Září 2012

Kreslím - Fantasy stuff

30. září 2012 v 17:43 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Dryáda. Žádný zázrak.

Little mermaid. V poslední době mě začalo hrozně bavit kreslit mořský panenky.

Ork a holčička. Můj oblíbený motiv.

Ghúl. Ti jsou bezva.

Nenažraná kytka.

Zubnička!
Chcíplá Sněhurka. Popravdě, nechápu, proč tohle vzniklo.
Rybiška má rybišku.


Dělám já to ale užitečný věci místo učení, co...

Ponožkodvědi

29. září 2012 v 15:48 | Moi Keiniku Sang |  Šitíčko, pseudocosplay a craft in general



Aneb co se dá udělat se starejma fuskama. Jsem bez peněz a to dost těžkým stylem, takže šiju ponožkodvědy. Dáme tomu tvar, nacpeme tam, co dům dá, aby to ten tvar drželo a pak to nějak sešijeme. Uši jsou hrozný a na packy mi nikdy nezbyde ponožka. Zdobeníčko dle libosti. Srandička tak na hodinku a je to roztomilé. Když s to povede. Když ne, je to pouze retardované.
Tu medvídku jsem dala Kubi k osmnáctinám, ze kterých jsem před pár hodinama přijela.

Kreslím - Hra o trůny

27. září 2012 v 21:42 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Skicky, skicky, skický! Aby mi nikdo nemohl vyčítat, že se to nepodobá těm rozkošným lidičkám ze serošu, dávám před to INSPIRED. Obšlehla jsem jakési takési rysy, ale zbytek jsem si prostě dokreslila, jak se mi to hodilo.

Dany a Drogo, tužka, cca půl hodiny.

Sansa a Ohař, opět tužka, cca 40 minut

Arya-chan! Mám ráda Aryu...a mám ráda ty japanofilní koncovky, který neumím používat, páč se učím italsky a ne japonsky. Tužka, cca 40 min.

A Tywin-chan! Jeden z mnoha (nejen) šukézních týpků v téhle show. Tužka, asi dvacet minut dneska večer.

Mimochodem, v dohledné době vám možná poreferuju o tom, jak skvěle se mám v autíčkárně a jak mi to požírá čas určenej na školu..ale asi fakt až časem.

Co se stane, když se Rebecca začne dívat na Hru o trůny

23. září 2012 v 11:54 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí
Povím vám, co se stane - vypukne totální anarchie a je vynalezen nový poddruh fekálního humoru. Moje idiotská vlastost uvrtat lidi do něčeho, co je čapne přímo za prdel a nepustí, je vskutku obdivuhodná.
Rebecca si začala číst, poněvadž disponuje daleko většími časovými možnostmi, než místní adminka, která parazituje na filmovém průmyslu, jelikož u koukání se dá stihnout daleko víc věcí, od čištění zubů, přes psaní protokolů až po cokoliv-na-co-si-vzpomenete.
Rebečina volba knížky před seriálem měla příjemný vedlejší účinek na mě - začala jsem si číst taky. To jen kdyby se někdo divil, že mám momentálně sedm rozečtených knížek.
Pak začaly působit HoT jedy. Protože kdo nás zná, ten ví. Na ničem, do čeho my se pustíme, nezůstane nit suchá. Poslední obětí našeho prznění byly Hvězdné války.
Takže z Lannisterů se stali Kanystrové, ze Starků Strci a z Balona Greyjoye Balón Greyjoy. Před ranním tělocvikem jsme vedly sáhodlouhé filozofické debaty ohledně toho, zda Tywin Lannister opravdu sere zlato, jak se o něm říká, či nikoliv. A v nejbližší době plánujeme vzít útokem všechny zverimexy v okruhu sta kilometrů, jestli tam náhodou neprodávají zlovlky.
A mimochodem, opravdu není normální jít po ulici a vyřvávat, že Joffrey je kokot, Viserys debil a ser Alliser kráva. Přiřazení krávy k Alliserovi má dlouhou a bohatou historii, kterou bych tady s dovolením nerozebírala.
Z Viseryse udělala Rebecca sloveso. Myslím, že je jasné, jaké sloveso mám na mysli. A vynalezly jsme slovo "bordelpapá", tedy pokud už není dávno vynalezeno. Malíček je prvotřídní bordelpapá, víme?

