Červenec 2012

Kozí akce aneb NEROBTE Z LIDÍ KOKOTY

31. července 2012 v 21:40 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Ne, nejsem v AK a ani v něm vlastně být nechci. Jenom mě sere, jak je pořád vykřiováno do světa, že v AK jsou jenom ti hypermegamaxiautorští a pak tam přijmou nějakou Lotty bůhvíjakdál. Tak jako WTF? Buď je něco tak a tak, má to určitý směrnice anebo na směrici všici kálejí a tím pádem to vůbec nemusí existovat.
A abyste uvěřili, že vyfotit kozy si umí kdekdo a není na tom v podstatě nic autorskýho (snad kromě těch koz), tak tady máte důkaz.

Jo, u Niky na blogu jsem říkala "za tři dny", jenž železo se musí kout, dokud je žhavý. nemám potřebu se zviditelňovat nebo tak něco, ale dělám to pro ty lidi, který za to kopou. Kopala bych taky a ještě víc, kybych v AK byla, jelikož tam nejsem, kopu aspoň trochu.

In kuře veritas

29. července 2012 v 13:06 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí
Hahá, to jsem hustá, co? TÝDEN po samotné akci jsem se dokopala k článku! Bohové, někdy bych se fakt nejradši zabila. Na úvod bych chtěla potenciální čtenáře upozornit, že název článku je
  1. kravina, na kterou Rebecca přišla Odin ví jak. V kuřeti pravdu fakt nenajdete.
  2. nijak nesouvisející se zbytkem článku.
Takže, co se stalo. Jednoho krásného úterý jsem narvala do krosny kde co a vydala jsem se k Becce, kde se původně mělo konat natáčení home-made Silmarillionu, ale vzhledem ke zvýšené koncentraci endorfinů a lenosti v relativně malém uzavřeném prostoru a absenci většiny přizvaných se z toho stala komorní chlámačka a na nějaké natáčení jsme se vysraly. Dětský element byl odstraněn k prarodičovstvu, rodičovstvo se pohybovalopřevážně v práci a pes je němá tvář, takže jsme se nemusely bát, že nás práskne.
Ve stanu byl okamžitě bordel jako v tanku, ačkoliv jsem se úzkostlivě snažila udržovat aspoň svou půlku v čistotě. Upřímně, šlo to dost těžko, protože po celým stanu byly rozmašírovaný tyčinky, perníčky a spousta obalů od jídla. A taky mých vlasů, fakt se divím, že mi na té hlavě něco zbylo.
Dál to vezmu v bodech, protože si pamatuju totální šlus a musím si pomáhat deníkem.
  • Hned první den se mě Rebecca pokusila zabít svou hyperenrgetickou buchtou. Jdi se zahrabat Red Bulle. Druhej den to zkusila znovu, tentokrát s puddi (čokoládovej puding se šlehačkou, kakaem, čokoládou...DĚTI, DOMA TO NEZKOUŠEJTE). Pak už se vytasila naštěstí jenom s palačinkama, ty se přežít daly. V rámci možností.
  • Nachodily jsme asi milion kilometrů při procházkách se psou. Jednoho krásného dne jsme se rozhodly, že vylezeme na skalku. Becca nesla scénář v zubech (chtěly jsme si ho aspoň přečíst, ani ne tak proto, že by se mělo něco natáčet, jako spíš proto, že při tom vznikalo neuvěřitelný množství hlodů) a bylo to fakt zajímavý. Pak mi ho hodila dolů a ten vůl se zasekl na půli cesty. Takže lezu pro scénář. Vezmu scénář, lezu někam bokem, kde to vypadá na průchozí cestu. Pracně se tam vyškrábu a ono hovno cesta, sráz tam byl! Po kolena v hlíně, totálně mrtvý obě dvě. Nakonec jsme se tam usadily na nějakým úplně debilním šutru a špehovaly projíždějící cyklisty.
  • Vymyslely jsme slash Thingol+Beren. Tolkien se obrací v hrobě. Možná už i vylezl.
  • Koukaly jsme na hvězdy. Vydržely bychom to až do rána, kdyby nebyla taková debilní kosa, bylo to fakt boží. Čtyři spadly. Hledaly jsme souhvězdí podle LoTRa a našly jsme Železný pas, hehe. A zjistila jsem, že pravým okem vidím jenom Velký letní trojúhelník.
  • Na jednu noc dojela i Kubi a vykládala nám Hvězdný války. To neměla dělat, protože naše společná monstrózní fantazie okamžitě zprznila další filmařské veledílo.
  • Nakonec to skončilo tak, že jsme si kreslily, poslední noc do tří do rána. Pak mi začaly týct oči a musela jsem toho nechat.
A teď hlááškýýý!

PŘI ČTENÍ SCÉNÁŘE

(čtu Sauronův text):" ...Můj pán chce jen dojebat podmínky..eh, co?!!"
(v důsledku čehož bylo jakékoliv vjednávání předěláno na vyjebávání a později vznikaly fakt zajímavý situace)

Becca (čte Maedhrosův text, Maedhros zrovna trčí v Melkorově vězení a přijde Sauron): "Jdeš pokračovat ve vyjebávání?"

Debata ohledně Thingola a silmarilu v Doriathu: "Vyjebávat s Thingolem je zbytečné..s ním už dávno všichni vyjebali."

Becca (čte Feanora): "Valar nás před tebou ochrání!"
(čtu Melkora): "Valar se na vás vyserou, stejně jako vždycky."

Becca imituje Thingola: "Bereneee, Lúthien a Melian nejsou doma, poojď.."
(kdybyste slyšeli, jak to řiká, tzak se namouduši poděláte!)

PŘI SLEDOVÁNÍ HVĚZD

Já: "Zajímalo by mě, jestli si támhleten prťavej trojúhelník koupil autorský práva od Velký letního."

Becca: "Hovno leda Velkej letní trojúhelník, silmarily jsou to!"

Becca rozjímá nad padajícími hvězdami: "Vlastně když ta hvězda padá, tak my to vidíme o miliony let později, takže si můžeme něco přát do zásoby...počkat, padající hvězdy jsou atmosférický jev! Právě jsem vyvrátila svou vlastní teorii!"

(Ležíme na trávě zabalený v takových černých hadrech.)
Becca: "Dva nazgúlové čumí na hvězdy."

ZBYTEK

(Na zahradě je divně ozvučené zvíře.)
Becca: "Vari od našeho parhu, vari pryč, ty lstivý vrahu! Nebo začnu zpívat!"
(Ráno jí říkám, že jsem to zvíře slyšela ze sousedovy zahrady.)
Becca: "Je to jasný..byl to soused!"

STAR WARS
A takhle jsme, prosím pěkně, zprznily jména světem milovaných hrdinů Hvězdných válek.

Obi-wan Kenobi - Obývák Kebabi
Amidala - TaMiDala
Padmé - Vadné
Darth Vader - Dort zHader
Kancléř - Fýrer
Anakin Skywalker - Manekýn Nebechod
Luke Skywalker - Šuk Nebechod (ten to vyžral chudák)
Leia - NeJá
R2D2 (Ártůdýtů, kapišto?) - Archie-Dieter
C3PO (Sífrípíou) - ANI SE NEPTEJTE!!!
Qui Gon Jinn - King Kong Džem
mistr Yoda - mistr Soda

Pokud jsem na někoho zapomněla, je ten dotyčný bezpochyby šťastný jak blecha.

