Duben 2013

Příšerky s.r.o., Portland

28. dubna 2013 v 18:53 | Moi Keiniku Sang |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence
Ne, nebude žádný Mike Wazovski ani James Sully Sullivan. Nic chundelatého...no dobře, možná trošku chundelatého ano, ale jenom trošku...každopádně nic roztomilého ani legračního. Bude

Na tohle jsem začala koukat náhodou. Smrdí to nadpřirozenem na milion honů, ostatně, jmenuje se to Grimm. Na asi dva díly mě u toho držela pěkná tvářička hlavního hrdiny Nicka. Je to hezký kluk, výrazný, s pknýma očima, vidí příšery...Následně jsem přemístila svou pozornost na Monroea. Následně na kapitána Renarda. A u něj moje pozornost zůstala. Ale jedno po druhým.


Co kdyby se vám přímo před očima proměnila blondýnka ucházejících fyzických kvalit v ošklivou šedovlasou babiznu, které zjevně nkdo urval půlku huby, by na vás mohla cenit svoje fakt škaredý zuby? Za předpokladu, že nefetujete, nejste opilí, nemáte úpla a jste normální (zatím normální) polda ve službě, co byste dělali?
Nick z toho byl prve poněku zmatený, ale pak se objevila tetička Marie. Ještěže jsou na světě tetičky Marie. Tetička Marie mu vysvětlila několik následujících věcí:
  • je něco, čemu se říká Grimm
  • vidí něco, čemu se říká Wesen
  • Wesenů jsou různé druhy a některé z nich by ho chtěly sežrat
  • ten obytný přívěs, co mu dala, nesmí v žádném případě nikdo najít
  • ale jako fakt nesmí
  • je tam něco jak Ottův slovník všech zdokumentovaných Wesenů
  • úkolem Grimma je mordovat ty zlé

Ukázalo se, že po Portlandu lítá příšer celá halda. První, se kterou je Nick konfrontován, je blutbad - zlý vlk. Kupodivu se ze zlého vkla vyklube trochu podivínský, ale extrémně fajnový týpek jménem Monroe. Dělá jógu či co, neunáší Karkulky ani nic podobného. Vlastně se z něj a Nicka stanou nejlepší přátelé. Nebo aspoň velice dobří.


Tohle pochopitelně není něco, co byste mohli všude roztrubovat. Nick to musí tajit před slušnou řádkou lidí - svojí přítelkyní Juliette, svým parťákem Hankem, ostatními kolegy od policie a samozřejmě kapitánem Renardem...přičemž to poslední je fakt ztráta času.
Poněvadž totiž mimo to, že Sean Renard je nádherný chlap, co vypadá úžasně v obleku a ještě líp bez něj policejní kapitán, je z královské rodiny, což má úzkou souvislost s Weseny a něčím, co má Nick a co příšerky moc chtějí. Kapitán je pravděpodobně i nějaká opravdu parádní příšera ale zatím jsem ho neviděla celého, takže nemůžu posoudit.
Je tu taky hexenbiest - čarodějnice. Zmiňovaná ucházející blondýnka, jménem Adalind, strašná svině, vypadá trochu jak Elle Woodsová. Zřejmě byla kdysi zamilovaná do Renarda, možná ještě je...každopádně se snaží šlohnout Nickovi ten klíč, co všichni tak chtějí. Nick ji složitě připraví o magic power a to ji fakt naštve. Tím se to celé zamotá.
Adalind ve snaze pomstít se Nickovi uvede Juliette (pomocí opravdu kawaii kočky) do komatu. Ze kterého ji může probudit jenom princ. Tedy Renard.
Adalindina matka ukuchtí Renardovi takové cosi, co mu umožní Juliette probudit, protože Renard potřebuje, aby byla Juliette v pořádku. A ona je, až na to, že si nepamatuje ani vteřinu z Nickovy existence. Prostě ho něco vygumovalo z jejího života. A nasadilo na jeho místo Renarda, což jsou opravdu nežádoucí vedlejší účinky. Jeden druhým jsou úplně posedlí, oba to rozčilu a chtějí se toho zbavit ale popravdě, už spolu nedokážou ani mluvit, aniž by se nezačali divoce líbat.

