Únor 2013

Vážně...vymyslet název článku o ničem je těžký.

16. února 2013 v 10:18 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Panejo, jsem vážně aktivní jak sopky na Atlantidě, co? Pidičlánek, pak tisíc let nic, pak další pidičlánek. Čas jsou peníze a já nemám ani jedno. Permanentně.
Nemůžu uvěřit tomu, že prázdniny jsou zase v háji. Fakt, týden života. Možná jednou budu ležet na smrtelný posteli a takovej týden pro mě bude zázrak. A teď, v nejlepších letech, mi ten hajzl prostě uteče. Pozejtří do školy...ste se zbláznili, ne?

Celý tyhlety bezva prázdniny jsem strávila nad papírem, jedním nebo druhým. Seminárku si cucám z prstu a mám strhujících sedm stran. Vážně, jak si to můj garant a oponent představují, to mi uniká. Prostě mám pocit, že jim nebude stačit sedm stran, když ostatním píšou čtyřicet. Nicméně měli by být rádi, že jsem vůbec něco napsala, jelikož jednak mám okno a druhak prostě NA CELÝM ZASRANÝM INTERNETU NENAJDETE ANI ZMÍNKU O SPALOVÁNÍ V DOBĚ MOROVÝCH EPIDEMIÍ, KUA!!! Jsem v klidu.
Ten druhý papír je fyzicky papír. A tužka. Konečně mám tužku jedničku, ha. Ona sice ta od Haňičky s tužkovou gumou na druhé straně je fajn, ale já jsem klasik holt. Kreslím Mirka Donutila. Šestkrát. Nebude za to ani vindra, ale má drahá máti mi domluvila jakousi minipseudovýstavu. Už mi z toho jebe. Ačkoliv jsem se vpravdě zlepšila v portrétech. Zato moje figurální kresba šla úplně do kytek. Začal mě bavit Thranduil. Ačkoliv za tu jeho korunu ho jednou zabiju, přísahám krávě.

Češtinu jsem zvorala. Moje kariéra s OČJ skončila fakticky nanicovatým pátým místem v okrese a silným podezřením, že mi k tomu prvnímu stejně chyběl naprosto trapně malý počet bodů. Protože podle řešení jsem gramatiku zas tak nezvorala. Takže slohovka? To mě uklidnilo. Ok, škrtám ze seznamu, jsem pátá, nepostupuju, tudíž nezájem maximálního kalibru. O starost míň.

Vážně byste teď nechtěli vidět můj pokoj. Takovej bordel jsem snad ještě neměla. Říkala jsem si, že přes jaráky uklidím. Fakt, byla jsem přesvědčená o tom, že na to budu mít čas. Asi ze mě roste naivka nebo co. Aspoň ta stupidní zima by mohla skončit, abych mohla uklidit bundy. Už mi z toho hrabe, být pořád nabalená jako koule. Jsem dost kulatá i bez těch pěti svetrů.

Valentýn mě minul obloukem. Mamá dostala od papá...jak se skloňuje papá? No prostě od otce whisky krém museli jsme do něj nalít celý kondenzovaný mlíko, aby se začal chovat jako likér. Páč to byla fakticky voda. A jestli si myslíte, že se nemůžete ožrat u psaní strukturovaného živitopisu vaší matky, tak se teda šeredně pletete. Protože přesně to se nám povedlo.
Taky nám dětem dovezla lízátka ve tvaru srdce. Takový ty pouťový, který uplně nenávidím, protože jsou odporně sladký. Musím mít tu správnou náladu, abych byla schopná je slízat. Ale snaha se cení.
Přilepil se mi na to ten celofán, ve kterým je to zabalený, a nejde zaboha sundat. Asi se vzteknu.

Možná ze mě bude Narutard. To jen tak na okraj.

A fakt mě přestává bavit lítat sem a tam a cvakat s čudlíkama na topení podle toho, jestli je vysokej nebo nízkej tarif. Stejně se nedoplatíme, tak co, u Odina.

Lidi, já tady fakticky natáhnu bačkory.

Kdy budou další prázky?

Ufff...žblept.

8. února 2013 v 15:57 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Kupodivu ještě žiju. Tak trochu mi to tu všechno padá na hlavu a návštěvnost bude za chvíli v záporných číslech. V současné době pracuju na seminárce (nebo spíš měla bych pracovat), na minivýstavě, na zničení svého nervového systému a tak podobně...jenoduše to nestojí za psí štěk. Psí štěk je proti tomu diamant Orlov.
V životě bych nečekala, že můj odpor ke škole dosáhne tohohle bodu. Už nemůžu ani pomyslet na to, že bych tam šla, aniž by se mi zvedal kufr. Jo, mrtě to tam miluju, vskutku.

Na tři dny jsem se ulila ze školy a byly to nejlepší tři dny za poslední půlrok. Žádná zasraná práce, nic, jenom leháro s čajíkem, spaní, kdy se mi zachtělo, sem tam nějaká hodinka u komplu, balada. Nechybělo mi vůbec nic.

Občas se stavil Múza, ale bohužel, Lenóra ho vždycky předběhla. Několikrát jsem si říkala, že napíšu Hrobaře, ale prostě ne, nedokázala jsem otevřít ten blbej Novej článek a začít. Lenóra, Lenóra everywhere.

Prodělávám si příležitostné hormonální záchvaty, kdy chci vojet každou osobu mužského pohlaví v okolí. To docela komplikuje život, if you know what I mean. Na nějakou ventilaci pomocí komunikačních těchnologií mi totiž zbývá jenom pramálo času.

Ah, what else. Projela jsem se na OČj. Držte mi palečky, drahoušci, čert ví, kdy budou nějaký výsledky. Aspoň pochvalu ředitele školy jsem za to dostala a signor zástupce se se mnou dal do řeči. Je dobrý mít známosti ve vedení školy. Pak vám leccos projde, to mám ozkoušený.

Natáhla jsem si všechny čtyři v těláku. To jen tak na okraj.

Panejo, žila jsem v domnnění, že toho mám na srdci spoustu teď najednou nevim, co psát. No, aspoň, že víte, že žiju.

Tu máte auto pro převoz dvounohých koní.
http://images1.wikia.nocookie.net/__cb20090312101013/necyklopedie/images/7/7c/Auto_pro_prevoz_dvonohych.gif