A teď, co bychom udělaly, kdybychom se objevily přímo v ději knihy ( nebo seriálu, to máte fuck):
  • řekly Sanse, co se stane, jestli bude pořád trvat na odjezdu do Králova přístaviště.
  • totéž řekly Nedovi.
  • a možná i Robertovi. Taky bychom mu řekly, aby si dával pozor na veškerá prasata v okolí.
  • řekly Branovi, ať kurňa neleze na tu věž.
  • pokud bychom to nestihly a Bran tam vylezl, zmlátily bychom Jaimeho Lannistera.
  • nevím, jak Becca, ale já bych si rozhodně šla pochovat Tyrionka.
  • ještě nevím jak, ale zařídily bychom, aby khal Drogo přežil tu svou sněť. Z Dany by se pak nestala taková zamindrákovaná pipka, co pořád jenom vykřikuje, že je khaleesi.
  • šly se Tywina zeptat, jak je to teda s tím zlatem.
  • a ještě spoustu dalších věcí.
Takže tohle, dámy a pánové, se stane, když Rebecca začne číst Hru o trůny.

Kamenná princezna - část 13.

18. září 2012 v 18:38 | Moi Keiniku Sang |  Nedokončené příběhy
Opakovalo se to i druhý den, i třetí, čtvrtý, až do konce týdne. Marion by za normálních okolností s uspokojením konstatovala, že ji noví spolužáci nechávají dýchat a že se necítí jako pouťová atrakce, ale tajemné hloučky, obklopené oblakem mumlání, které se vždycky vytvořily kolem toho většího kluka, jí nedávaly spát byla by se rozkrájela, aby vědla, o čem se baví. Nebo aby alespoň mohla urvat chvilku pro výlet do opatství.
Nakonec se ani krájet nemusela. Teta Pamela jednoho večera shledala, že jim došel cukr a bez rozmýšlení popadla bicykl, odhodlaná ho sehnat někde v sousedství. Protože večerní čaj bez cukru bylo to nejhorší, co mohlo tetu Pamelu potkat. Psy vzala k Marionině velké úlevě s sebou, jinak hrozilo, že se pistolníci rozhodnou jít s Marion.
Takže zatímco teta šlapala na svém rozvrzaném kolečku v dobrovodu dvou teletoidních dog směr nejbližší obytná jednotka, Marion klusala vlhkou travouk opatství a rovnala si myšlenky. Prioritou teď bylo ono oprávněné podezření, že školáci mají oprávněné podezření.
Gabin, natažený na trávě s nohama nahoře a rukama za hlavou, jí napřed vyčetl, že dlouho nepřišla a že nechává Cicera samotného doma, ale byl okamžitě uzemněn tvrzením, že Marion s sebou do školy ten pětikilový šutr tahat nebude, ačkoliv je to ta nejroztomilejší věc, jakou kdy viděla. A že by ji zajímalo, nakolik jsou aktivity zdejších obživlých soch známy okolnímu obyvatelstvu. Načež se Rochefort zamračil, až mu slídové kůže kolem oči popraskala.
"Ti malí přemoudřelí švábi. Zase si hrají na detektivy? myslí si, že něco ví, ale ví houby s octem a my jim to v jednom kuse naznačujeme."
"Asi naznačujete špatně. Oni znají ty lidi, který tu žerete, Gabine."
" nikoho nežeru. A kdyby měli chrliči přežít jenom z cizinců, pochcípají tu hlady. Leelands je konec světa, chápeš? Díra po granátu."
"Tak proč nejíte ovce?" Marion začínala být zoufalá. Ze všech oživlých soch musí ona nrazit zrovna na ty lidožravé. nedokázala potlačit zachichotání, protože z této myšlenky logicky vyplývalo, že svět je vlastně plný obživlých soch.
"Ty si tu druhou osobu množnýho čísla prostě neodpustíš, co?" Gabin se posadil a vypadal unaveně. "Marion, to prostě nejde. Oni za to nemůžou. Všechno je to vina lidí, tak za to lidi platí, to je jednoduchá rovnice."
"Chyba, myslíš jako..že je vytesali?"
Rochefort zavrtěl hlavou s kyselým úsměvem. "Ne, zlatíčko. Chybou myslím, že je prokleli."

Mléčný stín měsíce se zvolna sunul po obloze a tráva byla čím dál studenější, zatímco Gabriel Rochefort vysvětloval Marion, proč se živé sochy ve zvětrávajícím opatství nemoou živit ovcemi. Bylo to dlouhé, místy dost nudné a závěr přivedl Marion na myšlenku, co komu kdy udělala.

