Září 2013

Dějepis No.8

29. září 2013 v 20:11 | Moi Keiniku Sang |  ...se učím
Děsně si věřím, že do celé zfouknu Egypt. Tak si držte klobrce.

Egyptská civilizace vzniká asi kolem čtvrtého tisíciletí př.n . l., kdy se lidi začínají usazovat v úzkém pásu kolem Nilu. přišli na to, že je tam fakt dobrá půda a navíc se Nil pravidelně vylívá, takže se nemusí obtěžovat se zalíváním. Horší bylo, že rohem byla pouš´t.
V předdynastickém období, která nám naše pančelka kupříkladu vůbec nezmínila, konkrétně roku 3100 se z horního Egypta )který byl DOLE) vynořil Meni a sjednotil lidi do egyptské říše.

STARÁ ŘÍŠE
Uspořádání spolenosti bylo následující - faraon, pak velekněží, nomarchové, vezíři, pak obchodníci, řemeslníci, kněží a pak zemědělci. pk dlouho nic, pak kozí bobky a pak otroci z Libye a Nubie. Řekla bych. Faraon měl několik manželek a spoustu dětí, nejdůležitější byla zpravidla ta první, ale faraon sám si rozhodl, která je jeho nejoblíbenější. Sám byl ztělesněním boha Hora.
Kromě faraona byli důležití taky správci Horního a Dolního Egypta. Správce Dolního Egypta byl ustanoven až poté, co se faraon přesvědčil, že ty nubijské a libyjské kmeny nepřestanou otravovat. No a samozřejmě vznamní byli generálové, že.
Doménou staré říše byly hrobky, napřed mastaby, pak monumentální pyramidy. První stupínkovou si nechal postavit Džoser. Architekt se jmenoval Imhotep a jsem si celkem jistá, že to nebyl ten sexy fešák z Mumie. tři největší stojí na pyramidovém poli v Gize a patří Menkarovi, Ruchufovi a Chufuovi.
pak přišli na to, že tak velký hrobky jsou na prd. Akorát tam umřela spousta lidí a stálo to spoustu peněz. Rolníci se na žně stejně vraceli na pole, ab ybylo co do huby a když se pyramida náhodou nestihla, byl oheň na střeše. Co chcete dělat s mrtvým faraonem, když nemáte pyramidu.
devátá a desátá dynasie stála za prd, tak se správci rozholdli faraon svrhnout. vypukly sociální nepokoje a neúroda a stará říše šla pod kytičky. nastává první přechodné období.

STŘEDNÍ ŘÍŠE
Na netu jsou uplně jiný věci, než nám úča řekl, ale já vám sem napíšu to, co nám řekla, páč to je to, co musím zítra napsat do testu. Faraoni dvanácté dynastie znovu sjedotili Egypt a místo Menoferu teď bylo hlavní město ve Vesetu. Aby okolní kmeny neotravovaly, postavily se tzv. Vládcovy zdi.
Pohřbívalo se v Údolí králů a faraoni si přeem volili nástupce, kterým jim dělal spoluvldaře, dokud žili. Většinou to byl nejschopnější syn, ale nebylo to pravidlem.
V osmnáctém století před Kristem říše zaniká pod nájezdy Hyksósů. Tož považte, měli koně a boové vozy, takže Egypt si mohl tak leda točit palcama a nechat se porazit.

