Listopad 2011

Hlody hlody nejen do svačiny

28. listopadu 2011 v 15:57 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí

Francouzština

(na lampičce visí plastová kulička se sáčkem vevnitř)
Profesorka: ,,Není to něčí koule?"
Spolužák: ,,Toho bych si snad všiml..."
Profesorka: ,,Jé, v tom je pytlík..ten taky ničí není?"
Spolužák: ,,Nemělo by to být naopak?"
...
(v jazykovce)
Spolužačka: ,,Paní profesorko, nemůžeme jít dolů? Tady je hrozná zima."
Profesorka: ,,Tak rychle, než to napadne němčináře."
...
(ve třídě, snažíme se zprovoznit kazeťák)
Profesorka:,,Kam to mám strčit, aby to fungovalo?"
Spolužák: ,,Ukažte, já vám to tam narvu...ty jo, ta díra je nějaká úzká!"
Spolužačka: ,,Máš moc čirokou zástrčku!"
(obvykle naše hodiny francouzštiny tak úchylně neprobíhají)

Biologie

zápis na tabuli: ,,Nemoc se přenáší kontaminovanými potravinami (pes)."
...
(probíráme krásnoočko zelené)
Profesor: ,,Má světločivnou skrvnu, pohybuje se tedy fototaxí..."
Kláša: ,,Cože?"
Já: ,,Prostě to má bičík na solární pohon."

Zeměpis

Profesor: ,,Na Arabském poloostrově není zemědělství, takže čím se tamní obyvatelé živí...myslím, co jedí?"
Spolužák: ,,Ropu."

Latina

Spolužačka: ,,Nevíte někdo, co je to mihi?"
Wenca z Wenca Boss Production: ,,To je překlep, to má bejt hihi."

Čeština

(rozbor textu)
Ředitelka: ,,Tím textem se budete u maturity zabývat maximálně pět minut..."
Wenca: ,,Tak to jsme v kloace."
(úryvek z Poeovy Jámy a kyvadla: "Můj dvojí únik podráždil pomstychtivost inkvizitorů a nyní je tedy konec všem žartům s Králem děsu.")
Ředitelka: ,,Najdete tady přejmenování? Dokonce je to zmíněno přímo v té větě - kdo je Králem děsu?"
Spolužák: ,,Batman."

Hrobař - část 13.

26. listopadu 2011 v 20:44 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
Llewelyn vtrhla dovnitř jako malá zrzavá smršť.
,Danieli! Nech rakve rakvema, rychle, pojď!" drapla ho za ruku. Vzlykala a táhla ho směrem ke dveřím.
,,Co je...počkej! Tak počkej přece, co se.." ,,Chtějí zabít Vlčka, nemáme čas!" zaječela dívenka a rozkopla dveře neočekávanou silou.
Ale už nemusela spěchat. Daniel vyběhl na ulici, strhl si zástěru a Lynn měla co dělat, aby ho doběhla. Když se vnořil do davu, divoce skandujícího a burácejícího, najednou viděla jenom poletující prameny bílých vlasů a dostala strach, že ho ztratí jako předtím Vlčka. A tak kousala a škrábala do všech, kteří neuhnuli Danielovým ostrým loktům.
Chlapce ani nemuseli přivazovat. Držel se hystericky vzlykající chůvy jako klíště. Zdálo se, že byl v šoku. Oči měl skelné a prsty křečovité. Žena na něj řvala, ať se pustí, ať utíká, ale čím víc křičela, tím pevněji se k ní tisknul. Pak uviděl Daniela.
Hrobař se prodral davem až dopředu. Ve světlých očích měl hrůzu. V závěsu za ním se vynořila Llewelyn, cosi křičela a divoce mávala rukama. Rozběhla se k hranici, ale nejbližší stráž ji hrubě odtrčila dozadu. Lynn upadla. Daniel zavrčel jako divoké zvíře a hřbetem ruky udeřil vojáka do obličeje, načež muž odletěl nejméně dva metry dozadu a cestou povalil ještě několik dalších.
Hranice vzplála. Chlapec se konečně probral ze své letargie a začal křičet. Daniel se mohutně odrazil a jedním skokem se octl v ohni. Chránily ho vysoké boty, ale jeho ruce a vlasy nechránilo nic. Hrobařská pláštěnka začala na několika místech nebezpečně doutnat. Llewelyn dole pod hranicí bezmocně plakala.
Chůva u kůlu omdlela. Dav řval.
Daniel od ženy odtrhl vzpouzejícího se chlapce.
,,Nemůžeš ji zachránit! Je pozdě, Vlčku, pusť ji!!! Už je mrtvá, je mrtvá!"
,,Ale ona nic neudělala! Potřebuju ji, ona nemůže umřít!" naříkal Vlček v jeho náručí.
Oheň, posilněný dřevem, už šlehal nějak moc vysoko. Jeden jazyk se otřel o Danielovu pravici. Hrobař bolestí zaklel a prudce s chlapcem zatřásl: ,,Vzpamatuj se! Oba nás zabiješ!!!"
Nebylo to zrovna vlídné, ale zabralo to. Klouček si konečně uvědomil, kde je a taky že jestli se odsud rychle nedostanou, uhoří nejen chůva, ale taky oni dva. Jeho, malého kluka, který vlastně nic pořádně nechápal, označili za dítě čarodějnice - tedy za dítě satana a to mělo shořet i s matkou. A Daniel byl všem ukradený, jeho smrt v plamenech by byla jenom povyražení. Zděšený tím zjištěním se Vlček upřeně zadíval na svého mistra.
,,Co budeme dělat?" kníkl.
Daniel se bezmocně rozhlížel kolem. Hradba ohně se k nim nezadržitelně sunula, jak plameny požíraly další a další otepi suchých větví, narovnané kolem té nešťastnice. Která se začala probírat, protože jemný vítr vanul kouř pryč z hranice.
,,Teto!" zareagoval okamžitě chlapec.
,,Vlčku! Vlčku, poslouchej mě. Já tě teď hodím ven, ano? Bude to možná trochu bolet, ale Llewelyn to uvidí a pomůže ti, ano? A já zatím pomůžu tvé tetě, rozumíš?" Chlapec jenom zaraženě přikyvoval. Nerozuměl.
,,Llewelyn!!" zaburácel hrobařův hlas z hranice a muž se napřímil. Llewelyn úžasem zapomněla plakat. Obklopený rudou září, s horkem rozevlátými vlasy a pološíleným leskem v očích ničím nepřipomínal jejího roztržitého, milion věcí naráz dělajícího Daniela. Cítila, jak se dav za ní jako jeden muž pohnul dozadu.
Hrobař zvedl dítě nad hlavu a Lynn k němu napřáhl ručky. Vlček vzápětí cítil, že letí, pak dopadl na něco měkkého a povalil to, přičemž mu nepřirozeně křuplo v zápěstí. Llewelyn pod ním se rychle hrabala na nohy a pomáhala mu vstát. Lidé kolem byli naštěstí příliš zaujatí dramatem v ohni, než aby se pokoušeli dostat Vlčka zpět na hranici.
Daniel se podíval po chlapci, pak na chůvu pak opět na chlapce. Určitě ho tam zdola nemůže vidět. Ta žena byla připoutána řetězy. Nemohl ji osvobodit a i kdyby, co pak. Dav by ji zabil.
,,Ať jste kdokoliv," promluvila najednou upalovaná. ,,Ať jste kdokoliv, postarejte se o mého chlapce! Postarejte se o něj! On vás potřebuje. Sám zahyne," šeptala chraptivě a přes hukot ohně ji bylo sotva slyšet. Daniel před plameny ustoupil až těsně k ní. Neměl nejmenší ponětí, jak se dostane ven.
,,Slibuju," odpověděl přesto. Viděl, jak se oči ženy rozšířily předzvěstí hrozné bolesti. Oheň už jí olizoval bosá chodidla a hrobař i přes kůži bot cítil jeho žár.
,,Můžu vám pomoct. Nemusíte trpět," obrátil se k ní. ,,Slíbil jsem mu, že vám pomůžu,"dodal.
Usmála se. Měla vyrvané zuby, nepochybně důsledek mučení. ,,Udělejte to. Prosím."
Zavřela oči a úsměv na jejích rtech setrval. Daniel nikdy v životě nepocítil takovou nenávist k sobě samému jako ve chvíli, kdy bílými prsty obemykal to ubohé nevinné hrdlo a vyháněl z něj vzduch.
Zůstala klidná a nehybná až do posledního okamžiku. Že dodýchala poznal až podle žil na krku, které přestaly pulzovat. Uškrtil ji.
Pomohl jí.