Hrobař - část 45.

11. září 2012 v 20:02 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
Jenže Monika nezapomněla. Už dávno nepřemýšlela nad smyslem zvé absolutní touhy po tom chlapci, důležité bylo, že touha přetrvávala. Teď stála v ruinách kamenného města, vzteklá až k nevíře, ale jen uvnitř, navenek klidná. Malá holčička, která přišla otrhaná a odešla v teplém kabátku, jí stála po boku a dvě protichůdné emoce ji rvaly napůl. Stejná krev v tělech dvou dětí se nedá zapřít a ta teď na jedné straně volala po výčitkách svědomí, že zradila a spáchala těžký hřích už v tak útlém věku. Na druhé straně se tetelil strach z toho, co přijde, pokud je chlapec pryč.
"Pozdě," bylo první slovo, které Monika po velmi dlouhé době řekla. "Tak tedy pozdě. Zřejmě mi to dítě není souzeno."
Obrátila se a počala pomalu sestupovat po hromadě sutin dolů. "Věčná škoda," hovořila přitom spíš k sobě než k dívce. "Mohla jsem mu dát všechno. Cokoliv, na co by pomyslel. měl by přátele, rodinu. Škoda." Kdyby se jí však v ten moment někdo díval do očí, zjistil by, že říká to a myslí ono.
Děvčátko cupitalo za ní, žmoulalo lem svého nového kabátku a přemýšlelo o tom, že právě přišlo o bratříčka. Žádné vzpomínky na společné hry nebo něco podobného. Ani neměl jméno. Holčička potřásla čupřinou tmavých vlasů. Vlastně se zas tak moc nestalo.

Daniel měl povoz pořád na očích. Svižně kráčel po oblém hřebenu nad cestou, po níž se komedianti ubírali a zastavoval na pětkrát kratší dobu, než oni. Jelikož neměl koně, byl okaždé o dost daleko za nimi a musel je dohonit, zatímco odpočívali. Ale udržoval si je v dohledu. S jídlem a pitím si starost nedělal. Vody bylo v lesích požehnaně, skoro na každém stu metrů nějaká bystřinka, méně či vice špinavá, a jídlo nebylo zas tak důležité. Za dva nebo tři dny dorazí k nějaké osadě nebo možná i mstečku a do té doby Daniel vydrží.
Slíbil Vlčkovi, že na něj dá pozor. Zatímco mu od nohama ubíhaly zprvu metry a posléze kilometry, měl dost času na to, aby vymyslel, jak to udělat. Chlapce naučil alespoň zčásti to, co sám uměl nejlíp, imitovat život na lidských tělech. A pokud si dobře vzpomínal, nic jinéo klouček neovládal. Půjde do učení k nějakému řemeslníkovi nebo zůstane s kočovníky a nějak se protluče. V tom případě ho Daniel nikdy nebude moci následovat, kam až se osudu zlíbí. Stárne.
Což byl fakt, kterého si byl hrobař plně vědom a začínal ho cítit v kloubech. Možná by nebylo úplně od věci být opravdovou příšerou, jak ho Meriah metaforicky nazvala. nějakou šerednou potvorou s křídly a ocelovými svaly.

Protože tvrdit, že Daniel je příšera, bylo přinejmenším hodně nadsazené.

Teď mě ale někdo nasral!

10. září 2012 v 17:50 | Moi Keiniku Sang
Je to týden zpátky, co jsem psala článek o prokletých řetězácích, konkrétně tady. Fajn, jsem ochotná akceptovat nějaký ty cancy o znetvořených mrtvých holkách, to ještě nějak rozdejchám, ale když rozkliknu komentáře u článku o škole a vybafne na mě tohle

Pokud toto čtete vaši roďiče sou mrtvý do 12 h,tomuto zabráníte pošle te to do 20 komen.Neuvěříš,

tak to už si tady někdo koleduje o přeshubu!

