Srpen 2013

Divná zjištění a objevy během prázdnin a spousta animaček

30. srpna 2013 v 13:16 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence

Učinila jsem jich dost, některý z nich mají dokonce jména, takže těma začnu.
  • Bill Fichtner. Netřeba komentovat, za prázdniny jsem stihla většinu jeho filmografie. Přesně proto mám v zásobě týpky, o kterých vím, ale nezkoumám je...abych je mohla zkoumat, až přijde krize.
  • Sharlto Copley. O tom jsem psala včera. Můj Murdock. Nedám.
  • ...hm, že by to bylo všechno? Neuvěřitelný!
A včil ten zbytek:
  • Jak už jsem říkala u Copleyho, jihoafrické angličtině rozumím víc, než americké. Docela mě to děsilo, když jsem poslouchala interview z Elysia...
  • Christopher Walken byl v padesáti podělaně hezkej.
...told ya.
  • Což mě přivádí k dalšímu zjištění - Burtonovic Batman je opravdu masterpiece...creepy as fuck. Burtonovka do morku kamer a scénáře. Dokonalý. A Max Schreck...awwwrrr....
  • Moje závislost na plyšácích se s věkem zhoršuje. Včera jsem si pořídila maňáska slona. Je tak sladkej, že by se s ním dal osladit čaj.
  • Akvarelový pastelky jsou nejlepší věc na světě, překonaly možná i gumový medvídky. Když jsem ve stresu, maluju nebo kreslím. S tímhle můžu obojí. Prostě the most adequate.
  • Jsem posedlá balíčkováním, takže nejspíš trpím nějakou kompulzivní poruchou. Dneska jsem chystala jídlo na vodu. Mám pět okouzlujících balíčků a všeho je v nich stejný počet. Je to docela creepy, ale baví mě to. Jenom doufám, že nezačnu vyhazovat věci, aby byly do páru...
  • Miluju svýho sloního maňáska.
  • Spousta lidí mi ničí život a ani o tom neví. Ale takový lidi má asi každej...
  • Na některý animačky vydržím zírat neuvěřitelně dlouho. Asi to dost poškozuje moje mozkové závity, ale to vzal čert.
"Protože je Batman, blbče!"

"Patnáct hodin koukám, jak krmíš toho ptáka...leze mi to na nervy."

...tohle je prostě jenom dokonalý...

No JASNĚ!!! Jasně, Krugere, vezmi si RŮŽOVOU DEKU a pojď mi zničit život! Dělej! Vyzývám tě! Pocem a přísahám, že to nebudou jenom nohy, co ti bude chybět!!! Do řiti! Růžová deka?! Seriously?
Budu se dívat na tenhle gif pokaždé, když se mi bude chtít brečet z učení. You´re such a cutie, aren´t you...
Nevím, kolik mám životů, ale pokaždé, když vidím tohle, prostě umřu.
Vypadají jako já.


Bezva, teď se dokonce i vyjadřuju v gifkách...víte co, jdu si udělat instantí nudle.
Nevíte, o čem byl původně tenhle článek?

Aktivujte Krugera.

28. srpna 2013 v 17:05 | Moi Keiniku Sang |  Oblíbení lidi aka The Hug List
Když už si myslíte, že jste viděli všechno, přijde Sharlto Copley a přesvědčí vás o opaku. Viděli jste District 9? Ne? Že nemáte rádi sci-fi? Já ho taky nemusím, ale i tak, dobře vám radím - všeho nechte a padejte se na to podívat. A nenechte se odradit tím, že hlavní postava je ne moc vysokej ulíznutej ťunťa úředník, co má nějak moc hezkou manželku.

