Březen 2012

Me+ Moi = CHAOS

30. března 2012 v 18:01 | Moi Keiniku Sang

Schizofrenními články se TT jen hemží. Ale kdo by odolal srovnání své virtuální osobnosti s osobností skutečnou, že. Případně jakoukoliv jinou osobností s osobností skutečnou.

Díky své podělaně velké fantazii se moje osobnost začíná rozpadat na nejmíň deset, dvacet jiných holek. Nesmějte se, je to fakt. Ale to by mě ani tak netížilo. Spíš mě štve to, že mi Moi už téměř zničila život.
Nevím, kdo jsem byla, než jsem se stala Moi. Nevím, co jsem dělala, nevím, jak jsem trávila svůj volný čas, nevím, jak jsem se zbavovala té neskutečné spousty myšlenek, kterých mám hlavu plnou až po okraj. Prostě nevím, nedokážu si vzpomenout, což se mi sice v poslední době stává u čím dál banálnějších věcí, ale já to shledávám závažným problémem. Těch patnáct let předtím udělalo puf a vypařilo se. Pokud dobře vím, zůstaly mi jenom živé vzpomínky na trapasy a lidi, které nemám ráda. A navíc si zpětně uvědomuju, jak strašně jsem nesnášela základku a školku. Až teď mi došlo, že mě vlastně šikanovali. Díky, ale to jsem teda vědět nepotřebovala. Moi mi vlastně otevřela oči.
Virtuální identita je založená na tom, že jste tím, kým chcete být. Ale ať dělám, co dělám, němám dojem, že bych se musela nějak extra měnit, abych si ji vybudovala. Proto teď zírám, jaká je to mrcha.
Tak to pojďme sesumírovat. Víte, když jsem začala s tímhle článkem, měla jsem lehkou depku. Pokračuju až dnes, v pátek, což samo o sobě značí výbornou náladu, a navíc jsem se dozvěděla, že jsem vyhrála okresní kolo OČJ (olympiády v českém jazyce), tudíž jsou možné lehké odlišnosti ve slohu.

Me

Potkat ji na ulici, upoutá vás maximálně velikostí zadku, obvykle zachumlaná do šály a snažící se, aby nebyla moc vidět, protože má ráda svůj klid. Už je to hodně dlouho, co vyměnila přátelské konverzace v autobuse za sluchátka. Miluje čtení, psaní jakékoliv prózy a bohužel i jídlo, což je na ní dost vidět. Pojem "zdravý životní styl" je jí dosti cizí, veškeré pokusy o hubnutí nebo pravidelné cvičení selhaly. Chodila týden běhat, než jí to matinenka zatrhla. Tak se na to vykašlala. Stejně se ale nemá dost ráda a od hlavy dolů by to vyměnila.
Bude z ní spisovatelka a herečka, která bude fušovat do návrhářství a režie. A nebo taky ne.
Mívá depky a občas fototobii. Přivádí k šílenství svou mamá neustálým sezením u počítače, zatahováním závěsů okolo sebe a příliš hlasitým mlácením do klávesnice. Je líná, ale doufá, že zodpovědná a chce to někam dotáhnout. takhle - chce se dokopat k tomu, aby to někam dotáhla.

Moi

Sobecká, ohledy neberoucí, agresivní, drzá, nevychovaná, sprostě mluvící. Uvědomuje si, že krom nedostatků disponuje i několika málo přednostmi a patřičně toho využívá. ze zásady žije ze dne na den, nikdy se neučí. Plánuje co nejdřív sbalit nějakého fešného a hodně prachátěho starého mládence a zmizet do Ameriky.Trvá na tom, že jednou bude slavná. Píše, pořád neustále a vždy něco jiného, než by měla. Občas se neovládne a je až moc naturalistická. Zvládne neuklízet po strašně dlouhou dobu a pak ji chytne gruntovací záchvat. K smti nenávidí převlíkání ložního prádla.

Me+Moi

Divně se chovající, schizofrenií zřejmě trpící, chundelaté čepice milující osoba. Normálně nosí brýle a vypadá o deset dvacet let starší, než ve skutečnosti je. Věčně fantazíruje, rejpe se v charakterových detailech zlounů a vedlejších postav.
Miluje gumové medvídky, čokoládu, paprikové chipsy a zdravý životní styl vůbec, svého mladšího brášku Kulicha, uměním vařit vládnoucí rodiče a čupr prarodiče, čtení, výtvaničení všeho druhu, psaní povídek, sloh Niccoly Machavelliho, tmavé barvy, muzikály, češtinu, ředitelku svého gymnázia, kamarády, plesy, kina, nákupy s mamá, nákupy s papá, svou postel, svou plyšovou housenku a plyšmeny vůbec, Ramsese II. Velikého, starověk, dinosaury, mytologie, mandaly, nože kukri, třešeň před svým oknem, mouchy, zakrslé teddy králíky, Vivaldiho Čtyři doby, metal...a tak dále.
Chtěla by umět hrát na klavír, jezdit na koni, zpívat, rozumět fyzice a chemii, být herečkou, spisovatelkou, módní návrhářkou a režisérkou. Zřejmě je radioaktivní nebo z jiné planety.
Narodila se ve špatné době, ve špatném státě a na špatném kontinentě. Živí se převážně těstovinami se sýrem a granulovaným čajem, ať už v suché nebo mokré podobě. Nechápe spoustu věcí, co se na světě dějí, nezajímá ji hokej, fotbal, politika a práva.
Nesnáší ozvučené reklamní bannery, anorektické modelky a patologickou snahu o hyperoriginalitu, přeslazené dívčí románky a časopisy a psychopatické rozkládající se holčičky vylézající z televize. Věří na duchy, ufony a druhý život. Je polyteistka, vyznávající starého Všeotce Odina a jeho panteon. Proti nervozitě jí pomáhají kaštany.

URGENTNÍ: Hledám dobrovolníka k sestavení manuálu pro použítí této osoby. Zn. SPĚCHÁ. Hodně.

Tvořím - kolekce "PLÝTVÁNÍ HLÍNOU"

28. března 2012 v 17:06 | Moi Keiniku Sang |  Šitíčko, pseudocosplay a craft in general
Jelikož jsem se - pozor, přichází projev vysoké inteligence a schopnosti rozvrhnout si svůj den tak, aby nespala jenom pět hodin, ale šest - přihlásila do večerního kreslení, abych měla v budoucnu - pozor, přichází projev optimismu a těžké naivity - z čeho maturovat (myšleny dějiny umění - praktická zkouška u mě asi nebude spočívat ve zpěvu, obávám se), začínají vznikat mimo jiné i výtvory z hlíny, což mi strašně chybělo, ale zároveň jsem až donedávna postrádala inspiraci. Teď mám zase nějak moc velké plány.
Nicméně, před nedávnem vznikla idea vyrobit si nějaké přívěšky na koženku. idea je to nadmíru dobrá a já jsem na ni patřičně pyšná, protože mě to za a) baví a za b) to je aspoň minimálně užitečné. jelikož jsem ale naposledy něco rozumného vyráběla...před hodně dlouhou dobou, dva se nějak nepovedly a ten zbytek je takoý poněkud jednodušší.
Tu je máte.

Kolečko řečené SURREALISTICKÁ PIZZA S KRVÍ OD NOSU


Kostík řečený KOSTÍK

Trojúhelník řečený MEDŽIK TRAJENGL

Osobně jsem nejspokojenější s tím trojúhelníkem. A závěrem musím poděkovat aplikaci PICASA za opravdu famózní upgrade.

Hrobař - část 28.

24. března 2012 v 18:36 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
Darius se vyhoupl na silnou větev rozložitého dubu, aby viděl za palisádu. Přes střechy dohlédl na onen malý, za náměstí sloužící a považovaný plácek, kde se to čile hemžilo lidmi. Rozkládali svoje stánky, natahovaly plachty na stříšky a vykládali zboží na pulty. Ranní trh. Darius začal uvažovat. Ranní trh v kamenném městě znamenal především chaos a spoustu lidí na jednom místě. Pokud by to tady tak chodilo taky, mohl by se ztratit v davu. Otázka je, kolik lidí tady znamená dav. Pravděpodobně ne dost na to, aby se v něm schoval on.
Dětský jekot, který se ozval někde z lesa pod ním, ho k nevíře vylekal. Skupinka chlapců a dívek, všichni s otýpkou dříví v náručí, se řítila dolů ze stráně jako malá velká voda. Darius se přitiskl ke kmeni stromu, co nejvíc to šlo.
Zatímco se snažil být neviditelný, objevil se na stráni opozdilec. Dariovy zasvítily oči. Byl to Vlček, nade vší pochybnost. Loudal se deset metrů za dětmi, kopal do listí a vůbec vypadal nezúčastněně. Trochu vyrostl a střapaté vlasy měl skoro po ramena, ale byl to pořád ten stejný kluk. A dokud není ve městě, je to všechno mnohem jednodušší. Musí s ním mluvit.