Tak RODIČE, jo, vole?! Co kdyby to dostal do ruky nějakej hacker, vystopoval si tě a šel si tě podat, co, kreténe?! Nedivila bych se, kdyby tohle bylo protiprávní!
Do hajzlu lidi, co je to s váma?!!! MOC SE KOUKÁTE NA TELEVIZI A DEGENERUJE VÁM Z TOHO PALICE! To má bejt jako zábava, vyhrožování po internetu?! Přijde vám to vtipný? A až se toho chytne ten správnej magor a udělá si na tom výnosnej vraždící průmysl, bude vám to pořád připadat vtipný? Je na světě málo zkurvenýho svinstva, že k tomu přidáváte tyhle sračky?!!! ANO, záměrně používám druhou osobu množnýho čísla, protože já osobně mám svědomí ohledně těhle pičovin čistý!
Takže miláčkové, mě nezajímá, jestli se toho bojíte nebo co, ALE IHNED MI TÍM PŘESTAŇTE ZASÍRAT BLOG! S tímhle jsem mohla jít klidně na polici, abyste věděli. Jo, na deset tisíc procent by se mi vysmáli a poslali mě do prdele, ale mohla jsem to udělat. KONECKONCŮ, NĚKDO TU VYHROŽUJE MÝM RODIČŮM!!!

Takže ano, jsem nasraná jak cyp a klidně se do mě všichni navezte, já v tomhle stavu nejsem přítupná jakékoliv diskuzi!

Školo, chcípni.

9. září 2012 v 9:29 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí
Po dnešním dnu se nabízí otázka:

KDE JSOU MIMOZEMŠŤANI, KDYŽ JE ČLOVĚK POTŘEBUJE?!!!

Tohle není dobré. Vůbec to není dobré a příští týden to taky nebude zrovna olympiáda, příští týden to bude brutálním způsobem v řiti.
  1. Rozvrh. Jako vždycky totálně dojebanej rozvrh. Jsme rozpůlení na chemii a fyziku, no co to je za cosi? Kubi a Haňička, jediný dva mozky v naší skupince, který se vyskytují poblíž mě a Kláši, jsou ve druhé skupině, takže bye bye, dvojko z chemie a trojko z fyziky.
  2. Dějiny kultury budou zřejmě velice zajímavý. Výtvarková část bude křížená s masakrální psychologií a bude to asi docela teror, ale zatím mě to baví. Jaká bude hudebková část, to ví leda Odin, poněvadž máme tady toho pána (moje nejoblíbenější foteška) a ten je fajný, tak snad i ty hodiny budou fajné.
  3. Autoškola. Píští týden první testy a první cvičák. Zčíná mi lehce šibat z toho, jak ob den jezdím přes celý Brno do blbých Pisárek. Vracím se v osm večer nejdřív a to navíc utahaná jak kobyla s koněm dohromady, takže nepřipadá v úvahu, že bych něco dělala. Bezva, šla jsem do toho ze začátkem roku, protože jsem se naivně domnívala, že než se to fakt rozjede a začneme psát všechn ty testy, budu mít většinu testů za sebou. Teď bych měla jít před zrcadlo, dobře se na sebe podívat a zařvat" Už nejsi v primě, ty krávo!!!", páč můj mozek si to ještě pořád myslí.
  4. Nejhorší dny jsou jednoznačně středa a pátek, úterý z toho tentokrát vyšlo s celkem čistým štítem. Nejvíc včerpávající bude zřejmě čtvrtek, kdy máme kromě matiky ráno samý humanitní předměty, takže se na nás povalí strašný množství informací.
  5. Slíbená úleva od projektů, když děláme ročníkovky, vzala za své. Dva pojekty do zemáku, na každý pololetí jeden, ale né, to vůbec není projekt, je to jenom zkurvená prezentace na bůhvíkolik snímků, ale to zmáknete za hodinu, děcká...A zase jsme ti špatní, co si myslí, že jim profesoři budou ustupovat. Fajn, tak jo. Chcete, abych dělala aspoň dvě velký věci zaráz? Udělám. Každou na padesát procent.
A teď program na příští týden:

PONDĚLÍ - test ze slovíček, ájina. Technický dotaz - z JAKÝCH slovíček, sakra?! Jsme na první straně. K tomu rada ohledně Gymplosu, kde se bude volit novej šéfredaktor, přičemž současná šéfredaktorka se mezi čtyřma očima zmínila, že uvažuje i o mně, takže zítra musím nasadit všechny páky, abych se z toho vyvlíkla, protože to fakt nedávám. A večer výtvara. Tedy celodeňka.

ÚTERÝ - test z matiky, která jde jako obvykle totálně mimo mě. Nějakej válec, kužel, blábláblá, wtf??