Jsem fakt zvědavá, co bude dál. fakt jo.
Pár příšer na konec:



Já...jsem ten nápis chtěla vyretušovat, aleee...erhm, mimochodem, woge je přeměna. V příšeru.

Ok, nechám toho.
Fakt.
.
.
...za chvilku.

Kostičky, kostičky everywhere

28. dubna 2013 v 14:08 | Moi Keiniku Sang |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence

Všichni znají Sběratele kostí. Všichni znají Bootha, Kůstku a všecky ty týpky okolo. Osobně se na to dívám, když nevím, na co jiného se dívat. Nedívám se postupně, kdysi jsem to dělala, ale v poslední době vybírám podle názvu. Některé názvy slibují opravdu zajímavé mrtvoly. Popravdě se docela ztrácím ve vedlejších liniích, jako Tempin otec a tak.

A poněvadž mě chytl rapl a chci najednou napsat strašnou spoustu článků, rozhodla jsem se vytáhnout seriály. Po doporučení od Kubi trávím se seriály nebezpečné množství času. Začneme Kostičkama.

Kůstka
Velmi inteligentní, ale v některých oblastech poněkud zaostalá - jako například humor, ironie, a podobně. Na druhou stranu, když se odváže, je neodolatelná a nutí obtloustlé ctitelky agenta Bootha střílet po ní. Hups, tohle byl spoiler. Má úžasnou barvu očí.

Booth
Booth je fyzická část páru Kůstka+Booth. Kůstka obstarává mozek, Booth ve většině případů jenom střílení a honičky. Je to hezký chlap, to nemůže nikdo popřít. Má slabost pro ponožky. V mnoha ohledech je to skutečně typický chlap - bathroom scene. Kdo viděl, ví.

Hodgins
Moje suverénně nejoblíbenější postava. Jednoduše toho týpka miluju, je chytrej, vtipnej, roztomilej, kudrnatej a vůbec. Z ničeho vytvoří něco. Má krásný oči. A s Angelou jsou tak strašně rozkošní!!! Kdyby mně někdo poskládal romantický nápis ze svítících krevet...čapla bych ho a nikdy nepustila.

Angela
Tu mám hodně ráda. Je správná a moc hezká. Pokud bych si mohla vybrat, kterou z činností v institutu chci provozovat, byla by to ta její. Stavět ksichtíky a pracovat s tím úžasným tři dé udělátkem. Je fajn, jak je citlivá. Vedle robotky Kůstky je to příjemná změna.

Sweets
To je prapodivný týpek. Na můj vkus moc chytrý a malinko povýšený. Ovšem fascinací čarodějnicemi si to krapet vylepšil. Ne, že bych ho měla vyloženě nerada...jednoduše bych se bez něj obešla.

Camilla
Camilla je fajn. Velká šéfka, která naštěstí ví, co dělá. Zvládla se sžít s Kůstkou, což samo o sobě svědčí o vysoké výkonnosti. Občas mám pocit, že je úplně všude a dokáže se postarat úplně o všechno...to bych chtěla umět.

Zac
Zac mi už od začátku nepřišel moc v pořádku, ale bylo fakt dojemný, jak ho vítali, když se vrátil z iráku. Je to neuvěřitelný brainiac, docela strašidelný, abych pravdu řekla. Když to s ním dopadlo, jak to s ním dopadlo, vlastně mě to vůbec nepřekvapilo. A bylo to docela smutný.

Je to fajné podívání, už jsem se u toho dokonce naučila i jíst...což je někdy krapet nad lidské síly. Skoro vždycky. Jako zabiják času ideální. A občas z toho mám pocit, že bych takovouhle práci fakt chtěla dělat, všechno to zní tak strašně zajímavě...pak se podívám do sešitu z chemie a sama sebe vyvedu z omylu.

HODGIIINS...v ručníku!

Hrobař - část 50.