Děti už zmizely v malé boční brance, Vlček šel polovičním tempem za nimi. Darius seskočil ze svého stromu a chlapec se okamžitě ohlédl po zvuku. Pravděpodobně celé ty dva roky čekal, až někdo přijde, a každé zašustění listů pro něj znamenalo naději. Nebo si vypěstoval paranoiu.
,Vlčku!" zasykl voják.
Vlček pustil dřevo. ,,Kde jsi?" zavolal.
,,Tady!"
Vlček se nevěřícně usmál. Neusnul někde v lese? Nezdá se mu to náhodou? Nemohl říct, že Daria vidí rád, ale na druhou stranu v něm všechno křičelo a výskalo nadšením. Nezapomněli na něj. Rozběhl se vzhůru do stráně. Najednou dostal hrozný strach, že zrovna teď, v tuto chvíli, se tu zničehonic objeví Monika a všechno půjde zase do horoucích pekel. Darius se na stráni napřímil, podal mu ruku a...
,,Za tebou!" zaječel Vlček. Darius poděkoval vyšší moci za svoje reflexy a rychle se sehnul, takže sekera, mířená na jeho krk, se zaryla pouze do dubu.
Velký chlap, který ji držel, nespokojeně zabručel a trhnutím se pokusil ji vyprostit. Darius mezitím popadl Vlčka za ruku a rozběhli se k naprosto klidně popocházejícímu grošákovi. Kůň jim věnoval nechápavý pohled a ochotně nastavil hřbet.
,,Neumím jezdit na koni!" protestoval Vlček, když ho Darius vysazoval do sedla.
,,Nejvyšší čas se to naučit! Tímhle se to řídí," vrazil mu do ruky opratě. Pak plácl svého koně přes boky, grošák zafrkal a vyrazil.
,,Tak pojď, zavrčel Darius. Obr se sekerou se přikrčil a oba muži se začali obcházet jako dva vlci nad mrtvou srnou. O co byl Darius menší, o to byl obr pomalejší, zato však disponoval zbraní. Jsi idiot, pomyslel si voják pro sebe. Jeho meč zůstal u sedla.

Hodina dějepisu No. 5

22. března 2012 v 18:14 | Moi Keiniku Sang |  ...se učím
Hurá, píšeme z husitské revoluce, to je na světě radosti. Dvakrát po sobě jsem teď nebyla v dějáku, vůbec nevím, která bije, ale to nevá.
Minule jsme skončili u výčtu kruciát, kterými Ziky poctil náš stát. Pojďme se mrknout, jak to bylo dál.

Církevní hodnostáři si začínali ze všech těch prohraných křížových výprav dělat do kalhot a taky se jim nelíbilo, že něco, do čeho už vrazili tolik peněz, nemá žádný valný účinek. Tak svolali roku 1433 do Basileje koncil, kam pozvali zástupce umírněných i radikálních husitů, tedy Rokycanu a Holého.
Jednají s nimi mimo jiné o pražských artikulích, kolik jich přijmou a tak. Zatímco umírněným by stačilo přijmout dvě, radikální chtějí všechny čtyři. Kardinál Polomar vydedukuje, že husiti se liší v názorech a vymyslí něco, čemu dnes říkáme Polomarova ohlávka. Začnou s husity jednat zvlášť.
Holý si stoí za svým a nehne se ani o centimetr, ale Rokycana se ukáže jako bezpáteřní úplatný šmejd a skočí jim na nabídku uchování dvou artikulí a jmenování jeho pražským arcibiskupem. Husiti se kvůli tomu pak pohádají, jak se dalo čekat, a Prokop Holý se svou nasranou ctí opouští koncil. V dnešní době by se zřejmě zbláznil.
Celý spor oficiálně vyvrcholí v bitvě u Lipn, kde proti sobě stojí dvě de facto husitské armády - radikální husité versus umírnění husité v koalici s panskou jednotou. Vzájemně se tam prakticky pozabíjí a po bitvě je ještě navrch upáleno 2000 husitů (soudím, že radikálních). Ti radikální, kteří to přežili, se uchylují na hrad Jana Roháče z Dubé.

Ziky se přijíždí podívat na výsledky své práce. 1436 je konečně uznán českým králem. Ve stejném roce je svolán zemský sněm do Jihlavy, kde jsou oficiálně přijata basilejská kompaktáta (čtěte DVĚ ARTIKULY) a přejmenována na kompaktáta jihlavská. To musel vymyslet jenom úplnej magor. Ziky se pak ve zřejmě dobrém rozpoložení vrhne na hrad Sion, kde zlikviduje nejen zbytky husitů, ale i chudáka Rohatýho Honzu.
Stejně je mu to ale na prd, protože 1437 umírá ve Znojmě, kde se chystal na tažení do Uher. Zabily ho vleklé střevní potíže, taky taková hrdinská smrt. Jeho jediná dcera Alžběta si vzala Albrechta Habsburského a ten se jště 1437 stal českým králem, ale už za dva roky natáh bačkory. Po jeho smrti se narodil Ladislav Pohrobek, Bětka ho akčně odvezla do Budína a naši milovanou zemičku prznili...totiž, spravovali zemští správci.

Dozvuky husitské revoluce se uhnízdily až v Horních Uhrách, kam husiti vyrážely na tzv. rejzy - spanilé jízdy. Ale jinak celá ideologie udělala puf a postupně se tak jaksi úplně rozplynula.
Každopádně její důsledky se rozplývaly o dost déle.

Pozitivní důsledky - přínos vojenské taktice, omezení moci církve, vynucení dvou artikul(í), inspirace pro budoucí umělce (řekla bych, že to jim leželo na srdci obzvlášť).
Negativní důsledky - úbytek obyvatlstva, vyčerpání státu, zničení kulturních památek, snížení prestiže státu, destrukce obchodní cesty. Stručně řečeno - jsme v píp.

TADY BY ZŘEJMĚ MĚLO BÝT JEŠTĚ NĚCO NAPSÁNO, ALE JELIKOŽ V SEŠITĚ TO NAPSÁNO NENÍ, TAK TO NENÍ ANI TADY.

Děkujeme za pochopení.

A mimochodem, i když Rokycanu tím biskupem jmenovali, nikdo ho neuznával.

Kterak se Boromir porval s princem Krasoněm aneb Hra o trůny

18. března 2012 v 13:27 | Moi Keiniku Sang |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence
Pochybuju, že existuje ještě někdo, kdo nezná Hru o trůny. Já neznám Hru o trůny! Tři tisíce let staré mumie se nepočítají. Aha. Ne, ještě jsem to pořád nečetla, ale pracuju na tom. Kecá, ještě nezačala. Dneska najedu na Ulozto a udělám tu nelegální věc. Čistě proto, že bys měla číst povinnou četbu a materiály k seminárce? Ne, čistě proto, že jsem si včera pustila první řadu a zjistila, že to neskutečně ŽERU. Jo, zbagovala u toho celou čokoládu. Nechtěl bys zalézt zpátky do pyramidy, třeba?
Tak k věci. O čem to je. No, to bude trochu složitější, protože tahle středověká politika mě míjí úplně stejně jako politika dnešní, navíc jsem to, jak už jsem se zmínila, nečetla, a taky je to teprve první řada. Takže kdybych kecala blbosti, snažte se to ignorovat. Spolehni se.