Sharlto Copley je devětatřicetiletý Jihoafričan, měří 178 centimetrů a je něco, čemu já říkám adorable as fuck. Mimochodem, díky němu jsem přišla na to, že jihoafrické angličtině rozumím mnohem líp než americké. Díky moc, Sharlto. Fakt jsi mi pomoh. *silná ironie...co si mám kurde počít s jihoafrickou angličtinou??*
Disttrict 9 byl jeden z nejpsychóznějších filmů, jaké jsem viděla a mohla za to skutečnost, že jsem se nedokázala rozhodnout, jestli je Wikus van der Merwe kladná nebo záporná postava, protože to nebyla postava, to byl prostě...Wikus. Žádnej heroj, ale ani ne zbabělec, jedná a chová se tak, jak by se v jeho situaci choval asi každej. Je to jak skutečný, uaaa, je to mazec!!!
Já vím, já vím, říkala jsem ulíznutej úředník...

Po Districtu jsem si ho trochu proklepla a zjistila, k mému velkém zklamání, že jeho filmografie je zatím tragicky krátká. What is wrong with you, people? Nepoznáte zázrak, když vám ho servírujou na stříbrným podnose?

Zdá se, že poznají, usoudila jsem, když jsem se mrkla na A-Team. A-Team je vůbec super film, Bradley Cooper a Liam Neeson na jednom plátně, kdo by odolal...ale o tom pozdějc. H. M. Murdock, šílenec, co má na to papíry, ale přitom zvládá být vyznamenaným armádním letcem. S tím chlapem nechcete do jedné helikoptéry, věřte mi. Je to sice génius, ale prostě nechcete. Ale vypadá skvěle v kšiltovce...
...told ya...

A svatou trojici završilo Elysium, po němž jsem všude řvala "Aktivujte Krugera!", protože tomu se prostě nedá odolat. Ten týpek je novej Chick Norris, amici mei. Může to být fokken sleeper agent, ale kdybych ho potkala, čapnu ho a už nikdy nepustím. I mean - check this...
Tak trochu nemá nohy, no...ale zase má katanu! Jo, Kruger by mohl chodit v trenýrkách pořád, dle mého názoru.

Pokud dobře počítám, je to třetí? Asi třetí nejmladší exemplář v mým seznamu "Tyhle všechny musím obejmout než umřu". Je chundelatej, umím rozkošně smutně koukat, má super tělo, hraje samý magory a je při tom tak uvěřitelnej, že byste ho sežrali.
Natočil i pár krátkometrážním filmů v Jižní Africe, ale o těch nic moc nevím. Časem si je musím vyyoutubkovat.
Zatím mám od něj nejradši Murdocka. Mám nejradši? To je naprostý znesvěcení mýho vztahu k té postavě, miluju ho! Ok, klídek. Pustíš si po milinté A-Team a budeš v cajku
Jsem zvědavá na ty další želízka, co má v ohni. Open Grave, Malficent (Sharlto jako otec Aurory, Šípkové Růženky? Ježišku na křižku to bude rozkošný...), Oldboy...toč, chlapče, toč.
Moi se chce kochat, nihaha!

The Prophecy II

27. srpna 2013 v 10:28 | Moi Keiniku Sang |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence
Když na konci minulého dílu Lucifer vyrval Gabrielovi srdce, odtáhl ho s sebou do pekla, ale teď se rozhodl, že Gabrielův příběh ještě nekončí a opravdu pekelně naštvaný anděl se ocitá zpátky na Zemi, aby zničil lidstvo.
Mezitím mladá a hezká Valerie sejme autem mladého a hezkého Danyaela. Samozřejmě to vypadá jako nepříjemná nehoda, ale skutečnost je mnohem nepříjemnější - Danyael je anděl a má s Valerií zplodit nephilima (nebo tak nějak se tomu říká) - napůl anděla a napůl člověka. Což někdo jako Gabriel nemůže potřebovat, že...
Takže než se chudera Valerie naděje, je těhotná s andělem a druhý ji chce zabít. Po sérii taktak útěků a kaskadérských kousků, které by žádná těhulka rozhodně neměla zkoušet, ji Danyael odvádí do Edenu.
Eden je zvláštní místečko, kterému byste rozhodně nedali jméno Eden, je tam spousta kovových konstrukcí a trubek mezi tím sedí velký šéf, archanděl Michael, a zapaluje svíčky. Potvora jako Gabriel nemá tady vlastně co dělat, ale Michael mu proti všemu očekávání otevírá bránu a Valerie musí zase brát roha. Jenže teď už není jenom k smrti vystrašená, ale taky pěkně otrávená z toho, co se stalo s jejím životem po jediné noci vášnivého sexu. Takže nebude jenom utíkat, ale taky se bránit a Gabriel dostane přes držku.