STŘEDA - cvičák, test ze zemáku. Na Asii. Prča.

ČTVRTEK - test z dějáku na jakousi prastarou látku a testy v autoškole. Ty první, nějaký připouštěcí testy nebo co. Spousta dalších ještě čeká.

PÁTEK - test z frániny a smrt. Ještě před smrtí odevzdávání knížek k maturitě a přihlášky k ročníkové práci.

Na to, že to bude druhej týden školy, se docela činí. Ještě někdo mi chce tvrdit, že se mě nepokoušejí zabít?!!!

Jo, už jsem se zmiňovala, že nás, skoro největší třídu na škole, narvali do jedné z nejmeších učeben na škole? Načež jsme upozorňováni, že máme stát pořádně při zdravení vyučujícího a ne, vůbec nikdo nemá chuť zařvat "NENÍ TU MÍSTO, TY KOKOTE!!!", vůbec nikdo.
Prognózy jsou velmi pesimistické. Překlad - tenhle školní rok bude stát za hovno, takže mě právě přestal zajímat. Zařídím si to tak, aby to vyhovovalo mně. nezajímá mě ani absence, ani domácí úkoly. Zbude čas - bude úkol, nezbude čas - úkol se vsákne.

Celý se to tak nějak vsákne.

30. den - tvé úspěchy a neúspěchy za tento měsíc

4. září 2012 v 21:27 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Byly prázky ne?
Takže jsem úspěšně
  • dojela ke Cam
  • dojela od Cam
  • seděla u komplu
  • kreslila jeden obrázek za druhým
  • občas něco četla
  • pořídila si Miláška
  • přibrala dvě kila

A pak jsem neúspěšně
  • zkusila dokončit knížku
  • zkusila zhubnout
  • zkusila se učit italsky
  • zkusila dělat i něco jinýho než nic
  • zkusila uklidit pokoj
Tak, game over. Hotovo, 30 days meme je za mnou.

Pošli to nebo umřeš...

3. září 2012 v 20:22 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
"Kdysi žila v Anglii patnáctiletá dívka jménem Jane. Jednoho dne se vydala do lesa a tam zabloudila a našli ji až po sedmi letech. Mlela nesmysly, byla celá od krve a proklínala je. Asi za týden zemřela. Všichni, kteří ji za tu dobu spatřili, byli do roka mrtví. Pošli tuto zprávu alespoň 15-ti svým přátelům do 1 týdne, nebo tě tato dívka v noci navštíví a zabije. Nezemřeš její rukou, nýbrž hrůzou z jejího zohaveného obličeje..."

Pošli to bláblá lidem, doplňte libovolné číslo od 5 do 10 nebo vás ta nebohá holčina v noci navštíví a vy chcípnete.

Kolik takových dopisů dostanete? Mailů s prokletýma obrázkama? A takových věcí? V tom případě máte před sebou...spoustu dojemných a srdcervoucích příběhů, které mají žalostně málo potenciálních scénářů vzniku.
  1. skutečně se staly a teprve teď si jich někdo všiml, což je smutné, nutno říct, že jakkoliv je to smutné, pokud vás chce navštívit duch ubohé Jane, rozhodně to neudělá kvůli komentáři na blogu
  2. někdo, jedna jediná osoba, zřejmě znuděný ajťák, někde sedí, vytváří ve své zvrácené (jo, mám co mluvit) faktazii tyhle příběhy a pouští je do světa. Zvláštní, že jse v nich nikdy nezahlídla žádnýho kluka. Kdyby mě navštívil dostatečně sexy znetvořený duch...ne, to nehrozí, musí to bejt holka a navrch malá, protože démonický malý holky jsou megahustý.
  3. někdo je trapná kopírka a ten, kdo byl původcem těhle příběhů, jenom nevěřícně kroutí hlavou.
Tak, právě jsem to přeposlala asi padesáti lidem, hurá, neumřu. U Odina lidi. Nechte ty mrtvoly dejchat, i když jsou vesměs vymyšlený.