UPOZORNĚNÍ - NÁSLEDUJE HROMADA SPOILERŮ
Na počátku bylo Slovo? několik rodů, grrrr. Nerozčiluj se, není to dobrý na pleť. Starkové, Baratheonové, Lannisterové, Targaryenové a ještě tak trochu Tullyové a Dothrakové.
Teď přichází komplikovaný rodokmen. Na ty jsem expert. Eddard "Ned" Stark si vzal Catelyn Tully a měli spolu Roberta, Sansu, Aryu, Brandona a Rickona, pravděpodobně v tomto pořadí. Ještě mezi těmito dětmi si ale Ned stihl udělat levobočka s ženou jménem Wyll. Chlapec dostal jméno Jon Sníh a přezdívku bastard ze severu. Nebyla to spíš lékařská diagnóza, než přezdívka? Zalez. Ned má bratra Benjena.
U Lannisterů je to ještě větší prča. Hlavou rodu je Tywin Lannister, který disponuje dvěma dětmi - dvojčaty Cersei a Jaimem. Cersei se provdala za Roberta Baratheona, krále, ale nestydatě obcuje se svým bratrem Jaimem, s nímž má syna Joffreyho. Cersei je matkou Myrcelly a Tommena, kdo je otec upřímně nemám ponětí. Každopádně, krásná dvojčata mají ještě bratra, trpaslíka (nikoliv nadpřirozenou bytost, nýbrž muže s tělesnou vadou) Tyriona, a samotný Tywin disponuje sourozencem Kevanem, který má syna Lancela. Už teď to nechápu.
Šílenou rodinou Targaryenů s dračí krví vás nebudu příliš zatěžovat, důležité zatím je, že princ Viserys má sestru Daenerys, se kterou praktick obchoduje. Pro(v)dal ji konkrétně dothrackému khalovi Drogovi.
Dothrakové nejsou zas tak rod, jako spíš kmen takových napůl kočovných divochů, posedlých koníky. Je u nich tradicí plést si cop. Podle copu poznáš válečníka, když muž prohraje nějaký souboj, protivník mu cop utne někdy i s hlavou.

Ned Stark se na žádost/rozkaz krále stává královským pobočníkem a odjíždí se svými dcerami do Královského přístaviště. Cat a Robb (myslím) zůstávají v Zimohradu, kde se starají o Brana, kteréhožto jeden idiot jménem Jaime Lannister shodil z věže, když ho Bran načapal při sexu s jeho sestrou. Kluk je teď v kómatu a Lannisteři v suchu. Jenže jednoho krásného hnusného večera se Brana někdo pokusí zabít. Cat se okamžitě spakuje a jede za Nedem do Přístaviště.
Ned se mezitím stihl seznámit se zbytkem rady, či co to bylo, mimo jiné eunuchem lordem Varysem a po čertech roztomilým bohové už zase někdo? lordem Baelišem, přezdívaným Malíček, což je, jednoduše řečeno, pasák. A taky přítel Cat. Ten naiva je do ní zamilovaný, chápete to?
Cat přijede, jde rovnou za Malíčkem a ten vražednou dýku identifikuje jako Tyrionovu dýku. Hups, Tyrion má problém. Ned je informován, že se Cat nachází v jednom z Malíčkových nevěstinců, za což Malíčka málem uškrtí, protože se domnívá, že jde o jeden z jeho ehm vtipů.
Pak se tam děje spousta věcí a hlavně umře král Robert. teoreticky by po něm měl nastoupit Joffrey, jenže když se v linii černovlasých zničehonic objeví blondák, asi bude něco blbě. Ned se rozhodne dostat na trůn Stanisse, Robertova bratra. Zajistí si, aby při něm stála městská hlídka, nebo se aspoň domnívá, že si to zajistil. Když totiž dojde na věc, Malíček ho zradí. Je i s ohledem na to roztomilý?

A jak to bude dál vám neřeknu, tak. Hezky se na to podívejte. A přečtěte si to. A vůbec.

Jdem na obrázky.
Ned - já řikala, že Sean Bean se pro takovýhle role narodil. Nevím, kolik kvůli té roli přibral, ale byl to chlap jak hora, Boromir je proti němu drobek.

Catelyn - bacha, tohle je žena činu. Klidně vás zmlátí šutrem, abyste věděli.

Robb - to je ale mužnej ksichtík, co říkáte. A přitom je to takový děcko milounký...

Bran - nesnáším, k smrti nenávidím Jaimeho Lannistera! Zmrzačit takový krásný dítě.

Jon Sníh - vsadím se, že ho miluje většina holek, co se kdy podívaly na Hru o trůny. A celkem je chápu.

Sansa - hezká holčička, co? Ale blbá jak tágo teda.

Arya - taková malá drsňačka, co se měla narodit jako kluk.

Cersei - hezká, ale je to mrcha a ambiciózní matka. Nebrat.

Jaime - princ Krasoň, co říkáte? Má dokonce i stejný vlasy.

Tyrion - má mozek a ženy ho milují. Divíte se?

Joffrey - hnusný, odporný, zbabělý pratek. Zabít.

Daenerys - hodná holka, ale má fakt těžkej život.

Viserys - celkem pěkná tvářička, ale příliš velké ego a ambice. A dost hnusně skončí.

Malíček - ne, nenašla jsem blbější fotku, ještě než se Jeho Ramsesovstvo zeptá. V druhé řadě bude mít problém s Cat, pěkně si u ní totiž zavařil...na to se už obzvlášť těším.

Hrobař - část 27.

17. března 2012 v 9:37 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
Na chvilku to vypadalo, že holčička začne zvracet, ale zelená z jejího obličeje pak počala zvolna mizet, až ji nakonec nahradila původní, zcela zdravá barva. Llewelyn rejdila jazykem v puse a snažila se z nějakého tajného zákoutí někde za zoubky vytáhnout kousek té pachuti, která se v jejím hltanu ocitla před sotva dvěma minutami. Neúspěšně, bylo to pryč, respektive, zdálo se, že to snad ani nebylo. Nebýt umazaných rukou a obličeje, byla by tomu i uvěřila.
Mrtvou odnesli rovnou do hrobařova domku, kde ji Daniel položil na prkno a odsunul co nejdál od ostatních dvou těl). Bude se muset řádně psychicky připravit, než ji začne chystat na cestu poslední, protože na ten škleb, jímž Lynnina babička momentálně disponovala, se opravdu nedalo dívat, aniž jste měli pocit, že ožije ještě jednou.
Llewelyn se půl hodiny drhla ve vědru s vodou a stejně měla kůži místy pokrytou šedivými skvrnami, které prostě nechtěly pustit ani za živý svět. Už aby přijel Vlček, myslela si a pozorovala svůj nový, poněkud flekatý obličej v rozvířené hladině vody. Už aby.

Když se neupřímné a spíš jen jako hřející slunce usadilo v nadhlavníku, Darius usoudil, že jestli za příštím zákrutem cesty nebude zadní brána dřevěného města, zřejmě zabloudil. Teoreticky by neměl, celou dobu sledoval cestu, po které jezdíval obvykle. Ta se poslušně vinula pod asi padesátimetrovým srázem. Ale ta zatracená díra pořád nikde.
Na koni a v plném cvalu, jakým se Dariův grošák pohyboval, obvykle trvala cesta z kamenného do dřevěného města jen pár hodin. Darius v duchu počítal, že pokud vyjel o pěti, měl tam být nejméně před hodinou. Tak proč tam není?
Najednou kůň zafrkal a postavil se na zadní tak prudce, že jezdec málem sletěl. Uprostřed cesty stála žena. I kdyby se objevila uprostřed davu, musela by zákonitě upoutat pozornost, a takhle zničehonic, uprostřed liduprázdné cesty, její zjev Daria málem porazil.
Nebyla už mladá, ale také ještě nebyla stará. Až hluboko pod pás se jí vlnily mědově zbarvené vlasy, místy propletené něčím, co vypadalo jako proutí, oči měla jiskřivě modré, až její pohled málem bolel, a ústa mile růžová. Byla mimořádně vysoká a oděná v šatech stejné barvy, jako měl její zrak, jen lemy byly obtaženy zlatou. Jisté bylo, že v blízkém okolí není krejčí, který by takové šaty dokázal ušít, a stejně tak není žena, která by si je mohla dovolit.
Stála tři veřiny bez hnutí, načež jakoby přímo z ní vystoupila žena druhá, o něco mladší, s obří hřívou rudých kudrnatých vlasů, stažených zeleným šátkem nad rovnou ofinou. Měla zářivé smaragdové oči a hezké, něžné rtíky. Bílou rukou si probírala záhyby zelených šatů a vůbec vypadala oproti blondýnce celkem čile.
Po dalších třech vteřinách Dariova nevěřícného zírání vystoupila z plavovlásky třetí žena, na první pohled z nich nejstarší. V dlouhých, rovných a jako uhel černých vlasech měla zapletené zelené výhonky, z nichž sem tam rašily lístečky, a oděná byla opět v barvě svých očí - temně fialové. Darius cítil, jak teplota vzduchu na chvíli maličko spadla, když se černovláska objevila.
Když procházely kolem něj, rusovlasá dívka zatahal Daria z rukáv a bílým prstem namířila mezi stromy. Voják se podíval tím směrem, listí se rozestoupilo a ukázala se dřevěná palisáda městečka. Zrzka se zachichotala dvěma třemi kroky doběhla své společnice. Než se Darius plně vzpamatoval, zmizely za zákrutem cesty.
Potřásl hlavou a pro jistotu si i promnul oči. Jeho grošák ho s mírně pootočenou hlavou nechápavě pozoroval.
,,Je tohle normální?" zeptal se napůl sebe a napůl jeho Dariius a rozjel se směrem, který mu poradila ta...divná osoba. V jeho životě prostě nemůže nic probíhat bez komplikací. Dokonce ani cesta do města. K čertu s celým tímhle blázincem.