Slabší, ale mnohem odvážnější pokračování Walkenova řádění mezi smrtelníky. První díl spíš oťukával, zkoušel, co všechno si může dovolit, a když na to přišel, vrazil to do druhého filmu. Je tu sex anděla s člověkem, je tu sebevražda dvou mladých milenců, kterou Gabriel pozoruje ze střechy, je tu naprosto neuvěřitelně úžasná scéna, kdy se Gabriel drápe ven z pekla a kolem něj se taví ten asfalt na parkovišti a tak vůbec...a je nahej, samozřejmě...a vůbec, mrkněte na to tady.

Valerie je krásná. Opravdu nádherná ženská a to říkám jako silně heterosexuálně orientovaná bytost. Nepřijde mi jako prvoplánová fešanda, ale něco na ní fakt je. Taky si ji vyberu, být Danyael.
Dále tu máme Brittany Murphyovou, geniální holčinu, která oplývala krásou i talentem a umřela zbytečně mladá. Tady hraje Izzy, kterou si Gabriel znovuoživí, aby mu pomohla s počítačem, řízením a ostatníma zbytečnostma. Izzy ho přirozeně nemá ráda a dává to dost najevo, zejména zneužívá toho, že Gabriel si nikdy nezapíná bezpečnostní pásy. Je prostě rozkošná.

Tentokrát nemáme žádnou creepy figurku Lucifera...vidíme z něj jenom záda a rty a stejně to nejsou Mortensenova záda ani Mortensenovy rty. Hraje ho nějaký týpek se zajímavýma očima, byl v Rozbřesku, ale neznám ho.
Místo Lucifera máme Michaela v těle Erica Robertse. Sice řekne asi tři a půl věty a jenom tam chodí a hezky se usmívá (mimochodem, vypadá trochu jako sjetej, takže anděl každým coulem), ale kdo by ho neměl rád. Je to král béček, ostatně.
Líbilo se mi to v podstatě víc, než první díl, ačkoliv co do kvality...no, je to přece jen video film. Ale je tam spousta úžasných scén. Jako celek to malinko hapruje, ale jednotlivý scény prostě fungují. A ten Eden..páni. Asi budu rejža a zapracuju na remaku celé série, protože TEN EDEN.

The Prophecy

26. srpna 2013 v 21:27 | Moi Keiniku Sang |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence
...aneb v nebi mají fakt pěknej bordel.

Gabriel fakt nemá rád lidi. Vážně, nesnáší je skoro tak, jako já nesnáším pavouky. Mají totiž duši, narozdíl od něj. Takže Gabriel začal trpět lehce paranoidním bludem, že Bůh je má radši než jeho a otatní anděly. Možná kdyby se někdy potkal...No, v každém případě se momentálně promenáduje po zemi a dělá binec. Shání totiž jednu obzvlášť prohnilou dušičku.
Thomas Dagget měl být knězem, ale souhrou okolností skončil jako polda. A teď má na krku fakt pošahanou vraždu - v márnici leží hermafrodit bez očí se sbírkou podivných předmětů zašitých v podšívce kabátu. Jako třešničku na dortu má na krku jizvu divnýho tvaru. Když Thomas trochu hledá, zjistí, že je to symbol anděla Uziela.
Mezi divnými věcmi v kabátě je i nekrolog nechvalně proslulého plukovníka Hawthornea (nebo tak nějak se jmenuje). Vypadá to, že o jeho duši je teď mezi anděly nějak moc velký zájem. Thomas odjíždí do Arizony, kde se do příběhu zapojuje Simon, Gabrielův protivník, a Mary, obyčejná malá holčička, která se do toho všeho zaplete víceméně omylem.
Simon se schovává v nepoužívané části školy a chrání hawthorneovu duši před Gabrielem. při schovávané ho tam objeví Mary a Simon ji duši předá. Když si na něj Gabriel krátce na to došlápne, může se mu s klidným svědomím vysmát do ksichtu.
Duše ale nedělá Mary dobře, dívka mluví divné věci a je jí zle, takže zůstává doma. proto ji Gabriel zpočátku nemůže najít. A když ji konečně najde, najde taky Thomas Gabriela. Jako správnej polda nemůže dovolit, aby Gabriel trhal na půl malé holky kvůli nějaké duši. Takže se do toho vloží.
A není sám. Aby náhodou nebyla ta plejáda příšer neúplná, začne se do věci montovat i sám Lucifer.