14. dubna 2013 v 16:36 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
Před deseti lety (ačkoliv teď na podlaze zavšivené cely se mu to zdálo jako věčnost) onemocněla Arlene morem. Tehdejší morová rána byla slabá, ale přišla ve špatný čas. Daniel cítil jako strašnou nespravedlnost, že mezi těmi sedmi, kteří se tehdy nakazili, byla zrovna jeho Arlene.
Nemoc u ní postupovala rychle. Z moru nebylo východisko, k přežití byla potřeba smlouva s ďáblem nebo zázrak. Přinejmenším se to tak říkalo. A protože Daniel věděl, že lidem jako on se zázraky nedějí, vsadil všechno na druhou kartu.
Ďábel nebyl vhodným kandidátem na záchranu Arlene. Pro ďábla Daniel nikdy nehnul prstem, ďábel mu nic nedlužil. Ale se smrtí to bylo jiné, smrt měla pěkně dlouhou řadu čárek, za všechny ty zohavené mrtvoly, oběti morových ran, ze kterých se Daniel mohl kdykoliv nakazit, popel čarodějnic, na který by nikdo nesáhl, ani kdyby mu zaplatili... Daniel byl přesvědčený, že za všechny ty roky služby má právo na revanš. Zatraceně velké právo.
Ale Arlene stejně zemřela. Jakmile začaly čarodějnické procesy, kdosi si vzpomněl, že jako jedna z mála žen přežila mor a bylo takříkajíc vymalováno.

Daniel, Daniel tady a teď, nikoliv Daniel před spoustou let, zavřel oči. Dalo by se říct, že prožil plnohodnotný život na okraji společnosti, potkal víc lidí a prošel většími věcmi než mnozí ze střední vrstvy nebo dokonce šlechty. Pro případ, že by to nevyšlo, rozhodně neumře nemilovaný.
Za soumraku vynášeli z šatlavy mrtvé. Úplně nahoru na hromadu tří těl položili vysokého bělovlasého muže. Krychlovitý dozorce se za ním melancholicky díval, něco si mumlal a smutně potřásal hlavou.

Vlček měl plnou hlavu svého ohnivého vidění. Nedokázal ani v klidu sedět, natožpak myslet, jíst nebo pravidelně dýchat. Viděl, jaké to je, když město hoří. Byl přímo uprostřed toho. Neměl nejmenší zájem zažít to znova.
Taky myslel na Daniela mnohem intenzivněji, než v minulých dnech. Dokud jeli lesem, měl občas pocit, že se mezi stromy mihla jeho pláštěnka nebo vlasy, ale teď, ve městě, mezi čtyřmi stěnami, už nemohl mít ani ten pocit. Možná to v lese byla jenom iluze, ale pořád lepší iluze než vůbec nic. Vlčkovi čím dál víc docházelo, jak moc mu Daniel, navzdory společnosti bodrých komediantů, schází.
Vlastně si čím dál víc uvědomoval, že jejich trojice se nikdy neměla rozdělit. Maximálně měli přibrat někoho dalšího do party, ale nikdy se neměli vydávat na opačné strany světa. Lynn k čarodějnicím, on ke kočovníkům a Daniel bůhví kam. A Darius. Darius taky zmizel.
Kočovníci se mezi sebou divoce dohadovali. Rolniččina sestra tvrdošíjně trvala na tom, že musí opustit město, kdežto Yorik a ostatní muži byli přesvědčení, že jeden ohnivý sen požár nedělá, stejně jako jedna vlaštovka jaro. Roark a Rolnika seděli naproti sobě, brady podepřené, a bavili se tím, že jeden druhému zírali do očí. Vlčka si nikdo nevšímal.
Chlapec se rýpal v jídle, které před něj postavili, aby se nějak zabavil, než se dospělí rozhodnou. Nepozřel jediné sousto. Nakonec zapíchl lžíci přímo doprostřed talíře, vklouzl pod stůl a po čtyřech se vymotal ven z místnosti. Až ho začnou shánět, bude to znamenat, že se na něčem dohodli. Prozatím je tam páté kolo u vozu.
Soumrak nad tímhle městem byl jiný, než nad městem kameným. Tam byl načervenalý, kdežto tady šel spíš do fialova. Na ulicích bylo pořád živo, Vlček za tu chvíli, co tu byl, zjistil, že tohle městečko nikdy nejde spát. Bylo to jistým způsobem zneklidňující - člověk by tu nenašel tiché a zároveň bezpečné místo, všude pořád někdo byl.
Chlapec vylovil z kapsy pár drobných. Na ten pocit si pořád zvykal, nikdy předtím s sebou peníze nenosil. Zamířil k ckrářce a koupil si skořicového šneka. Pečlivě vybral toho největšího, jakého měli, a s hnědými krystallky kolem pusy se šoural kolem náměstí.
Cítil, že už skoro přichází na jiné myšlenky, což bylo přesně to, co sem přišel udělat, když fialové nebe zčervenalo a někdo zaječel "Hoří!".