Bláboly X

16. března 2012 v 22:01 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Dámy a pánové, chce se mi...ne, nechce se mi, ale stejně to udělám, napíšu ČLÁNEK. Nevím o čem, nevím o kom, nevím proč, ale napíšu ho, aby se neřeklo. Aha, takže vím, proč. Aby se neřeklo.
Dneska se staly dvě významný věci. Dobře, jedna nestojí za řeč, z té druhé jsem upřímně na větvi a mám škodolibou radost, že jsem už zase někomu způsobila závislost.

Věc první - krajský kolo francouzštiny. Sranda veliká, nicméně jsem tam jela spíš na rozkoukání, abych příští rok věděla, jak to tam chodí. protože příští rok tam pojedu a vyhraju to, víte? Já si totiž děsně věřím. Byla to ale vážně prča, protože tam byli fajn lidi, v klidu se tam s náma daly do řeči cizí holky, vlastně konkurentky. Řehnily jsme se celou dobu a vyprávěly si historky o všem možným, například o nakupování bund v Itálii. To přidala jednu k dobru i pančelka. Každopádně jsem to zvorala a jsem pátá z osmi v mojí kategorii. Jak říkám, na rozkoukání stačilo. Ještě se rozepíšu, ale dneska to nebude, jsem vyřízená jak žádost.

Věc druhá - způsobila jsem Rebecce a Audrey závislost na Tommym, jsem DOBRÁ! Rebecca je na tom ale o dost hůř, Audrey akorát tvrdí, že by mohl hrát Waltera Schellenberga, což já tvrdím taky. Takže jsme dnešní konverzaci strávili posíláním odkazů a řvaním kawaiii, proč ne. Becca byla vůbec dneska nějaká májově založená...

Jinak nechápu pár věcí.

Věc první - všem médiím - nesnažte se nikomu vštípit, že nějaká Kristýna Pumprlová je nádherná, překrásná a tak dále. Je hnusná jak noc, nemá prsa, nemá zadek, nemá obličej. Fotograf ji navlíkne do spodního prádla, který by na zralé ženské kolem třicítky vypadalo svůdněji a vůbec mnohem líp, a všici se hned můžou posrat. *poznámka autorky - kdyby mi chtěl někdo napsat komentáře o tom, že jí ZÁVIDÍM, tak si můžete být jistí, že to ONA by spíš měla závidět mně - mám totiž všechno, co ona ne, stejně jako většina holek v mým okolí"
Taky byste mohli přestat mystifikovat lidi s tím, že Petra Faltýnová je "nádherná tygřice", protože to zaručeně není pravda. Co na tom nechápu - nechápu, proč bulvár plýtvá slovy jako nádherný", "božský" nebo "dokonalý" na takový držky.
Věc druhá - co je ty vole TOHLE?
Věc třetí - proč mi VOYO posílá e-maily, když tam nemám účet, nechci mít účet a nebudu mít účet? Mě to sere, vážení.
Věc čtvrtá - taky už jste slyšeli o polykání skořice? Tak jsme u debilů nebo kde? Co to má bejt, to už fakt mládež neví, co by, a tak se jde udusit podělanou skořicí? Asi jsme se narodili na špatné planětě, mé drahé spřízněné duše. Tohle není Země, tohle je Zblblmě. A co udělají naše inteligentní Novinky.cz? No, napíšou o tom článek, přece, kde detailně popíšou, jak je super!
Hlavně v mrazu neolizujte zábradlí, děti.

Né, vůbec nemám navážecí se náladu. jak jste na to vůbec mohli POMYSLET? Hele, radši jdu spát, než se naseru na celej svět. Jo, ještě jsem se nezmínila, že naše třídní chce, abychom my holky nosily menší výstřihy. Tak by mě zajímalo, co z toho vyleze...


Moje hudební terapie

14. března 2012 v 21:12 | Moi Keiniku Sang |  Hudba - třetí z podstat mé existence
Ačkoliv jsem pořád zarytá metalistka, na některé situace prostě metal použít nejde. Dokonce ani tarjuška nemá příliš uklidňující účinky, takže se uchyluji do archívů muzického světa a vytahuju Citronovník, božského Armstronga a novou Adele, případně o něco starší Joannu Pacitti.

  • Můj workout song, který zaručeně pomáhá - Joanna Pacitti - Watch me shine:

  • Jeden z nejflegmatičtějších songů ever, který ve mě pokaždé uvolní fůru endorfinů (a já pak na všechno kašlu, ale to je jen vedlejší účinek) - Fool´s Garden - Lemon Tree:

  • Shrekový optimismus se hodí v každé situaci. Zvláštní slabost mám pro začátek, respektive pro veš "maybe I´m in love" - Shrek - Accindentally in love:

  • Tohle je ztělesněná relaxace. Miluju Armstrongův hlas, miluju i tu písničku, navzdory tomu, že jazz jako takový mi teda moc blízký neni - Louis Armstrong - What a wonderful world:

Na Adele jsem narazila relativně...dneska, abych byla upřímná. Prostě jsem se najednou začala zajímat, od koho je ta písnička, která se mi tak líbí - Adele - Rolling In The Deep:

  • Na závěr něco, co mě nakopne a roztancuje poakždé, když to slyším. Pustím si to a prostě se rozhodnu, že dneska mě nic nenasere - Wohnout - Svaz českých bohémů:

Kdyby se vám zdálo, že tu takhle ve středu navečer nemám co dělat, že bych se měla učit, psát seminárku a tak dále, tak se vám to nezdá. Nicméně, zítra jsem doma, jednak proto, že jsem trochu nachcípaná a musím se rozmluvit do krajskýho kola francouzské olympiády, a jdnak proto, že mám za sebou menší nervový kolaps a mamušce konečně došlo, že se brzo sesypu. Tak to vidíte, v sedmnácti letech jsem takhle na hromadě.
No nic, škoda mluvit.

Loki s váma!

P. S.: Mamuška má návštěvu, vypadá to na dlouhý lokte. Možná ještě něco napíšu.

P. P. S.: Za zpřeházený případně chybějící videa fakt nemůžu.

Grafičím - Kulíšek a Moi

14. března 2012 v 16:20 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Nejdůležitější muž mého života poprvé

Nejdůležitější muž mého života podruhé (teď jsem si všimla, že má pod nosem nějakej bordel):

Jeden klišoidní, upíroidní obrázek...naštelovat ty zuby bylo peklo.
Tohle nevím, co je, ale asi se tak nechám ostříhat.

Tohle taky nevím, co je, ale připadám si tam jak sjetá neo totálně našrot. Jestli se ve spánku fakt tvářím takhle, upřímně lituju všechny, kteří se na to musí dívat.
No, řekněte, nebyl by kulíšek prostě nádherný dítě noci? Ale za svůj evil kukuč se musím taky pochválit. Popravdě, ani jsem nemusela moc dobarvovat kruhy pod očima.
Jo, brácha by byl luxusní nestvůra.