Christopher Walken jako anděl a Viggo Mortensen jako Lucifer? Doneste mi to s ledem a brčkem, číšníku, díky...a nezapomeňte na ubrousky.
Kdo by se na to nepodíval, proboha. Čert vem, že je to klasický béčko, který nemá ohromovat promakaným scénářem, dechberoucí kamerou a zápletkou, která by zahrabala Šejkspíra. je to syrová pohádka o andělovi, kterej nenávidí lidi a má při tom obličej Chrise Walkena.
Bylo to mnohem psychedeličtější a brutálnější, než jsem čekala, třeba Uziel byl vskuzku neuvěřitelně nechutnej.
Dokonalou perličkou byli Gabrielovi nemrtví pomocníci. Nikoliv upíři nebo zombie, jednoduše mrtví, které on ještě nenechal umřít. První i druhý jsou na něj kvůli tomu strašně naštvaní a nenávidí ho, protože ž viděli světlo na konci tunelu a na chvilku ucítili ten supr klid, kterej je po smrti čekal...a najednou někdo řekl "ještě ne" a oni byli zpátky, navíc s takovým pošahancem.
Luciferova epizodka vás přesvědčí. takhle prostě musí vypdat a jednat někdo, kdo vládne peklu.

Viděla jsem už hodně filmových Luciferů, ale tenhle byl epes rádes. A já prostě nemám tušení, co přesně to způsobilo. Vlastně si ani nemyslím, že by se Viggo se svým kukučem hodil na vlááádce pekel, bububu, když to srovnám třeba s Peterem Stormarem.

Na ČSFD se tahle sranda drží na příjemný 66 procentech, což není vůbec špatné, uvážíme-li, že jde, jak už jsem řekla, o ryzí béčko. Zasloužilo by si to nové provedení, problém je v tom, že nikdo nezahraje Gabriela tak, jako Walken a totéž platí o Lucym. Nicméně je to matroš jak svině. Současné počátačové technologie by z toho tutově udělaly tři dé trhák co by vyprodal kina. Já bych teda rozhodně šla.


Eh?

26. srpna 2013 v 11:47 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Wow. Páni. Kam zmizely dva měsíce mýho života? Asi jsem spala nebo co...ne, fakt, to myslíte vážně, že je za týden škola? Že mám za týden jet na pitomej vodáckej kurz, kterej začal jako náramná prča, ale teď se ho upřímně děsím a už vidím, jak první den utopím brejle? Navíc to počasí. My tu máme čtrnáct stupňů, přátelé, nevím, jak vy.

Mám jít do maturitního ročníku, aha. Jo, dobvrej vtip, ten se vám povedl, hahaha, fakt válíte dneska. Přes celý prázdniny jsem neotevřela ani italštinu a tu se, prosím pěkně, učím dobrovolně! Když jsem se posledně pokoušela číst si děják, akorát mě bolela hlava. Absolutně se ztrácím v překladu, jsem vygumovaná, totálně vymletá, mimo, out. Spánembohem. Tohle nedávám. je to nad jetě horší, než obvykle.
Chci říct - není to nic novýho, že mám po prázdninách místo hlavy halloweenskou tykvi, ale sakra...teď mám pocit, že nemám ani tu tykvi!
Ale ne, vůbec nepropadám panice. Myslíte, že jsem si přepsala tu látku do češtiny, jak jsem chtěla? No tak to jste pěkně naivní, přátelé, protože já už ani nevím, jak ty listy s poznámkama jdou po sobě. Teto Wikipedie, tvoje oblíbená neteř brzo přijede na návštěvu.