Maluju - vodovkové prvotiny

6. dubna 2013 v 11:02 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Nevím, popravdě, co mě raflo, že jsem sáhla po vodovkách. Nicméně jsem po nich sáhla a udělala si z toho soukromou terapii. Tužka a barvy, to je neuvěřitelný rozdíl. Barvy mě uklidňují, tužka ani ne. Každopádně, až budu pánem světa, zařídím, aby se všechny vodovky prodávaly se spoustou náhradních bílých a černých náplní.


MAEGLINOVU SMRT si objednala Becca a dostala ji k narozkám. I když jenom virtuálně. Pro ty, kdo neví, Maeglin je figurka z Tolkienova ppříběhu o...ehm, Maeglinovi? Ne, nečetla jsem to. O většině Tolkienových postav vím jenom to, jak umřely, protože mě baví kreslit mrtvoly. Jo, jsem úchyl.

DOL GULDUR byl trochu intuitivní nápad, usoudila jsem, že Angmar se bude líp dělat barvičkama, než něčím suchým. Samozřejmě jsem měla pravdu, ale ani tak neopadl pole mých představ. No co, menší experiment.

GARRETT byl taktéž experiment. Prostě jsem potřebovala malovat, měla jsem absťák, totální absťák, to se mi ještě nestalo. Tak jsem si řekla, schválně, Bábo, jestli zvládneš namalovat humanoida. Třeba tadyhle podle toho screenu z Rozbřesku, na kterým Garrett tak pěkně kouká. Můžeš se vybodnout na podobu a vydávat to za fanmade, hlavní je ten kontrast tady. No a tohle z toho vzešlo.

ROSE jsem plánovala dlouho, ale nasucho, nicméně po Garrettovi jsem se rozhodla, že teda namokro. Procvičování musí být. Ošmelila jsem o a vybrala si fotku s jasným barevným tónem (růžová, růžová everywhere). Byla to fakt zábava amoje názory na tu věc, co mi vznikala na papíře se měnily každou vteřinu ("hmmm, to neni zlý..." "ježišikristenanebi, to je katastrofa, proč na to vůbec plýtvám barvy?!!!"...a tak, prostě). Nakonec jsem docela spokojená.

Tož asi tak. Dochází mi černá.

Najdete mě na DA, konkrétně TADY.

Konečně konečný konec konce - Rozbřesk II

2. dubna 2013 v 11:00 | Moi Keiniku Sang |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence
Bylo nebylo, vznikla sága o bandě upírů, kerou si půlka světa zamiloval a ta druhá ji proklela do pětadvacátého kolene včetně její autorky. Což bylo trochu nemístné, protože ty knihy jsou docela dobré, to jenom filmařští packalové z toho udělali plejádu tupých ksichtů jisté nejmenované herečky. Ta slečna dle mého soudu hrát neumí. Zkusím se podívat na tu její Joan Jett a třeba se podaří mě přesvědčit, ale v Tvajlajtu předvádí mimořádně otřesný výkon.
Což se bohužel nezměnilo ani v Rozbřesku. První půlka posledního stmívacího filmu mě nějak minula, nic moc extra zajímavého se tam ani nedělo, až na ten porod na konci, ten byl fakt dobrej.
Druhá část byla o dost zajímavější. Především je tam Lee Pace a je brutálně sexy, i když je tam pět minut i s cestou. Připadá mi, jako by vzali Neda z Ráje koláčů a pořádně ho ožrali něčím hodně silným. Škoda, že nedostal víc místa.
Dále se udály zajímavé vizuální změny v řadách Volturiů. Aro zestárl asi tak o tisíc let a vypadá poněkud jako špatně nalíčená mumie. Má to v jistém slova smyslu pozitivní dopad - vypadá jako velmi starý upír. Velmi, velmi, velmi starý. Což by měl.
Caius změnil barvu vlasů. Nemůžu si odpustit myslet na Beccu, která v současné době konečně našla ten správný odstín blond, hehe. Tak tedy Caius má jiné vlasy, lepší, než měl prve. To byl fakt děs, vypadalo to jak plastová paruka.
Jane je mnohem víc zmalovaná, má asi tak kilo linek, a už se jí moc nedaří vypadat jako malá zlá holka. Vypadá moc dospěle, abych tak řekla. Ale je to pořád stejná zbabělá čubka, heh.
Demetri, Alec a ten velký týpek...Felix? Ti mě popravdě nějak minuli, ani jsem nerozeznala jednoho od druhého. Felix se ostříhal. To jsou poznatky, co?
A konečně přichází na řadu nejdrákulovitější z Volturiových - Marcus. Toho jsem si oblíbila, protože vypadá jako nějaký hodně starý strom. Třeba vrbák. Jo, je to prastarej vrbák, co nemusí ani mluvit. Za to ho mám taky ráda, že nemluví. Kdo ví, co by mu scénáristi dali na jazyk za bláboly.
Když jsem viděla promo fotku Marcuse k poslednímu filmu, měla jsem přesně tenhle výraz:
http://photoworks.ws/images/funny/OMFG-Kitten.jpg
Musela mi uniknout nějaká zásadní souvislost, protože nějak nepobírám, kdy se z tohohle extremely creepy týpka
http://twilightguide.com/tg/wp-content/uploads/2009/08/marcus-volturi1.jpg