Kreslím - Daniel na hranici

26. listopadu 2011 v 19:11 | Moi Keiniku Sang
Dost hrozný, proporčně nic moc, ale ne až tak zle, jak to vypadá. Tužka prohnaná Picasou. Lehce spoileroidní obrázek, pro ty, kteří čtou Hrobaře.

Nejhorší týden EVER!!!!

25. listopadu 2011 v 20:16 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Tohle je NEJHORŠÍ týden od začátku roku a to nemyslím jenom školní. v životě se mi nepodělalo pod rukama tolik věcí jako za posledních pár dní.

Pondělí

Ráno vstávám o pěti za účelem takzvané třídnické hodiny a netuším, že mi právě začíná noční můra týdne, možná i pololetí, pokud to moje drahá maminka nepřestane rozmazávat jako válečný barvy. Hned ráno mi zdechly sluchátka. Mám je sotva půl roku a ony se prostě odporoučí na onen svět, neřeknou ani bů a co já pak. Ještě navíc bylo náledí.
Nešla jsem do svýho spešl tělocviku, místo toho jsem seděla ve třídě a marně čekala, kdy se konečně dozvím něco užitečnýho. Probíralo se předtančení, respektive - vybíraly se písničky. Super.
Předtančení pro mě znamená jednu jedinou věc - budu mít dva tělocviky. Dovedete si představit, jak se na to strašně těším.

Úterý

Písemka z bioly. Pomoc. Ze všech těch brvitek a bičivek mě jednou klepne. Učila jsem se každou přestávku a stejně jsem to podělala. Což se dalo čekat. Díky Odinovi za předměty jako výtvarka.

Středa

Tak. Hned zrána jsem se dozvěděla, že jsem drzá a a asi nedostatečně vzdělaná, protože jsem si nechala napsat do omluvenky "třídnickou" hodinu. Aby bylo jasno, jak problém vznikl - naše třídní žádnou hodinu nesvolala. Byla to soukromá iniciativa nějakýho chytráka u nás ve třídě. Kdo se nepodílel na organizaci, nevěděl, jestli o tom třídní vůbec . A nevěděla - tzn. nebyla to třídnická hodina. Já ale pořád nechápu, proč mi to třídní odmítla omluvit. Voilá, a máme tu neomluvenou hodinu a nikdo neví, kde se tady vlastně vzala.
Stručně - někdo si usmyslel a já z toho mám průser. Navíc se debata o omluvenkách zvrtla v debatu o komunikci s pedagogem. A to jsem opravdu čistá, s tělocvikářkou jsme moje přebíhání z tělocviku do tělocviku vyřešily dvěma větama a bez problémů, byla jsem zdvořilá, slušná a vůbec všelijaká, jak obvykle nebývám a milá paní profesorka si běžela postěžovat, ačkoliv se se mnou v hodině bavila normálně.
Takže - mám neomluvenou hodinu a nevím proč a profesorka má problém s mým chováním a nevím proč. Skvělý, co víc si přát.

Čtvrtek

O víkendu napíšu stížnost na Dynamic. Mám toho tak akorát dopst a nejsem sama. Tahle škola je jeden velkej errror, ještě navíc error předraženej.
Věřili byste tomu, že šatna, kam bychom si jakože měli dávat svršky před kurzem, stojí PATNÁCT KORUN??? To je snad nejdražší šatna v republice! na to samozřejmě přišlo hodně lidí a všichni si brali bundy do sálu a milá lektorka se prostě tenhle týden naštvala a poslala nás s nimi do šatny. Já, pomineme-li fakt, že nemám patnáct kaček na šatnu, si tam kabát nedávám, protože po každým kurzu je tam makabrózní nával a můj autobus jede hodně těsně. nebudu stát hodinu na zastávce jenom proto, abych dala nějaké blbé šatně vydělat. A zaplatila jsem si tak a tak dlouho hodinu tance a budu tam až do konce, protože mě ty prachy nikdo nevrátí.
Takže já a Kláša jsme prostě narvaly bundy pod židle a co udělali asistenti? Šli, bundy vytahali a odnesli je do šatny. A myslíte, že to za nás i zaplatili??! Loki je mi svědkem, já jsem myslela, že VYBUCHNU.
Já jsem asi fakt blbá. Nechápu to. Jak si může někdo dovolit vzít mi kabát a proti mé vůli ho odnést do placené šatny??!! KDE TO KURVA SME??!!
Fajn. Přijedu dom a tam dostanu kapky od maminenky, která akčně volala do školy. Jestli jsem to správně pochopila, nějaká neomluvená hodina šla celkem mimo ně, řešil se snad jenom můj tón. A matka teď chce, abych šla a omluvila se ( a já pořád ještě nevím za CO) oběma profesorkám, plus si domluvila náhradu té hodiny.
Problém je v tom, že já nemám v plánu se omlouvat a taky v tom, že zřejmě vyfasuju kázeňskej postih a někdo z toho bude mít náramnou radost.

Takže paráda, kdybyste někdo měl nějakej problém navíc, sem s ním. V podstatě nemám do čeho píchnout. A bolí mě z toho záda. Hodně.
zdroj: juansrants.blogspot.com

Hrobař - část 12.