A co jsem teda dělala, když jsem nic nedělala?

Na pětadvacet dní jsem se hecla a šla pracovat. K Mefistofelovi...chci říct, k McDonaldovi. O tom bych ráda trochu pohovořila, protože to byla zajímavá epizodka, která mi zabila půlku prázdnin, svině jedna.
První den, když jsem podepsala smlouvu, jsem nastoupila na osmihodinovou službu a málem se na ní složila. To děvče, které mě mělo zaučovat, mi absolutně nesedělo a já jemu taky ne, takže jsem byla hrubě vděčná, když mi začali dávat noční, kde se ona nevyskytovala. Neměly jsme žádné konflikty nebo tak, ale dřív nebo později bychom je měly určitě, takže díky, nechci.
Jak se ukázalo, u Mefistofela nemáte zrovna moc času na to, abyste zapadli. Po třech dnech jsou z vás otřískaní veteráni, protože mezi tím nastoupilo na brigádu x nových lidí a vy už jim radíte, do jakýho kelímku mají napustit jaký kafe. A jakej burger je v jakým papíře/krabičce.
Potom kasa. Horor největší, maximální představitelná hrůza, až do chvíle, kdy mě k ní postavili. Prostě nemáte čas bát se, že něco poděláte, protože ty lidi před ní chtějí jídlo. A když něco poděláte řvete na manažera, že jste to podělali. Jak se ukázalo, kasa není satan nýbrž pánbu a já se jí nakonec držela zuby nehty.
Takže hororem největším se stal McDrive. Ale i ten jsem překousla, jenom mě z těch poťapaných sluchátek bolela hlava. Nicméně když jsem jednoho dne byla na kase u McDrivu, byl to suverénně nejlepší den, jakej jsem tam zažila. venku bylo asi tisíc stupňů, díky čemuž na servise u pokladen a v kuchyni bylo tak milion. Nefungovalo udělátko na led ani na zmrzliny, což je pěkně na pytel, poněvadž lidi chtějí zmrzlinu, když je venku tisíc stupňů. A já si vegetila v klimatizované cimře, skládala krabičky na HappyMeal, nafukovala balonky, občas šla rozřezat pár slizkých krabic na dvůr, sem tam si donesla pití a kdykoliv po mně někdo chtěl, abych donesla něco ze skladu, řekla jsem, že nemám klíče, protože jsem je neměla.
Všici pořvávali, jak je o strašný a že tam nevydržím ani ten měsíc, ale víte co? Zdaleka nejhorší bylo přinutit se nasednout na ten autobus a pak vyšlápnout ten kilák do kopce. Ke konci už jsem se mohla děsit jenom toho, že mě dají do kuchyně. Nehrozila mi kasa (challenge fulfilled) ani drive (challenge fulfilled), jenom ta blbá kuchyň. Nějak jsem získala dojem, že lidi z kuchyně se s lidma ze servisu nemají rádi a vzájemně si o sobě myslí, že nic nedělají. Možná to byl jenom dojem, co já vim.

Ale ty noční služby jsem měla svým způsobem ráda. bylo to takový intimčo, když tam zůstali tři lidi. Člověk i pokecal a tak. Narazila jsem tam na pár fakt fajnových lidí, dokonce i na narutarda! Což mi připomíná, že jsem si ji pořád nepřidala na fejzbuku.
Problém spočíval v tom, že jsem žila od směny ke směně a mezi nima nebyla stavu nic dělat. A taky to hrozně rychle utíkalo, protože v práci jsem pokaždé počítala hodiny. Takže ve snaze zabránit tomu, aby mi prázdniny utekly mezi prsty, což nakonec stejně udělaly, jsem koncem července podala výpověď. Že se musím učit na maturitu a s brigádou to nezvládám. Eh, no...všichni ( a já nejlíp) víme, jak to dopadlo.