stalo tohle
http://4.bp.blogspot.com/-qwGO9cbXBU0/TqB9dPUEFFI/AAAAAAAAAto/Ee0WCxBCEKY/s1600/Breaking-Dawn_part-1_Promo_8.jpg
Huh, to je, děcka, něco na mě!

No, k tomu zbytku...Má to nádhernou hudbu, vážně, maximálním způsobem povedenou. Takže přinejmenším poslouchat se to dá. Bella jako upírka není o moc lepší, než jako člověk, spíš ještě horší, protože to její čichání a objevování světa očima upírů jsem jí teda nežrala ani omylem. Edward je okoukaný, ale fajn. Patizón je dobrý herec, o tom žádná, myslím, že se ani nezaškatulkuje, což je jenom dobře. Lautnerův ksicht mě přivádí k šílenství, ale má pěknou figuru a jeho Jacob je tady relativně snesitelný, dokonce vtipný. Ostatně, vždycky jsem měla Jacoba radši než Edwarda.
Zbytek Cullenovy famílie se moc neprojevuje. Carlisle prostě vypadal nejlíp v prvním díle a s tím už nikdo nic nenadělá. Navíc je to už docela otřískaný herecký mazák, takže jemu bych opravdu nic nevytýkala. Alice je rozkošná, Jasper k sežrání, Emmet prčovní a Rosalie blondýna. Jejich svědci mi až na pár vyjímek přišli prkenní a nepřirození, se snahou o příliš dramatický vstup (třeba ty dvě kakaový nádhery, kdyby byly o píď, malilinkatej píď přirozenější, byly by z nich zajímavé figurky). Benjamin byl příjemný. Garrett, jak už jsem řekla. Ty dvě Denali blondýny. Irina byla divná. Možná ne špatná, ale divná.
A vlci velikosti střední Avie mě neomrzí nikdy. Jsou prostě neodolatelní, dokonalí a chci je doma. Ale hlavně ať se nemění zpátky!
Poslední polovina, tedy ta s tou brutální bitkou, kde hlavy hlavních hrdinů lítají na všechny strany, vlci padají jak hrušky a Volturiovi se nechávají roztrhat na kusy a) dvojicí nasraných děvčat, b) krajně odpudivými ruskými upíry nebo c) rozhodně nehorší varianta, Bellou a Edwardem (že, Aro), mě přinutila jít a stáhnout si knížku, abych se podívala, o se to tam kurva děje. Alice mi to naštěstí objasnila.
Lidi s cukrovkou by se neměli dívat na konec, protože to je k zblití sladkej. Brrr. To byl skutečně megakýč.

Shrnuto podtrženo - dala bych tomu možná i čtyři hvězdičky, protože ta bitka byla fantastická. Nemůžu říct, jestli se mi to líbilo víc nebo míň než ostatní díly, poněvadž si nepamatuju, o čem ten zbytek byl, ale rozhodně to byla uspokojivá podívaná. Docela jsem říkala, že by si to zasloužilo maraton.