NOVÁ ŘÍŠE
1550 před kristem se toho chopil Ahmose, okopčil hyksóskou techniku a Hyksósy vykopal. Pak dlouho nic a pak tu byla Hatšepsu, matka budoucího imperátora Tutmose III. Vědcům dost dlouho trvalo, než přišli vůbec na to, že to byla paní a ne pán, protože Psut nosila posvátnou bradku, když v době nezletilosti svého syna, o němž se mimochodem říká, že snad ani nebyla jeho pravou matkou, seděla na trůně. byla to asi hodná paní, páč preferovala obchod a obchodovala s Krétou,.
když Tutmose nastoupil, zničil většinu pramenů, které k ní odkazovaly. sám se pk stal maljitelem největší egyptské říše ever. Měl Sýrii a došel do Mezopotámie.
Amenhotep IV. bl asi slušnej báka, páč se rozhodl eliminovat moc amonových kněží tím nejnemožnějším způsobem - vyhlásila Atona, jediného boha. Postavil Achetaton, nové hlavní město, přejmenoval sebe na Achnatona a svého syna na Tutanachatona a nefertiti, jeho krásná a možná jednooká žena jenom seděla kroutila hlavou. Lidi se pochopitelně naštvali a svrhli ho a ona je v to ještě podpořila.
Pak nastoupil Tutanchaton a okamžitě ze sebe udělal zase zpátky amona. Zemřel velmi mladý, asi v mým věku, pravděpodobně na sněť. Nedávno jsem se dozvěděla u Pet!nky, že měl dvě dcery a obě umřely malinké. Za svého nástupce si tedy zvolil kamaráda vojevůdce haremheba, který byl ženatý s jeho sestrou. ta ho nesnášela a odmítala s ním spát, takže Hary neměl potomky. Nicméně když odjela, obcovala s každým, kdo jí přišel pod ruku. za každý sex prý vzala cihlu a když se haremheb vrátil, měl na zadním dvorku menší stavbičku. Taková to byla svině.
A konečně přicházejí ramsesovci! Ramses II. velmi hrdý a důležitý panovník, který se neustále mlátil z Chetity. nejznámější je bitva u Kadeše 1270 před Kristem. o tři nebo šest let později sepsali s chetitským králem mír oba pak jeli domů, kde si libovali, jak to tomu druhýmu nandali.
Ramses III. je výzamný částečně proto, že dokázal říši vůbec udržet. A myslím, že ta obdivuhodně zachovalá mumie, co ji před pár lety našli, je jeho.

POZDNÍ ŘÍŠE
Na začátku jí dominuje velekněžská dynastie v čele s Hrihorem, který se mi zdá jako pěkný kvítko. Krom Hrihor ale v této době vládl Egyptu kdekdo, dokonce i nubijští nebo libyjští faraoni.. každopádně v 7. století dojel Assarhadon s Asyřany, pokud se nepletu, 525 před kristem je zase dobyli Peršané, takže lidi měli o zábavu postaráno. Navíc Peršani na ně fakt nebyli hodní, takže když 332 před Kristem dojel saša Velikej, všichni ječeli hurá, osvoboditel. pak 323 před Kristem umřel.
jako nástupce ustanovil Ptolemaia I. Soter, který tak začíná dynastii Ptlemaiovců. A postavil maják na Faru. Posledním Ptolemaiovcem byla Kleopatra VII Filopátor, známá jako Caesarova a Antoniova Kleopatra. 31 před kristem byla poražena u Aktia, 30 před Kristem se zabila v Egyptě a ten se stal římskou proincií.

O kultuře vám povída nebudu. To by bylo ještě na dlouho. I tak jsem to nestihla.

Dějepis No.7

29. září 2013 v 19:43 | Moi Keiniku Sang |  ...se učím
Tohle vám určitě chybělo, co? Dneska si probereme PRAVĚK. Upozorňuju, bude tam hodně překlepů, páč budu psát rychle, abych stihla ještě starej Egypt a mezopotámii. pak se musím ještě apoň mrknout na starý Řecko. zatracená práce, měla jsem se n celej dějepisnej seminář vybodnout, jako to udělali všici ostatní, mít děják jednou týdně a mít kurevskej klid, protože už ani nezkouší, učila bych se jenom na písemky. Ale ne. prostě ne. Já přece budu ta hvězda, která chce maturovat z dějáku, že.

Tákže.
Pravěk dělíme na doby kamennou, bronzovou a železnou. Data? přibližně takhle:
KAMENNÁ - 3,5 mil. - 2 200 př. n. l.
BRONZOVÁ - 2 200 - 750 př. n. l.. ...doufám
ŽELEZNÁ - 750 - 0 př. n. l.

KAMENNOU dělíme na paleolit (3,5 mil. - 8000 př. n. l.), mezolit (8000 - 5500 př. n. l.), neolit (5500 - 4000 př. n. l.) a eneolit (4000 - 2200 př. n. l.). BRONZOVOU nedělíme, ta prostě byla. Max ji můžeme rozděli podle kultur - únetická kultura, mohylová kultura a lid popelnicových polí. Na data se můžu tak leda víteco. AŽELEZNOU dělíme na halštatskou (750 - 400 př. n. l.) a laténskou (400 - 0 př. n. l.).

Tak.

Paleolit je nejstarším a nejdelším obdobím doby kamenné. Během něj se vyvíjí kde co - rod Homo, příbytky, ástroje, řeč, použití ohně, první pseudokultury.