Hodina dějepisu No. 4

13. března 2012 v 19:00 | Moi Keiniku Sang |  ...se učím
Kdo si myslí, že husitská revoluce začala kvůli Husovi, ten je vedle jak ten smrk. na počátku byl Hus, ale taky spoustu faktorů, které přispěly k dokopání naší země do totální pr...zkázy.
Začneme ale tím Husem.
Narodil se v roce 1379, studoval teologii na KU a v roce 1400 byl vysvěcen na kněze a 1402 už kázal v kapli Betlémské. Krom ní hlásal svoje myšlenkové pochody i v kapli Panny Marie Sněžné (čert vem velká písmena).
Hus měl nemoc, která se jmenuje "co na srdci, to na jazyku". Takže když se mu nelíbilo, že je církev prachatá jak národní banka, taky to řekl. Dokud se navážel jenom do pánbíčkářů, Vencovi IV. se to všechno líbilo a chodil ho poslouchat, jakmile si ovšem Hus rýpnul do vládce, měl po ptákách.
1412 přišli do Prahy prodavači odpustků a Husovi poněkud ruply nervy, což neušlo papeži v Římě, kterýžto papež strčil Husa do klatby a zakázal v Praze veškeré církevní obřady. Tomu se, milé děti, říká interdikt.
Hus odešel na venkov, aby nedělal Praze potíže, ale kázal dál a církev už toho měla tak akorát. Pozvala ho na kostnický koncil s tím, že bude moci svoje učení obhájit. Všichni mu říkali, aby tam nejezdil, jenže proč by ten vševědec někoho poslouchal. Navrch si myslel, že když mu Ziky zaručil bezpečí glejtem, bude všechno v cajku.
Přijel tam, zavřeli ho, dvakrát pozvali na zasedání, aby se neřeklo, ale vlastně se vůbec nedostal ke slovu. Nakonec ho označili za kacíře (někdo se vám nelíbí, označte ho za kacíře, tomu se říká systém) a 6. 7. 1415 ho upálili.
Jeronýma Pražského, Husova nohsleda, upálili o rok později. Kdyby ten blbec nejezdil za Husem do Kostnice...

Což mě přivádí k problematice Husovy inspirace, současníků a žáků.
  • Konrád Walthauser - Němec, který jakože působil na německé střední vrstvy v Praze.
  • Jan Milíč z Kroměříže - Takovej děsnej aktivista, amatér, co se stal knězem a hrozně chtěl jít příkladem.
  • Matěj z Janova - Studoval v Janově a taky odtud bral inspiraci.
  • Jeroným Pražský - to je ten chlápek, co ho upálili 1416.
  • Jakoubek ze Stříbra - Poté, co Husa zatkli, tedy v roce 1414, zavedl přijímání podobojí.
  • Jan Želivský - budoucí vůdce radikálních pražanů, popraven v roce 1422
  • Jan Rokycana - budoucí vůdce umírněných pražanů
Takže Hus je mrtvý.
Jenže ekonomika ČS stojí za pendrek a sílí nepokoje. 30. 7. 1419 se dav pod vedením Jana Želivského vydal na novoměstskou radnici, kde vyházel konšely z oken, a my tomu dnes říkáme 1. pražská defenestrace.
Což se náramně hodilo Zikymu, protože Vencu IV. z toho kleplo. Náš trůn byl tím pádem volný. Ziky 1419 přijel, 1420 se nechal korunovat a zase odjel, jelikož se naivně domníval, že z něj budou Češi stejně posraní, jako kterýkoliv jiný národ v Evropě.
Ale už během let 1419 a 1420 vzniklo několik nespokojených frakcí:
  • umírnění husité - pod vedením Jana Rokycany, pověšinou měšťané
  • radikální husité - dělí se na tábority (1420 založen Tábor), orebity (pod horou Oreb), vyšebrodský svaz (překvapivě ve Vyšším Brodě) a radikální pražany (ty vedl Jan Želivský)
  • katolíci - šlechta a Morava, stáli za Zikym
  • náboženští fanatici - to byli pošuci jako adamité a chiliasté
Takže poté, co se Ziky s klidným svědomím zdekoval, radikální pražané obsadili strategické body Prahy, řekli, že Zikyho serou, a bylo vymalováno. Lyška ryšavá si to ale nenechala líbit a vydupala si u papeže kruciátu na naše území. Pobrala uherský magnáty, říšský pány a českou katolickou šlechtu a vydala se ku Praze s úmyslem nakopat Želivskýmu a spol. zadní partie.
Jenže se o tom dozvěděl Chuck Norris (čti JAN ŽIŽKA), sebral tábority a vyrazil ku Praze taky. Cestou se stavil u Sudoměře, kde zmlátil pár namistrovaných pánů v blejskavým brnění a pokračoval.
Radikální pražané zatím obsadili Vítkov a před bojem si vyhlásili 4 pražské artikuly:
  1. přijímání pod obojí
  2. svobodný výklad slova božího
  3. spravedlivé trestání hříchů na zemi
  4. konec světského panování církve
Bitvu vyhráli, ale Ziky to pořád nějak nepobíral. Porvali se ještě u Vyšehradu, ale Ziky to zase projel. A pořád to nepobíral.
1421 si husiti svolali do Čáslavi sněm, na kterým ho prohlásili za sesazenýho a tím pádem bl potřeba novej král. Oslovili nějakého Zikmunda Korybutoviče, což byl příbuzný polského krále, jestli by náhodou nechtěl vládnout, ale ten je poslal do háje, že dookud chce Ziky český stát, tak ho na trůn nikdo nedostane.
Každopádně ani momentální bezkrálí nezabránilo husitům, aby se mlátili s katolíky. Zvlášť Chuck Žižka po nich šel a nechal svoje lidi loupit a mordovat v katolických městech.
Mezitím si Ziky vydupal další kruciátu - 1422 u Žatce a Německého Brodu (nebydlel tam Havlíček Borovský?) - a opět ji projel. Není to historicky doloženo, ale už mu dost tekly nervy.

Jenže nic nemůže fungovat, když to funguje, tudíž, přestože husité byhrávali jednu bitvu za druhou, už se hádali i mezi sebou. Zvlášť Chuck Žižka byl trnem v oku, protože nechal upálit 100 těch pošahaných adamitů. Nakonec ho 1423 vyrazili z Tábora, kde se stal novým hejtmanem Prokop Holý. Žižka to ale asi moc neřešil, protože si jednoduše založil Menší Tábor.
1422 se taky udála velká změna v Praze - umírnění získali navrch (nechápu) a Želivský byl popraven, protože byl moc radikální.
1424 umírá Chuck Žžika (podvodník jeden!) u Přibyslavi, či co, a pozor, umírá na NEMOC. To muselo válečníka jako on pořádně nasrat. Vedení husitů se oficiálně ujímá Chuck Holý, nicméně Žižkovi chlapi si začnou říkat S/sirotci a dělají potíže. Pak ale naštěstí dostanou rozum, začnou podporovat tábority a žijí šťastně až do smrti.

Na závěr (ne, revoluce ještě neskončila, ale můj zápis v sešitě jo) ještě přehled všech kruciát, který si Ziky vydupal, než to papeže přestalo bavit:
  1. kruciáta - 1420, Vítkov, Vyšehrad
  2. kruciáta - 1422, Žatec, Německý Brod
  3. kruciáta - 1426, Ústí nad Labem
  4. kruciáta - 1427, Stříbro, Tachov
  5. kruciáta - 1431, měla být bitva u Domažlic, ale husiti zpívali tak falešně, že všichni utekli

Tommy H. *aneb Moi zase otravuje s Lokim*

12. března 2012 v 21:40 | Moi Keiniku Sang |  Prostě...obrázky?
Moje plány na dnešek - přijít dom, něco se naučit, odjet do výtvary, pak přijet, něco se naučit. A výsledek? Googlení Tommyho. Nějaká písemka z matiky? Eh, na co...V květnu nebo v červnu budou Avengeři a to je důležitý, ne nějaký blbý exponějaký funkce.

Ještě chvilku a budu si myslet, že se narodil se špatnou barvou vlasů. Kam se poděly blond prstýnky ze Smutků slečny Austenové, heh... Je to vpravo nahoře fakt zrzavej proužek?

Tohle mi strašně připomíná Kocoura ze Shreka. Loki udělá na Avengery kukuč a bude dobojováno. A ten kabát chci.
No, hned je mi líp. Fajn, rada na závěr - je vám mizerně, vygooglete si kachničky, kuřátka, králíčky a Tommyho.

Post Scriptum: Já vím, že jsem hrozná. Po Avengerech toho nechám.

P.P.S: Možná.

P.P.P.S: Asi spíš ne.