25. listopadu 2011 v 18:58 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
Den začal fantasticky. Llewelynin koláč byl výborný. Chlapec si nevzpomínal, kdy něco takového vůbec jedl. Možná, že nikdy.
,,Lynn, uděláš něco pro strejdu Daniela? Ukaž Vlčkovi město, prosím tě. Udělal bych to sám, ale ty rakve se samy nestlučou."
,,Pro tebe všechno, Danieli," zacvrlikala Llewelyn, popadla chlapce za ruku a vytáhla ho ven dřív, než stačil říct popel.
,,Drž se u mě, jinak se ztratíš a nikdy tě už nikdo nenajde," upozornila ho dívka důrazně, důležitě si utáhla čepeček a ruku v ruce vkročili do duše města.
Hrobařův krámek stál na takřka úplném kraji, ale Llewelyn znala pár uliček, jimiž se dalo bez problémů dojít do středu města za necelých pět minut. Byly to temné, uzoučké uličky, kterými by nikdo nešel za tmy a jejich dlažba býval v zimě pokrytá vrstvou námrazy. Pokud jste tam upadli a ublížili si, často vás to stálo život. Sotva jste se tam někoho dovolali. Domy podél těchto uliček byly již několik desetiletí prázdné. Obyvatele z nich vyhnal ohromný požár, který udělal z domů torza a z měšťanů chudinu.
Teď se ale i tyto ulice hemžily lidmi. ,,Něco se děje," podivila se Lynn. Dvou dětí v davu si nikdo nevšímal, vzduch čpěl vzrušením. Z náměstí zněly bubny.
,,Páni!" Llewelyn se zatvářila napůl vyděšeně a napůl nadšeně a rozběhla se rovnou tím směrem. ,,To je poprava, Vlčku! Daniel bude mít práci..nebo taky ne."
Náměstí bylo ohromné a kulaté a chlapci se v hlavě zamihotala vzpomínka na předvčerejší příjezd. Stalo se to vůbec? Asi ano. Muselo se stát spoustu věcí, aby potkal něžnou Llewelyn a pravou ruku smrti Daniela.
Teď se ale náměstí změnilo. Bylo plné, přecpané lidmi a nad ním se vznášela hustá clona hluku. Dav burácel a máchal pěstmi ve vzduchu. Chlapec cítil, jak Llewelynino sevření zesílilo. Rozbušilo se mu srdce.
,,Budou upalovat. Měli jsme tu procházku nechat na jindy," zakřičela mu do ucha Lynn. Skoro jí nerozuměl, ale jedno slovo k němu dolehlo zcela jasně - upalovat.
,,Musím se dostat blíž!" vykřikl, najednou plný života a vytrhl se. Než stačila Llewelyn zareagovat, zmizel jí v davu. ,,No, na tyhle záchvaty iniciativy si budu asi muset zvyknout," povzdechla si a rozběhla se za ním. Šlo to těžko, chvílemi uvažovala, že bude muset po čtyřech prokličkovat mezi nohama. Když už myslela, že Vlčka má, zase jí zmizel. bylo to beznadějné.
Chlapec si slabými lokýtky prorážel cestu a srdce mu v hrudi bilo jako šílené. Někde tam určitě je Monika a jeho chůva. Musí tam jít a říct někomu, že jsou nevinné. Asi to moc nepomůže, ale musí. Musí.
Začalo ho píchat v boku a zdálo se, že dav nemá konce. Užuž se chtěl zastavit, když do něj někdo strčil a chlapec propadl mezi lidmi na volné prostranství. Vzápětí na něj mále šlápl kůň.
Ty vozy už jednou viděl. Měl pocit, že viděl i ty ženy v nich, ale to už si nebyl jistý. Měly stejné strhané tváře a divoké oči a hlavy oškubané umírajících slepic jako ty ženy z předvčerejška.
,,Chlapče!!!"
V dítěti všechno ztuhlo. Ačkoliv zněl jako skřípot rezavých pantů, byl to nade vší pochybnost hlas jeho chůvy.
,,Teto!" vykřikl a rejdil očima po ženách. Zdálo se mu, že její výkřik přicházel odevšad.
,,Tady, chlapče!"
Byla v prvním voze a vypadala jako stařenka. Ruce měla omotané zakrváceným hadrem a zoufale je ntahovala ke svému chráněnci.
,,Teto! Už jdu, teto!" Klouček se rozběhl podél kolony. K překonání vzdálenosti mu stačilo několik vteřin. Musí chůvu vysvobodit. Ano, to udělá, vysvobodí ji a budou s ní a Danielem žít spokojeně ve městě a Llewelyn jim každé ráno bude nosit koláč a snídat s nimi...
Llewelyn se prodrala ven právě ve chvíli, kdy Vlček chytal za ruce ženu v kleci. Ona jela na smrt a dívala se na toho chlapce tak něžně, až Lynn píchlo u srdce. Neptala se ho na jeho rodinu. Možná to byla jeho matka.
Vůz zastavil. Stráže vyvlekly ženy jednu po druhé ven. Odsouzené se hroutily na dlažbu, zvracely a řvaly jako šílené. Kůly na hranicích se tyčily nad celým panoptikem jako boží soud. Llewelyn se začaly drát slzy do očí, nevěděla, co má dělat. Chtěla utéct pryč, jak nejrychleji to šlo, ale Vlček se k té ženě tiskl jako by na tom závisela celá jeho existence. nemohla ho čapnout a odtáhnout. Začínala mít strach. Bylo jí přece jen teprve devět a oni se tady chystali upalovat!
,,To je parchant té čarodějnice!" zaječela najednou nějaká vysoká, dobře oblečená dívka na samém kraji davu. ,,Chyťte ho!"
,,Ne!" zavřískla Llewelyn a vrhla se k chlapci. Zakopla o něčí nohy a natloukla si čelo. Kolem ní se provalilo několik horlivých měšťanů, viděla, jak odtrhli Vlčka od té ženy a věděla, že ona je tu k ničemu. Sama mu nedokáže pomoct.

Šaty pro Pet!nku

25. listopadu 2011 v 16:13 | Moi Keiniku Sang |  Šatičkoidní výlevy
Pet!nka si objednala šaty na písničku Sounds of arrows. Tu písničku miluju, takže jsem vymyslela rovnou dvoje šaty, ale jelikož jsem lehce pracovně vytížená, budou tu zatím jenom jedny.
Nechám to tu i s klipem, kterej je podle mýho soudu naprosto úžasnej.. PomPom, hihi. Tak, teď k věci.
Ta písnička je celá taková roztancovaná, optimistická, je o snech a o magii, že jo, takže to chtělo něco vílího, něco, co se hezky roztočí, když budete tancovat a zároveň něco jiskřivého, což se pěkně blbě maluje. Ale já doufám, že blogolidé jsou obdařeni dostatečně velkou trpělivostí.
Materiál:
  • spousta šifonu v indické růžové, která tvoří přechod do bílé - tvoří bohatou sukni z několika vrstev
  • jakákoliv hodně třpytivá távově zelená látka, hlavně ať to co nejvíc září
Tož je to takové dívčí. Šaty pro starší generaci jsou na cestě. Pet!nka mě má v oblíbených, takže si nikam nic dávat nemusí:-)

Jsou zlí, jsou sexy a jsou od M!

22. listopadu 2011 v 19:50 | Moi Keiniku Sang
Poznámka pro ujasnění: nadpis berte s rezervou.
U Odina, kde začít. Nevím, co bych dělala, kdybych se soutředila na hlavní postavy, asi bych tu strávila mládí. Jenže já se na hlavní postavy NEsoustředím, soustředím se výhradně na zlouny a starce, případně na zlé starce nebo staré zlouny. A protože je mezi tou elitou špatných lidských vlastností opravdu těžký někoho vybrat, tady je jich aspoň...tři.


Morgarath

Morgarath: ,,Kapitáne Eraku!"
Erak: ,,Moje správná hodnost je jarl, pane."
Morgarath: ,,Dobrá, zapamatuji si to pro případ, že by to pro mě mělo někdy nějaký význam... a teď, kapitáne Eraku..."

Kde se o něm dočtete: Hraničářův učeň, první dva díly, respektive druhý díl

Základní charakteristika: Temný lord až do morku kostí, vysoký, hubený, černooký, bělovlasý. Musíte být úchylní jako já, aby se vám líbil. Zradil svého naivního mladého přítele - totiž budoucího krále, snažil se šlohnout mu vládu, zvoral to vyhnali ho, co na tom obkecávat. Ve vyhnanství dal dohromady armádu, zaútočil na svou zemi (já tomu říkám "chtěl domů"), umřel. Taky nic k obkecávání. A ta smrt byla pěkně nanicovatá.

Pět důvodů, proč si ho oblíbit:
  • má rád černou
  • nemá rád hnusný počasí
  • skvělý šermíř
  • skvělý jezdec
  • občas budí dojem, že nutně potřebuje ženskou

Machiavelli

Dee: ,,Kdo vás učil řídit?"
Machiavelli: ,,Karl Benz. A je to již velice dlouho..."
Dee: ,,A kolik kol to auto tenkrát mělo?"
Machiavelli: ,,Tři."

(Jo, definitivně jsem se smířila s faktem, že mám toho pošahanýho Taliána ze Scottovy ságy prostě ráda. I když napsal Vladaře a ty další dva nesmysly, který mě sice hrozně baví, ale naprosto nejsem schopná rozebrat jeho sloh.)

Kde se o něm dočtete: Scottova sága Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela (poprvé se objevil v Čaroději)

Základní charakteristika: Taková vzkříšená inteligence by se 21. století hodila. Za všech okolností elegantní a o dva kroky napřed, hlavně žádné emoce. Umí se ze všeho vykecat, díky čemuž přežil dobu, kterou přežil. Je na "špatné" straně, ale ve srovnání s tím kreténem doktorem Dee je to úplnej anděl. Jako parťák mu byl momentálně vyšší mocí přidělen Billy the Kid a mě se to moc líbí. A ještě víc se mi líbí, že neumí řídit.