Příbytky - zprvu byly co příroda dá - stromy, skalní převisy, jeskyně. Později si lidé začali budovat domečky z kostí, dřeva a kůží. A až mnohem později, někdy na konci doby kamenné, se tyhle domečky začaly zvětšovat na domy a posléze na ohromné polyrodinné stodoly. Když v mezolitu tálo, lidi si stavěli domečky na kůlech /konkrétně v severní itálii, Švýcarsku a Rakousku)

Rod Homo - prvním společným předkem je zřejmě Ramapithekus (naleziště v Africe, Číně a Indii), z Australopithéků pak Australopithecus Africanus (naleziště kupodivu v Africe). Ten už se kostrou podobal člověku, ale způsoby a chováním spíš ještě opicím. Byl to všežravec. Prvním skutečným příslušníkem rodu Homo je Homo habilis, tedy člověk zručný. Měřil 120 - 125 centimetrů, vážl asi čtyřicet kilo. Byl to všežravco-mrchožrout.- Uměl vyrobit a používat nástroje. Žil paralelně s Homo rudolphensis. Následoval Homo erectus, první Homo nalezený jinde, než v potentěné Africe - našli ho i v Německu, Maďarsku a Asii a byl to člověk vzpřímený. Už u habila dochází ke změně stavby prstů na horních končetinách a zlepšuje se tak úchopovací schopnost. U erecta se zvětšuje mozkovna a vznika první velvelvelmi jednoduchá řeč. Taky se zdokonalují nástroje - vyrobnil pěstní klín. To byl hustej, fakt. Často ho zaměńují s Homo ergasterem - člověkem dělným. o tom víme prd a půl, ale název získal podle poměrně složitých nástrojů, které používal. Pravděpodobně se taky účastnil nějakých těch prvních mezikontinentálních pochodů. byl křehčí konstrukce než Ercetus, měl slabší kosti na lebce.
Pak, čáry máry, Homo Sapiens, stošedsáticentimetrový a nalezený i u nás - Pekárna, Šipka, Moravský kras. Jendnoduchá řeč, větši tlupy. Žil paralelně s neandrtálci, svou drsnější a těžší verzí, uzpůsobenou k životu ve studeném podnebí. ti ale vhynuli, páč se nevyvíjeli, nýbrž degenerovali. Výšková a váhová kategorie stejná jako já.
Homo sapiens sapiens - člověk dnešního typu, byl vysoký stoosmdesát centimetrů a vážil osmdesát kilo. Vytvářel nástěnné malby a rituální sošky žen, z nichž nejznámější je Věstonické Venuše, 11,5 centimetru vysoká, z hlíny a příměsí, s velmi výraznými ženskými znaky plodnosti. Stará 25 - 29000 let a americkými vědci odhadovaná na ČTYŘICET MILIONŮ DOLARŮ. To je dost hustý, ne?

Tak vyvinuli jsme člověka.

Společnost byla po celý paleolit a mezolit matriarchální - matka dávala život, takže bylo po jejím. Občas mě mrzí, že to tak nezůstalo.

Jinak v mezolitu se toho moc nedělo, oteplilo se, tály ledovce, všude byla voda, domky na kůlech...domestikovali psa, kozu a vepře, trvá matriarchiát i přirozená dělba práce - lov a sběr.

Zato v neolitu proběhla neolitická revoluce a lidi přišli na zemědělství. Společnost se tím pádem mění na patriarchální, protože je potřeba mužská fyzická síla. Pěstují se luštěniny a len a vlna, vzniká tkaná látka. Lidi se usazují na místě na deset až patnáct let, dokud nevyčerpají půsu. Pak jdou zase dál. když půda není, vyžďáří si ji. tady taky vznikají ty megadomy, o kterých jsem mluvila.
Jinak lidi v neolitu rozdělujeme podle keramiky - kultura s keramikou volutovou, vypíchanou, šňůrovou a zvoncovými poháry. Všecky jsem je měla v seminárce a o všech si pamatuju velký kulový.

Jinak co se pohřbívání týče - člověk dnešního typu pohřbívá do země spolu s milodary - zbraně, rituální sošky, eventuálně nějaká ta keramika.

v eneolitu dochází ke zdokonalení řemesel a vzniká první metalurgický zájem - měď. ke kultovním účelům jsou postaveny z našeho pohledu naprosto nanicovaté megalitické stavby - Stonehenge. i u nás byly, jenom byly prťavý. z této doby pochází i ledový muž Ötzi. Vznikají orvní indoevropské kmeny - Thrákové, Italikové, Keltové.