Shrnuto podtrženo:
  • začala jsem se dívat na Hvězdný války
  • moje bránice je na kusy
  • začala jsem číst Silmarillion
  • budeme obě žít na věky, páč smích prodlužuje život
  • MAGYČ SE NIKDY NEFLÁKÁ!!!!
Poznámka pod čarou: je mi u řiti, jesti se magyč píše s měkkým I !!!

Den desátý - Jedna zpověď.

24. července 2012 v 17:36 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Zpověď? Spíš bych to nazvala "Co se nevešlo do devíti faktů o tobě". Fakt nevím, z čeho bych se měla zpovídat. Možná ze svý existence, jelikož za tu relativně dlouhou dobu, co dejchám, jsem stihla udělat hodně kravin, podělat hodně věcí a celkově mám pocit, že napáchat spíš víc škody, než užitku.

Nekradu, nesmilním, nezabíjím, zato lžu, miluju, nenávidím, vztekám se a myslím na (sebe)vraždu častěji, než bych do sebe řekla. Jsem agresivní, cholerická, netrpělivá, totálně blbá na fyziku, trochu míň blbá na matiku a průměrně proplouvající chemií. Nikdy nedodržím žádné předsevzetí a jsem k nevíře líná. Jsem o sobě přesvědčená, že UMÍM říkat ne, ale spíš opak je pravdou. Nesnáším hádky, nerada říkám pravdu do očí a vlastně úplně nejlíp mi je, když jsem sama se sebou a nabitou Helou.

Mám fantazii život komplikujících rozměrů. Vymyslela jsem stovky fanfikcí na kdejakou postavu, ale nikdy je nenapíšu, protože - pozor, přichází Glum - JSOU MOJEEE! Asi jsem masochistka nebo co, protože nechávám svoje oblíbený postavy z knížek a filmů trpět jak sviňa ačasto si říkám, proč to vlastně dělám, když je mám tak ráda.

Povídám si s počítačem, mobilem, Helou, dokonce i tužkou. To v dnešní době není nic divnýho, kde kdo to dělá. Nicméně, kakolik kdo vede sáhodlouhé debaty o historii a podstatě vesmíru s puzzle skládačkou, zavřenou v šuplíku u postele, o tom by se dalo polemizovat. Doufám, že se přece jen pár lidí najde a já nejsem uplně mimo.

Jsem polyteistka. Ovšem pokud teď čekáte fangirlingový výlev na téma "Uáá, Thor a Loki jsou tak strašně sexyyy!!!", tak se protentokrát nedočkáte. Teda, neříkám že nejsou, ale v zásadě mě celá ta věc dost sere. na prstech jedné ruky by se dalo spočítat, kolik z těch poblázněných fanynek vědělo i před Thorem a Avengers, že jsou nějací severští bohové a pokud to věděly, kolik z nich to zajímalo, nemluvě o tom, kolik z nich v to věřilo.
Pokud jde o náboženské debaty, jsem lůzr. Jakožto cholerik, navíc cholerik agresivní, nejradši debatuju hodně nahlas, nejlíp s křikem a sem tam i menší rvačkou (zvlášť doma), protože pak mám aspoň trochu pocit, že můžu dosáhnout svýho. O náboženství se takhle debatovat nedá. Nejvíc miluju, když nějaký potenciální debatér, s nímž se do takové debaty neuváženě pustím, nasadí dospělácký tón a začne mi vysvětlovat jako malému blbému děcku, proč je křesťanství to nejlepší, co můžu na světě najít.
Prostě se mi příčí představa jediného a všemohoucího a vůbec stoprocentně suprovýho Boha. Pokud je, proč je na světě tolik mizérie, proč jsou války a děti v Africe mají hlad a tak vůbec? Ne, neodpovídejte mi, takhle to totiž vždycky začne a tón "jsi fakt zabedněná" je pak jen otázkou několika minut. Ne-li vteřin.
Prostě v to věřím. Nelítám po dvorku a neobětuju černý slepice, protože jednak už žádný nemáme a jednak, můžu věřit jak chci, pro většinu světa jsou ti bohové zapomenutí a pokud jsou, jsou beztak rádi, že v ně ještě někdo věří.
A pak přijde Tommy e svým sladkým kukučem a Chris se svejma bicákama a všechny holky, který předtím o severskou mytologii předtím ani nezavadily, se můžou posrat. Fajn, máme tady krásné kluky s talentem, hezky se na ně kouká a všichni je milujeme. A bez fangirlingu se nedá žít. Ale jinak šlus.

Hm, tak si říkám, o čem tenhle vlastně je. Jestli je to zpoveď, čert ví. Nicméně moje půlhodina je pryč a já musím jít dělat něco jiného, tudíž, tady to máte a zdarec.

Strašně moc se mi to nechce číst, tzn. překlepy ignorujte, bude jich tam spoustu.

Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.

23. července 2012 v 17:48 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence

Protože v poslední době kreslím jak maniak dvanáct hodin denně.


Protože Giga Puddi ovládne svět! Horlivě se zastávám zřejmě nejstupidnější písničky na světě proti všem, kteřím řvou, ať už ten kravál vypnu, nebo jim jebne. He.

Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.

22. července 2012 v 15:44 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
TŘI JE MÁLO!!!! Ale tak fajn.
  1. Chlapi v obleku. Mám pocit, že Cirrat to tam má taky a upřímně, těžko si představím větší terno, než fešák v obleku. Dokonce i můj vlastní otec se mi v obleku líbí.
  2. Choppery. To jsou tak nádherný stroje!!! I když je chlap starej a tlustej, když má choppera, vypadá v něm like a boss. Je to elegantní a nedá se to přehlídnout. Ale bacha, na choppera patří kůže, maximálně džíny. Takoví ti experti v kraťasích a žabkách jsou na zabití.
  3. Zlouni a nedořešené charaktery. Ano, trvale inklinuji k temnotě a nedá se s tím nic moc dělat.- Zvlášť pokud jde u dotyčného zlouna polemizovat o jeho minulosti nebo si prochází nějakým vývojem.

Hrobař - část 44.