29. den - tvé cíle na příštích 30 dní

3. září 2012 v 12:19 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Tohle bude asi hodně trapný článek....
  1. PŘEŽÍT
  2. PŘEŽÍT
  3. PŘEŽÍT
  4. PŘEŽÍT
  5. PŘEŽÍT
  6. PŘEŽÍT
  7. PŘEŽÍT
  8. PŘEŽÍT
  9. PŘEŽÍT
  10. PŘEŽÍT
  11. PŘEŽÍT
  12. PŘEŽÍT
  13. PŘEŽÍT
  14. PŘEŽÍT
  15. PŘEŽÍT
  16. PŘEŽÍT
  17. PŘEŽÍT
  18. PŘEŽÍT
  19. PŘEŽÍT
  20. PŘEŽÍT
  21. PŘEŽÍT
  22. PŘEŽÍT
  23. PŘEŽÍT
  24. PŘEŽÍT
  25. PŘEŽÍT
  26. PŘEŽÍT
  27. PŘEŽÍT
  28. PŘEŽÍT
  29. PŘEŽÍT
  30. zhubnout
Já říkala, že to bude hodně trapný článek....
Pokud máte fantazii, můžete si pod pojmem PŘEŽÍT představit něco vyplývajícího z kontextu minulých článků. Například nezabít sebe ani nikoho při jízdách. Vybrat si téma na seminárku, ze kterýho neporostu do nebes. Konečně dokončit portrét Roxy. A tak.
Kapišto?

Die, toaster, die (opravdu mě pro postprázdninový výlev lepší název nenapadl)

3. září 2012 v 0:00 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Bylo by hrozně dramatický a epesní říct, že do konce prázdnin zbývá pár hodin, ale poněkud tady narážím na fakt, že je 2. září a prázdniny tedy skončily před dvěma dny. Přede mnou teď sedí řádka mých plánů se sáčky mražené zeleniny na natlučených místech a škaredě se na mě dívá, jelikož opět ztroskotala. Některé méně, jiné více, ale ztroskotaly.

Italština. Přirozeně je fyzicky nemožný se za dva měsíce naučit italsky, ale těch pár stránek, o který jsem se posunula dopředu, snad ani nestojí za řeč. Aspoň jsem se dozvěděla, jaký je rozdíl mezi la ciocolatta a il ciocolatto (jestli jsem to blbě napsala, tak je to fakt trapas), což mě jenom utvrdilo v názoru, že italština je skvělý jazyk. Pochybuju, že ten názor přetrvá, až dojdu ke slovesům.

Hubnutí. Nechápu, proč to dělám. Je naprosto absurdní dát si na prázdniny, čas zmrzlin, fastfoodu a chipsů, předsevzetí, že zhubnu. Jistěže, že nezhubnu. Spíš přiberu. Takže jsem se rozhodla pro stejnou taktiku, jakou zvolila mamá při početí Kulicha - vysrat se na to. Prostě to pustit z hlavy. No a voilá, zítra jdeme do první třídy. Nevidím jeden jediný důvod, proč by to nemohlo fungovat i s mým obřím zadkem.

Dokončení aspoň jednoho románu. Dobrá prča. Namísto spisovatelčení jsem absolutně pustila z hlavy jakoukoliv prozaickou tvorbu a jediný, co jsem za ty dva měsíce napsala, je kousek Kamenné princezny, který ještě navíc nestojí za nic. Jo, jsem hrozná.