DOBA BRONZOVÁ
Je rozdělená podle kultur. Únětická kultura je pojmenovaná podle naleziště velkého bronzového pokladu. takových pokladů bylo dost a nazývaly se depoty. Lidi zpacovávají bronz, zdokonaluje se metalugrie a kovotepectví. Bronz se používá i jako platidlo - hřivny, to znáte, ne? jinak krom tady těch kovovýc nesmyslů se rozvíjí taky hrnčířství, tkalcovství a hornictví. jsou i známky o aktivním obchodu. Mrtvé pohřbívali nebo spalovali a typickou keramikou byl kotlík.
Mohylová kultura je pojmenovaná podle mohyl, které vršily na hroby, do nichž pohřbívali ve skrčené poloze. brzo přišli na to, že tak zabírají ornou půdu a nechali toho. Rody se sdružují do kemnů a kmeny do kmenových svazů.
A na závěr popelnicová pole. Obří pohřebiště o tisícech hrobů s popelnicemi s otvorem pro duši. Vytváří se rodová hierarchie. pravděpodobně byl provozován rituální kanibalismus a lidské oběti.

DOBA ŽELEZNÁ
halštatská je pojmenovaná podle zasypaného dolu v halštatu. byl to solný důl, takže se o tisíciletí později stal rájem archeologů, protože sůl dokonale konzervoval všecko, co se dalo, dokonce i části oděvů a nástrojů, luxus, ci se tam podívat. Nástroje samozřejmě železné. Kamenné kolo blo nahrazeno dřevěným a kůň byl konečně využit k tahu. Takže vzniká pluh se vším všudy. Mimochodem, železo přišlo od Skytů, fakt vostrých týpků od Černého moře.
Laténská se jmenuje po keltském opiddu LaTén. Ne, nevím, ja se to píše, ale je to někde ve Švýcarsku,. Keltové, zruční řemeslníci válečníci, expandovali do Evropy, pomalovaní morou a odění pouze do kovových ozdob a složitých účesů. Tuhle část profesorka obzvláš´t miluje, takže si z hodin o Keltech pamatuju jenom to, že všude lítali nazí. Bezva.

No a to máme pravěk. Voilá.

Kterak se faraon pošesté uráčil k plebejce promluviti

29. září 2013 v 15:43 | Moi Keiniku Sang |  Anorganické výlevy
Žlutá - Ramses, divná - já