Hodina dějepisu No. 3

8. března 2012 v 21:03 | Moi Keiniku Sang |  ...se učím
Takže Přemyslovci jsou mrtví.
Teď se na trně objevuje nějakej Jindřich Korutanský, manžel sestry Vency Posledního - Anny. Jenže fakt jenom na chvilku. Na ČS si brousí zuby Albrecht Habsburský, syn Rudy I., který se rozhodne oženit svého syna - Rudu II., s ovdovělou Eliškou Rejčkou. To ovšem taky nevyjde, protože když je Ruda II. 1307 prohlášen českým králem (Korutanský radši utekl), města se vzbouří a Ruda mře na úplavici při obléhání Kutné Hory.
Vrací se Jindřich, ale už na něj všichni kašlou a jednají s Jindrou VII. Lucemburským, římským kingem, jestli by jim náhodou nedal svého pubertálního syna Honzu. Jindrovi se to moc nezdá a chce místo Honzy posadit na trůn ČS svého bráchu Walrama, kterému je celých třicet let, ale česká šlechta to nakonec ukecá. Honza si bere o čtyři roky starší Elišku Přemyslovnu, druhou sestru Vency Posledního.

Jak otrávit život teenage Lucemburka:
  • ožeňte ho se starší holkou
  • ožeňte ho do země, jejímž jazykem nemluví
  • nechte místní šlechtu, aby mu zatrhla doprovod lucemburských šlechticů
  • nechte místní šlechtu, aby do něj okamžitě začala valit nějaký komba a chtěla, aby jim schválil privilegia nebo co
  • nechtě nějakého zemského správce, Jindřicha z Lipé, aby si na něj otvíral hubu
Takže hádejte co, Honzovi se u nás nelíbilo, takže byl pořád někde v tahu, ve Francii nebo doma. A u nás si vesele hospodařil ten týpek z Lipé. Mimochodem, královna znovuvdaná vdova, Eliška Rejčka, se stala jeho milenkou, uhnízdila se v brně a založila tu klášter.

Honza Lucemburský

Říkalo se mu král cizinec a nebylo to vůbec od věci. Hospodář to byl na hovno, zastavoval města a hrady, aby měl peníze na ty svoje války a turnaje, takže postupně ruinoval naši ekonomiku. 1316 se mu narodil syn Venca (kdyby se tak nejmenoval i můj děda, zasadím se o zakázání tohohle jména!!!!) a když mu byly čtyři, šlechta si vymyslela nějakou báchorku o spiknutí, které má Honzu svrhnout a na trůn dosadit Václava a v jehož čele stojí Eliška. Takže Honza udělal tu nejrozumnější věc ve svým životě - Elišce Vencu vzal a poslal ho Kájovi VII. do Francie, kde z něj vychovali fakt cool borca. Kdoví, co by z něj vyrostlo tady.
Aby se neřeklo, nechal Honza razit dukáty, kterým se pro jistotu říkalo florény (to abychom to my, děti 21. století, neměly tak jednoduchý), a taky rozšířil naše území o část Slezska, Horní Lužici a Chebsko.
Na jednom turnaji oslepl na jedno oko, postupem času se mu to rozlezlo na druhý, mám dojem, že trpěl nějakým tím barevným zákalem. 1346 udělal z Vency, který zatím přijal jméno Kája, římského krále, a pak si zajel na Kresčak umřít.

Kája IV.

Napřed data, potom kecy.
1316 se narodil
1333 se vrátil z Francie a stal se markrabětem moravským
1344 založil arcibiskupství v Praze
1346 se stal římským králem
1347 se stal českým králem
1348 založil univerzitu
1355 se stal císařem
1356 vydal Majestas Crolina v Říši

Narozdíl od svého fotra projevoval živý zájem o ČS, za vlastní kapesné vykoupil zastavené objekty, vycházel se svými sourozenci a když mladšího bráchu Honzu Jindru vykopli z Korutan (dost bolo Jindřichů v Korutanech!), udělal z něj markrabátko moravské. Za odměnu mu Jindrův syn Jošt pak dělal potíže.
Postavil spoustu domečků, z Prahy udělal centrum říše, vybojoval Bavorsko, zbytek vyženil, protože měl rovnou čtyři ženy - Blanku z vlois (už v sedmi letech), Annu Falckou, Svídnickou a pak Elišku Pomořanskou. Npsal Vita Caroli a Majestas Carolina, ve snaze pozvednout řemesla to v ČS zamořil Němci a později z toho byly problémy.
Rozmazlil svýho syna Vencu (grrrr!!!), měl rád Monte Carlo a Norimberk. Zavedl kult sv. Vency.
BOHOVÉ, TO SNAD VŠICHNI VÍME.

Venca IV.

Lidičky, to byl hroznej lůzr. Jelikož z něj tatík vychoval rozmazlenýho fakana, nebyl tenhle týpek schopný jakkoliv komunikovat s vysokou šlechtou a všechny úřady proto svěřil té nižší. Jeho matka byla Anna Svídnická, mimochodem. Než tatík umřel, zjistil mu titul římského krále - 1376, který mu 1411 sebral mladší brácha Zikmund, protože už se na to nemohl dívat.
Kromě Zikyho měl Venca trable i s nějakým Janem z Jenštejna, což byl 2. pražský arcibiskup. Ten pán chtěl, aby Jan z Pomuku, zpovědník královny Žofie, špehoval Vencu a Jenštejnovi donášel. Vencovi se to přirozeně nelíbilo.
Problém byl v tom, že byl pořád nějakej problém. Venca z toho pil. Zajímalo by mě, jestli problém s pitím řešil pitím.

Ziky

Liška ryšavá, znáte, ne? O miliardu procent schopnější než Venca Lůzr, ale druhorozený. Narodil se 1368, 1387 už byl uherským králem a pěkně je srovnal do latě. Byl členem spolku Dracul (jo, byl tak i Vlad Tepeš, tedy Drákula), který kopal do zadku dotěrné Turky, měl protivnou tchýni a 1411 se stal římským králem. Pak, 1433, dokonce císařem. Holt byl v Říši oblíbený a hlavně obávaný, protože to byl fakt drsňák, znáte to. Jako mladšímu mu nezbylo, než si udělat a obstarat všechno sám a prostě to uměl vzít do ruky.
Hrozně chtěl ČS, na chvilku byl prohlášen českým králem v roce 1420, když Vencu kleplo z defenestrace, ale na oficiální kralování si musel počkat až do let 1436 - 1437. Stejně si, jak vidíte, moc nepokraloval. Umřel ve Znojmě, na vleklé střevní potíže.

Uf, na husitskou revoluci už mi fakt nezbyla energy.

Hodina dějepisu No. 2

8. března 2012 v 20:30 | Moi Keiniku Sang |  ...se učím
Jo, opět se potřebuju naučit děják a nenapadá mě lepší způsob, než fláknout to sem. Abych vykazovala nějakou činnost, chápete. Jinak, jen tak mimochodem, jsem pekelně nasraná a navíc mi umřel prastrejda. Ne snad, že bych ho někdy v životě viděla, ale byl to brácha dedeho. Dede a babi se za ním chystali do nemocnice. Upřímně doufám, že se to nějak nepodepíše na jejich zdravotním stavu. Fakt, mám toho málo, a ještě mi začnou umírat příbuzní.

Přemek Ota I.

Přišel do velice nejednoduché situace v ČS (Český stát), ale jelikož to byl formát, dokázal se bez problémů dohodnout se svým bratrem a začít vládnout jako český kníže. Roku 1203 získal nedědičný královský titul od maníka jménem Filip Švábský. Tento maník se handrkoval o moc s jiným maníkem - Otou Brunšvickým. Handrky probíhaly v Říši. V těchto handrcích se Přemek Ota angažoval jakožto schopný politik, konkrétně preferoval politiku "kam vítr, tam plášť" a střídavě podporoval oba maníky. Právě za tu podporu mu Filip milostivě daroval královský titul.
Papeže ale přestalo handrkování bavit a proto se vytasil se svým maníkem - byl to takovej chlapeček ze Sicílie, nějakej Fridrich Sicilský. A neuhodnete, co udělal Přemek - okamžitě začal podporovat třetího maníka, kterýžto maník mu pak na popud papeže věnoval Zlatou bulu (neplést s mulou) sicilskou.
To byla taková věc, která udělala z Přemka krále s dědičným titulem, jednoho ze sedmi kurfiřtů a zároveň prohlásila ČS nedělitelným (to znamená, že už si nikdo z Říše nemohl uzurpovat Moravu, jako to dosud s oblibou dělali, hajzlíci). Kromě výhod obsahovala taky povinnosti, ale ty nestojí za řeč.
Kromě toho, že dostal Bulu, udělal Přemek ještě několik fakt cool věcí-. Tak třeba 1222 definitivně urovnal svoje spory s církví. Nechal razit mince, jakési brakteáty, což je vážně stupidní název. Postavil Znojmo, Olomouc a Brno (za což jsem mu vděčná) a taky zrušil ten neskutečně mimoňskej systém nástupnictví - výtvor geniality Břetislava, českého Achillea. Mám na mysli seniorát, který Přemek nahradil primogeniturou.
Navázal styky s Dánskem a to tím stylem, že tam provdal svou dcru Markétu. Dáni si ji přejmenovali na Dagmar.

