.media.tumblr.com/7341edae56fb7acfc6e1465ea841999c/tumblr_n1u2wmmXBl1t1uzzso1_250.gif
Louis XIII. Too adorable for this shit.


Kudrnatý Porthos a ňuňatý Aramis (s totálně dokonalým úsměvem) *opravdu se snaží je neshipovat*

Athooooooooos.

Look at that adorable kid. (aka d´Artagnan)

Zmatený kardinál je jedna z mých nových oblíbených věcí. Tohle jsou Peterovy vousy...

...a tohle jsou jeho "nové" vousy. Si zvyknu. Děsně si věřím.

Peter dělá kraviny se svým oblíbeným pláštěm. Dracula-like. Je to z tohohle super videa a je to fakt prča XD.

Constance na závěr. Je úžasná, fantastická, nejlepší. Jak říká jeden výstižný příspěvek na Tumblru, vypadá jako vyrobená z duhových koťátek, ale nechtějte ji naštvat.

Tak.
A teď bych měla jít dělat něco užitečnýho.

Mám dost.

1. března 2014 v 10:25 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Nemám zrovna nejlepší náladu. Vlastně mám náladu ukázkově mizernou a včera jsem měla nechutnou depresi. Po náročném týdnu a takřka nepřetržitém učení jsme s matkou vyrazily za kulturou. Do naší díry po granátu přijeli Donutil a Čmaňa.

Důležitá je to s matkou. Když jdu někam s matkou, jako že já chodím všude s matkou, protože nemám kluka a otec je nespolečenský medvěd (a navíc hlídá bratra), obvykle je to super. Bavíme se o kde čem, řežeme se smíchy, pomlouváme, prostě pohodička. Jenom já a ona.
Nicméně v poslední době u nás vznikl jakýsi trend, že kdykoliv jdeme někam v místě - na ples, na Donutila, na představení - matinka se s někým domluví. Takže jdeme spolu a ještě s někým, pročež moje s matkou pak v praxi vypadá tak, že ona poletuje po sále, tu si přisedne a zapřede hovor, tu se zastaví před dámským WC a musí si povykládat, tam uvidí známého a je z toho desetiminutová rozmluva...a když se pak konečně přemůže a vyrazí na svoje místo, stoprocentně se šprajcne u "známe paní" a musí si s ní ponadávat na ceny rohlíků v místní sámošce.

Zatímco já tam sedím na své židli a čumím doslova do blba, protože si nechci a taky ani nemám s kým povídat. Já neznám půlku vesnice jako ona. Většinou jsem nejmladší v celým publiku, tvořeným převážně důchodci. Lidi jsou tam v párech. Nebo s vrstevníky. A já se prostě neumím nasáčkovat k někomu a začít se s ním jenom tak bavit. O čem jako, o počasí?

Takže jsem tam včera seděla, v duchu si nadávala do krav, že jsem takhle zahodila svoje jediný volný odpoledne v týdnu, a chvilkama to vypadalo, že začnu doopravdy brečet. Bylo mi ultramizerně. Vyrazím ven s matkou, abych ve finále seděla sama v sále plným lidí, který neznám a nebo nemám ráda, zatímco ona se baví. Skvěle.

Cesta domů tomu nasadila korunu. Šly jsme čtyři, my dvě a dvě její známé. Soused tam byl autem a nabídl se, že nás odveze, což maminka odmítla dřív, než jsem, stačila říct "Fakt? Super, hned jsem v autě.", protože z kulturáku je to k nám dom tak tři kiláky, venku byla zima jak v hajzlu a já měla sukni. Ale ne, půjdeme pěšky, nejdeme přece samy.
Ve finále jedna z jejích známých, která mi většinu času leze na nervy, začala trousit věty jako

"Baru, ty jseš teda negativní...a to jsem si myslela, že já jsem ten bručoun."

nebo

"Věř mi, v životě tě čekají horší věci, než učení, haha."

Na matku: "Víš co, Hani, já bych tu tvou dcerku posadila na týden do kasy do cementárny, aby viděla...blablala."

To už jsem se neovládla a v rámci možností mile jsem řekla, že mě fakt fascinuje, jak si všichni dospělí kolem myslí, že si v podstatě jenom válím šunky ve škole, nic nedělám a jsem uplně v pohodě a mám život jak peříčko a oni to všichni mají chudáci kurva hrozně těžký!
Matčina starší kámoška se mnou sice stoprocentně souhlasila, ale to byla věru maličká cena útěchy, vzhledem k tomu, jak skvěle jsem strávila večer.
Když se ty dvě konečně odpojily, tak jsem to matce řekla. Jak mě sere, že když spolu někam jdem, ona si dotáhne známý, se kterýma si já nemám absolutně co říct, a že buď budeme chodit samy, nebo nebudu chodit vůbec. Takže myslím, že nebudu chodit vůbec.
A že mě ta pozitivní dáma královsky nasrala a měla jsem milion chutí ji nakopat do zadní části, načež matka řekla "Ale tak nech ju, ona má svých problémů dost..." Má svých problémů dost? Tak ať si je řeší a nesere se do mě. Ať je ráda, že má kurva práci, a jde šermovat svými heroickými výkony v kase cementárny někam jinam. Protože já tu práci po vejšce možná ani neseženu.

Tenhle rok mě čekají přijímačky a maturita, přišla jsem o milovanou osobu a máme takových zasraných problémů, že by jiní koukali. Takže ať mi nikdo neříká, že mám být pozitivní, zvlášť ne poté, co jsem se tak skvěle bavila celej večer. Nemám nejmenší chuť být pozitivní. Od rána do večera ležím v knížkách a sešitech, v případě technických předmětů to stejně ani nemá význam, tolik věcí se může pokazit, tolik zkoušek můžu neudělat, a někdo má tu drzost mi říct, že jsem negativní. Dokonce už i spolužáci začínají, což mě teda fakt doráží. Nikdo nemá nejmenší ponětí, jak moc jsme skutečně v prdeli, tak ať mi nic nevykládají. Nikdo. Ať prostě všichni drží hubu.

Protože já už mám nervy tak v kýblu, že se neovládnu a udělám ukázkově hysterickou scénu. Dloubněte mě prstem a já vám uhryznu celou ruku. Odin je mi svědkem, že to udělám.