A když jsem nebrigádničila, malovala jsem. Taky jsem psala. Můj Múza se konečně uráčil se mi věnovat a já napsala skoro dvacet stran věci, o níž jsem si myslela, že je nadobro zasekaná. Jo, za to jsem na sebe pyšná.
Namalovala jsem spoustu tolkienovských věcí, ale nějak mě to v poslední době opouští. Stejně se v případě Tolkiena držím zavedených témat - Thranduila, Thingola a elfích dětí. Tak jsem začala malovat a kreslit jiný věci, například Fichtnera lidi.
Taky šiju. Soví polštář. Už je skoro hotovej a do konce ho musím dodělat, protože jinak by se mohlo docela dobře stát, že ho nedodělám nikdy.
Koukám na filmy. Kupodivu. Objevila jsem pár fakt pěkných kousků, protože sázím na zavedený firmy. Ale chtělo by to nějakej novej animák, opravdu chtělo. Z Doby ledové, Příšerek a Toy Story už mi slušně hrabe.
No a taky hraju online biliár a baseball. To je docela sranda. V biliáru už jsem několikrát porzila počítač, ale v poslední době mi to moc nejde.

Prostě - stručně řečeno, dělám všechno, jen ne to, co bych jako budoucí maturantka dělat měla. A je mi to docela putna. Ono se to nějak vyvrbí. vždycky se to vyvrbilo a zase se to vyvrbí. Bude se to vrbit pokaždé, když si zamanu, tak! A vůbec.

...the party doesn´t start ´til I WALKEN...

Maluju - Gabriel

25. srpna 2013 v 22:08 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Lalala, hádejte, na co se Bába podívala - na trilogii Proroctví, takovou béčkovou srandu o andělech. Víte co? Je to dobrá béčková sranda, když mě zítra nechytne lenóra, pokecáme o ní. Nicméně jak vidíte, lenóru mám v poslední době pořád. Tady na to luxusně kašlu, jak je mým dobrým zvykem. Ale o tom taky pokecáme a jinde. Sakra, teď mě to psaní chytlo a to bych měla jít spát...

No, abych se dopracovala k jádru pudla - proč jsem se na Prophecy vlastně dívala. Protože Christopher Walken jako archanděl Gabriel, omfg, svět se zbláznil, držte se. Ten chlap je tak úžasně strašidelnej, že je to až sexy, navíc Proroctví natočil ve svých nejlepších letech. Obarvenej na černo a v kalhotech, který se tváří, že jsou snad kožený. Moje ubohé hormony.

A vůbec, proč takoví andělé nechodí s Mikulášem? Aha, páč je to anděl smrti, ok, chápu...ne, nechápu, není to fér!

Takže jsem popadla tenčící se zásoby akvarelového papíru, svoje milované akvarelové pastelky featured stoleté vodovky a vrhla se na něj.

Měla bych tu rubriku přejmenovat.

Dobrou noc, zlatíčka!

Kreslím / maluju - Darren MacElroy

24. srpna 2013 v 11:23 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Když se dostaví crush, vždycky to u mě stojí za to. Takže jsem vytáhla barvičky i na Billa Fichtnera a ten jeho hezoučkej ksichtík. Proč MacElroy? Víte, že ani nevim? Poněvadž je to ultimátní jerk, ale jak už jsem jednou řekla, z jeho limuzíny by mě nedostali párem koní.

Koupila jsem si akvarelový pastelky, tak jsem je hned zneužila...jsou boží, boží, BOŽÍ!!!! Totálně si to s nima užívám.


Asi si pustím Blades of Glory...až dokoukám Elysium, pšššt, hahahaaa...ok, nechám toho.