22. července 2012 v 14:14 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
Vlček vyskočil jako píchnutý šídlem. Byl to Yorikův hlas. Broukal si v neznámém jazyce a kola vozu mu vrzala do rytmu. Že by se vraceli? Přece jen se rozhodli jet do kamenného města? Pravda, teď už tam nebude nikdo, kdo by je vyhnal.
Po chvilce se ozvala i Rolnička a mluvila o kouři. Yorik přestal zpívat a Vlček věděl, že větří. Yorik měl dobrý nos, Mathias dobré oči a Boris dobré uši.
Nedalo se přehlédnout, jak chlapec zpozorněl. všechny oči teď spočívaly na něm a čekaly, co poví. Vlček najednou cítil strašnou tíhu. Stál tady, obklopený divnými lidmi, znovu bez domova, znovu bez budoucnosti. tam venku právě projížděl povoz s lidmi normálními, kteří jsou schopní ho postavit na nohy do normálního světa. Kdyby za nimi šel, přijali by ho. Rolnička by si to vydupala a velcí muži proti němu taky nic neměli. Byl by v bezpečí.
Ale musel by opustit Lynn. Ať si je cokoliv, zřejmě půjde tam, kam půjdou Elain a Merah. Musel by opustit Daniela a Daria. Náklonnost k Dariovi byla pořád ještě opatrná, ale k Danielovi ho pojil hotový řetěz. Vlček se zdráhal ho opustit. Hrobař nikoho neměl. Dokonce i náhrobek jeho ženy zůstal v ruinách města.
"Vím, na co myslíš," promluvil Daniel s takovým tím smutným úsměvem, jaký lidé nasazují, když se vzdávají něčeho drahého v prospěch právě toho. "Měl bys s nimi jít. Zasloužíš si normální život."
"Ale...sotva jsme se našli," namítl Vlček chabě, spíš proti sobě samému.
"Nejsme si souzení," pokrčil napůl v žertu Daniel rameny a pocuchal Vlčkovi vlasy. Ostatní mlčeli.
"Lynn," obrátil se Vlček ke své nejlepší a jediné kamarádce, "kdybys chtěla a mohla, můžeš jít se mnou. Budou tě mít rádi."
"Ale ona nemůže, Vlčku," odpověděla Elain dřív, než se Llewelyn vůbec stačila nadechnout a položila jí ruce na ramena ve všeříkajícím gestu. Holčička se na ni prudce otočila.
"Proč bych nemohla?"
"Protože se musíš učit. Tvoje síla je moc velká na to, aby se potulovala po světě, Lynn. Tvoje místo je..."
"Já jsem s tím počítal," přerušil ji Vlček a podíval se Llewelyn přímo do očí. "Jen jsem to chtěl zkusit."
Zněl příliš dospěle na svůj věk a jenom to podtrhlo celou situaci. Byl ještě dítě, na první pohled moc malé na rozhodování se na rozcestí, ale uvnitř zocelené a zralé.
"Nemůžeš ty děti rozervat, Elain. Potřebují jeden druhého," oponoval Daniel. Nelíbila se mu představa, že Vlček by měl odejít sám.
"Hlavně už se domluvte, jinak klukova šance zmizí za zatáčkou a bude vymalováno," zabručel Darius a v duchu byl rád za svůj neutrální postoj vůči Vlčkovi. Aspoň se vyhne srdceryvnému loučení. Na druhou stranu si musel přiznat, že Elainin plán je krutý vůči té malé bytosti, kterou Vlček nazýval svou přítelkyní. Bude úplně sama.
"To je pravda," pípla Lynn a přistoupila k Vlčkovi. Vzala ho za ruce a s měkkým úsměvem pohlížela do jeho tváře. Byl pěkný už teď a za pár let bude ještě hezčí.
"Běž, Vlčku. My to nějak zvládneme. Až bude čas, najdu tě a už se nikdy nerozejdeme. Slibuju. Už budu dost velká na to, aby mi dospělí (významný a zlostný pohled na Elain a Merah) řídili život."
"Slibuješ?"
"Slibuju."
"Tak dobře."
"Mě se taky nezbavíš," upozornil Vlčka Daniel mnohem ležérnějším tónem než prve. "Budu tě hlídat, jako tvůj anděl strážný."
"Jak to uděláš?" povytáhl obočí chlapec a pověsil se mu kolem krku.
"To nech na mně," zašeptal mu do ucha hrobař a bledé oči se mu zvláštně zaleskly.
Rozloučení s ostatními bylo rychlé. Merah a Elain ho políbily každá na jednu tvář, koneckonců, jestli se měl Vlček ještě někdy s někým z nich setkat, dlouhověké morové dcery byly nabíledni a proto nebylo třeba se nějak zvlášť loučit. Darius ho krátce objal a popřál mu štěstí. Bylo to rozpačité a upřímné.
Dál už to bylo snadné. Stačilo vyběhnout ven, dohonit povoz, nadšeně se přivítat se všemi kromě Rolniččiny sestry a Roarka a moc se neohlížet, moc neplakat a potlačit pocit, že má místo srdce umírající rostliku.
Snadné.
Zapomenout na Moniku bylo ještě snadnější.

Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.

22. července 2012 v 12:23 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Přísahala bych, že jsem to přednastavovala...no, holt se chybička vloudila, moje paměť už není co bejvala, takže tu nastal menší crack. Ovšem hlubokomyslnost tohohle řetězáku způsobila, že stojí za to ho dokončit.
  1. Faleš a přetvářka. Ne, nehraju si na hlubokomyslnou dívku s názorem, co udělá díru do světa, já to prostě nesnáším. V poslední době je jí kolem mě nějak moc a vzbuzuje ve mně nutkání někoho zabít. Nebojte se, ten zbytek už nebude tak klišoidní.
  2. Zaječí kosti v psí tlamě, uááá. Poměrně aktuální záležitost. To jsme takhle s Beccou venčily psu a ona si přitáhla dom klacek. Až na to, že to žádný klacek nebyl. Svorně se nám zvedl kufr, to víte, takhle před obědem. Stačilo si vzpomenout na to a zvracely jsme, fuj.
  3. Hodující zombies. V zásadě nemám nic proti krvavým hororům s vyhřeznutými střevy a jinými podobnými radostmi života, ale zombíci a jejich etiketa jsou vskutku nechutní. Tak si říkám, proč občas pociťuju nutnou potřebu podívat se na nějakou pořádnou zombíkárnu, když vím, že z toho budu zvracet celou noc. Jsem podivná.
  4. Cokoliv, co má víc jak čtyři nohy a leze to. Snad kromě berušek, berušky miluju nade všechno. Ale cokoliv jiného je hnus, přičemž pavouci ze všech největší. jednoduše to nenávidím. Jsem schopná jkž takž přetrpět lítající hmyz, ale lezoucí nikdy. Při svém štěstí samozřejmě bydlím v baráku, který se chová, jak kdyby použili brouky místo malty.

Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).

20. července 2012 v 20:44 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
  1. Rodina. Nemůžu je vyjmenovat postupně, to bych zabrla celej seznam, takže prostě rodina. Vím, že to asi řekne každej, ale umíte si představit, že byste byli na světě sami? Úplně? Já teda ne.
  2. Partie. Platí totéž, co u rodiny - zabrali by celej seznam. Kláša je prostě Kláša, sedíme spolu šest let v jedné lavici, tak jak se pak máme nesnášet. S Rebeccou, cokoliv jsem o ní řekla nebo napsala, máme velice ojedinělý vztah, řekla bych, protože ani jedna nemá tendence chovat se dospěle, takže děláme koniny a píšeme fanfikce přes ICQ (zrovna nedávno jsme za pomoci Audrey oženily Saurona). S Šajdou vyfakujeme každýho, kdo se nás pokusí srát. S Haňičkou rozebíráme svoje umělecké ambice. Kdyby nebylo Kubi, neprolezu z matiky ani deskriptivy. A Roxy je kamarádka vyloženě na dívčí věci, na kafčo, nákupy, kluky a tak podobně, jenom nám nedávejte do ruky prachy! Z Ivy jsem místy dost rozpačitá, ale je fajn, pokud zrovna nehlásá svoje pošramocený názory "jdu-s-davem-aby-mě-neukamenovali". Řadím sem samozřemě i lidi z netu, se kterýma si mám co říct. Ti jsou taky důležití, aby se člověk v té obří mašinerii dat necítil tak ztracenej.
  3. Vojta. Vojta je případ. Nikdy se mi nestalo, že bych si s někým tak bezproblémově a přirozeně rozuměla. Rozebíráme kde co, od anime až po Ezia Auditora a jeho sexy zadek v kožených kalhotách. Vzhledem k tomu, že Vojta je člověk vzdělaný, hodně jsem se od něj naučila. A miluju, když mluví japonsky.
  4. Tety. Ať jsou to tety, s kterýma si tykám a říkám jim jménem, nebo tety, který dodnes zůstaly tety. Tvoří takové to přirozené životní prostředí a co jsem překročila sedmnáctku, berou mě jako dospělou. Mám tetu pařmenku, tetu domácí, tetu "babičku" a spoustu tet kámošek
  5. . No co?

Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.

19. července 2012 v 20:20 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
  1. Jela na cyklistický kurz se školou. Dodnes nemůžu kolo ani cítit.
  2. Slovo nevezmeš zpět ani párem koní a já párkrát řekla pár věcí lidem, kterým jsem to sice říct chtěla, ale mnohem jemněji, nebo možná vůbec. Já nevím. Každopádně jsem to řekla a nemám z toho radost.
  3. Nechala lidi, aby zjistili, co se ve mně děje. To nesnáším.
  4. Šla k psychoterapeutovi...respektive, šla jsem se zeptat, za kolik mi ušijí šaty a skončila jsem na terapii. Dlouhá historie. Ale ten pán do mě viděl víc, než vlastní matka, takže přišel na spoustu věcí, na kterých si zakládám. Později mi z toho bylo blbě.
  5. Ztratila se v realitě a výmyslu. Vzešla z toho hodně komplikovaná lež, ze které jsem se málem nevymotala. Ještě dneska na to vzpomínám, jako by se to opravdu stalo, což je děsivý.
  6. Myslela si, že mám na základce kamarádky. To teda nemám ty jo. Ani omylem. S těma lidma si ve většině případů nemám dneska vůbec co říct a je to pro mě docela smutný.

Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterýma často přemýšlíš.

18. července 2012 v 10:49 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
  1. Proč? To mě zajímá ze všeho nejvíc, proč tu jsme a proč jsem se narodila zrovna jako holka a zrovna jako bruneta a tak dál. Nechce se mi věřit, že je to náhoda, je to dost neuvěřitelný i bez toho, jestli chápete, co tím myslím. Evoluce nás nevypiplala z bezbuněčných organismů pro nic za nic.
  2. Máme sousedy? Jak s oblibou říkám, v ufony nevěřím, v ufony doufám, protože pokud jsme my neinteligentnější bytosti ve vesmíru, pak teda potěš Odin. A pokud je vesmír nekonečnej, pak je nanejvýš naivní a egoistický myslet si, že jsme v něm sami.
  3. Budu někdy tam, kde chci být? Ani se neptjte, kam až sahají moje ambice, přinejmenším sahají na jinej kontinent. Jenže vzhledem k tomu, v čem žiju já a moje rodina teď, to vypadá víc než nedosažitelně. A když každej den vidíte tu spoustu lidí, kteří kdysi měli sen a teď žijí normální nudný životy...
  4. Jaký to je, být štíhlá? Nikdy jsem to nezažila, ale jak se znám, pochybuju, že bych byla se sebou spokojená. Ale stejně by mě to zajímalo, jaký to je, vzít si minišortky, minisukni, tričko, co končí nad pasem, aniž bych se propadla. Nemám komplex. Jenom jsem zvědavá.
  5. Jací jsou lidi, který jsem si oblíbila skrz filmový průmysl? Nemůžu říct, že bych je chtěla potkat, vlastně mám z téhle možnosti docela hrůzu. Nesnáším zklamání, unesu je, ale nesnáším je. Řekla bych, že třeba Tommy bude milej kluk i v civilu, ale Ralphie na mě na autogramiádách a tak působil jaksi studeně. Docela rozpačitá jsem i z Archieho.
  6. Jaký by to bylo, kdyby byl Kulich holka? Jsem si docela jistá, že na nic. Ale asi bych mu radši kupovala panenky Monster High než Gormity. Ale nebylo by to ono.
  7. Jaký by to bylo, kdyby Kulich nebyl? O tom ani nemusím moc přemýšlet, byla by to DĚSNÁ NUDA.

Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.

17. července 2012 v 13:42 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
  1. Chovej se ke mně jako k ženě. Nepotrpím si na kytky a dárečky, ale umím z nich mít radost. A je smutný, jak málo květin jsem zatím dostala. A i kdybych byla o dvacet let mladší než ty, nezacházej se mnou jako s malou holkou. Fakt, že si vybírám starší muže značí, že o to asi nestojím.
  2. Dávej najevo, že o mně stojíš. Nemyslím tím dárky za tisíce a dovolenou na Havaji, ale pozornost. Ne vtíravou jak alpa, ale takovou tu milou, jako je otevření dveří, odsunutí židle nebo tak. Galanci.
  3. Buď na mě pyšný. Pokud zároveň s tím zvládneš zachovat náš vztah na úrovni, klidně si ze mě udělej ozdůbku. Ale nedělej ze mě blbku, ber mě do společnosti, zapojuj do konverzací.
  4. Nikdy mi nenaznačuj, že bych měla být vděčná, že se mnou něco máš. Nikdo tě k tomu nenutí a já zklamání rozdejchám. Než tohle, to se na mě radši vykašli a najdi si jinou, která to snese.
  5. Miluj mě takovou, jaká jsem. Zní to jako klišé, ale trvám na tom. Nebudu kvůli tobě hubnout, stříhat se, barvit si vlasy. Pokud mě miluješ, miluješ mě se vším všudy. Nemám nic proti tomu, když taktně poukážeš na nedostatek, ale pokud budeš poukazovat čtyřiadvacet hodin denně...
  6. Respektuj můj životní styl. Nenuť mě jezdit na kole a potápět se, když víš, že to nesnáším nebo k tomu jednoduše nemám dispozice. Nedělej mi přednášky o zdravé stravě a podobných věcech, NIKDY mě nepeskuj za nepořádek (zvlášť ne u mě doma) a vůbec. Každý jsme nějaký.
  7. Na nic si nehraj. Breč, když budeš chtít, křič, nadávej, rozbíjej věci. Nepředstírej, že jsi tvrďák a budu tu pro tebe. Jakmile se začneš upínat na nějakou masku, nechám tě v tom.
  8. Buď prošedivělý čtyřicátník/padesátník/šedesátník s hezkým tělem, slušným kontem, úrovní, vystupováním, mozkem v hlavě, smyslem pro humor, slabostí pro obleky, dobrým vzděláním a matkou hodně daleko.
Už chápete, proč pořád nemám kluka?

Den druhý - Devět faktů o tobě.

16. července 2012 v 11:55 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
  1. Jsem umělecky založená osoba s talentem na humanitní předměty a absolutním antitalentem na předměty technické.
  2. Umím kreslit, tancovat, psát, skládat ironické básničky, navrhovat šaty, hrát, chodit na podpatcích a být sexy. To většina z vás ještě asi nezažila, heh.
  3. Neumím nijak valně zpívat, běhat a dělat jiné, sportu blízké věci, sestrojit elektrický obvod, vypočítat látkové množství toho nebo onoho, programovat v Pascalu (Packalu, chápejte) a ovládat se v některých situacích.
  4. Mám 160 centimetrů, 70 kilo, hodně svalové hmoty (mám větší bicáky než někteří kluci z naší třídy, cha), přírodní černé vlasy a tvrdé dlouhé nehty. Přepadení se nedoporučuje.
  5. Chci být herečka, spisovatelka překladatelka, v tomhle pořadí. Jako vedlejšák bych si střihla módní návrhářství archeologii.
  6. Ještě jsem neměla kluka, z čehož vyplývají další fyzické fakty. Vlastně ho zatím ani nechci, vztahy omezují fantazii.
  7. Poslouchám metal, rock, filmovou hudbu a Puddi Puddi.
  8. Jsem cholerická, agresivní, citově nestabilní...CELKOVĚ nestabilní, líná, jídlo a chundelaté čepice milující, arachnofobií trpící, vařit se učící, deprese mívající, totálně mimo vypadající...chcete mě?
  9. Mám hlad.
Takže asi tak.