Pět důvodů, proč si ho oblíbit:
  • je chytrý
  • je bohatý
  • mamma mia, umí čarovat!!!
  • je z jednoho z nejkrásnějších měst na planetě
  • napíše za vás čtenářský deník, pokud použijete jeho literaturu

Malfoy

Hagrid: ,,Vypadněte z mého domu!"
Malfoy: ,,Věřte, že mě vůbec netěší být ve vašem...hm, vy tomu říkáte dům?"

Kde se o něm dočtete: Harry Potter

Základní charakteristika: Zřejmě ten nejnamistrovanější čaroděj na světě, co má průměrnou manželku a dost otravného synka. Smrtijed s úžasným barákem a hůlkou mašírkou, kterou strašně moc chci. Pracuje na ministerstvu, což je metlička, kterou se Draco ohání, když jsou na něj ve škole oškliví.

Pět důvodů, proč si ho oblíbit:
  • je velice, velice, ale velice charizmatický
  • má úžasné sídlo
  • je bohatý
  • má vliv
  • nemá potřebu hrát si na hrdinu
Určitě bych si vzpomněla na milion dalších, ale tak daleko by to nikdo nedočetl. Sem se beztak dokázal dostat jen málokdo.
Negativní postavy mě prostě vždycky fascinovaly, protože to s nimi nikdy nebylo jen tak, jejich příběh byl obvykle mnohem zajímavější, než příběh klaďase nebo to tak přinejmenším vypadalo, když jsem je vždycky rozpitvala až na kost. Holt moje vrozená vada.

obrázek: Fanvim.cz

Hrobař - část 11.

18. listopadu 2011 v 19:52 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
Mistr pracoval dlouho do noci. Chlapec posléze začal klímat a byl by usnul na podlaze, kdyby ho hrobař nepřenesl do zadní části domku na lůžko, kde se klouček druhého dne také probudil. Nevlídné, šedivé slunce osvětlovalo malou, pečlivě uklizenou místnůstku s postelí, truhlicí na šaty a oknem se zašlou záclonkou. Nikde stůl nebo lavice, vše nasvědčovalo tomu, že hrobař tráví většinu času v přední světnici.
Chlapec docupital do krámku. Jeho mistr spal za stolem, hlavu opřenou o složená předloktí hned vedle mrtvé ženy, vlasy rozhozené všude kolem. Žena na stole vypadala jako pohroužená do snění. Jestlipak byla zaživa taky tak krásná, pomyslel si chlapec a zblízka zkoumal její tvář. Měla zdravou barvu, měkce růžová ústa a broskvové stíny pod víčky. Špinavě plavé vlasy měla čerstvě umyté a lesklé, voněly nějakým olejem.
Někdo zaklepal. Byl to jemný zvuk, musel to být někdo malý a slabý. Otevřely se dveře a vstoupila holčička. Nejpůvabnější stvoření, jaké kdy chlapec poznal. Vyrovnala se svou krásou Nataně, ačkoliv musela být mladší než ona. Zpod chudého, ale velmi čistého čepečku, vykukovaly zrzavé prstýnky, zpod linek obočí zářily veliké a zvědavé oči v barvě oliv.
,,Jé..no..ahoj," zamrkala překvapeně a zavřela za sebou dveře. Nesla košíček, přikrytý kusem plátna. Chovala se jako doma, zřejmě sem chodíval pravidelně a to chlapce trochu zaráželo.
,,Já jsem Llewelyn, mimochodem. jak se jmenuješ ty?" otočila se k němu a postavila košík na nejbližší rakev.
,,Nemám jméno."
,,Nemáš? To je divné, ne? Daniel ještě spí? Určitě zase pracoval až do noci...no, ale povedla se mu."
,,Neřekl mi, že se jmenuje Daniel."
,,No, vlastně ti to k ničemu ani není. Ale jmenuje se tak. Babička je pradlena, dává si k ní košile, víš? Chodím sem často. Nikdo si kvůli tomu se mnou nechce hrát, ale mně to nevadí."
Llewelyn to sice říkala klidně, ale chlapec stejně zahlédl v jejích očích stín smutku. Rád by jí řekl něco na útěchu, znal ten pocit dobře, jenže ho nějak nenapadalo, co. Přátelství s hrobařem bylo hodně nešťastný koníček.
Daniel se za stolem pohnul. Protáhl se, klouby v prstech mu hlučně zapraštěly. Na konečcích mu ještě ulpěla růž.
,,Dobré ráno, Danieli. Přinesla jsem ti ty košile, pár jich bylo děravých, tak jsem je zrovna zašila. A babička ti posílá třešňový koláč k snídani."
,,Ty jsi poklad, Llewelyn. Děkuju ti. Už ses seznámila tady s mým...učněm?"
Llewelyn se usmála a odhalila špičaté perličkové zoubky. ,,Jasně. Jaktože nemá jméno, prosím tě?"
Daniel se rozpačitě podrbal v rozcuchaných vlasech: ,,Popravdě, slíbil jsem, že mu nějaké vymyslím, jenže jsem se k tomu nějak...nedostal. Pomůžeš mi s tím?"
Llewelyn se na chlapce zkoumavě zadívala. Špulila rtíky a nakláněla hlavu ke straně. Chlapec se raději podíval jinam.
,,Měl bys ho pojmenovat po sobě, Dane. Ne?"
,,Bože, jen to ne! To ti nemůžu udělat, chlapče, už tak to budeš mít těžký...ne, to chce..."
,,Vlček," řekla najednou Llewelyn.
,,Cože?"
,,Budeme ti říkat Vlček. Vypadáš jako malé, osamělé vlče...věř mi, jednou jsem takové našla. Mělo úplně stejné oči." rozzářila se dívenka a chlapec udělal něco zvláštního, co nedělal moc často, ale pokaždé naplno - zatvářil se šťastně.
,,Vlček," zopakoval si pro sebe. ,,Mám...mám teď jméno, Danieli?"
Hrobařova tvář omládla úsměvem. Byl by chopný dát chlapci cokoliv, jen kdyby mu tnhle výraz štěstí a sebeuvědomnění zůstal.
,,Ano, teď máš jméno."
Nebylo to jméno. Byla to maximálně přezdívka. Ale chlapec přestal být šedivou figurkou bez identity a stal se Vlčkem a to dělalo z nového přízviska ještě více než jméno. Byla to jeho osobnost, genius loci jeho mysli. Teď už nehrozilo, že se tohle dítě ztratí a propadne do zapomnění. Schránka, do níž chtěl hrobař uložit svoje znalosti, měla název. Dala se použít.

Screenuju - Expendables

16. listopadu 2011 v 19:16 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec

Vlastně bych měla říct spíš - screenuju Gunnyho a Jamieho, jenže to by znělo blbě, heh...měla bych si dát předsevzetí, že nebudu aždou větu končit slovem "heh", kruci.

Gunny


Můj oblíbenej:


"Hezkej pták."

Přísahám, že tohle není kečup...


Jamie Munroe


"I´m your life line..." A můj oblíbený bílý pruh na scéně...trochu Sweeney Todd, heh....NE, ŽÁDNÝ HEHE! Tak.


*dead* aneb *ty vole, co to ze mě trčí???*

Ehm...zbytek







Tool v depce...můj oblíbenej.


A blbec nakonec (bohužel se nepovedla žádná slušná fotka s rádiovkou, takže si musíte vystačit s kšiltem...)

No, to radši stačí...už tak mám v galerii bordel...