O prázdninách se stalo hodně věcí. Fakt, netušila jsem, že se může za dva měsíce stát tolik věcí. Jsou to velký věci, když se na ně podíváte ze správnýho úhlu.
  • Týden u Beccy, který absolutně rozsekal moji bránici a obohatil mě o pár nových faktů, jako například že existuje souhvězdí Železný pas nebo že pravým okem nevidím bez brýlí z hvězdné oblohy nic víc, než Velký letní trojúhelník
  • Tři dny u Cam, o kterých jsem nějak zapomněla poreferovat. Adrenalinová cesta vlakem do neznáma a následující tři dny plné rozkošných japonských existencí, které sice nerozeznám jednu od druhé, ale příjemně se na ně kouká. Balada.
  • Objev léta? Minule to byl Tony Perkins, tentokrát je to jednoznačně Maddie. Což odkazuje na fakt, že za těch 62 dní jsem viděla Souboj Titánů, Casino Royale a Tři mušketýry asi tak triliardkrát. Prostě mě hrozně baví na něj koukat.
  • Do mé sbírky plyšmenů přibyli dva noví členové - ikeová krysa Archibold a ovce Puddini (zkráceně Puddi). Jejich fotky budou později.
  • Díra v linoleu v naší koupelně dosáhla ppodkladového betonu. Ta díra je historicky cenná a jednou ji vydraží v aukci jako díru, kterou se lidé po generace nepokoušeli odstranit. Bude slavná, to vám říkám.
  • Máme spravené schody na dvůr, tudíž už nepotřebujeme horolezeckou výbavu, abychom po nich vylezli/slezli, a dvůr, takže už se na něm nedá jezdit motokros. Vidíte, tohle je velká věc, ať se na to díváte jakkoliv.
  • Byli jsme s Kulichem na Době ledové 4. Bylo to jeho první kino a byl nadšenej. Jedno z nejhezčích odpolední o prázdninách. Možná vůbec nejhezčí.
  • Nechala jsem se ostříhat. Oprava: nechala jsem si ustřihnout asi 40 centimetrů svých debilních, absolutně zničených vlasů. Kdybych se nechala ostříhat, mělo by to, co mám teď na hlavě, nějaký tvar a já bych nevypadala jako odvážná školačka. Nebýt zjevné skutečnosti, že i roztřepené konce těch roztřepených konečků jsou roztřepené, nestříhala bych to vůbec.
  • Konečně jsem se začetla do tolkienovek. Za dva dny jsem přelouskala Společenstvo prstenu, které mi doma leží někdy od května snad, a úspěšně pokračuju v Silmarilionu. Kdybych ho neměla jenom na komplu, šlo by to mnohem rychleji. Mám prostě patologickou potřebu mít v ruce knížku.
  • Přesvědčila jsem se, že umím střílet. Takže bude zbroják. Někdy.
Taky jsem si dala dva předčasné dárky k osmnáctinám. 28. 8. jsem slavnostně zahájila psychický teror v autoškole v Pisárkách, kde si očividně myslí, že i něco takového jako já si může sednout za volant, aniž by vyhlásili evakuaci Brna. Osoba jako já je schopná způsobit smrťák i na trenažéru, u Odina. Což mi připomíná, že bych se měla učit a ne psát debilní článek, kterej stejně zveřejním až o půlnoci, protože jsem se narodila s tím zasraným smyslem pro symboliku.

Dárek druhý je o mnoho příjemnějšího charakteru a isnpirovala mě k němu Nika Caesaris svou nedávnou koupí Jednoho prstenu. Tak jsem zabrouzdala na internetu a udělala totéž. Pořídila jsem si Jeden prsten. Momentálně teď už několik dní spočívá na místě, kde se jemu možná nelíbí, ale stačí v létě projít kolem jedné stavby a hned vím o pěti chlapech, kterým by se tam líbilo moc - na mé ctěné hrudi.
Naštěstí doručovací lhůta nebyla tak dlouhá jako u Ničina prstenu, jinak bych zřejmě taky skákala z okna. Asi to působí na všechny stejně. Nicméně jsem zvrtala velikost, takže nosit ho asi nebudu, je obří. A těžký, fakt je těžký. Řetízek se tváří jako titan, tak snad to bude pravda.
Jo, děcka, mám ringoš.

A taky čtyřicet pragrafů zákona "kurnikcotobylozačíslo" k naučení.
Přestává mi fungovat klávesnice.
Mám depresi ze zítřka.
Mám depresi.
Nabyla jsem definitivního přesvědčení, že nesnáším školu, ačkoliv jsem ji vždycky srdcem i duší milovala, protože tam, ve škole, se děla ta zajímavá část mýho života.
A teď je to jenom stres. Takže ho nakopu do prdele špičatou botou, protože moje nejlepší roky se blíží ke konci, za měsích a osm dní mi bude osmnáct a já si chci užít poslední roky na zřejmě nejlepší škole, která mě v životě potkala.
Tak mi držte palce.

A teď už fakt končím s tímhle "o-čem-to-vlastně-je" blábolem. Kde jseš, zákone "kurnikcotobylozačíslo" ??

Chcípni, toastere.