Hrobař - část 43.

15. července 2012 v 12:58 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
"Tohle bude chtít vysvětlení," povzdechl si dospěle Vlček. Už ho unavoval ten nával příšer kolem něho, unavovalo ho, jak pořád něco někde nefungovalo tak, jak by mělo. Správně by si měl užívat dětství a místo toho lítá z maléru do maléru, jako nějaké prokleté něco. A Daniel byl tedy příšera. Měl-li k sobě být chlapec upřímný, bylo mu to naprosto jedno, chtěl ho zpátky a basta.
"Je to složité," svěsila ramena Elain.
"Nečekaně," odfrkla si Lynn a vrátila se do své pozice "všichni-mě-pekelně-štvete". Merah zjevně byla jiného názoru.
"Nic na tom není složité, Elain. Tahle situace je dost na nic i bez přikrášlování, jestli jim to chceme říct, řekneme jim to tak, jak to je. Žijeme v nebezpečné době na to, abychom lhaly. Klidně si vymysli nějakou dojemnou historku, ale já jim řeknu pravdu."
Elain vypadala unaveně a Vlček jí to neměl za zlé. Sám byl v pokušení zacpat si uši a zavřít oči, ať se pak Merah klidně vypovídá, on to slyšet nechce. Sympatizoval s blondýnkou. Milosrdné lži jsou vždycky lepší než hnusná pravda.
Než se ovšem dostali k nějakému kompromisnímu a pro všechny výhodnému rozhodnutí, stalo se dlouho očekávané a neočekávané zároveň - Daniel prostě přišel. V chodbě z kořenů zašramotily kroky a u oblého vchodu se najednou objevil hrobař, vypadající snad ještě hůř, než prve, ale nade vší pochybnost vcelku a nezraněný.
První vystartovaly děti. Uraženost a řeči o příšeře byly pro chvíli zapomenuty, protože Danielova náruč byla opravdová a pevná a Vlček i Lynn si nedokázali představit příjemnější místo, aspoň pro těch dvacet vteřin, co v ní strávili, ne.
Daniel mlčel, protože nevěděl, co říct. Slyšel, co Merah říkala, když vstupoval do chodby. Neměl se rád za to, že pořád před někým něco skrývá, ale fakt, že jeho tajemství teď balancuje na okraji propasti, ho nejenže neuklidňoval, ale ještě ke všemu i docela děsil. Měl rád ten víceméně rodinný život, který vedl před tím, než Lynn vyhodila město do povětří, a chtěl se k němu vrátit, jenže Merah, jak se zdá, ho o tuhle možnost teď připravila.
Stejně se v hloubi duše cítil šťastný, že jsou ti dva malí v pořádku, dokonce rád viděl i Daria, což bylo neuvěřitelné. Daniel vlastně došel k závěru, že nejlepší by bylo na všechno ostatní zapomenout a pokračovat v normálním lidském žití.
Elain se přes rameno podívala na škaredící se Merah a významně povytáhla obočí, jako by říkala "Jak jim to chceš vysvětlit teď?". Merah nevěděla.
"Říkaly, že jsi příšera," šeptal Vlček s obličejem zabořenýma do Danielova ramene. "Nejsi, že ne?"
Daniel se rozpomněl na den, kdy se s chlapcem potkali. Pro všechny ostatní děti v té cele byl příšera. On se ho tehdy vůbec nebál, naopak, byl zvědavý. A teď se ujišťuje, že ho hrobař nekousne. Daniel by Merah nejradši urval hlavu a pohodil ji vedle těla její černé sestry. Zatracená zrzka.
"Nejsem. Neboj se. Kdo ví, jak to myslely."
Po shledání, během nějž všechny srdce bila pro okamžik, nastala chvíle mírně trapného ticha. Dvě dospělé čarodějky, jedna malá čarodějka, jeden lidský chlapec, jeden lidský muž a jedna "příšera" byli v jedné místnosti a většina z jejich vzájemných vztahů nebyla ideální. Nikdo neměl nachystané pohotovostní fráze pro takovou situaci.
Takže iniciativu převzal zvuk zvenčí.

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.