Hrobař - část 53.

6. srpna 2013 v 13:37 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
Vlček pozoroval červené světlo, jak se plazí nad střechy obydlených čtvrtí a systematicky ukusoval ze svého skořicového šneka. Přemýšlel, jestli má panikařit nebo ne. Tohle byl obyčejný oheň. Vypadal uboze proti tomu, který zničil kamenné město, prostě jenom hořel a navíc zatím hořel daleko. Vlček se po zralé úvaze otočil na patě a vrátil se do hospody.
"Hoří," oznámil prostě do hádky, která nejen že nepřestala, ale spíš ještě nabrala na síle. Rolnička seděla u stolu s hlavou v dlaních. Možná dokonce spala. Ostatní se dál vytrvale handrkovali a Vlčkův hlas ve vřavě naprosto zanikl. Chlapec se na to chvilku díval s povytaženým obočím, pak vylezl na židli a zaječel HOŘÍ z plných plic, až se z toho rozkašlal. Všichni okamžitě ztichli. Rolnička zvedla hlavu.
"Ho-hoří?" hlesl Yorik. Byl jedním z těch, kteří jen velice těžko zpracovávali fakt, že nemají pravdu.
"Jo, hoří," přisvědčil Vlček a slezl ze židle. "Myslím, že hoří kostel. A taky myslím, že nikdo nehasí."

Trvalo dobré půl hodiny, než se konečně někdo chopil vědra a projevil jakési chladné uvažování. Za tu dobu strávil oheň sklep a většinu těl, a prokousával se stropem sklepa (tedy podlahou kostela) vzhůru do dřevěné stavby. Kostel se pravděpodobně propadne, za doprovodu takového toho ohnivého pšouknutí, kdy se do vzduchu vyvalí horká koule jisker...
Daniel zůstal ležet tváří k začouzené obloze a naslouchal lidskému hemžení. Doléhalo k němu jakoby z dálky, slyšel výkřiky, ale neslyšel je, slyšel, jak voda syčí, když ji vychrstli do plamenů, ale neslyšel ji. Sice se říkalo, že když už nemůžete, můžete doopravdy ještě mnohem dál, ale Daniel o tom v tenhle moment vážně pochyboval.
Sklonily se nad ním dva obličeje. Poznával oba, ale jenom jeden se dal považovat za obličej. Byl to strážný. Opustil svou budku u brány a jal se také zachraňovat kostel. Teď se skláněl nad Danielem a podle toho, ja se mu hýbaly rty, zřejmě pokládal hloupé otázky typu "jste v pořádku?" nebo "není vám nic?". Čelo měl upocené a kůži zčervenalou žárem. Když Daniel nezareagoval ničím výmluvnějším, než unaveným zataženým pohledem, napřímil se a zavolal ženské jméno. Znělo jako Jolana.
Druhý obličej zůstal skloněný nad hrobařem a Daniel z něj cítil nepochopitelně přátelskou familiárnost. Netvořilo ho nic než vznášející se rudá škraboška pod hladkou černou kápí.
"Zdravím, Danny. Zahltil jsi mi kartotéku, chlapče," usmál se Žnec neviditelným úsměvem. Nebylo vidět nic, co by se mohlo usmívat. Možná tam kdesi v hlubinách kápě byla lebka, ale ta by se stejně nepočítala, protože všechny lebky se přece usmívají.
"To mě fakt mrzí," opáčil Daniel s velice lehkým náznakem úsměvu.
Žnec si oprášil popel z ramen a přehodil kosu z ruky do ruky. Do jeho evidence se právě přihrnula jedna každá duše, jejíž tělesná schránka lehla popelem v tom nechutném sklepě. Daniel ale nevypadal dobře. Žnec viděl tenká vlákenka jeho duše, jak se uvolňují z jeho těla a stoupají vzhůru jako babí léto. Temné nic za škraboškou se zamračilo a Žnec poklekl na jedno koleno vedle Danielova těla.
"No tak, Danny. Snaž se trochu. Já tě ještě nechci vzít!"
Daniel by přísahal, že se tváří ironicky dojatě, kdyby byl schopný vůbec nějaké mimické činnosti.
"To je od tebe hezké, kamaráde."
Opravdu, bylo to od něj hezké. Žnec byl dobrý...chlap nebo co to vlastně bylo, to se nedalo popřít. Snažil se Danielovi všemi možnými způsoby vynahradit, co před asi čtyřiceti lety pokazil. A samozřejmě taky Arlene. A spoustu dalších věcí. Kdyby o tom cvilku uvažoval, přišel by Žnec na to, že v souvislosti s Danielem toho pokazil fakt hodně.