28. den - něco, co ti schází

2. září 2012 v 9:21 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Mně schází věcí! Zabývat se jednou by byla ztráta času, takže vás opět oblažím seznamem, těšíte se?
  • Čas. Ať přijdu kamkoliv, kdykoliv a kvůli čemukoliv, vždycky mi schází čas, i když to na začátku vypadá, že mi přebývá.
  • Peníze. Protože čas jsou peníze, že ano.
  • Trpělivost. A docela brutálně. Musím mít všechno hned teď, občas je to lepší, občas horší.
  • Samostatnost. Protože jsem byla jedenáct let jedináček, nikdy mě nikdo k samostatnosti nevedl a já si donedávna nebyla schopná sama ani koupit kofolu.
  • Pevná vůle. Přesvědčím se o tom pokaždé, když si stoupnu na váhu.
  • Iniciativa. Zvlášť teď po prázkách jsem jak vyždímanej hadr.
  • Místo na plyšáky. jeden z nejzávažnějších faktů.
  • Rozhodnost. Když mám peníze, nedokážu je utratit, když si mám vybrat zmrzlinu, nevím jakou.
  • Organizovanost. Existuje to slovo vůbec?
  • Insiprace, ale ta naštěstí jenom někdy.
  • Síťka do okna. Nechtějte vidět, jak vypadá ta současná.
  • Sebeovládání. Hahaha. Haha. Ha. To vůbec není vtipný, abyste věděli.
  • Čtyři a půl referátu do povinné četby. Já mám přečteno, nikoliv napsáno.
  • Nápad na seminárku. Pár by jich bylo, ale mně se nechce, takže to prozatím svádím na to, že žádný nemám.
  • Barva v tiskárně. Hups.

27. den - jaký problém jsi měl/a

1. září 2012 v 22:14 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
WTF, jak jako "jaký problém" ? Na světě je asi tak milion kategorií problémů, což dělá ze slova "problém" velice široký pojem, skoro tak široký, jako jsem po prázdninách já. Momentálně jsem hrdým vlastníkem slušné řádky problémů, jejichž jména jsou například "ÁÁÁÁ, DOPRDELE!!! JAKTO, ŽE UŽ JE PO PRÁZDNINÁCH?!!!" nebo "Proč, proč, PROČ jsem se na tu autoškolu nevybodla?!" (dlouhá historie, o tom vám povykládám jindy), popřípadě "Fakt bych měla dodělat ten portrét pro Roxy, řekla jsem si, že ho udělám v srpnu a ono už je září...", no a tak podobně.

Zdravotní problémy jsem měla dva a velké. Ten druhý dost vystihuje Hymnus na můj zdravotní stav, ten první byl mnohem vážnější a taky jsem u něj odpadla na měsíc. Doktoři dost dlouho netušili, co se mnou je, šermovali věcma jako meningitida a tak a matka byla za a) v osmým měsíci a za b)na zhroucení. To bylo poprvé, co jsem byla v nemocnici na dýl než na dvě hodiny.
Fajn, tohle začalo vypadat jako ten problém z otázky "jaký problém jsi měla?", takže ať se vám to líbí nebo ne, povykládám vám tu historii nesoucí název "Bába už se nemůže potápět".
Jako malá jsem byla v bazéně vesměs pod vodou, jednou jsem tam dokonce našla stříbrnej prstýnek. A milá voda mi dost brutálně natekla do ucha a uvízla ve šnekovi nebo tam někde kolem. Pak nastaly závratě, že jsem nebyla schopná ani rovně jít, ba ani stát, zvracení, které trvalo až do doby, kdy už nebylo co zvracet a ještě dlouho po tom, šupec k doktorce, která prohlásila, že "tohle je tak na špitál" a zakotvili jsme v dětské nemocnici.
Matka v osmým metru, já na vozíku, protože jsem nebyla schopná pochodu, všude plno lidí, vyšetření snad v každé ordinaci a následné vyklopení nějakých žaludečních šťáv. Jediná věc, kterou jsem nevyvrhla, byla RC-kola (jak se to sakra píše??).
A pak voilá na pokoj, odkud mě takřka v zápětí přestěhovali na jipku. Po pár dnech na pípajících přístrojích a rotujících stropních svítidlech mi udělali jakýsi vyšetření pod jakýmsi obřím mikroskopem. V životě jsem se tak dobře nevyspala, takže narkóza, která přišla při odoperování ocasu, pro mě byla trpkým zklamáním. Asi to bylo tím, že prve jsem dýchala plyn a teď jsem dostala jenom injekci, která kurevsky bolela. Ale to jsem odbočila.
Druhej den jsem se probudila na pokoji s krvavou vatou v uchu a uplně v pohodě. Načež mi zakázali veškeré cviky se změnou polohy hlavy a potápění. Přičteno k zákazům po zánětu kyčle, jsem invalidní.
Takže tenhle problém jsem měla, mí drazí. A teď jdu spát, než sem dolítla mother a budu mít další problém.