15. července 2012 v 11:11 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
  1. Použiju tvou oblíbenou frázi - nikomu neděláš milosti. Nikdo se nepodělá z toho, že po sedmnácti letech znovu pracuješ. Nebuď tak sebeobětavá, když to potom ostatním vyčítáš, neutrhuj si od huby a nepoukazuj pořád na to, jaký jsi dříč a že to všechno děláš jenom pro nás. Nechovej se jako generál, protože tos nebyla ty, kdo posledních sedmnáct let živil rodinu, přestaň všechny kolem sebe buzerovat jako malý haranty a uvědom si konečně, že tu nejsi vedoucí jenom ty. Jsi hysterická, paranoidní, vznětlivá, vztahovačná, trpíš kompulzivními poruchami toho nejhoršího druhu a já tě za to miluju, protože sama jsem úplně stejná. Jsem vděčná, že mám tebe a ne nějakou unylou barbínu, co myslí víc na svou kundu než na děti. Miluju tě. Opravdu. I když se hádáme málem do krve, za nic na světě bych vztah s tebou nevyměnila.
  2. Nemáš ponětí, kolikrát jsi mě rozbrečel. Slyším ty tituly, který mi dáváš, když ti pozdě v noci donesu hrnek do kuchyně a ty ho musíš umýt. To ty máš v ten moment nasazená sluchátka, ne já. A fakt mě bolí, když mi ta stejná osoba, co mi pomohla vybrat boty a co mi říká, jak krásně kreslím a říká to upřímně, nadává do krav. Nemluvě o tom, kolikrát jsi mě málem zabil. Přitom jsi tak skvělý, je to v tobě, pod vrstvama toho nabručenýho medvěda, co se vrací z práce. Líbíš se ženským, ať si ta tvoje říká co chce. Jsi zábavný. Myslím tím, ve své přirozenosti jsi zábavný, ale ta zasraná ulita, do které se vždycky stáhneš, to je hnus. Fakt si musíš přihnout, abys vykládal vtipy a bavil se se mnou o autech a vykládal mi historky z vojny, ze kterých brečím smíchy? Vždyť mi tě takovýho milujeme. Buď takový pořád.
  3. Už to není, co to bývalo a ty to zatraceně víš. Jsme spolu většinu roku, ale místy si spíš lezem na nervy. Asi jsme z našeho vztahu vyrostly nebo co, možná je to tím stresem kolem. Ale když pak vidím na FB fotky, kde svorně umíráte smíchy a já tam nejsem, protože jsem tam prostě nebyla, říkám si, kde se stala chyba. Máme toho hodně za sebou a nikdo nemůže říct, že ne, ale kolikrát když jsme spolu samy, konverzace vázne, pokud zrovna nevzpomínáme na starý časy. Není to ono, umírá to. Pořád se dokážme bavit, ale musíme být aspoň tři. Je to divný, dřív jsme to zvládly samy. Jsem z toho taková rozpačitá.
  4. Když jsem to posledně udělala, náramně ti to prospělo. Chápu, že nikoho nemáš. Ale já tu taky nebudu věčně. Po vejšce se chci sbalit a zmizet do ciziny, co pak budeš dělat? Nebuď na mě tak závislá. Máme hodně intenzivní vztah a trávíme spolu dvanáct hodin denně, ať už face to face nebo online. Ale když se podíváš na většinu našich rozhovorů, točí se kolem tebe. A mě opravdu nebaví ti pořád dokola opakovat, že jsi dobrá v tom či onom, i když je to pravda. Když tě tak baví žít v přesvědčení, že jsi budižkničemu, užij si to. Pokud jde o tvoje nevydařený plány, nauč se vyrovnávt se zklamáním a s tím, že holt vždycky všechno neklapne, protože v životě tě čekají ještě pořádný rány a pokud se nenaučíš je snášet, jednoduše je nesneseš. A já tu nebudu, abych ti řekla, že to bude zase dobrý.
  5. Nevím, jestli se někdy uvidíme a pokud ano, kolik ti toho budu schopná říct do očí. Dlouho jsem o tobě neměla ani páru a teď, když ji mám, se mi chce ječet, kdykoliv vidím tvou fotku. Tak předně, máš všechny atributy ideálního manžela (a přirozeně jsi ženatý, že ano). Pak, máš nádherný oči. Tohle bych říct zvládla, předpokládám. Není to ani tak kompliment, jako spíš diagnóza nebo konstatování faktu. A za třetí, jsi moje múza. Povedlo se ti něco, co žádnýmu z "mých chlapců" před tebou a po tobě. Inspiruješ mě. Což je neuvěřitelný, vzhledem k tomu, že tě ani osobně neznám.
  6. Nechtěla bych být v tvé kůži. Neumím si ani představit, jaký to je, stát se přes noc miláčkem takové spousty holek. Předpokládám, žes ani ty nečekal možnost až takovýho zvratu. Jak se tak dívám na všechny ty fanmade obrázky a slash pairingy...je to strašidelný a je to strašně naráz. Jestli to zvládáš, máš můj obdiv. A naokraj - jsi k sežrání. Ale to ti asi říkají všichni, kdybychom se někdy potkali, vymyslela bych něco originálního.
  7. Je to neuvěřitelný, ale budeš mi následujících deset školních měsíců chybět. Celkem si zakládám na "vztahu", který jsme si vybudovali, pokud se tomu tak dá říkat. Umíš zvednout náladu stejně jako se dokážeš zabývat takovejma kravinama, že je to k nevíře.
  8. Jsi fajn baba, tak proč se občas chováš jako taková ...? Ta tvoje póza všechny jenom otravuje, nedělej se drsnější, než jsi a bude to super. Spousta chytrých lidí trvá na tom, že je lepší "být obáván, než milován" (včetně Machiavelliho a Červené královny z Burtonovy Alenky v Říši divů), ale dost často to není pravda. Jestli chceš být zaškatulkovaná jako saň, prosím. Já jen, že je to škoda.
  9. Pokud tě obtěžujeme, když přijedeme na návštěvu, řekni to, místo abys měla tři dny stažený koutky. Díky atmosféře, jaká u vás panuje, se mi k vám ani nechce jezdit, přestože jste naše jediná rodina a máme vás rádi. Vím, že máš ráda svůj klid, všechno napucované, naleštěné a bez poskvrnky, ale jsi stará a nemocná a já se bojím, že mi umřeš, bojím se o vás oba. Asi vám to nedochází, když to minimum spolenýho času, co pro sebe máme, neustále "zpestřujete" hádkama o úplných kokotinách.
  10. Popravdě, už mě nenapadá nikdo, komu bych chtěla něco říct, respektive napadá, ale ještě jsem to nějak neformulovala, zatím je to pořád zmatek. A desítka nikdy nebyla moje číslo.

Deset dní

15. července 2012 v 9:49 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Ukradeno u Zee, která to šlohla u Adelaine, která to šlohla u Cirrat.

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterýma často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.

Víte, Pet!nka má vlastně pravdu. Kdykoliv se chcete o mně něco dozvědět, vypusťte do světa aspoň trochu smysluplný řetězák a máte vystaráno, protože, ačkoliv se za to nenávidím, já vyplňování podobných věcí miluju. Je to jednoduší, než pořád dokola vymejšlet názvy a témata článků. Zvlášť takhle o prázdninách, kdy je mozek v hibernaci a já nemám názor absolutně na nic, vyjma názorů povrchních, které se vesměs týkají toho, jak sexy je ten či onen, podle toho, co se mi zrovna prohání po monitoru.
Tohle se mi zalíbilo, protože jsem zjistila, že toho mám na srdci vlastně docela dost, jenom jsem až dosud neměla způsob, jak to dostat ven. Takže jdeme na to.
Vzhledem ke stávajícímu zdravotnímu stavu si nejsem jistá, nakolik budu v následujících dnech schppná obsluhovat tak složitou mašinu jako je můj Donnie, takže co budu moct přednastavit, přednastavím. To je kdyby vás překvapovalo, že se články objevují ve stejných časech.
Na závěr upozornění - CHYSTÁM SE BÝT UPŘÍMNÁ.

Pfffrrrrr...název...prázdninový kecy. Tak.

13. července 2012 v 18:15 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Aby se neřeklo, že tady na to úplně seru (jakože jo), poskytnu vám menší snůšku nanicovatých informací o tom, jak je to bezva, když probíhá ona věc s příšerně zavádějícím názvem PRÁZDNINY.
Zatím se nic moc nestalo, zápisy v deníku jsou jeden jako druhý, ale pár...hm, řekněme, přelomových věcí se stalo:
  1. Pořídila jsem si boty na holčičí nákupy. Jo, to je přelomový jak sviňa, já vím, ale já z nich mám fakt radost. Říkám jim "kopýtka" a opravdu tak i vypadají. Masivní dřevěný podpatek (13,5 cm...myslím) a platforma (4,5 cm), pohodlný jako papučky a dělají nekonečný nohy. Balada, jak by řekla Cass.
  2. Přišla jsem na to, jak se jmenuje moje nejoblíbenější zmrzlina - Don Vito. To je kurňa přelomové, abyste věděli, poněvadž jsem ji tři roky nejedla a měla noční můry z toho, že nevím, jak se jmenuje. Odpoledne s touhle zmrzlinou bylo suverénně jedno z nejlepších ever.
  3. Mám suchý pastely. Což je úžasný, ale už jsem s nima asi tak milion let nepracovala, kdo ví, jak to bude vypadat. zároveň jsem vykajlovala i A3 kartony, abych měla na čem prznit, co mě napadne.
  4. Mám múza na dvou stranách. To se mi stává jenom velice zřídka, buď kreslím nebo píšu a teď kreslím a píšu. Ovšem píšu věci, který považuju za svoje nejlepší a nedám je z ruky, natož pak na blog. A kreslím na DA. Měla bych dodělat ten portrét Roxy k osmnáctinám. Ále já ho dodělám, já si věřím.
  5. Pokračuju v učení italštiny. Potřebovala bych to nějak začít skládat do souvislých textů, potřebovala bych, aby mě někdo zkoušel ze slovíček, potřebovala bych to zpropadený cédéčko. Hafo mě to bere, ale už to přestává být takový lážo plážo. Došla jsem k množným číslům a už v tom mám guláš. Ale nedám. Moje taliánština.
  6. Jsem pokousaná od komárů. Nic neobvyklýho, ale začíná mi nastupovat alergická reakce. Zítra ráno budu silně melounovitá, řekla bych.
  7. Nefachá mi ICQ. Nečekaně.
No a jinak se všechno sere dle tradice. Chtěli jsme jít na koupák v Hustopečích (nejlepší koupák široko daleko, ať žije product placement!!!) a hádejte co, ze dne na den je místo 35 stupňů 12 (jo, u nás je DVANÁCT stupňů, zábava) a můžeme jít leda do řiti. Matku prudí šéfová, takže jsme i od babi a dedeho museli odjet skoro o den dřív. Na zabití.
Po víkendu bych měla jet k Rebecce, ale kdo ví, jak to celý dopadne. Tlak lítá jak na horské dráze, mám za sebou několik pokusů o omdlení a vzhledem k tomu, co vyvádí můj trávicí a vylučovací trakt, jsem zřejmě někde splašila nějakou střevní infekci. Není to prostě super?!