Nepostradatelní Postradatelní

15. listopadu 2011 v 22:15 | Moi Keiniku Sang |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence

Drsňák Barney Ross

Hraje: Sylvester Stallone
Zvláštní znamení: boží tetování a hrozný obočí, který vypadá jak namalovaný
Kolem a kolem: Killer, co vám udělá každou práci, ale trvá na své ceně. Občas vypadá jako klasický akční hrdina, když si vezme na bedra největší počet nepřátel a klidně se nechá zrubat, přičemž ještě budí dojem, že se skvěle baví. Těžko představitelný u televize s kafčem v ruce.
Paine: ,,Kolik máš s sebou chlapů?"
Barney: ,,Jen tvou mámu."
(Paine nebo někdo poblíž stojící dá Barneymu přes hubu)
Paine: ,,Tak kdo tě poslal?"
Barney: ,,Tvůj kadeřník."

Romantik Lee Christmas

Hraje: Jason Statham
Zvláštní znamení: super motorka a relativně klidná povaha, pokud zrovna někdo nemlátí jeho holku
Kolem a kolem: Občas trochu znuděně působící sázka na jistotu, těšící se na svou holku. Když ho zradí, hraje ublíženýho a potřebuje se vypovídat, ale pak jde klidně zmlátit chlapa, co jeho Lacy zbil.

(poté, co zmlátil pana Idiota a odjíždí s Lacy na motorce)
Lee: ,,Tak teď už víš, čím se živím. Nejsem perfektní, ale mělas počkat. Stál jsem za to."

Skřítek Yin Yang

Hraje: Jet Li ( najít ho v titulkách, kde je napsaný jenom příjmení, je peklo)
Zvláštní znamení: je jednoduše malej, oproti všem ostatním
Kolem a kolem: Pod heslem "malej ale šikovnej" likviduje nepřátele stejně spolehlivě jako eho velcí kámoši a chtěl by rodinu. A víc peněz.

Yin Yang: ,,Potřebuju víc peněz."
Barney: ,,Proč?"
Yin Yang:,,Protože jsem malej."

Dobrák Gunner Jensen

Hraje: Dolph Lundgren
Zvláštní znamení: kulich. Můj taťka má podobnej, ale nevypdá v něm ani z poloviny tak vražedně.
Kolem a kolem: Trochu Jekyll a Hyde. Na jednu stranu velkej (myslím fyzicky velkej) zabiják, kterej s ledovým klidem věší lidi, na druhou stranu máte občas z jeho pohledu pocit, že je to něžná duše, kterou, chuděrku, nikdo nechce zahřát.

Gunner: ,,Varovnej výstřel."
(ustřelí chlapovi horní půlku těla)
Gunner: ,,Moc nízko."

Fešanda Sandra

Hraje: Gisele Itié
Zvláštní znamení: hodně nanicovatej šatník...ale s ohledem na tamější vedro to chápu
Kolem a kolem: Dcera chlapa, o němž si všichni myslí, že on je ten zlej, všichni, včetně ní. Krásně maluje, má to po otci. Zřejmě si ráda hraje na hrdinku anebo jenom dělá všechno proto, aby "ochránila" Barneyho a jeho partii. To by totiž nebylo, aby něco nebylo...

(Sandra při svém zatčení řve na otce, stojícího na balkonu - španělsky (ehm , asi), pochopitelně.)
Sandra: ,,You killed everyone! Why didn´t you kill me?! Why not me?!! Kill me! Kill me! Assasin!!!!

Generál Garza

Hraje: David Zayas
Zvláštní znamení: diktátorská kšiltovka
Kolem a kolem: Otec holky, která pomáhá nastolit znovu normální existenční strukturu na Vileně (ostrůvek, neřešte). Rád maluje a občas má tendenci se tvářit vznešeně a neoblomně. osobně jsem toho názoru, že se na diktátora nehodí. Na to má moc silný otcovský instinkty.

(předtím, než mu Sandra vynadá do vrahů, hodí po ní květináč nebo co)
Garza: ,,Idiot! Why didn´t you leave?!!"

James Monroe

(nebo Munroe, Odin ví, jak se to píše...v castu je to tak, ve filmu onak)
Hraje: Eric Roberts (jo, dobře, stáhla jsem si to kvůli němu, protože toho Řezníka jsem si musela vykompenzovat...chápete, arabský titulky, takže vím kulový, o co v tom filmu šlo, krom toho že o chlápka, co rozstřílí na maděru každýho koho potká. Ale to jsem odbočila...)
Zvláštní znamení: dokonalý sluneční brejle a tuna pomády na vlasy
Kolem a kolem: Jeden z těch, co si myslí, že peníze jsou všechno. To je asi tak všechno, co se na tohohle fešáka dá říct. Morálka veškerá žádná, hlavně se napakovat.
Garza: ,,Já jsem tu vůdce!"
Monroe: ,,Jste blb s rádiovkou!"

Shrnuto podtrženo

Nejradši mám Gunnera ( Lundgren mi na starý kolena vůbec přirostl k srdci) a ty bouchače okolo Barneyho.
Třeba Tool je dobrej, i když je vlastně podstatnější než Gunner, nestrčila jsem ho do těla článku, protože ...jsem na to prostě zapomněla. Tool je tedy tatér, hraje ho Mickey Rourke a vypadá jako šílenej kovboj, heh. Asi tak.
To je ten můj blbej zvyk soustředit se na vedlejší postavy. Všimla jsem si i pár zajímavých, ale úplně zbytečných detailů. Tak třeba drsnej Barney sebere v Sandřině autě kresbu Valkýry, kdežto elegán Monroe v jejím pokoji vezme dámu v klobouku. Vrána k vráně. Navíc Monroe má vždycky úžasnej hudební podmaz.
Když už jsme u toho Jamieho, když došlo na scénu s mučením Sandry, u kterýho si klidně popíjel čajíček nebo co, měla jsem chuť na ten stůl přivázat jeho a lejt mu vodu do ksichtu, dokud jednomu z nás nehrábne. Takoví sugestivně špatní lidi mě rozčilujou.
Byl jsem nucená stáhnout si kromě dabingové verze ještě verzi s titulkama, protože přes pozadí ten dabing prostě nebyl slyšet. I kdbych se na hlavu postavila. A jen tak btw, dabing má lepší hlášky než titulky, ale polovinu originálu bych přeložila úplně jinak. No, nevadí.
Sly se kždopádně dost předvedl, dostat na plátno takový kapacity jako Arnie nebo Willis a ještě je narvat do jedné scény, to muselo bejt...těžký.

Netopýr hraje karty aneb Temný rytíř

14. listopadu 2011 v 20:54 | Moi Keiniku Sang |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence
Víte, já mám vždycky strašnej problém, když jsem víc jak dva dny v kuse doma a mám začít něco dělat. Proflákanej čtvrtek a pátek, zaretušovanej žaludečními problémy, který paradoxně začaly až dneska, ale taky přinesl ovoce, i když možná ne zrovna tam, kde by si to můj vzdělávací ústav přál. Za víkend jsem viděla asi tak...deset, dvanáct filmů, počet mých downloadů je na rovných dvou stovkách, plus dva menší seroše.
Jedním z doplňujících elementů mojí filmofilní sbírky je kultovní a hodně povedenej Batman - Temný rytíř. O čem to je, je asi zbytečný vykládat - Joker terorizuje město a fešnej superhrdina s neomezenými finančními zdroji se ho snaží nakopat do koulí...wow, fakt žasnu nad dnešním stylem vyjadřování, ještě před minutou mi dělalo práci dát dohromady smysluplnou větu...k věci.

Jo a bacha - spoileruju a velmi ráda.