Ťuky ťuk?
Ťuky ťuk. Eehm, no...ahoj. Dlouho jsme se...neviděli, jestli se to tak dá nazvat.
Jop, pekelně dlouho. Zrovna před chvilkou jsem prohlížela starý články na blogu a začalo se mi stýskat, tak jsem si řekla, že v pauze mezi učením zajdu na kus řeči. zrovna jsem se doučila strej Egypt, víš...
Ah, to je milé. Víš, já tady už přes rok trpím deprsemi, žes na mě zapomněla.
Nezapomněla, neboj. Já vím, že ti pořád slibuju, jak se jednou staneš obrazem, ale popravdě...co si budeme nalhávat, moc reálné to teď není.
Cože? Proč prosim tě? Došly ti zdi? Nebo hřebíky? nebo obojí?
Nene, zdi jsou pořád prázdný, ale tenhle rok maturuju a pak..no, asi budu bydlet jinde. nechci si moc fandit, abych to nezakřikla, ale asi to tak bude.
Cože?! Cožecožecože? Počkej, zpomal, lásko, ano? Jak jinde?
Na koleji. Nebo u příbuzných v Olomouci, doufám.
Cooo? Na kolejích?! Prooč? Děsíš mě!
Na KOLEJI. Ubytovna pro vysokoškoláky. Já půjdu na vysokou, chápeš? Dom budu jezdit tak možná na víkendy. Pokud se teda chytím na té škole, na které bych chtěla.
Ou, takže je to jen další krok ve tvém vzdělávacím procesu, že...no, tak hodně štěstí teda. Já tady budu dál chytat prach s tou nedostavěnou aztéckou královnou.
No, kdy k té se dostanu, to zřejmě neví ani Odin...
Ále, na ni já kašlu! Co bude se mnou, hm? Už je to tak dlouho, co jsem přišel do téhle domácnosti a jsem pořád tam, kde jsem byl dva tři roky zpátky, a teď se navíc dozvím, že kamsi odjedeš a mě tu bez nejmenších výčitek svědomí necháš!
Myslíš, že to bude bez výčitek? Co podle tebe jsem,hm? Víš, že mám tendenci vytvářet si silné citové vazby ke svým věcem! Myslíš, že to pro mě bude jednoduchý? Nechat to všechno tady?
No, můžeme se uklidňovat tím, že zatím jsi ještě ani neudělala maturitu...
Jo, to mě fakt uklidňuje, no.
Ty víš, jak to myslím. Hele, až pojedeš, vezmeš si aspoň ten obrázek z krabice? Abych tě měl aspoň částečně na očích?
Vezmu, neboj.
Dík.
Kdysi jsme místo děkuji říkali chicken burger, pamatuješ si to?
Haha, jo, to byly časy. bylas ještě malá nevinná holčička a najednou je ti skoro milion...
Skoro devatenáct, když dovolíš.
Tak devatenáct, no. Jsou to tvoje poslední náctiny. Není to divný?
Je to kurňa moc divný. Sotva jsem si zvykla na to, že jsem dospělá, a najednou mám necelý dva roky do dvaceti. uvědomuješ si, že jakmile překročím dvacítku, potáhne mi na třicet?! To je prostě KATASTROFA.
Klid, horší než žáby, mor a smrt prvorozených to nebude.
Ty jseš mi nějak chytrej.
Jenom mám rád Prince egyptskýho. A Ralpha Fiennese, což je mimochodem tvoje práce. Když už jsme u Fiennese, nemohl jsem si nevšimnout - i když jsme nekomunikovali - že máš několik nových objevů. Třeba ten poslední, je docela milej, jak že se jmenuje? Hrál toho děsivýho zjizvenýho týpka v tom filmu se spoustou vlaků a koní...od té filmové společnosti s nějakým tím kresleným hlodavcem...
Máš namysli Fichtnera? Hrál Butche Cavendishe v Osamělým jezdci od Disneyho a byl tam náhodou děsně roztomilej!
Jo, byl to kanibal s rozkuchaným ksichtem, přesně ten druh příšer, na který letíš, co?
Jo, přesně.
Pak jsem tu taky zahlídl takovýho nóbl staříka...jednou kuchal jelena a podruhé rybařil, to bylo co prosim tě?
To byl asi Tywin...teda, to byl asi Charlie Dance. Narodil se ve stejnej den jako já!
Jsi z toho nadšená za hory za doly nebo tak jenom vypadáš?
Jsem nadšená za hory za doly!!!
Pořád ti ke štěstí stačí málo?
Pořád.
Hm....to je dobře.
Já vim!
A co divadlo?
No, před pár dny jsme byly s mamá na Lakomci, to byla prča...
Ne, já myslím - pořád ti chybí?
Aaha...no, divadlo mi asi bude chybět vždycky. Ale nemám kde a kdy, takže to musím překonat, rozumíš. Jako "jsem zelený kaktus z Číny".
Té části s kaktusem nerozumím.
To neva, ta není důležitá.
Na světě je evidentně pořád co objevovat.
Si piš. Asi bych měla jít objevovat Mezopotámii, ačkoliv se mi teda totálně nechce.
Padej objevovat. Já tu budu pořád, můžeš zase zaťukat. Nebo mě občas oprášit třeba.
Neboj, v rámci předvánočního úklidu na tebe určitě dojde.
Až před Vánoci? Do té doby ze mě bude vykopávka!
Jseš puzzle. Přežiješ to.
No jo, no jo. Tak val do té Mezopotámie, než tě předběhne Tutmose III..





O červáncích, kakau, flákačce, polystyrenových Viktorech a rukách Billa Nighyho

24. září 2013 v 20:06 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Mám před oknem rudo. Nikoliv před očima, ale před oknem. Mám tu krásný červánky, který bych vyfotila, mít slušnej foťák. Nemám ho a tak si krásu červánků nehám sobecky pro sebe. Vlastně ne sobecky, projevila jsem zájem se podělit, jenom mi schází prostředky.

Naši nejsou doma, takže jsem si udělal supersilný kakao s kopcem šlehačky. Koukám na Hot Fuzz a právě přemýšlím, že si stáhnu i Shaun of the Dead, protože Simon Pegg je velmi osvěžující komik, abych tak řekla. Taktéž Nick Frost. Toho mám vlastně ještě radši...fajn, te´d to skončilo a já stahuju Shauna. než se to stáhne, přepínám na Vzpouru Lycanů.

Včera...nebo možná dneska, nejsem si jistá, zda to bylo před nebo po půlnoci...se vrátil náš ukrajinský nájemník a dovezl pytel těch neuvěřitelně úžasných ukrajinských bonbónů. Jakožto někdo, kdo v poslední době konzumuje jednu lacinou čokoládu za druhou (v pořadí kokos, kokos, karamel, karamel je nusný, vracím se ke kokosu), dokážu náležitě oceni, jak fantastická ta kokina ve skutečnosti jsou. Nezajímá mě Belgie, nejlepší čokoládové bonbóny jsou z Ukrajiny.