Držte mi palečky, amici. Chceme s Beccou pařit.

A teď si jdu pustit Patriota, páč Tavington je prostě mrtě sexy.

I am (a) fucking artist!

6. července 2012 v 17:59 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
No dobře, nejsem. jen...nikdy jsem toho tolik nenakreslila, jako za ty tři týdny, co jsem na DA. Normálně chrlím obrázky. Většina z nich je povážlivě primitivní, obvykle portréty elfů a jiných věcí ze Silmarilionu. Z toho jsem neviděla ani přebal, natožpak abych to otevřela a četla. Mám to v komplu, sem tam hodím oko na nějaký řádek, ale kreslím tvory, o kterých nevím ani PRD.
Teď jsem se vrhla na severskou mytologii. A hlavně na složitější obrázky a mrtě mě to chytlo. Poslouchám u toho tohle
a kreslím jak zjednaná.
Dneska jsem dodělala první větší apokalypsu a zjistila, že A4 je málo a A3 je moc. Potřebuju něco mezi tím. Tady je výsledek několikahodinové práce. Ne že by to vypadalo tak, jak jsem si to představovala, ale na první pokus o akční obrázek to snad zas tak zlý není.

Samozřejmě jsem do toho vrtala i v Picase, skener s tím dělal divy.
Tak a já jdu....kreslit.

Vzkaz pro všechny černé pastelky na světě: BĚŽTE SE HODNĚ RYCHLE SCHOVAT.

Hrobař - část 42.

6. července 2012 v 11:30 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
"Jména byla vždycky ohromnou zbraní s naprosto nevyužitým potenciálem. Lidé jim nepřikládají tu správnou váhu. Jménem můžete stvořit člověka a stejně rychle ho i zničit.
Mayr Ana na jménech lpí, opravdu hodně. Celou svou moc, svoje vojsko, pěšáky, roztroušené mezi obyčejnými lidmi, založila na jménech. Podle nich zasvěcený pozná, co má od toho určitého tvora nebo člověka čekat a jaká je jeho úloha v království velké matky. Významy některých jmen je třeba hledat v jazycích, které bude lidstvo znát až za nějaký čas."
"Mayr Ana vidí budoucnost?" podivila se Lynn.
"Víceméně," přitakala Elain. "Mayr Ana a Mor jsou vlastně tři úplně stejná slova. Všechny znamenají ´matka´. Složila si své jméno ze slova ´matka´v různých jazycích. A nechala lidi, aby si slovo ´mor´spojili jen se zkázou a utrpením, ačkoliv matka je tvořitelka. Jak vidíte, Mayr Ana miluje paradoxy. Žel bohům nás, svoje dcery, pojmenovala povrchně a bez hlubšího významu. Moje jméno, Elain, znamená ´plavá´, Merah je ´červená´a Siyah je...bylá ´černá. Nic moc, co říkáte," ušklíbla se žena a zdálo se, že ji takhle degradace opravdu rozčiluje.
"Třeba v tom máte hledat metaforu," navrhl Vlček. "Jelikož vás neznám a nevím, jaké jste, nemám žádnou jasnější představu, ale mohlo by to být, ne?"
"Třeba hodná, zlá a krásná," navrhl napůl žertem Darius, ale nedalo se přehlédnout, jak významně hodil okem po Merah při slově ´krásná´.
"Teď hážeš jablko sváru," zasmála se cinkavě Elain. "Mohly bychom se dorvat jako psi, které z nás patří jaký titul, ačkoliv, na druhou stranu..." přelétla pohledem mezi svou sestrou a vojákem a raději rychle navázala na předešlé téma. Tuhle rodící se patálii vyřeší později. Teď se obrátila konkrétně k Llewelyn.
"Llewelyn, původně psáno Llewellyn, je vlastně mužské jméno. Když ses narodila, Merah dostala strach, že tě Mayr Ana jaksi...řekněme, zařadí do svého programu. Proto ti dala takové jméno, které do něj nijak nepasovalo."
"Když zkrátíš svoje jméno na ´Lynn´, znamená to ´jezírko´nebo ´vodopád´," promluvila Merah. "Ačkoliv jsem to původně nezamýšlela, vlastně tě to dost charakterizuje. Jsi silná, houževnatá, divoká a dostaneš se všude. Jsi jako...jako voda. To by byla ta lepší část. Ta horší je, že když morová dcera porodí dítě, může se snažit, jak chce, ale stejně ho z dosahu Mayr Any nedostane dost daleko na to, aby na něj velká matka nedosáhla. A zvlášť u tebe, má milovaná, se Mayr Ana snaží a bude se snažit dál dostat tě pod svůj vliv, protože má strach z tvého jména."
Llewelyn, která celou dobu naslouchala s mírně pokleslou čelistí a snažila se to všechno nějak poskládat dohromady, teď nasadila nechápavý obličej: "Bojí se jezírka?"
Merah zavrtěla hlavou: " Bojí se tvého původního jména, respektive toho mužského jména, z kterého jsem já při tvém narození vytvořila jméno dívčí. Llewellyn. Jeden z jeho významů je ´vůdce´."
Dívčina dětská tvářička ztvrdla jako kámen.
"Vůdce," zopakovala a zněla, což nikdo nečekal, rozzlobeně. "Nemáte pocit, že toho na záda jedenáctileté holčičky nakládáte trochu moc? Víš mami, promiň, že to tak říkám, ale dokud ses neobjevila ty a tady ty dvě nádhery, žila jsem si celkem spokojeně. Teda, dokud do mě moje babička...ále, zapomeňte na to. Pokračuj ve výkladu, teto Plavá."
Založila si uraženě ruce na hrudi a svraštila obočí. Elain si povzdechla, ale pokračovala.
"Dokonce i Vlček dostal jméno, které ho charakterizuje," obrátila list a chlapec se překvapeně narovnal. "Je zvyklý na tvrdé podmínky. Hodně vydrží. Dokáže přežít cokoliv, když si zamane. Vyroste z tebe vlk, chlapče. Běda tomu, kdo se ti dostane do rány," usmála se na Vlčka a on se trochu nesměle začervenal. Mrzelo ho, že jeho jméno, ačkoliv to žádné jméno nebylo, mělo o tolik pozitivnější význam, než Lynnino. Nenutilo ho k žádné odpovědnosti.
Elain teď ale zvážněla a bylo znát, že to, co se chystá říct, se jí pramálo zamlouvá.
"Darie," podívala se na vojáka," i tvoje jméno, ačkoliv v této mašinerii vlastně nemáš co dělat, sem zapadá. Zvláštní je, že se ti dost dlouho dařilo žít zároveň v souladu i rozporu se svým jménem. Znamená ´ochránce´ nebo taky ´dobro udržující´. Jako voják inkvizice jsi víceméně ´udržoval dobro´, i když to žádné dobro nebylo..."
"Proč to teď vytahuješ?" zrozpačitěl Darius a vzpomněl si na Vlčkovu chůvu.
"Pak ale," nenechala se přerušit Elain, "jsi šel a zachránil jsi Vlčka, čímž se oba významy tvého jména naplnily zároveň. Když to přestaneš potlačovat, můžeš být pro svět velikým přínosem. Což se ovšem nedá říct...o Danielovi."
Teď zpozorněli všichni, dokonce i uražená Llewelyn.
"Když přeložíme jeho jméno, dostaneme frázi ´Bůh je můj soudce´. To Daniela docela vystihuje, jen co je pravda. Nikdy ho nezajímalo, co si o něm myslí lidi. Chtěl se ze svých skutků zodpovídat pouze stvořiteli, je-li jaký. Nicméně kromě toho je...on je..."
"...příšera," doplnila ji Merah a mile se usmála.

Šaty pro Vědmu

5. července 2012 v 13:52 | Moi Keiniku Sang |  Šatičkoidní výlevy

Na tuhle písničku:
Je to takové holčičí a přitom docela drsné, abych tak řekla, takže se už zase vrhám do svých oblíbených kontrastů v materiálech i barvičkách.

Materiál:
  • spousta, spousta, spoooousta tylu, bleděmodrého, narůžovělého, hlavně, ať je sladký a nadýchaný, oujé.
  • motorkářská kůže na živůtek, pokud na ní budou cvoky, řetězy, cokoliv, co se bude strašně nehodit k tomu tylu v sukýnce, tím líp.
Na to, jak jednoduchý šatečky to jsou, mi to dost trvalo, já vím. Když já se prostě nemohla odtrhnout od toho zpropadenýho DA.
Mimochodem, kdo tvrdí, že Sucker Punch je špatnej film, neví nic o dívčí fantazii (resp. o fantazii NĚKTERÝCH dívek). Na scénář se vyserte, tady jde o vizualitu!

Kamenná princezna - část 11.

5. července 2012 v 8:24 | Moi Keiniku Sang |  Nedokončené příběhy
Byly tu všechny možné druhy ještěrů, psovitých šelem i obřích netopýrů, jako by se veškerá zoology nedoložená fauna sešla na jednom místě, právě teď a tady, v ruinách zapomenutého opatství. Žádný z nich nebyl tak velký jako Caesar, ale u někerých napomáhala jejich mohutnosti křídla, která roztahovali, až skřípěl kámen a Caesar je závistivě pozoroval svým prázdným zrakem.
Ti nejmenší se odvážili až k Marion a ona musela navzdory nastupujícímu šoku ("On...to, sežralo ho to!") přiznat, že jsou roztomilí. Kmitali tenkými ocásky a vydávali neodolatelné pískavé zvuky, mnohem příjemnější, než dunivé mručení jejich větších kolegů. Bylo jich pět a obsypali Marion jako špačci třešeň. Chichotala se a neodháněla je.
Gabin zatím cosi kutil v trávě a když byl hotov, přicupitalo k Marion šesté stvořeníčko, její kamenný dráček. Na zádech měl ještě šmouhy od křídy a její krve. Marion si zaboha nemohla vzpomenout, kdy jí vzal Rochefort krev.
"Ahoj, féšáku," zacukrovala na malého chrliče jako na kotě, štěně nebo na něco podobně sladkého. Šťouchl do ní čumákem, což si Marion zaškatulkovala jako jistý projev přátelství ze strany chodících soch (tedy pokud nešlo o, řekněme, humanoidy), položil jí hlavu na koleno a žárlivě se ohnal ocasem po ostatních.
"Jak mu budeš říkat?" Gabin se, nečekaně, jak bylo zřejmě jeho hloupým zvykem, zjevil vedle ní s rukama založenýma na hrudi a výrazem "No-tak-jakej-jsem?".
"Díky, Gabine," usmála se. "Nevím, jak mu budu říkat. Jsem docela v pokušení zůstat v tom starověku."
"No, máme tu Claudia, Nerona a támhleten hubeňour je Caligula," mířil prstem na vyzáblé stvoření s tváří opravdového ďábla a rachitickými křidýlky, trčícími ze zad. "A samozřejmě Caesara. Žádné Agrippiny a Messaliny se netesaly. Na té diskriminaci žen zřejmě něco bude."
"Je hezký, že to přiznáš," ušklíbla se ironicky Marion. Žádné jméno ji nenapadalo.
"Něco vymyslím, " slíbila dráčkovi a v odpověď obdržela zakňourání, které znělo trochu jako "já to přežiju".
Marion najednou pocítila neodolatelnou potřebu rozesmát se na celé kolo. Všechny bylo tak perfektní! Jedna jediná dívka v celé Americe se nemohla chlubit něčím podobným. Na druhou stranu - a neodolatelná chuť ji zase přešla - ty věci žraly lidi.
"Vím přesně, na co myslíš," podíval se na ni Gabin významně a povzdechl si. To malé auto s hlasitě vyhrávající hudbou pořád ještě stálo dole u silnice a zevnitř se ozýval smích. Nikdo toho kluka s CocaColou zatím nepostrádal a pokud si všimli hýbající se tmy jen pár desítek metrů od nich, pak ji museli považovat za mraky či co, protože neječeli a neutíkali.
"To je mi platný jak mrtvýmu zimník," zakabonila se Marion." Nemůžou žrát třeba...ovce? Nebo krávy? Je jich tu plno, takový ty obří, chundelatý."
"Zkus jim to vysvětlit. Nejbližší pastvina je odsud tři kilometry, ovce ani chundelatý krávy se v noci nepasou, a na převýchovu na zelenou stravu je teď už trochu pozdě."
Pocuchal jí vlasy svou velkou studenou rukou, jako by vůbec o nic nešlo. "To časem rozdejcháš."
Marion se na něj podívala "si-spad-z-višně-ne?" a Gabin ruku stáhl.
"No dobře, možná ne. Ale tyranosaurovi taky nemůžeš vyčítat, že..."
"Tyranosaury vynech," skočila mu dívka do řeči. "Je to jejich přirozenost, blábláblá, to známe, v podobných případech se vždycky argumentuje tyranosaurem. Jenže oni...oni by vůbec neměli žít. Jsou to zpropadený sochy, Gabine. Stejně jako ty. Promiň, ale je to tak."
"Nehádám se. Tohle místo je posedlý. Zřejmě duchem toho cvoka, co strávil většinu života mlácením do kamene a tvořením těhle potvor."
"A tebe," připomněla mu Marion.
Natáhl se do trávy a na hrudník mu vyskočil jeden z těch malých gargoylů, kteří prve tak obletovali Marion. Ta ho pozorovala, jak se slabě třpytí ve světle toho ohromného měsíce a najednou začala zívat. Měla by se vrátit. Ne, neměla by se vrátit, musí se vrátit. Trochu se prospat a zítra zahrát na tetu Pamelu chudinku malou Američanku, totálně ztracenou v cizím venkovském světě, aby s ní ta dobrá paní jela nakoupit zatracené učebnice, protože ona, Marion Halloranová, už do té díry sama ani nepáchne. A zázraků bylo pro jednu noc už taky dost.
Rozloučení bylo rychlé a poněkud rozpačité. Marion nešla podrbat Caesara a Gabinovi jenom mávla. Asi to vážně nerozdejchá, ale Rochefort nevypadal, že by jí to měl za zlé. I kdyby měl, stejně by s tím mohl dělat...nic.
Až když byla dost daleko od opatství, vztyčila se jeho vysoká postava proti bílé luně, jako na plakátu k hororu o upírech, a ona zaslechla, jak za ní volá.
" Hej, Marion! Co kdybys mu říkala Cicero?!"