Takže Batman, Joker, nový návladní Harvey Dent ( zkuste někdy říct "Harvey Dent" bez toho "nový návladní", zní to divně), polda Gordon, rádoby hezká Rachel a mafián Salvatore "Sal-ví-všechno-nejlíp" Maroni si hrají na jednom písečku a to zákonitě nemůže dělat dobrotu. Joker šlohne mafiánům jejich peníze, což taky nedělá dobrotu a pak jim nabídne, že zlikviduje Batmana a vrátí jim jejich bábovičky...(*plně zaujatá představou Jokera na písečku s bagříkem*). Chce za to půlku. Aniž o tom mafie vůbec pořádně ví, přebírá Joker pomalu nadvládu nad Gothamem a tím leze do zelí policii a Batmanovi, který taky leze do zelí policii. Joker chce, aby se Batman ukázal a důrazně to potvrzuje likvidací soudkyně, policejního komisaře a mám dojem, že ještě kohosi, ale za boha si nevzpomenu. Jelikopž právě koukám na Řezníka, nechce se mi to přepínat...a vůbec, proč se tím tak zabývám, stejně je to irelevantní.
Batman má taky svoje fanoušky a ti oprvdu skalní dělají tu chybu, že se za Jokerovy vlády převlíkají za Batmany a on je pak zabíjí. Časem si zvyknete, že zabíjet je ta jediná věc, která Jokerovi fakt jde.
Batman vedle Jokera trochu ztrácí lesk. Snaží se z Maroniho vytáhnout, kde Joker je, ale ačkoliv mu zlomí sebevědomí i nohu, dozví se kulový, jelikož ani Sal-vím-všechno-nejlíp nemá šajna, kde se ten "nalíčenej debil v hadrech" nachází.
Mezitím jde kurevsky do tuhýho, protože jako další oběti Joker označí Denta a Rachel, která momentálně s Dentem chodí, hups. Co si může Bruce Batman přát víc, než chránit dávnou přítelkyni. Upřímně se tomu chlapovi celkem divím. Muselo toho na něj být hodně - bojovat s mafií, kterou vede Ital - tzn. relativně dobrou mafií; snášet Denta, kterej nejenže chodí s Rachel, ale navíc o sobě tvrdí, že je Batman, aby ochránil město, uff; vyrovnat se se smrtí Gordona a jeho následným zmrtvýchvstáním a u toho ještě otravuje Joker. Skoro mi to připomíná můj letošní školní rok.
A vůbec.
Pak už je to moc zamotaný na to, abych to vysvětlovala a navíc to slušně nabírá grády a to vám fakt nechci kazit. Kdybych to ale měla rozpitvat, pak bych Ledgera prohlásila za boha, což by na mým místě udělala většina lidí. protože on přehrál Batmana o takových 200 %. Gary byl dokonalej jako vždycky, to už není novinkou, miluju Gordona, je to prostě Gordon, hodnej taťka policajt. Z Eckhartovy postavy jsem byla rozpačitá, ke konci mě začínala dost sejřit, ale jinak byla vtipná a charismatická, takže jsem celkem žrala, že mu to žerou. Rachel se mi nelíbila, vůbec výběr herečky a tak. navíc je to ženská, takže k ní se moje ctěná pozornost neobrací.
K čemu se ovšem obracela, to byl Maroniho představitel, starší brácha Julie Roberts, Eric. Jestli se bude někdy točit Scottova sága ( jakože doufám, že jo a zároveň nechci vidět, jak by to zmršili), pak mají Machiavelliho jak z partesu, ten parchant má všechno, dokonce i talent. jenže ségra ho trochu pohřbila.

Shrnuto, podtrženo - dobře se u toho učí na čtvrtletku z matiky.

Screeny, nic moc, jenom pro pořádek:
Rachel, ještě relativně dobrej záběr..
Sal Maroni. Sliz z něj jenom kape, heh.

Oficiální trailer k Night in BOBY by WENCA BOSS PRODUCTION

14. listopadu 2011 v 19:46 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí
...aneb prostě naše prodloužená v BOBY. Wenca je nás třídní dokumentarista a ztím to vypadá, že tohle bude nejvtipnější výsledek celé slavné prodloužené. Má to sice jenom jednapadesát vteřin, ale což. Finální kus prý bude mít kolem deseti minut, samozřejmě to ode mě budete mít z první ruky. Když říkám "ať žije Wenca", myslím tím ať žije Wenca, protože se na celou rádoby společenskou událost začnu třeba dívat trochu jinak.

OFICIÁLNÍ TRAILER NAJDETE TADY

Je tam záběr na naše profesory a Wencovu současnou holku, to jsou asi tak jediný detaily, který prozatím můžu poskytnout. 51 vtěřin je trochu moc krátká doba na to, aby mi něco fakt došlo, hehe. Proto taky tak nesnáším půlminutový proma k TVD. A ještě víc nesnáším, když to někdo protáhne na minutu a tvrdí, že je to prodloužená verze...ale to není k věci. Hezkej kukec.

Šaty pro Psychopath

14. listopadu 2011 v 19:19 | Moi Keiniku Sang |  Šatičkoidní výlevy

Psychopath si objednala šaty na tuhle písničku. Tokio Hotel sice neposlouchám, ale šaty jsem měla v hlavě skoro okamžitě. Působilo to na mě takovým lehkým, vzdušným dojmem, zároveň je tam určitá tvrdost. Ve výsledku z toho vzešel můj oblíbený kontrast. Nevím, proč zrovna červená, možná to piáno na začátku.
Materiál:
  • červená matná kůže
  • narůžovělý peří, tenký hedvábí, prostě něco, co se bude neustále pohybovat, při každým závanu vzduchu. Ta suně musí být v pohybu.
Tak, Psychoušku, doufám, že se líbí. Pokud mě nemáš v oblíbených, dej odkaz na svůj blog, ať z toho taky něco mám (*nevinně se usmívá*). Jinak, pořád platí to stejné - do komentářů písničku na kterou chcete vohoz a vohoz dřív nebo později bude.

Jak jsem zase od něčeho čekala víc

12. listopadu 2011 v 22:21 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí
Pokud jde o prodlouženou, udělala jsem jednu velkou chybu - dělala jsem si iluze.
Čtvrtek jsme s tátou prolítali po obchodech a on mi pomohl vybrat boty, dokonalý stříbrný boty. Táta mi jel dokonce i pro šaty. Máma mi zařídila česání a půjčila mi drahý stíny. Proflákala jsem dva dny a chybí mi učivo. A proč? Protože jsem byla na prodloužené. A protože už toho mám tak akorát dost, končím s anonymitou. Žijeme přece v demokratické zemi, ne? Takže

Dynamic nebrat!