Jak to tak píšu, zdá se mi, že mám všechno, co potřebuji k dokonalému pátečnímu večeru. Až na to, že zítra je teprve středa a já bych se měla před velkolepým odchodem do sprchy ještě vybičovat k přečtení ZSV, poněvadž z množství těch filozofů už mi začíná hrabat.
Nicméně jsem v neděli odpoledne učinila rozhodnutí, že tenhle týden se můžu na všechno zvysoka vykašlat druhou stranou a všichni zatím dělají maximum pro to, ab mi tenhle plán zhatili.

V pondělí musela napsat tři testy prakticky bez přípravy. "Jejky, my píšeme z frániny na slovíčka? To jsem krapet zasklila..." "Co, písemka v semináři na množiny? Eeh? Ok, jdu se mrknout na ten papír a kašlu na to..." "Ták, děcka, dneska si dáme malý test, rozdělte se na A a B, první otázka, kdo definoval apriorní myšlení..."
Tímto byc mimochodem moc ráda poděkovala panu Immanuelu kantovi, že si nedokázal vystačit s jednou pošahanou Kritikou rozumu a musel napsat hned dvě, poněvdž jsem je samozřejmě prohodila.

Nicméně, můj přístup tenhle týden definuji jako politováníhodný. Zatímco píšu tohle, měla bych se učit na zítřejší matiku. Na vavřínech po té dnešní jedničce sice neusínám, al prostě se mi nechce, tudíž dělám něco, co se mi chce - piju kakao, libuju si v návratu mé viktorofilní vášně a momentálně teď koukám na Michaela Sheena a Rhonu Mitru uprostřed žhavého sexu. Škoda, že scénář není v angličtině o moc inteligentnější než v češtině. protože co do výpravy si na Vzpouru Lycanů stěžovat nemůžu.

Nedívám se na Underworld jenom tak pro nic za nic. Vlastně za to může Haňička a je to trochu delší příběh...Pančelka pořídila do večerního kreslení dvě torza, ženské a mužské. Haňička rozhodla, že je musí pojmenovat. Zatímco ženské torzo vyfasovalo relativně nevinné jméno Helenka, mužské se jmenuje Viktor. Špatný, špatný, špatný nápad.
Dneska jsem dvě hodiny strávila očumováním jeho polstyrénových kvalit a přenášením jich na papír. Byla to docela rychlovka.
A když jsem přišla domů, nenapadlo mě nic lepšího, než ve viktorování pokračovat a pustit si Underworld. Teď ještě zspamuju Tumbrl screeny a pak asi půjdu spát.

Jo, též jsem si udělala nehty. Po strašně dlouhé době, dopadlo to mnohem líp, než jsem čekala. Párátko je můj nejlepší kamarád, když přijde n manikúru.

Roztomilý Bill Nighy na závěr. Sežrala bych ho pokaždé, když nasadí tenhle kukuč.

Mimochodem, zrovna včera jsem přemýšlela nad jeho rukama. Dřív jsem si myslela, že to, jak používá ke gestikulaci jenom šest prstů, je prostě jenom jeho...hm, rozmar je fakt blbý slovo. Jelikož je tomu tak úplně, ale úplně všude, začalo mi to vrtat hlavou. Proč by to proboha dělal. Začala jsem si říkat, jestli to není nějaká nemoc nebo tak něco...
A dneska jsem se - naprosto nezávisle na vlastní myšlence - dočetla na ČSFD, že za to může Dupuytrenova kontraktura. Takže jsem byla velmi, velmi blízko.
Způsob jeho gestikulace miluju. Nikdo z herců takhle ruce nepoužívá. Je mi dost smutno z toho, že je to onemocnění.

No nic, jdu spát. Teda...skoro.
Je pěkně na pytel, že nemůžete článek zařadit do nkoliak rubrik. Tumbrl má tagy a to je na nějm dobrý. A ničí mi život, ale who cares.

Otevřený dopis Odinovi

21. září 2013 v 11:24 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Ó, veliký Všeotče,

upřímně řečeno, nevím, jak Tě mám oslovovat, jestli ti mám tykat, vykat nebo onikat, jestli preferuješ oslovení jménem, příjmením nebo titulem. Poněvadž zatím jsem s bohem nikdy nemluvila a ani jsem necítila potřebu vypisovat mu dopisy po internetu. Pokud se ale dobře pamatuju, pokaždé, když jsem tě žádala o nějakou maličkost ("prosííím, ať ten test dopadne aspoň dobře!"), tykala jsem Ti. Věřím v Tebe a tu tvou povedenou famílii už tak dlouho, že si vlastně ani neumím představit, že bych Ti vykala...takže tady to ukončíme s tím, že Ti budu tykat, Všeotče. Kdyby ti to vadilo, klidně mi hoď něco na hlavu.