Žencovu siluetu najednou překryla jiná, ženská a oblá. Jolana, či jak se tedy jmenovala. Něco říkala a potom pomohla svému muži hrobaře zvednout. Všechny Danielovy klouby zanaříkaly a jeho vlastní hlava mu připadala strašně těžká. Matně vnímal, že ho někam nesou. Musel být o hodně vyšší než Jolana i strážný, takže Jolana byla asi pořádný kus ženské. Spíš cítil než slyšel, jak Žnec starostlivě pobíhá kolem. Srpek jeho kosy mu házel do očí odlesky tak dlouho, až Daniel neviděl vůbec nic. Před očima se mu rozběhlo šedočerné zrnění a sotva stihl zadoufat, že až se probere, bude na nějakém aspoň v rámci možností normálním místě.

Llewelyn už dávno vyčerpala svoje obyčejně nevyčerpatelné zásoby energie. Když po prvním dnu pochodu uléhala do improvizované postele, cítila takové výčitky svědomí, že se jí chtělo umřít. Vítr už nenesl žádný kouř a ona nevěděla, jestli je to dobře. Nejradši by šla i celou noc, ale už měla puchýře zřejmě i na puchýřích. Zavrtala se do Elaininy náruče a zavřela oči. Ze tmy její mysli se k ní natáhla vychrtlá ruka v červené kožené rukavici a Lynnino srdce se zastavilo.


30 day movie meme - Day XXX..

2. srpna 2013 v 17:21 | Moi Keiniku Sang |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence

Day XXX. -Nejoblíbenější film vůbec

O tom už jsem psala a bylo to tady.

Millerova křižovatka

Miluju ten film od první do poslední minuty. Miluju na něm herce, hudbu, scénář (ten obzvlášť), příběh, prostě všechno. Tenkrát jsem se na to podívala kvůli nějakýmu náhodnýmu odkazu ve scénáři filmu, keterj už si npamatuju. A dokonale se do toho zabouchla.
Víte co, počtěte si o tom v tom odkazu, akorát bych se opakovala a nemělo by to šťávu, též jsem dosti utahaná a chtěla jsem jenom uzavřít meme.


30 day movie meme - Day XXIX..

1. srpna 2013 v 17:31 | Moi Keiniku Sang |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence

Day XXIX. - Film mého dětství

je jednoznačně

Vinnetou

Když jsem hajala na pohovce s bolavým ouškem, vždycky tady byl, aby odvedl mou pozornost. Šarmantní černovlasý Francouz v tandemu s oh so hot Američanem...sexualita se sice projevuje až v pubertě nebo kdy, ale já měla jasno už v deseti letech. Lex Barker, to bylo něco, dámy.
Bohové, já mayovky tak milovala. Bylo to pořád to stejný dokola, ale prostě mě to bralo. Koně, ostří chlapi, hezké slečny v pěkných šatech a adventure time čtyřiadvace hodin denně. Totálně jsem tím žila.
Neviděla jsem Poslední výstřel, nechtěla jsem se na to dívat. Odmala mi umíraly oblíbené postavy, nemusela jsem se na to ještě dívat.
Dneska už bych se na to nepodívala. Jsem si celkem jistá, že když scénář zvládla vnímat malá nemocná holka, asi to nebyl žádný zázrak. Určitý věci se prostě neopakujou.