Někteří lidé nechápou význam časového limitu. Nebo neví, že Brno je v pátek odpoledne zasekaný tak, že cesta, kterou denně zvládáte za pět minut, vám trvá minut dvacet. Takže když se řeklo, že máme být o půl šesté v plné polní na parketě, půlka lidí dorazila pozdě. Což slušně komplikovalo nacvičování polonézy. Velká šéfka Evica prostě musela mít narvaný oba kurzy, to jest 200 párů, počítám-li dobře, v jedné polonéze, takže se z polonézy stala sardinkóza. Byli jsme nasáčkovaní tak na sobě, že se nedalo pochodovat ani na místě, aniž bych šlapala holčině přede mnou na šaty. Když jsem na to upozornila Evicu, bylo nejen mně řečeno, že ona nemůže nechat deset párů netančit, že rodiče chtějí vidět všechny. Já jsem si ale jistá jednou věcí - že rodiče určitě nechtěli vidět pošlapané a potrhané šaty, což nepochybně někteří viděli.
Výsledek? Polonéza byla rozhrkaná a násilná, místo abychom se dívali do kamery a usmívali se na rodiče jsme museli dávat bacha, kam šlapeme. Hlavně, když bylo padesát párů v čele.
Na nástup jsme měli čekat na bocích sálu vedle baru a toalet, ehm. No, s těma záchodama to bylo taky vtipný - napovídali nám pohádky o prostorných toaletách a ve finále jsme zjistili,že když jsou na záchodě dvě holky v šatech s obručí, nikdo jinej se tam nehne. Ale zpátky k nástupu.
Půl hodiny minimálně jsme stepovali vedle baru, přičemž jsem občasně vyběhla a kontrolovala, jestli uiž nepřišla máma. Její odvoz si špatně poznamenal začátek. Takže jsem měla depku, protože máma pořád nikde a navíc mě bolely nohy jak sviňa.
Jeden z prvních tanců byl jive. Tak jako what the fuck? To, že jsme se to učili v kurzech znamená, že to mermomocí musíme tancovat na bílé prodloužené? V dlouhých šatech?! Samozřejmě, že to nešlo. Navíc to ztrácí efekt, protože jive je v nohách a nohy nebyly vidět.
Střídala se pánská a dámská volenka, prostě klasika. ke konci večera začínali být pánové, neustále srocení u baru poněkud společensky unavení. Sólo pro garde mělo ale celkem úspěch. Máma byla sice o dvě hlavy menší než můj Kotík, ale zatancovali si hezky, aspoň podle toho co jsem viděla z mamčina místa (jo, viděla jsem vršek Kotíkovy hlavy).
Volil se nejlepší tanečník a nejoblíbenější tanečnice. V obou jsme měli naše koně - Dominika a Terezu. Nicméně na zábavě to nijak výrazně nepřidalo, abych byla upřímná.
Taneční série střídaly ukázky standardu a latiny, street dance a hlavně a neustále REKLAMY. Každých pět minut jsme byli upozorňováni na úúúúžasné slevy na kurzy všech možných tanců, na všechny možné kovové taneční a zumbu a já nevím co všechno. Aby se neřeklo, že se nudíme, naklusaly najednou na pódium dvě lektorky zumby a začaly předcvičovat.
Takže, abych to shrnula:
  • hypermoderní předražený a nehodící se prostředí čtyřhvězdičkovýho hotelu
  • podávání alkoholu mladistvým ( protože silně pochybuju, že barmani chtěli vidět občanky)
  • opatření proti vlastnímu pití a vlastnímu jídlu - u vchodu nás prohledávala ochranka, věřili byste tomu?
  • miniaturní parket
  • nulová organizace
  • nulový dress code
  • nulová společenská úroveň
  • zumba v dlouhých šatech
  • reklama, reklama, reklama

Shrnuto, podtrženo - nebyla jsem na prodloužené, ale na reklamní kampani taneční školy Dynamic, kterou zaplatila moje máma a spousta dalších rodičů. Jsem zklamaná, naštvaná a doma u počítače se teď bavím líp, než tam. Jediný, co mi to přineslo, byly poprvé v životě vlnitý vlasy a krásný boty a šaty. Užila bych si to. Možná. Jedna moje půlka se místy i bavila. Ale...

Když si na zastávce prozpěvujete, že jste nácek, lidi se na vás koukaj fakt...divně.

8. listopadu 2011 v 17:59 | Moi Keiniku Sang |  Hudba - třetí z podstat mé existence
Ještě než na mě zavoláte švestky, zhluboka se nadechněte a napočítejte do deseti. Radši do dvaceti, abych si to posichrovala. Já bych nácek být ani nemohla, protože celá Hitlerova ideologie mi přijde tak naivně idealistická, až to bolí. Asi uměl hodně dobře řečnit, když dokázal zblbnout celý Německo...ale k věci

Seznam úkolů na víkend:

  1. vyspat se po prodloužené
  2. přestat se dívat na Zvoníka u Matky boží
  3. začít kreslit objednaný obrázky
  4. zabít Klášu
  5. zabít Klášu
  6. zabít Klášu
  7. ...no, když ji zabiju třikrát, mohlo by to stačit.
Protože Kláša za to může, Kláša, Kláša! Tak si píšeme na ICQ a ona se vytasí s odkazem na Harry Potter in 99 second...

Voilá! Řekla bych, že na Youtubku je tenhle frajer celkem profláknutej a to je moc dobře, mooooc dobře. Protože co se komedie týče, tohle je potenciál až na půdu, nemluvě o textech. Říká si PAINT. Jako hudebně hluchá osoba můžu prohlásit, že kdyby se mu dal jinej podmaz, než "pam pam", který si stejně dělá sám, zpívá milionkrát líp než kdejakej komerčnoprotekční spratek.
Harry Potter in 99 seconds je klasika, o kterou se pokouší hodně lidí, ale mě se u většiny z těch, na který jsem se podívala po Paintovi, chtělo...brečet. Dalo se to okomentovat jedině jako "pfrrrrrr...".
Jenže pak mi Kláša poslala ještě Movie Villain Medley a to byl konec, absolutní rozpad morálky a jakékoliv snahy o učení.
Joker, Darth Vader, Hans Landa a tuším Fox. Na zabití.
A to potom přijdete na zastávku, neškodně si prozpěvujete a všichni na vás koukají jako na..no jako na nácka. Navíc si všiměte, jak má ten kluk vymakanou mimiku - toho Landu mu věřím, ten je přesnej. A nezkoušejte tvrdit, že ne, Hanebný pancharty jsem viděla tak trilionkrát ( a právě koukám po trilionté první).
Mno, takže já jdu obdivovat Waltzovy neodolatelný kukadla a předstírat že se učím. A nebudu si zpívat. Nebudu. Nebudu.
Vůbec.

"Hrobař" cast - chlapec

6. listopadu 2011 v 20:07 | Moi Keiniku Sang

Smiřte se s tím, že teď budou pár dní přibývat jenom podobné polovičnaté články, jestli vůbec budou nějaké přibývat. A pokud ne polovičnaté články, pak Hrobař. Nějak nevím, co jinýho bych měla psát.
Takže tohle je...kluk. Na přezdívce se pracuje, bez valného úspěchu, abych byla upřímná. Neumím si ani představit, že by někdo jako Daniel měl pojmenovat dítě. Chudák kluk, ten to nemá lehký...no nic. Však já na něco přijdu.

Kreslím - Daniel a "Terry"

6. listopadu 2011 v 17:48 | Moi Keiniku Sang

Jo, maličko jsem se do svýho Hrobaře zažrala a status fanfikce se povážlivě kýve na svém piedestalu. Vůbec, vůbec, ale VŮBEC se mi do toho nechce motat anime. Kruciš.
Opět tužka, mimochodem. A místo tohohle jsem se měla učit, jenže jsem nějak nepřišla na to, co bych se měla učit. Daniel je velkej a "Terry" malej. Je v uvozovkách, protože mu tak říká Pet!nka a já jsem jí slíbila, že mu nedám jméno...takže tak.

Kamenná princezna - část 3.

6. listopadu 2011 v 11:53 | Moi Keiniku Sang |  Nedokončené příběhy
,,Líbí se ti výhled, Marion? Naše Andělské opatství, jo, to je legenda."
Marion nadskočila.
,,Teto Pamelo! Neslyšela jsem tě přijít...říkáš legenda?"
Paní McCaneová pokývala hlavou: ,,Tak tak. Legenda. Ale radši tam nechoď. Stalo se už hodně neštěstí, když děti jako ty lezly tam, kam neměly. Co si dáš k večeři?"
,,Lívance," odpověděla nepřítomně Marion. Říct jí, aby někam nechodila, to bylo jako podat jí klíče a popřát šťastnou cestu. Ale teta se s odpovědí zjevně spokojila.