Venca I.

Jako válečník stál věru za prd. K bitvě u Lehnice, vlastně jediné pořádné bitvě, které se účastnil, dojel pozdě. Na druhou stranu, když šlo o jeho druhorozeného a dost nezvedeného synka Přemka Otu (později II.), uměl být velice rázný. Přemek si totiž usmyslel, že je mladší král, a sprostě proti tatíkovi vytáhl s bandou šlechticů. Ti skončili bez hlavy a Přemek Ota v domácím vězení. Později, aby ho nějak zaměstnal, ho Venca I. oženil s důchodkyní Markétou Babenberskou.
Za Vencova panování začíná gotika a spory o babenberské dědictví. Jeho sestra Anežka založila první ženský klášter v Čechách.

Přemek Ota II.

Když si vzal Markétu, získal s ní Horní a Dolní Rakousy. Později si vybojoval ještě Korutany a Kraňsko, a Štýrsko mu dali dobrovolně. Uherského krále Bélu (Lugosiho) IV. porazil v bitvě u jakéhosi Kressenbrunu v roce 1260. A jakmile šla Markéta pod kytičky, vzal si Bélovu vnučku Kunhutu, s níž měl (předpokládám, že mimo jiné) syna Vencu II..
Přemkův problém byl, že on ze sebe nevyrostl. Byl mocnej jako sviňa a chtěl být ještě mocnější. Krátce po tom, co se stal králem, vyrazil na kruciátu do Polska, kde dobyl území, založil Královec a pak to celý věnoval pepži, který to zase věnoval Řádu německých rytířů. Přemek si tím chtěl posichrovat, že ho papež podpoří při kandidatuře na římského krále. Leč papež se na něj vykálel, protože mocný římský král je problém. Tak si ti inteligenti naoko zvolili jakože neschopného Rudu Habsburského, Přemek se naštval a volbu neuznal. To bylo v roce 1273.
1276 se Přemek a Ruda veřejně porvali a Přemek to projel, což se stalo záminkou pro to, aby se 1278 pna Moravském poli porvali znovu. Tentokrát to ale Přemek nejenže projel, nýbrž dokonce nepřežil. V jeho smrti figuroval jistý hajzlík jménem Záviš (neplést se zavináčem) a Vítkovci.

Přemek chtěl, aby se poručníkem jeho syna Vency stal Ota Braniborský. ten se poručnictví ujal ve velkém stylu, vencu i s Kunhutou zavřel a spolu s Rudou si vesele ruinovali ČS. Kunhuta jim zdrhla, ale Vencu Ota převezl do Braniborska, kde ho všichni ignorovali a kde si Venca vypěstoval pár hezkých fóbií.
Nicméně česká šlechta měla brzo (za pět let) plný zuby Oty i Rudy a Vencu vykoupila. ten ve dvanácti letech usedl na trůn.

Venca II.

Tož byl to malej kluk a z věcí kolem zřejmě ještě neměl moc rozum. Jinak by nenechal Záviše, aby mu radil, a Rudu, aby ho oženil se svou dcerou Gutou. Nicméně, jakmile dospěl, šlechta mu všechno vyslepičila, a Záviš měl oops problém. ten byl vyřešen jeho popravou v roce 1290.
Když šla pod kytičky Guta, Polsko se chopilo příležitosti a strčilo Vencovi Elišku Richenzu/Rejčku a k tomu Polsko jako bonus. Svatba byla v roce 1300. v tomtéž roce nechal Venca razit nové mince - mnohem rozumněji pojmenované stříbrné pražské groše.
Na začátku 14. století dodýchali v Uhrách Arpádovci a místní magnáti nabídli korunu Vencovi. ten ji přijal pro svého syna Vencu, tak se stalo roku 1301.
Přemyslovci se celkově dost vyšvihli a byl z nich významný rod. Pak ale zfajroval Pražský hrad, Venca s Eliškou zřejmě utekli jenom nějak nalehko, Vencu z toho chytl zápal plic a umřel. To bylo 1305.

Venca III.

Měl problém a to ještě ani nebyl král. Uhry (nemyslím akné, jasné?) se proti němu v roce 1304 vzbouřily a on je ztratil. kdy se pak začalo casnovat i Polsko - casnovalo se na popud chlápka jménem Ladislav Lokýtek, ehh - Venc se naštval a svolal 1306 zemskou hotovost do Olomouce.
Tam ho někdo propíchl a vymřeli Přemyslovci.

Hrobař - část 26.

6. března 2012 v 20:58 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
Daniel si zhluboka oddechl, obešel zkoprnělou holčičku a vykročil staré paní vstříc.
,,Proč jsi jí utekla, prosím tě?" napomenul ji vyčítavým tónem.
,,Dane..."
,,Tohle už mi nedělej, takhle mě děsit. Nejsem už nejmladší, moje milá."
,,Danieli!"
Hrobař se zastavil na dvacet kroků od babičky a prudce se obrátil: ,,Co je, Llewelyn?"
,,Babička je mrtvá! Dneska ráno jsem ji našla vychladlou, Dane!"
Hrobař se podíval na stařenku, pak na Lynn a znovu na stařenku. Paní se usmívala, jako pokaždé, když se setkali. Při Danielově pohledu se její úsměv ještě rozšířil, a sklonila hlavu ke své pravici. Když Daniel sledoval její pohled, všiml si zkroucených prstů a s rukou na ústech poodstoupil o krok dozadu.
,,Kriste Ježíši!"
Babička se při těch slovech nahrbila jako šelma před útokem a z jejích úst, najednou zkřivených v nepřirozeném tvaru, vyšlo podivné syčení. Mihla se vzduchem jako okřídlená, a než stačil Daniel jakkoliv zareagovat, povalila Llewelyn, a obě se za Lynnina jekotu svalily do otevřeného hrobu.

Děti pobíhaly po lese s náručemi větviček a výskaly, jako by to byla bůhvíjaká zábava. Vlček otráveně postupoval dva kroky za nimi. Ačkoliv chodil s ostatními dětmi na dřevo každé ráno, nikdy nepodnikl jeden jediný pokus o sblížení se s nimi. A děti to instinktivně nezkoušely taky. takže zatímco ony se smály a hrály na honěnou, Vlček využíval vzácných chvil klidu a vzpomínal, plánoval a snil.
Vzpomínal na Llewelyn a Daniela. Dva roky nebyla tak dlouhá doba, ale jemu to připadalo jako věčnost, co tu nesourodou dvojici viděl naposledy. Když se poprvé setkal s Danielem, trochu pochyboval, zda je to vůbec člověk. A když poprvé viděl Llewelyn...
Plánoval, jak jednoho dne uteče. Dokázal v horách přežít před třemi lety, dokáže to zase. A pokud uteče na jaře, ani to nebude problém. Když Vlček uvažoval takhle, zapomínal i na dřevo. Kdyby to teď zahodil a jednoduše se rozběhl...najednou se chlapec zapotácel jako stařec v mrtvici a ztěžka klesl na zem. Srdce mu v hrudi málem vybuchlo. V duchu na okamžik uviděl kmit rusých vlasů, jako by zavlály přímo před ním, pak se mu na chviličku zatmělo před očima, a najednou byl úplně v pořádku. Nechápal zhola nic. Tak sebral rozházené dřevo a šlapal dál.