Moc ráda bych aspoň občas projevila svou náklonnost k Tvé rodině i nějak výrazněji, než nošením přívěšků a občasného zamumlání nějaké motlitbičky, ale bohužel už nemáme žádné slepice, které bych Ti mohla obětovat (a nedělám si iluze, že stojíš o slepice). I kdybychom měli, vážně pochybuju o tom, že by mi matka dovolila udělat si na dvorku polyteistický oltář. A Uppsala je tak zatraceně daleko!

Komunita těch, co v Tebe věří, je žalostně malá, což mě upřímně irituje. Jak je Ti asi známo, i já jsem hodně dlouho hledala toho správného Všeotce, jehož oko by bylo dostatečně moudré a náruč dostatečně široká na to, aby dokázala ochránit malou hloupou holku z chudé rodiny, která to bez nějaké vyšší entity, co by nad ní bděla, tady na světě prostě nezvládne.

Abych se konečně dobrala k tomu, k čemu se chci dobrat. Moje rodinka považuje moje náboženství za jeden z mnoha "pubertálních výstřelků", ale stejně bych Tě chtěla požádat, jestli bys nám nepomohl s jednou velmi lidskou a prostou věcí. Mamka hledá práci. Už hodně hodně dlouho, tak dlouho, že už to dávno není vtipné. Teď to vypadá, že by se snad mohla chytit, ale nikdy předtím nic takového nedělala. Zítra jde na zkušební směnu a když ji zvládne, tu práci dostane.

Všeotče, opravdu bych teď potřebovala, abys dění trochu postrčil. Když máma konečně najde práci, všechno se změní. Tak prosím, ano? Udělej to pro jednu ze svých oveček a zařiď, ať to zítra mamka zvládne. Nemůžu toho pro ni moc udělat, sama mám práce nad hlavu a i kdybych neměla, některé věci prostě v mé moci nejsou. Už pěkných pár dní přemýšlím, jakým způsobem se na Tebe obrátit, a tenhle jsem shledala jako nejlepší. Jasně, ve Valhale asi wifi není, ale jsi Všeotec. Vidíš všechno, že jo.

Budu moc vděčná ovečka, když nám pomůžeš.

Vřelé pozdravy do Asgardu posílá
Moi

Tenhle pátek třináctého mě nutí nemít ráda pátky třináctého

13. září 2013 v 17:28 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Už když moje mamina byla mladé a svobodné děvče, byl pátek třináctého den pařby. Prostě šla s kamarádkou do klubu (nebo šantánu, chcete-li) a - použiju-li ten divný výraz mojí generace - zakalily.
Já sice nemám příležitost kalit pokaždé, když se pátek a třináctka objeví v kalendáři ve stejném okýnku, ale měla jsem tyhle dny vždycky v oblib, protože panovala taková zvláštní atmosféra. Cokoliv se stalo, kupříkladu ve škole, bylo svedeno na pátek třináctého a všichni to prostě brali s nadhledem. Pátky třináctého byly vždycky moje dny. Nemyslím ve smyslu moje dny, ale moje dny. Dny, kdy mi prostě hrabe a je mi všechno úplně fuk, protože nehrozí, že by se to nepovedlo. Třináctá ve třídním výkazu nemohla mít o pátku třináctého smůlu.

Tenhle rok odešla další holka z naší třídy a z mojí třináctky se najednou stala dvanáctka. Divné a nijaké číslo. A zrovna maturitní ročník. Děkuju pěkně, takhle mi pokazit náladu hned na začátku. To nemluvím o tom, že sedíme ve třetí řadě, kam sice nevidí učitelé, ale odkud nevidím ani já dopředu, zvlášť, když si před nás posedali oba eiffelovkoidní borci z naší třídy. Taky nemluvím o naprosto stupidních a nepraktických nových lavicíh s minimálním úložným prostorem, tak velkých, že mám desku někde pod bradou, a ještě stupidnějších nových židlích, na kterých se mi fakt mizerně sedí, protože jsem prostě MALÁ, kruci. Navíc mají jenom dvě nohy, takže když se chcete přisunout dopředu, nemůžete zaklesnout nohy za židli a prostě si ji posunout pod zadkem, kam potřebujete, ne, muste se zvednout a celí se šoupnout. Nejradši bych to rozmlátila a nastěhovala si tam starou lavici.

No, ale to odbíhám.
Dneska jsem vstala s tím, že je teda ten pátek třináctého, takže všechno bude piece of cake a budu celý den ve výborné náladě. Vydrželo mi to do matiky, kdy se udál první kolosální podraz. Byla jsem přesvědčená, že devadesát procent té látky, na kterou se psala písemka, perfektně ovládám, protože je to prostě směšně jednoduché a není na tom co zkazit. Říkala jsem si, že hůř než za dva to dopadnout nemůže. Místo toho jsem odevzdala slabou polovinu příkladů, protože půlka písemky bylo samozřejmě těch zbylých deset procent látky, které jsem nepobrala. Takže za čtyři? nebo možná za tři s vykřičníkem? Když se profesorka hodně vyhecuje? Bezva, přesně takhle jsem si představovala svůj start.
Spěchám domů s tím, že Kulich se po týdnu vrátil ze školy v přírodě. plán byl dojet domů, naobědvat se, pomuchlat se s Kulichem, hodit se s matkou do gala a vyrazit i s malým na koktejlovou party, na kterou jsem se jak malá těšila už od chvíle, co vyvěsili plakátek. Tam sedět do devíti nad pińa coladou, potom předat bráchu tatíkovi, který mezitím dojede z práce, aby ho uložil, a pokračovat ještě aspoň hodinku dvě.
Realita? Přijedu domů, úplně mokrá, poněvadž mě samozřejmě cestou chytla velmi intenzivní přeháńka, v podstatě je mi zakázáno Kulicha i objemout, protože jsem, cituji "uválená z autobusu", načež se dozvím, že pokašlává a zřejmě bude nemocný. Takže téma našeho plánovaného alkoholového dýchánku ani nevznáším, protože je mi jasné, že nikam nepůjdeme.
Mohla bych jít sama, ale já nechci pít sama. Nechci pít ani s kamarády, chci pít se svou mámou, která takhle usne ještě dřív, než otec vůbec dorazí domů. Možná je to prkotina, ale chce se mi brečet, přátelé.
Čeká mě další velmi zábavné a produktivní odpoledne před počítačem, aktualizování Tumbrlu po deseti vteřinách a zírání na Hetalii, kterou ani nevnímám, jenom si pouštím jeden díl za druhým.
Skvěle.

Nevím, která vyšší bytost si na mě dneska zasedla, každopádně jí moc děkuju, poněvadž tohle se jí fakt povedlo.

Navíc mám zimu v pokoji.

Někdo by měl udělat seznam univerzálních nadpisů pro články o ničem, eventuálně o kravinách. Možná to udělám. Asi ne.

1. září 2013 v 10:51 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Tak je to tady, přátelé, včera skončily prázdniny a tohle je jenom další prachobyčejná neděle v našich životech. Haha. No, to je fakticky nádhera. Ale jo, v pohodě. Zvládám to. Nastane prachobyčejné pondělí, pak prachobyčejné úterý, až se dopracujeme k prachobyčejnému víkendu a tak to půjde následujících deset měsíců. Fajn, některý dny budou možná trochu vyjímečný - například přijímačky na výšku nebo maturita, ale jinak? Jediným cílem je přežít a vytěžit z toho posledního roku na téhle škole maximum.

Dneska se stala zřejmě nejlepší věc za celý prázdniny. Jsem skromná o umím se radovat z maličkostí, jak jistě víte. Takže připravte se...

BRATR S OTCEM NAŠLI MOU LOCHNESKU, KTEROU JSEM SI KOUPILA PŘED X LETY BĚHEM DVOU NEJLEPŠÍCH TÝDNŮ V MÝM ŽIVOTĚ VE SKOTSKU!!!

I am so happy!!!! Happy happy happy happy!!!
Ok, necháme toho.

Takže teď půjdu napsat seznam věcí, co si musím sbalit na vodu. Pak je začnu hledat.
Fajn, učiním přiznání - tenhle článek píšu jenom kvůli tomu, abych vám řekla, že se našla moje Lochneska. Mám teď spoustu nových věcí - sloního maňáska, figurku rioarribasaura, která zhuleně kouká a je strašně sladkej, a včil ještě moje lochneska.

Mimpochodem, víte, co se stane, když se yaoistka podívá na Boondock Saints a What´s the worst that could happen? Trochu vám napovím..

Tohle je Paul Smecker...

...a tohle je Alex Tardio.

Oba jsou detektivové, oba jsou homosexuálové...
Prostě - stane se tohle:

Tak. Jdu dělat něco užitečného. Užijte si poslední prázdninové hodiny bez mé úchylné maličkosti. Já jdu někoho vojet balit. Kufry.