Link a Norma Jean odletěli asi za dvě hodiny. Teta trvala na tom, že si s nimi Link musí dát kávu a bábovku. Pak ale Marion osaměla a začalo jí z toho být těžko. Teta Pamela byla vstřícná a milá a navzdory oranžovým vlasům se jí Marion líbila, Pif a Paf se chovali přítulně a pokoj byl útulný, jenže tohle nebyla Amerika a Marion patřila jedině do Ameriky.
Hupsla na postel s žaludkem plným tetiných lívanců. Byly vynikající, nicméně postel lehce protestovala. Za oknem se černalo Archangel Abbey. Marion si jeho okousanou silutu se zájmem prohlížela. Nezdálo se jí nijak velké, nemohlo být tedy ani zvlášť významné. Maximálně tak jako architektonický poklad.
Marion vytáhle z tašky svůj laptop a zapojila ho do zásuvky. Nedělala si iluze, že tady bude připojení, ale Google naběhl bez problému, ba skoro rychleji, než obvykle. Marion vítězně zaboxovala do vzduchu a rychle naťukala do vyhledávače ARCHANGEL ABBEY. A nestačila se divit.

,,...bylo vypáleno. Lidé se domnívali, že se zde nachází brána na Onen svět..."

,,...nikdo nikdy v opatství nespatřil živou duši, zdálo se opuštěné po staletí. Přesto však pocestní, kteří ho míjeli na svých cestách, vyprávěli o postavě před branou a hlasech..."

,,...oheň zničil většinu západní části, východní však zůstala takřka neporušená. Stejně tak se zachovaly všechny sochy..."

,...archeologové si nedovedou vysvětlit..."
,,No páni," hvízdla nadšeně Marion. ,,Tady to myslím pěkně smrdí..." Rychle rozklikla několik dalších odkazů.

,,....při pádu zahynul desetiletý chlapec. Přístup do opatsvtí byl úředně zakázán..."

,,...byl naposledy spatřen, když hledal svého psa v okolí Archangel Abbey. Pátrání pokračuje, bohužel bez výsledků..."

Marion otvírala stránky až do noci. Valila se na ni spousta informací o pohřešovaných, zraněných a záhadně zmizelých, fotky staré i mladší a data, kdy se místní snažili opatství do základů zničit. Zdálo se, že východní část Archangel Abbey je nezničitelná. Západní takřka zmizela, její zbytky se samovolně rozpadaly a ohrožovaly všechny, kteří se tam ukázali. Což znamenalo parádní vzrůšo pro americkou holku na skotském venkově.

Kreslím - hrobař z Hrobaře

5. listopadu 2011 v 21:20 | Moi Keiniku Sang


Políbil mě múzák a napsala jsem další díl Hrobaře, což obvykle dělám jenom v pátek Přibyla mi nová postava - hrobař. Panebože, ty dvě věty po sobě zní tak strašně divně...
Tohle je tužka, zmrvená skenerem, sice k lepšímu, ale stejně zmrvená. Napřed byl obrázek, potom postava.

Hrobař - část 10.

5. listopadu 2011 v 19:08 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
,, Musím tě upozornit, dítě, že se mnou nebudeš žít příliš šťastný život. Možná si teď o mně budou myslet ještě horší věci než dosud. Jsem sluha samotné smrti. Nestarám se, zda to či ono tělo sešlo nemocí nebo vraždou, mým úkolem je připravit ho na cestu na onen svět. Chápeš?"
Hrobař za řeči pobíhal po místnosti, sotva ho chlapec stačil sledovat. Otvíral okna, u toho rozdělával oheň v krbu opředeném pavučinami a strhával plátna z prken, vyrovnaných v rohu místnosti. Před chlapcem se objevila tři bílá tuhá těla. Jedna z nich byla žena, mladá a kyprá, asi z dobré rodiny.
,,Myslím, že ano, pane."
,,Ale chlapče, takhle bys mi neměl říkat. Nejsi můj otrok, proboha. Předpokládám, že nemáš kam jít, a pak je tu těch třicet zlatých...soudím, že zůstaneš u mě. Budu tě učit. Stanu se tvým...jak to říct...mistrem! Ano, to je to slovo. Budu tvůj mistr, dítě. Což mě přivádí k té druhé věci - jak se jmenuješ?"
Chlapci chvilku trvalo, než si uvědomil, že se ho hrobař na něco ptá. Ze všech lidí, co kdy potkal, mluvil tenhle podivný člověk nejvíc a nejrychleji. Žádná měkká konejšivá slovíčka , věcně a stručně mu tu servíroval skutečnosti jako na talíři.
,,Já..já nemám jméno, pa...mistře."
,,Jakže? Nemáš jméno? No to jsou mi věci...kdejaká mrtvola, co mi projde rukou, má jméno. To musíme napravit. Dnes se toho stalo až příliš, ale slibuju, že do zítřejšího rána ti nějaké vymyslím."
Hrobař popadl oběma rukama jedno z prken a zvedl ho na dlouhý stůl, stojící uprostřed místnosti. Chlapec vykulil oči.
,,Vy máte takovou sílu, mistře!"
Hrobař se poprvé doopravdy usmál a odhalil perfektní bílý chrup s neobyčejně dlouhými špičáky.
,,Tobě se to slovo doopravdy líbí, co? Musíš mít hlad. Vem si něco, moc tam toho není, ještě jsem nebyl na trhu. Ale jez podle chuti."
Pokynul rukou ke dveřím schovaným za závěsem. Chalpec je otevřel a našel nevelkou spižírnu s kouskem sýru, chlebem a mísou hroznů. Jez podle chuti, řekl mistr. Chlapec tedy pokrčil rameny a vytáhl všechno.
,,Co se stane s mojí tetou? Víte to?"
,,To...to nevím s jistotou. Z čeho ji obvinili, vzpomínáš si?"
,,Ta paní s dlouhým copem, Monika, je prý čarodějnice. Asi si myslí, že jí teta pomáhala. Ale je to hloupost. Čarodějnice nejsou....je vám něco?"
Hrobařova tvář se změnila. Stáhla. Ruka s práškovou růží se zastavila nad mrtvým obličejem a roztřásla se.
,,Jsme asi jediní dva, kteří tomu tady věří, chlapče."
Dvěma prsty rozetřel rudý prášek po bílých tvářích. Žena pod jeho rukama ožívala. Chlapec zvědavě přistoupil blíž. Hrobařovy ruce se pohybovaly jako tanečnice. Byla radost je sledovat. Chlapec najednou zatoužil umět to taky. Umět oživit mrtvé, zkrášlit je, vrátit jim dech.
,,Nebudu ti lhát, chlapče. Čarodějnice obvykle upalují."
,Upalují?! Ale tetu nemůžou upálit! Musíme ji zachránit, mistře! Musíme je obě zachránit!"
Chlapec, až dosud vypadající úplně klidně, vyskočil jako čertík z krabičky a vrhl se ke dveřím. Jeho mistr ho jen taktak stihl chytit.
,,Neblázni! Co bys tak chtěl dělat? Vtrhnout do věznici a zmlátit stráže? Chlapče, jsou věci, se kterými se nedá nic dělat!"
,,Třeba dá! Nemůžou zabít nevinnou paní!"
,,Kdyby nemohli, moje žena by tu ještě byla!"
Chlapec oněměl. Hrobař se s povzdechem opřel čelem o jeho hrudník.
,,Promiň. Nechtěl jsem na tebe hned první den křičet. Ale žiju v tohmle městě od narození a už jsem tu pár obětí justiční vraždy měl. Prostě to tak chodí."
,,Co je to justiční vražda?"
,,Totéž co vražda, ale páchají ji lidé, kteří by měli sloužit spravedlnosti."
,,A vaše paní..?"
,,Má hrob vzadu na dvorku."

Hrobař se zvedl a vrátil se k práci. Chlapec zůstal sedět na zemi přede dveřmi a v hlavě měl horkost. Bál se. Co když ho ani muž se stuhami ve vlasech nedokáže ochránit před nepřízní osudu? Sám byl vyvrženec společnosti, pravá ruka Smrtky. Možná neměl opouštět matku. Měl umřít v horách. Přinejmenším bych si ušetřil spoustu trápení, pomyslel si chlapec a še pozorovat hrobaře při práci. Odvádělo to jeho myšlenky od chůvy, Moniky a upálení.