Daniel se vzpamatoval dlouhých pět vteřin poté, co Llewelyn s babičkou zahučely do hrobu. Pak se rozběhl k díře tak rychle, že měl na jejím kraji co dělat, aby nespadl taky. Llewelyn prskala na všechny strany a odstrkovala babiččino bezvládné tělo. Celý obličej měla potřísněný od jakési černé tekutiny, která očividně vytekla z úst mrtvé stařeně. Když popadla dech, začala okamžitě ječet jako o život.
,,Dostaň mě ven, dostaň mě VEN!!!"
Daniela nenapadlo nic lepšího, než seskočit dolů za ní. Odtáhl ji od mrtvoly, která měla ústa pořád roztažená do šklebu, a oba se vtiskli do nejvzdálenějšího rohu hrobu. Lynn si prsty stírala z tváří a rtů ten černý sliz.
,,Co to je, Danieli?" kňourala a třásla se jí brada. ,,Co to je za hnus?!"
Hrobař vrtěl hlavou a nepřestával upírat oči na mrtvou. ,,Nevím. Nemám ponětí, Lynn. Neboj se, neboj. Už...už je po všem. Asi. Já nevím, co to bylo. Nevím."
Llewelynnin obličejík začal nabírat zlověstně zelenou barvu.
,,Dane? Já jsem to asi polkla."

Grafičím - Facepaint

3. března 2012 v 19:29 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Tak se tak nudím, nemám do čeho píchnout a pak produkuju tohle:
Tahle se podle mě povedla nejvíc:

Hrobař - část 25.

3. března 2012 v 15:57 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
Počasí se zhoršilo, jakmile Darius opustil město. Nenamáhal se nikoho dovolovat, zda smí nebo nesmí odjet, prostě se sbalil a odjel. Vedl koně tou temnější částí města, zadní branou. Kolem hřbitova. A přísahal by, že viděl Danielovu strašidelnou siluetu, jak se napřimuje, když řady dřevěných křížů míjel.
Dariův grošák poslušně klusal kupředu, zatímco jeho jezdec v sedle dospával neklidnou noc. Moc toho nenaspal, celou noc strávil přemýšlením, proč to Danielovi vlastně slíbil. S jeho dvojčetem ho nespojovaly zrovna vřelé vztahy, a na svědomí nevěřil. Což ale neznamenalo, že je neměl.

V době, kdy už byl Darius na cestě k Vlčkovi, asi kolem sedmé ranní, Llewelyn konečně vzdala bezúčelné převalování v posteli a vstala. Samozřejmě věděla o Dariově slibu Danielovi, Daniel přiběhl chvíli potom, co jeho bratr opustil krám. Nevěděl, co si o tom má myslet. Darius jen tak, zničehonic, obrátil o 360 stupňů?
Llewelyn si počala prozpěvovat, potichu, aby nevzbudila babičku. Byla ve výborné náladě. Uvidí Vlčka. Darius ho určitě přiveze. Dneska uvidí Vlčka!
Zapletla si cůpky po straně hlavy, do každého zapletla mašličku a našpulila na sebe pusu do ušmudlaného zrcátka. Pak se zarazila.
Uběhly dva roky a něco od chvíle, kdy se s chlapcem, kterého hrobař za třicet zlatých vykoupil z šatlavy, viděla naposledy. Tehdy jí bylo devět. Teď je jí devět Vlčkovi. Jak asi vypadá? Změnily ho ty dva roky nějak? Lynn se pozorně naklonila k zrcátku. Sama se změnila jenom maličko, neměla tak buclaté tváře, trošku jí vystouply lícní kosti a zešpičatěla brada. Oči měla stejné a jiné zároveň. Netušila, čím to je. Potřásla hlavou a šla vzbudit babičku, aby jí řekla, že odchází na trh pro ovoce k svačině.
Stará paní byla otočená na boku a zachumlaná do přikrývky až po uši. Ležela na samém krajíčku postele. Llewelyn se naklonila nad pelest.
,,Babi? Půjdu k ovocnářce, říkala, že jí dnes dovezou jablka."
Žádná reakce.
,,Babi?"
Paní zůstávala nehybná.
,,Babičko!"
Lynn omylem strčila do babiččina ramene a stařenka se s tupou ránou skulila z postele na zem. Pád odhalil nepřirozeně zkroucenou pravou ruku a strnulou grimasu obličeje s naběhlými žilami na spánku. Paní byla mrtvá.

Daniel se na třetí pokus vyhoupl ven z hrobu. Jednou v té díře zůstaneš trčet, říkávala Lynn, a jemu připadalo, že se ten den kvapem blíží. Před dvěma hodinami viděla Daria odjíždět z města. Aby ho očekávání nesežralo zaživa, pracoval hrobař dvakrát rychleji, než obvykle a vykopal hned tři pořádně hluboké hroby. Práce zaměstnávala jeho mysl natolik, že neměl příležitost zaobírat se v duchu čímkoliv jiným, a to bylo dobře. Jinak by se dozajista zbláznil.
Vykopané hroby přikrýval prkny, aby do nich příležitostně nenapršelo. Na třetí hrob už ale prkna nezbyla. Daniel se s povzdechem usadil na jeho okraji. Až Darius přiveze Vlčka, naučí toho chlapce základy kopání správného hrobu, a až Vlček zesílí, bude to jeho úkol. Hrobař si zamračeně prohlédl svoje dlaně. Kožené rukavice bez prstů, které obvykle používal jako ochranu proti otravným mozolům, měl na několika místech úplně prodřené. Doma bude muset vyhrabat nějakou starou koženku a spravit je. Lynn by mohla ušít jeden pár i Vlčkovi...
,,Dane! Dane!!!"
My o vlku, a vlk tady, pomyslel si Daniel a napřímil se. Jeho záda přitom vydala velmi zajímavý zvuk.
Llewelyn měla jednu úžasnou vlastnost - vždy na ní bylo poznat, že je něco v nepořádku. Teď muselo být něco v mimořádně vekém nepořádku, protože děvče bylo bílé jako stěna a nebylo schopno vyjádřit se v souvislé větě. Když ji Daniel vzal za ramena, shledal, že se Lynn třese jako v nějakém záchvatu. Přitiskla se k němu, opakovala slovo "babička" a nic víc z ní hrobař nedostal.
,,Lynn! Lynn, poslouchej...neper se, poslouchej mě! Já nevím, co mi chceš říct, chápeš?! Nerozumím ti! Dokud budeš takhle vyvádět, tak ti nemůžu pomoct!" vybuchl Daniel po pěti minutách.
Llewelyn se okamžitě přestala třást a ustrašeně se na něj podívala. Daniel na ni ještě nikdy nekřičel.
,,Ale babička..." zašeptala.
Danielův pohled se stočil někam za její rameno. Povytáhl obočí a zdálo se, že teď už nechápe ani tu trošku, co ještě před chvílí chápal.
,,Tvoje babička je tady, Lynn."
Dívka se bleskově otočila a z úst jí vyšlo zmatené" Huh?". Byla to babička, stála u hřbitovní branky, jakoby se nic nedělo. Ale byla bosa a na sobě měla tutéž noční košili, v jaké ji Lynn ráno našla.

Jak naštvat Snapea

1. března 2012 v 19:57 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
  1. Zeptejte se ho, jestli je emo.
  2. Kupte mu dětskou sadu Malý chemik.
  3. Udělejte si jokerovský make-up a pokaždé, když ho potkáte na chodbě, zeptejte se: "Why sso sseriou-s?"
  4. Uprostřed jeho hodiny vyskočte na lavici a začněte zpívat: "Baby, baby, baby, oooh, baby, baby...". Nezapomeňte pohazovat patkou.
  5. Na konci školního roku se mu věšte kolem krku a hystericky řvěte, že bez něj nepřežijete prázdniny.
  6. Až budete někam strouhat housenky, dejte té svojí jméno a prohlašte ji svým domácím mazlíčkem.
  7. V hodině bez ustání vykřikujte "Hrnečku vař!" a nahlas se divte, že to nefunguje.
  8. Sypte do každého lektvaru majoránku.
  9. Tajně mu pošlete bonboniéru a na vzkaz napište "Od Dolores" a nakreslete spoustu srdíček.
  10. Pokaždé, když kolem vás projde, zaječte "Kawaii!!!" a omdlete. Až bude chtít vědět proč, ukažte mu tohle.
  11. V noci počkejte, až usne, a po celé hlavě mu zapleťte afro copánky.
  12. Zavřete ho do skříně.
  13. V hodině si prozpěvujte "Snape, Snape, Severus Snape..." a přesvědčte kamarádku, aby vám dělala "Dumbledore!"
Tohle produkuje můj mozek v momentě, kdy by se měl zabývat tou zasr...tou seminárkou. Nic jsem nekopčila, bacha na mě.
Až na obrázek - šlohnuto na Google Pics: