Září 2011

Zruinujeme všechny Poděbradky a Ondrášovky a navrch budeme světoznámí výrobci šperků z pravých PEREL

30. září 2011 v 21:28 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí

Biola

  • Poznávačka - na promítačce se objeví hřib satan. Řvu: ,,Pokeball!"
  • ,,Jaký je druhý název pro muchomůrku zelenou?" ,,Sežer-to-a-chcípneš?"
  • Biolkář sepisuje na tabuli všechny obory nově načaté zoologie. Já úplně spím a počítám minuty: ,,To není vyučování, to je davová psychóza!"
  • Poznávačka - hřib pravý. Samozřejjmě nemám ani píru, co je to zač, protože vypadá stejně jako dlaších bohové vvědí kolik hřibů: ,,To je tak blbá houba...houba! Je to klasik, nestačilo by říkat mu houba?"

Matika

,,Jak poznáte funkci?" ,,Nefunguje."

Latina

Tohle jsem dělala celou latinu. Asi jsme něco opakovali nebo já nevím. Ale mám novou kolekci zvířátek. Časem je překreslím do lepšího formátu.

Srandy kopec. Miluju páteční vyučování.

V dějáku jsme brali Vikingy. Kdo četl Hraničářova učně, bude teď vědět o čem mluvím. Vikinské vesnice řídili jarlové. Jeden takovej jarl a totiž Erak. Morgarath neustále nechce akceptovat jeho hodnost a nazývá ho "kapitánem".
,,Kapitáne Eraku!"
,,Moje správna hodnost je ' jarl ' , pane."
,,Dobře, zapamatuji si to pro případ, že by mi to někdy k něčemu bylo. A teď, kapitáne Eraku..."

Nejlepší bylo, když nám profesorka vysvětlovala, proč se drakarům říkalo drakary.
,,Oni si mysleli, že když budou mít na přídi nějakou obludu, zastraší to ty obludy, o kterých se domnívali, že žijí v moři. Že když tam je obluda a oni mají taky obludu..."
Obluda je moc fajn slovo.
Houba je taky fajn slovo.
Morgarath je taky fajn.

Hrobař - část 4.

30. září 2011 v 19:40 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
To ten chlapec, běželo chůvě hlavou, zatímco pospíchala do jeho pokoje. Část jejího já se však modlila ke všem bohům, aby dítě bylo čisté. Slíbila, že bude jeho matkou. Jak by to mohla splnit, kdyby se on stal hrozbou?
Slyšela Natanin pláč, ale srdce se jí ani nehnulo. Tlouklo teď hlavně pro chlapce, Natana byla ztracená. Lékaři byli buď moc daleko nebo mrtví, případně moc daleko a mrtví. Natanino dětské tělo nemělo šanci nápor nemoci vydržet bez léčby. I s léčbou by ta šance byla moc malá. Za pár dní, možná i za pár hodin se sladká zlatovlasá schovanka stárnoucí chůvy promění v nafouknutou černou mrtvolu, ale opravdový konec přišel právě teď.

Chlapec ze spaní objímal deku, jakoby na ní závisel jeho život, což nebylo v této chvíli tak úplně od věci. Chůva mu prudce zajela studenýma rukama do podpaždí. Chlapec se s výkřikem posadil.
,,Tiše, zlatíčko," šeptala plačtivě žena a stiskla jej v náruči. Chlapec byl čistý.
,,Co se děje, paní?" mumlal a rozespale si mnul svoje obrovské oči.
,,Jak ti to vysvětlit, chlapče," vzdychala chůva. ,,Teple se oblékni, musíme odjet."
Než se dítě stačilo zeptat proč, byla chůva zase pryč.

Natana utichla. Chůva cítila neskutečnou tíhu na hrudi, když scházela ze schodů. Nemůže ji tu nechat. Ale musí. Vždyť je to jedno, mor už je stejně všude. Ale nač ho roznášet dál. Bože, pomoz...
Dveře do koupelny byly pootevřené tak, jak je chůva při svém zběsilém úprku nechala. Za nimi bylo ticho. Ticho a mor. Chůvě se z té směsici bezhlavé lásky k holčičce a chorobného strachu z nákazy zvedal žaludek. Pořád to byla její Natana, jenom její tělo zachvátil boží hněv a nebylo pomoci. Chůva zavrtěla hlavou. Dnes se až příliš obrací k vyšší moci.

Otevřela dveře dokořán. Vzduch tu byl úplně stejný jako kdekoliv jinde v hradišti. Mor byl temný a plíživý jako černá liška, nedal nic znát a zavrtal se do lidský tkáně jako masa chtivý červ. Nikdo nevěděl, odkud se bere a kam mizí, nikoho to vlastně ani nezajímalo. Ani stvořitel je před ním nedokázal ochránit, tak proč se starat o původ.

,,Natano? Slečno, kde jste?"
Snad neutekla? Ale okno bylo pořád stejně pevně zavřené jako prve. Dřevěná káď vyložená voskovaným plátnem, v níž se Natana každý večer koupala stála nevinně uprostřed místnosti. Nikde žádné mokré stopy, plátno k osušení netknuté, hladina koupele nehybná. Najednou se zdálo všechno jasné.
Ještě než chůvu ochromil šok, dokázala udělat dva kroky a pohlédnout do Natanina ztuhlého obličeje, který na ni zíral zpod závoje rudé vody.

Drákula aneb Nebezpečná kombinace Borovce a Svobody

27. září 2011 v 22:04 | Moi Keiniku Sang |  Divadlo
UPOZORNĚNÍ: Silně spoileroidní článek s prapodivným slohem a hromadou screenů z novější verze.

Epická hromada kiksů na téma TRÓJA

24. září 2011 v 21:32 | Moi Keiniku Sang |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence
Tak jsem se překonala a na ten předražený paskvil se podívala. Na celý a v kuse. Místy je to docela působivé, nikdo tu v tunice nevypadá jako buzerant a navíc si tu dámy přijdou na své díky plejádě výstavních mužských nohou. Pro ty, kdo to ještě neví - v poslední době jsem na dolní končetiny osob opačného pohlaví extrémně úchylná.

Tak tedy vo co gou. V původní Homérově Iliadě je jeden blbeček jménem Paris, který ukradne králi Meneláovi ženu jenom proto, že mu její lásku slíbila jistá egocentrická bohyně, aby ji prohlásil za nejkrásnější. Meneláos se naštve a vypukne válka, v níž se objevují celebrity starověku - Nestor-snědl-jsem-všechnu-moudrost-světa, Achilles-jsem-prostě-nejvíc-hustej, Odysseus-vy-všichni-jste-blázni-jenom-já-jsem-letadlo, Hector-pro-Tróju-se-klidně-rozkrájím, Agamemnón-jsem-drsnej-jak-šmirglpapír, no a Meneláos-chci-tu-děvku-zpátky. A další. Odysseovi trvalo deset let, než vymyslel natolik vymakanou fintu, aby se na ni Trójani chytli, a celou tu dobu se tam všichni mlátili jak cvaklí kvůli jediné babě. Deset let, chápete to?

Nicméně filmaři se toho chopili poněkud jednodušeji a celou trojskou válku si odbyli za dva týdny, maximálně měsíc. Pointou filmu není vlastně ani tak trojská válka jako spíš vnitřní rozervanost supermana Achilla se srdcervoucím kukučem blonďáčka Brada. Je fakt, že Pitt se docela ždíme. Ale vezmeme to popořadě.

Paris - hezoučký ksichtík Orlanda Blooma dělá svoje a Paris opravdu působí jako sotva odrostlý puberťák, co prostě jenom dělá kraviny bez přemýšlení o následcích.

Hector - vlídně vypadající Eric Bana se v boji mění v dravce a jeho muskulatura je tu opravdu přesvědčivá. Navíc vedle Parida vážně vypadá jako ten starší a chytřejší. Milující brácha Hector. Roztomilé.

Priamos - ctihodný kmet Peter O´Toole aneb král je mrtev, ať žije král. Neskutečné charizma, neskutečná věrohodnost. Chci takovýho dědečka, hned, teď ,okamžitě. Vsadím se, že by si s tím mým druhým dědouškem skvěle rozuměli.

Agamemnón a Meneláos - prostě dva staří voli, bavící se válkou. Agamemnón poněkud královštější a šarmantnější, Meneláos, aspoň dokud si nenasadil helmu, působil tak nějak bodře, jakože rád popije a pomiluje. Ale bojoval jako buldozer.

Achilles - sen každé ženy - vypracované tělo Brada Pitta v ultrakrátké řecké zbroji, případně ani to. Je to hezkej kluk, to mu nikdo nevezme ( ano, sympatizuji s Odysseem víc, než s Achillem, ale ani Nikdo mu to neveme) , hrát umí, to mu taky nikdo nevezme. Na tu roli se nadřel a ve filmu to zúročil na sto procent. Jenže já hlavní postavy ze zásady nesleduju. Ačkoliv musím uznat, že ty jeho mediálně opěvovaný achillovský nohy jsou fakt vrrrr.

Odysseus - chci (a nejsem sama) Odysseu s Seanem Beanem v hlavní roli. Jedna z nejvýraznějších existencí trojské války tu dostala naprosto zanedbatelný prostor a mě to tak neskutečně štve! Za prvé - tu jeho parádní figuru v Anně Kareninové neměla tak úplně na svědomí uniforma, řecká zbroj mu sluší. Když to srovnáte s pupkatými bratry Agamemnónem a Meneláem...Za druhé - mohla by to být Seanova aspoň druhá životní role (Boromira mu už asi neodpářou). Za třetí - když se ten chlap usmívá, úplně vidím, jak mu v hlavě šrotujou kolečka. Za čtvrté - má krásnej profil...no dobře, to není zrovna relevantní důvod pro natočení Odyssey.

Helena, Andromaché, Briseovna - tři krásné dámy, které tvoří jediný něžný element filmu. Prkenná Diane Kruger, epizodní, ale slušná Saffron Burows a podle mě skvělá Rose Byrne. Jsem heterosexuálně orientovaná, takže jsem jejich výskyt moc neregistrovala.

Eudorus - taková relativně nepodstatná figurka, ale mě naprosto fascinoval. Hlavně ty elektricky modrý oči v kombinaci s černýma vlasama. Správnej Myrmidon. Ti byli celkově tak nějak správní. Tyler Mane, jistý dvoumetrový štramák, se tam oháněl něčím na zpsob mega kladiv a zabíjeli ho snad pět minut. To jsou chlapi podle mýho gusta, hehe.

Kdyby nic, pak přinejmenším soouboj Hector x Achilles stojí za to. Úžasná akce s minimálním hudebním podmazem. Když pak Achilles vláčí hectorovu mrtvolu kolem hradeb, tak nějak to s váma hne, i když de facto o nic nejde. Hector je už stejně mrtvej a je mu to jedno, ale prostě ten pohled...já nevím.
Celkový dojem z filmu ? Fajný. Jenom to svoje letadlo jsem tam nenašla. Jedno letadlo byl fake, vypuštěný na Apríla, ale já mám pořád pocit, že jsem tam nějaký viděla. Problím je v tom, že při něčem tak velkým snad ani nejde myslet na všechno, takže je tam chyb jak nasetých. A kolem Homéra to ani neprojelo. Ale nevadí...mně se to líbilo. A úplně nejvíc mě dostalo těch tisíc lodí narvaných v zálivu. Skoro jako parkoviště před Tescem v pátek odpoledne.

Hrobař - část 3.

23. září 2011 v 21:42 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
Natana seděla nad chladnoucí polévkou, rukama si podpírala bradu a upřeně zírala na chlapce. Třesoucí se rukou nabíral polévku a s téměř nábožnou úctou ji polykal. Asi ji doma nemívali moc často.
Chlapec byl umytý, čerstvě ostříhaný nakrátko a oblečený v čisté haleně a vlněných kamaších, ale stejně vypadal nezdravě jako předtím. Jen na tvářích mu od horké polévky naskočily růžové skvrny.
Chůva přilila do chlapcova talíře další dvě naběračky polévky. Dítě se usmálo a Nataně poskočilo srdce. Byl to vůbec první projev emocí, jakého se jim od chlapce dostalo. Natana po dva dny pozorovala jeho depresivní tvářičku takřka nepřetržitě, ale chlapec se tvářil pořád stejně, jakoby byl z vosku. A teď se usmál.
,,Chutná ti?" zeptala se trošku rozechvěle dívka.
Pokýval střapatou hlavičkou a pustil se do další porce.

***

Chůva urovnala pokrývku na posteli a posadila se na pelest. Ve světle svíček vypadaly chlapcovy oči neskutečně veliké, ale už v nich bylo světýlko. Chlapec ožil.
,,Paní?"
Chůva zalapala po dechu. Ten nakřáplý sopránek sotva mohl patřit dospívající Nataně.
,,Chlapče?"
,,Děkuju, paní," vyslovil zřetelně klouček a hubenou dlaní pohladil chůvu po zástěře. ,,Děkuju, že jste se o mě s tou slečnou postaraly. Zůstanete se mnou než usnu, paní?"
,,Ale...ale jistěže, chlapče," vydechla chůva a po tváři se jí roztáhl úsměv hrdé matky, jejíž synek poprvé řekl "mama".
Dítě zavřelo oči a přitulilo se k její ruce.
,,Budete teď moje maminka?"
,,Chtěl bys?"
,,Moc."
,,Tak budu tvoje maminka."

***

,,Vážně mluví, chůvo? Opravdu? No to je nádhera!"
Natana tančila po jídelně s pohárem vody, cákala všude kolem a bylo jí to úplně jedno.Tolik let žila bez matky, otce a přátel. Měla jenom chůvu a koně, nic víc. Ten chlapec byl jako živá voda do jejího vyprahlého soužití s nudným hradištěm. Usmál se. Promluvil. Až zesílí, naučí ho Natana jezdit na koni a budou se spolu prohánět po lesích a horách a ve městě z legrace krást ovoce na tržišti. Konečně ne sama.

***

Do koupele musela chůva Natanu téměř dovléct. Příval energie, který přinesla chlapcova řeč, dívku úplně zahltil, byla by schopná poskakovat po domě snad do rána. Chůva byla šťastná, že je Natana veselá, ale smysl pro povinnost a pořádek se v ní bouřil.
Natana skočila do připravené vody. Cvrnkla do bublinky, která se před ní vznesla do vzduchu, pohvizdovala si nějakou lidovou odrhovačku. Chůva máčela houbu ve voňavém oleji a přemýšlela, jak velkou šanci na uplatnění v úzkoprsé společnosti má tak rozverná dívka jako Natana. Snad bude do smrti dítě.
,,Jestli bude zítra hezky, vyjedeme si na koni. Dovolíš nám to, viď, chůvo?" zatřepotala řasami Natana a poslušně zvedla ruce nad hlavu, aby ji chůva mohla omýt.
,,Zcela vyjímečně, ale jestli se tomu chlapci něco stane...dobrotivý Bože!!!"
Chůva upustila houbu. Natanin úsměv poněkud povadl.
,,Co se děje, chůvo? Dám na něj pozor, slibuju!"
Chůva se ale jen pokřižovala ucouvla. Byla ve tváři úplně zelená.
V Nataniných pdpažních jamkách vystupovaly z bílé kůže čerstvé vředy. Natana byla nakažená. Měla mor.

Kterak jsme šli trsat

22. září 2011 v 21:51 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí
Nevím, jak vřelý vztah chováte k tanečním a tanci obecně. Já osobně velmi vřelý, sahat se na něj smí jenom v rukavičkách, tak jako tak jsem ale k vidině tanečních moc velké sympatie nechovala, vzhledem k tomu, k jakým eskapádám kvůli nim u nás ve třídě došlo. Dneska byla první hodina.

Ve škole nám totálně hrabalo, na všechny jsem řvala "uťaťa" a Kláša zase "mozééék", vzjemně jsme ze sebe nemohly a tak dále, prosě klasika.
Tak tedy vysmátá jak lečo z toho, že narozdíl od ostatních nejdu na tělocvik a tím pádem nemusím spěchat, jsem se vydala ze školy domů. Mám dvě hodiny času, tak co spěchat, že jo.
Doma jsem se v klídku naobědvala, pustila si Ghost Ridera, slintala nad tím sexy kostlivcem a redukovala svoje předimenzovaný obočí. Tak si tak slintám, redukuju a na jednou je půl čtvrté a já má vytrhaný jedno obočí. Kdyby to náhodou četl nějakej kluk - pro mě to v ten moment znamenalo, že jsem nebyla namalovaná, oblečená, učesaná, sbalená a autobus mi jel za půl hodiny, takže na tohle všechno jsem měla maximálně patnáct minut. Stručně řečeno - panika na všech frontách.
Takže jsem naklusala na zastávku s tanečníma botama v kabelce a stejně jsem tam stála ještě deset minut. V buse jsem se srazila s existencí mužského pohlaví řečenou Tácek, kterej byl dost hotovej z toho, že má na sobě oblek. Cestou jsme probírali vlasy, konkrétně Šajdiny vlasy, rozplývavé matky a další drobné radosti života.
V minutu srazu nedorazila ale jenom Kláša a spol, dorazili úplně všichni, což byla vážně impresivní podívaná. Nacupitali jsme do šatny, kde z nás sprostě vytáhli patnáct korun, s nimiž nikdo nepočítal, pak jsme se nasáčkovali do sálu, vyslechli si pár organizačních keců jakože nemáme nosit džíny atakdále a šlo se na věc.
Srandy kopec. Můj první partner byl mimořádně komunikativní chlapec s hezkou ušničkou a celkově dobře vypadající. Když něco zvoral, dostal záchvat smíchu, takže jsme se celé první kolo řehtali. to jsme tancovali jenom waltz. Druhé kolo jsme se s jiným, tentokrát příjemně vonícím partnerem, ocitli hned u repráku, který nám bojkotoval veškerou konverzaci. Nicmně snaha se taky cení, ne? Třetí partner se mnou komunikoval velmi velmi velmi omezeně. Všechno to zabila Šajde, která při dámské volence plánovala přijít před kluka a říct :, Pikaču, volím si tebe!"

Dokonce mě ani moc nebolí nohy, dokonce jsem to řežila, dokonce mě to i bavilo. Já to tak vidím, že si tam vždycky přijdu zatancovat, kromě slow-foxu už to stejně prakticky umím. Sál je s kobercem, což je fajn, protože to neklouže. Nicméně do příští hodiny máme my holky svému prvnímu tanečníkovi donést kapesníček do obleku ( vyberu nějakej pěknej s obrázkem) a chlapci svým prvním tanečnicím kytku nebo čokoládu nebo tak něco. myslím, že u kytka-stánku na nádraží bude hodně narváno.

Jejda, bude deset. Neměla jsem se učit? No nic, to se poddá. Vsákne. Uťaťa.

Ajsíkjů básnička 2

20. září 2011 v 21:46 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí
Pozor, pozor, přinášíme vám další chatovací výlev na téma LesMis. Smysl v tom nehledejte, žádný to nemá. Kurzívou psala Rebecca.

Co to je?
Aha... Marius
ty jeho řeči... to je teda hnus!

Je to student, co čekáte
snad se rozčílit nedáte!

Je to vůl, co naplat,
na co se s ním patlat

Pane starosto, pravdu máte,
věřím vám, když VY to říkáte
Já bejt Cosetta,
Nevydržím s ním ani do léta
Jelikož však Cosetta nejsem,
přednost dám radši jiným věcem

Já vím to nejlíp, prášek dejte si
a nezabývejte se jeho morésy,
nemá to cenu věřte mi,
je mimořádně zabedněný.

Pravdu, pane, máte,
Taky si prášek dáte?

Bohužel žádný nemám,
takže si asi nedám.

Já ho mám
já vám dám

Nechci vřele děkuji,
starostové nefetují.

Krabice s práškem do pečiva,
v mé skříni vždycky spočívá.

V mé zase falšné doklady,
pro vaše pátrání podklady.

Falešně říkáte?!
Tak vy to přiznáte!!!

Vy už to dávno víte,
tak co se tak divíte

Tak on chřipku dostal!!!!!
Tak to teda po...kazil.

Můj brácha nemocný je taky,
ve školce jsou bacilů mraky.
Hrom aby do toho bacil.

hm... mám ho též přeložit?
Jiný úkol mu uložit...
Nějak blbě zřejmě pátrám...
Netuším, že máte bratra!

V klášteře je uschován
jmenuje se Fošleván

Přeložíma Tell me quickly,
na můj tamní slovník jsme totiž nepřivykli!

Jo, to by se mělo,
aby to líp znělo.

My se dokážeme shodnout...
Cosetta se může bodnout!
vy se s ní tak neshodnete...
Nebo se snad Javert plete?

Pfrrr, nějaká Cosetta,
sotva je plnoletá,
myslí si, že může jít
kam se jí zblíbí a kam bude chtít!
Do Maria se zbláznila,
do něj, do toho debila!!!
Na Cosettu se vykašleme,
znovu to bez ní napíšeme.
S nějakou hodnější holčičkou,
(co bude ztvárněna Haničkou).
Co vy na to,
bude to stát za to?

Samozřejmě, souhlasím,
velmi rád pomůžu s tím.

Vydáme básnickou sbírku
našich řečí na ajsíkjů.



Dnešní konverzace mě a Šajdy:
Alicia 17:45
oii
Undertaker 17:45
hu
Alicia 17:45
Undertaker 17:46
uťaťa
Alicia 17:46
ýru ýru
Undertaker 17:46
kukuu
Alicia 17:46
kikiriki
Undertaker 17:47
hmpf
Alicia 17:47
ščžbbbb
Undertaker 17:48
huga čaga!

Jak vidíte, zcela běžně si povídáme.

Právě jsem dokoukala Constantina. Ten Gabriel je fakt sexy...ale hraje ho baba. Kuš. Dokonce ho i dabuje baba. No toto.

Pár nových švestek z Youtube

20. září 2011 v 21:09 | Moi Keiniku Sang |  Divadlo
Jop, vypadá to, že se dočkáme dalších LesMis.
Hugh Jackman jako Jean Valjean, Russel Crowe jako Javert, případně další mimořádně povedené kousky z bonboniéry Hollywood jsou v jednání - Geoffrey Rush, Helena Bonham Carter, Anne Hathaway a Emma Watson. Moje intuice mi napovídá, že pokud by to zůstalo v tomhle složení, budou Rush a Helenka hrát Thenardierovy, Anne Cosettu a Emma Eponinu. Na druhou stranu, to poslední, co jsem si uměla představit, byl Wolverine jako Valjean, viděla jsem ho jako Javerta, což mi zase komplikovalo postavu Crowea, kterej je Javert naprosto očividně. Jsem zvědavá na Maria a spol. Hodně zvědavá.

Osobně ale Hughovi věřím, protože, dámy a pánové, respektivě dámy - máme tu zřejmě ideálního muže. Je vysoký, svalnatý, pohledný, chytrý, talentovaný, slavný, bohatý a umí zpívat. Oh, what a beatiful morning, oh, what a beatiful day...
Co se týče Russela, nějak nevím. Rozhodně umí zpívat, to se mu nedá upřít, a má taky to svoje gladiátorské charizma, že jo. Ačkoliv vydal několik alb, jak jsem slyšela, ale najít na Youtubku slušnej záznam je celkem ...pracný. Nakonec jsem vyhrabala tohle, což mi znělo uplně jinak než tohle, nicméně ani jedno z toho mi nezní jako Javert. Za to může Filípek, mimochodem.

Jedna z největších blbostí, jakou můžete při poslechu Bídníků udělat je pustit si Filípka a teprve pak Norma Lewise, Earla Carpentera a Patricka Falcona, protože tím Filípkem dokonale pohřbíte všechny ostatní interpretace.

Takže jsem si dala tu neskutečnou práci a poslechla jsem si to ještě jednou s odstupem. Tolik tedy moje subjektivní, objektivní a já nevím jakej ještě pohled:
Norm Lewis je majitelem nádhernýho hlasu s luxusní barvou, ale když jsem ho slšela poprvé, měla jsem stejnej pocit jako u toho Irčana ve Valjean's 17 - že se co nevidět roztrhne. Ten pocit zmizel až někde u "and so it is written". Aby bylo jasno, já nevidím žádnej problém v tom, že je Norm černoch. Je to pohlednej a talentovanj černoch, takže proč ne. A v 25. výročí mu to na barikádách slušelo, až to hezký nebylo.
Earl Carpenter mě nijak neoslovil, ale na konci písničky se to zase zlomilo a Earl nabral obrátky...jenže byl konec, he. Kdybych si ho poslechla před Filípkem a Normem, měla bych o něm asi jiný mínění. Je dobrej, to bezpochyby, ale není nejlepší. I když ta nahrávka na Youtubku nebyla zrovna nejkvalitnější.
Ovšem úplně mě zabil Patrick Falcon. Jednak je tak mladej, že by mohl hrát Maria a maskéři se hodně špatně pokusili zakrýt to nějakou plísní na hlavě. Jasně, Vlčkovi bylo taky pětadvacet, když hrál Javerta, ale jemu jsem to věřila. Patrick vypadá spíš jako Mirek Dušín v trochu ponuřejším provedení.

My tak perlíme, že bychom mohli obchodovat s minerálkou

20. září 2011 v 18:39 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí
Zemák
,,No tak, děcka, jaký jsou na severu Asie stromy?"
,,Tajga?"
,,Správně. A světlá nebo tmavá?"
,,Pruhovaná."

,,A co tam tak roste? Vzpomeňte si na Mrazíka. Jaký tam můžou být stromy?"
,,Ehm...chodící?"

V atlase je nakreslená šipka směrem k České republice a nad tím napsáno "Tady bydlím!!!!". Vedle toho je druhá šipka směrem k Japonsku a nad ní napsáno: ,,Tady bydlí Taku-chan!!!!"

,,Děcka, kdo ví, proč je tam přirozenej úbytek obyvatelstva?"
,,Protože se nikomu nechce rodit v šedesátistupňovým mrazu."

Biola
,,A tohle je lanýž černý."
(já polohlasem): ,,Vypadá to jak hovno."
,,Jak vidíte, vypadá to jak černé...no, je to prostě černé."

,,Tohle je ucháč. Je to jedovatá houba."
,,Vypadá to jak mozek na tyčce!"
,,To je mícha."
,,Proč se máme učit o něčem, co vypadá jako hovno, případně jako mozek na tyčce?"

Čeština
,,Říká se třeba "auto zaštěkalo a zdechlo"."
,,Jo a pes nastartoval a odjel."

5x10 aneb Co se nevešlo do profilu, nebo možná vešlo, ale byla jsem líná to tam psát

16. září 2011 v 21:39 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Deset důkazů toho, že jsem úplně mimo:
  1. Jsem schopná přestat psát při písemce z matiky jenom proto, abych nevyplašila mouchu, co si mi sedla na ruku.
  2. Když přijdu ze školy, rozvěsím si oblečení do kumbálku vedle pokoje. Než jdu spát, hned ho seberu, aby se tam v noci samo nebálo.
  3. Když koukám na chlapa, dívám se odspodu. Pokud se mi nelíbí boty, na nohy se ani nedívám.
  4. Nesnáším ruce, co jenom tak trčí ze země.
  5. Kupuju si overball a přemýšlím, jestli se bude jmenovat Tony nebo Nick.
  6. Vážně uvažuju o vběhnutí pod auto, abych zachránila žábu.
  7. Když si píšu s Rebeccou na ICQ, píšeme ze zásady ve verších.
  8. Ve výtvarce jsem ochotná rozebírat, zda má bezhlavý jezdec absenci hlavy v genech.
  9. Povídám si s Open Office.
  10. Vynadala jsem už asi všem mrtvým světovým autorům klasiky. U psaní povinné četby.
Deset zvířat, který mám upřímně ráda:
  1. berušky
  2. mouchy
  3. mamuti
  4. dinosauři
  5. kapybary
  6. žáby
  7. komby
  8. černé veverky
  9. kapesní králíci
  10. akvarijní sumečci
Deset jídel, který fakt můžu
  1. arašídové křupky značky ARO
  2. smažááák!!! ( abyste pochopili, není smažák jako smažáááák, smažáááák je spešl smažák!)
  3. špagety se sýrem
  4. laciná čokoláda, jejíž poživatelnost se pohybujev mezích normy, a horké mlíko - namáčecí metoda
  5. instantní ledová káva 3 v1
  6. Mattoni Mojito
  7. chipsy s chilli a limetkou
  8. knedlíky s vajíčkem
  9. kuskus
  10. krabí tyčinky v jakékoliv formě
Deset podob, ve kterých mě lze vidět
  1. mladá mamina - brácha v jedné ruce, igelitka v druhé, batoh na zádech
  2. mafiánka - kostýmek a výraz "všechno vím nejlíp, ale jsem nad tu skutečnost povznesená"
  3. killer - mužskej koženej plášť a kanady
  4. myška - šedý kalhoty, hnědý triko, výraz "nic nevím, nic neumím, vlezte mi všichni na hrb"
  5. hraběnka Kalová mladší - doprovázená hraběnkou Kalovou starší, většinou na plesech, v divadle, a tak dále...obvykle nás pak přestane zdravit půlka vesnice.
  6. hodná holčička - šedé šaty, šedé podkolenky, džiska s šálou. Já nic, já muzikant.
  7. funebrák - černá, černá, černá, včerejší make-up
  8. pseudogotička - černá, černá, černá, k tomu ksicht pokreslenej černou tužkou na oči
  9. chumlík - zamotaná v dece
  10. extrém - bezhlavej jezdec s hlavou, případně Beadle Bamford
Deset věcí, který nesnáším:
  1. když mi dojde odličovač a mám odlíčený jenom jedno oko
  2. když si postavím hrnek s kafem na papír a pak zjistím, že dotyčným papírem byl sešit z fyziky
  3. když ve filmu někdo umírá půl hodiny
  4. když si špatně umyju kondicionér
  5. když se mi zasekne holicí strojek o ponožku a exploduje
  6. když mám hlad a v Harrym Potterovi je zahajovací hostina
  7. když se ve filmech všichni smějou jak retardi
  8. když někdo rozdělá chipsy bez protřepání
  9. když si nalakuju vlasy a venku je 35°C ve stínu ( neustále mám pocit, že dojde ke vznícení)
  10. když mi někdo říká "uč se"

Nemám co dělat, tak dělám kraviny

16. září 2011 v 20:12 | Moi Keiniku Sang
Malfoy starší + Javert = plukovník Tavington

Jak říkám, dělám kraviny. Kombinovat Patriota, Bídníky a Pottera je megakravina. Měla bych psát něco smysluplnýho, ne tady křížit Isacse s Hůlkou. Ach jo...

Hrobař - část 2.

16. září 2011 v 19:25 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
Hory znamenají smrt, nevíte-li, kam jít a nemáte-li s kým jít. Žena se sedmi nemilovanými dětmi tam neměla mnoho šancí. Stoupali po celou noc. Děti vzdychaly po tíhou svých chatrných uzlíčků, která jim teď připadala neúnosná. Ale věřily matce. Žena kráčela před nimi. Snažila se nedát na sobě příliš znát, jak pozdě si uvědomila, že tahle cesta je nad její síly. Tabák z dýmky, kterou kouřila celé dny, zahltil její už tak nemocné plíce a ona teď nestačila s dechem. Děkovala větru, že její sípavé dýchání přehlušuje.
Ke spánku se ukládali pod skalní převisy. Nejslabší z dítek dostalo nejteplejší deku. Taky největší kus chleba. Jenže pak už chleba nebyl. Matka si čtvrtého dne cesty počala zoufat. Byli téměř na hřebenu a před ní leželo těžké dilema. Buď dá svůj díl chleba dětem a přes noc zemře, nebo sebe udrží naživu a obětuje své dítě. Ona by měla žít. Kdo převede děti přes hřeben, když ne ona?
Bezejmenný chlapec šel na konci. Viděl, jak matka každou hodinou zpomaluje a přestávky jsou čím dál častější. Dokonce se mu zdálo, že k němu žena vysílá vyčítavé pohledy. Říkaly "proč ty se za námi táhneš, chleba nám ujídáš, k užitku nejsi". dotýkaly se ho a trápily ho. Miloval svou matku tak, jak ho to naučil život a sedm let prožitých po jejím boku, neuměl vstřebat, že totéž připravilo jeho maminku o poslední zbytečky citu. Už na něj neměla sílu.
Chlapec věděl, co musí udělat. Polovina duše byl přesvědčená, že to dělá pro záchranu matky, ale ta druhá věděla své. Kdyby zůstal a matka zemřela, odsoudil by se k smrti. Děti se o sebe nedokážou postarat.
Chlapec to uměl. Byl to jeho instinkt, vrozený klad, na který se mohl vždycky spolehnout. Nebál se toho monstra, které pro vesničany z údolí představovaly hory. Často sedával na skalce nad střechou jejich domku a pozoroval jejich bílé špičky schované v mracích. Za těch pár let, kdy byl schopen vnímat osamělost svojí existence, se hory staly jeho přáteli.
Počkal jen do noci.

Matka kašlala i ze spaní. Chlapec na ni chvíli hleděl, ale uvnitř měl prázdno. Slovo "matka" už ho ničím nenaplňovalo, ale za hřebenem voněl život. Sebral z uzlíčku patečku chleba a kousek tvrdého sýra, který tam po chvilce rozmýšlení vrátil. Umí šplhat jako kamzík, bude nahoře dřív, než vůbec začne jídlo potřebovat.
A tak bezejmenný chlapec opustil rodinu. Beze slov, bez slz, bez lítosti, dokonce i bez pohledu naivních očí.
........................................................................................................................................................................
Do hradiště vjížděla plavovlasá dívka na mladém ryzákovi. Mohlo jí být tak dvanáct, možná třináct let. Před sebou v náručí svírala bezvládné hubené tělíčko.
,,Natano! Kdes byla?! V horách, že? Kolikrát ti mám říkat, že nemáš jezdit do hor! Natano! Posloucháš mě vůbec?!"
,,Jsi moje chůva, ne matka! A navíc, bude mi za chvíli třináct, nejsem mimino! Umím jezdit líp než můj otec, můžu jet kam chci."
,,To bych rozhodně neřekla! Za horami je mor, mladá dámo...co to je?!"
Děvče stáhlo svoje břemeno ze sedla. Byl to tmavovlasý chlapec v nepadnoucích venkovských šatech a v pěsti svíral tvrdý kus chleba.
,,Asi šel za hory, ale ztratil se. Našla jsem ho za sedmým ohybem říčky, co teče v údolí, takže asi sešel z cesty. je hrozně vyčerpaný. Musí tu zůstat!"

Natanin dětský obličejík vypadal tvrdě jako tvář žulového anděla. Hodlala si chlapcovu přítomnost v hradišti vydupat stůj co stůj. Chůva se zmohla jen na kroucení hlavou. Ale když pohlédla na ten smutný uzlíček, napůl visící z náruče její chráněnky, připadala si nelidská jenom při pomyšlení, že by ho měla nechat před branou.
Bezejmenný chlapec tedy zůstal.

Bez kalhot před kamerou

15. září 2011 v 18:36 | Moi Keiniku Sang
Jako správný filmofil jsem se začala zabývat v poslední době i tímhle. Je zajímavý, že u některých herců je filmová nahota automaticky považována za pokus o zviditelnění a absolutní trapárnu, kdežto u jiných je to jenom důkaz jejich geniality atakdále atakdále. Ono hodně záleží na úrovni filmu. Nedalo mi to, abych nevybrala pár kousků.

Antikrist

Lars von Trier musí být moc složitej člověk, protože nikdo jednoduchej by nevymyslel Antikrista. Mám z toho filmu mimořádně rozporuplné pocity. Opravdu by se na to neměly dívat slabší povahy, zvláště pak povahy stydlivé a cudné, protože ten film je plný sexu bez sebemenší cenzury. Willema Dafoea v těch nej..jak to říct, nejděsivějších? scénách zastupoval zkušený pornoherec, ale to děvče, Charlotte Gainsbourgh, to zřejmě nezastupoval nikdo.
Ten film je možná až moc těžkej na pochopení. Omezenci to prostě nepochopí. Uvidí tam jenom tu nahotu a jenom ten sex a nic jinýho. Abych pravdu řekla, vcítit se do takovýho filmu, kde je všechno syrový a opravdový, včetně té detailní soulože, je kurevsky těžký.

Schindlerův seznam

Schindler nebyl zřejmě nejvzornější manžel, takže zahnout své filmové manželce musel i Neeson. Postelová scéna s milenkou, uprostřed které přišla Schindlerovi pracovní návštěva, byla takovým maličkým důkazem toho, že ačkoliv se Oskárek mohl přetrhnout, aby zachránil co nejvíc Židů, nebyl žádný čistoskvoucí Kristus. A Neeson má perfektní figuru.
Což se tady nedá říct o Ralphiem, který kvůli roli přibral třináct kilo. Děsím se představy, jak vypadal předtím, protože oproti skutečnému Amonu Goethovi byl pořád strašidelně hubený. Zajímalo by mě, jestli se i ten pravý Goeth promenoval po balkoně do půl těla se sniperským nádobíčkem.

Vévodkyně

Víte proč se Georgiana vdala za vévodu z Devonshiru? Protože byla mladá a naivní a myslela si, že někdo, koho hraje Ralphie, ji bude milovat. A víte, proč si vévoda z Devonshiru bral Georgianu? Protože chtěl syna. Takže první, co ho zajímalo, byl sex. Ta scéna, kdy Fiennes svléká z těch pomalu mechanických viktoriánských šatů, a pod nimi se objevuje ta žalostně plochá, leč se svou postavou spokojená Keira, je skoro vtipná. Ralphie odloží pouze košili. Což mě dovedlo ke zjištění, že asi cvičí.

Předčítač

Další Ralphie, leč tentokrát s košilí. Narozdíl od Davida Krosse, který tráví většinu filmu nahý v posteli se stejně nahou krásnou Kate Winslet. Kate to tady opravdu sluší, dá se říct, že její postava je prostě vzorem ženského těla. Ten film je dokonalý. Jednak tím příběhem, jednak úžasně přirozeným a čistým plynutím veškerých nahých scén. David je velmi mladý, ale velmi nadaný. Moho by se zdát, že vedle o tolik zkušenější kolegyně bude vypadat jako blbec, ale není to tak.

Titanic

Když už jsme u té Kate Winsletové, Titanic viděli snad úplně všichni a všichni si určitě pamatují scénu s kresbou, kde Kate pózuje jen s náhrdelníkem. Téhle scéně bylo vytýkáno, že herečka má oholené podpaždí, což se v době, kdy se Titanic odehrává, považovalo za silně nespolečenské ( ne, taky to nechápu). Nutno podotknout, že v té scéně byla víc sexy než všechny playmate světa a to říkám jakožto heterosexuálně orientovaná žena.

Quills - perem markýze de Sade

Markýz de Sade byl totální magor, který psal vším a na všechno, takže jeho představitel Geoffrey Rush přišel ve filmu velmi brzy o šaty. Celý ten film má vystihnout atmosféru pohoršení, kterou kolem sebe de Sadovy romány šířily a jakmile uslyšíte ukázku jeho ultrabrakové, ale velmi oblíbené literatury, bude vám Barbossa bez kalhot připadat jako slabý kafe.
Když už se kamera tak nějak přesunula z markýzovy cely, naskytl se nám pohled na většinou slušný a civilizovaný blázinec, řízený mladým hezkým mužem s titulem abbém do kterého je zamilovaná hlavní ženská postava - pradlenka Kate Winsler. Nicméně ani pradlenka se tomu svlíkání nevyhne. jak už jsem ale řekla, Kate si to může dovolit.

Základní instinkt

Nevím, jestli mám nebo nemám pocit, že je Sharon Stoneová opravdu tak krásná a chytrá jak tvrdí média, nijak zvlášť se o ni nezajímám, ale scéna ze Základního instinktu, kde přehodí nohu přes nohu a ukáže světu, že nevede spodní prádlo, je tak notoricky známá, že o ní vím i já. Prý to byla dublérka. Já bych na místě té holčiny bal pořádně nakrknutá. Dokonce i ti, kteří ten film neviděli, ví, že tam ta scéna je a oni to všechno šplíchnou Stounovce.

Angelika

Krásná, dokonalá, nádherná, andělská atakdále Michelle Mercierová byla stoprocentně nejlepší volba pro roli Angeliky. Původně bruneta se odbarvila na zrzavou blond, udělala si módní linky a šla okouzlovat svět. V sérii odložila šaty mnohokrát, ale nikdy se na kameru neodhalila celá. Ačkoliv jistě byla krásná, dnešní ideál krásy, před pár dny vystudovaný specializovanými vědci, by rozhodně nesplňovala. Muži by před padesátikilovou blondýnou upřednostnili dvaačtyřicítkovou brunetu. Když se pořádně podíváte na čtvrtý díl na dražbu otroků, zjistíte, že kráska má hrozivě vystouplé kyčle a klíční kosti a ručičky jako hůlčičk. Satčilo by malinko přibrat a nejslavnější markýza světa by byla dokonalá.

Mohla bych jmenovat miliardu dalších filmů a přidat miliony dalších screenů. Nahota ve filmech je totiž téma na román.

Kreslím - Filípek

11. září 2011 v 20:21 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Na papíře to vypadalo docela rozumně, ale poté, co mi to Hans hodil do počítače, to není nic moc. K smrti nerada przním na papíře svoje oblíbený lidi..ale co se dá dělat.

Zásádní problém tkví v tom, že neumím abecedu

9. září 2011 v 20:33 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy našich existencí
První čistě informativní schůzka dramaťáku, jehož úroveň se momentálně propadla na dno Macochy, protože osvětlovač nám zdrhnul do Finska a my se letos omezíme na pohádku, uf. No dobře. Přišel velmi nadaný a libný mladík z primy, takže z toho snad něco bude.
Každopádně, v rámci odhlaování nových talentů jsme dneska měli etudku - abecední konverzace. Takže tady máte výtvor Rebeccy a mě. Kouzlo netkví v improvizaci, jak se může zdát, ale v pracném vzpomínání na zatracené další písmeno.

Ahoj!
Brej večír!
Co je?
Debilní den, znáš to.
Ehm...to znám.
Fakt?
G....r ( profesor fyziky, chápete?) prudil. Neměla jsem úkol.
Hrůza, zboří se svět!
I když...to není tak špatnej nápad s tím bořením světa...
Jak to myslíš?
*ticho*
Kurnik.
*ticho*
Letíš někam na dovolenou v zimě?
Mno...asi, nevím. Co ty?
Nejsou prachy, chápeš.
Opravdu?
Prosím??
*ticho*
Rebarbora!
Sasanka, ty rebarboro!
To je jedno!
Uvidiš, že není!
Vidim, že je!
Zítra už nebude!

Takže asi tak. Vypadá to jednoduše, ale žádná prča to není. Proto je tam taky to ticho :-).

Sakra, sakra, sakra, SAKRRRRRA!!!! (* až vás to "sakra" přestane bavit, představte si nejsprostší možné slovo*)

9. září 2011 v 19:04 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Jsem velmi velmi velmi velmi naštvána!!! A to to říkám ještě moc slušně, protože naše paní ředitelka má mimořádný čich na poklesky naší generace, jak jsme se dnes dozvěděli...ale to je jiná kapitola. Tak jsem tedy naštvána. A víte proč?
Protože v naší třídě je to jak u debilů. Jde o taneční. Nechci tady někomu dělat rádoby reklamu, takže budu obě školy nazývat X a Y. So...what we gonna do with this snake in the grass...eh, ne, to sem nepatří.

Takže minulý rok ke konci nastala otázka, do jaké školy tedy půjdeme ničit svoje pověsti. Zastánci tradice prosazovali školu X, jednak proto, že její praxi věřili víc než praxi školy Y, jednak proto, že zatím každá třída, co kdy absolvovala taneční, šla do školy X a jednak proto, že škola X byla o pár set levnejší než škola Y. Dobře, to byla moje hlavní priorita, protože si při nanicovatém finančním stavu naší rodiny nemůžu dovolit zatěžovat ji předraženým tancováním.
Takže jsem si hráli na jakousi pseudodemokracii a hlasovali jsme. Asi tak dvacetkrát. Pokžadé, zdůrazňuji, že opravdu pokaždé, vyhrála škola X. Jenže jistí lidé byli pořád nespokojení a všechno to handrkování už začínalo unavovat i třídní profesorku, ačkoliv se zpočátku zdála dobře obeznámena s naší naprostou neschopností ve věci domluvy. Zřejmě jsme ale ještě o trošku neschopnější.
Zkrátka a dobře, hlasovalo se po jedenadvacáté, vyhrála škola Y a tím byla celá záležitost vyřízená. Prostě se půjde do školy Y. A kde je ta škola X z předchozích dvaceti hlasování, ptám se?!!

Díky bohům jsem přizpůsobivý člověk, takže jsem byla stavu školu Y překousnout, ačkoliv o ní mám svoje mínění. Netvrdím, že je špatná, jenom tvrdím, že škola X je lepší. Teď už se jenom pohádat o termín, ve finále na místě op to, kdo s kým bude tancovat a možná to i přežijem, ne? To jistě.

Nicméně škola Y si s náma háže jako s horkým bramborem, přehazuje nás z jednoho termínu do druhýho a my se tudíž můžeme zase plně věnovat své oblíbené činnosti - hádat se, kdy tam teda budeme chodit! Věřili byste tomu?!!!
Takže buď budeme chodit ve čtvrtek v pět odpoledne. Proti tomuhle se zvedla vlna protestů, kterou celkem chápu, jelikož jsem asi jediná ze třídy, komu se to hodí. Nicméně druhý termín a totiž středa v osm večer. WTF? Se všichni zbláznili?

Spolužačka mi tvrdí, že se nemám plašit, že autobus bychom stíhaly. Můžeš mi, srdíčko, vysvětlit, jak konkrétně stihneme ten autobus, co jede v devět, když končíme o půl desáté? Zřejmě? Máš na to patent?!
Já nemíním tvrdnout někde do půl jedenácté a následně přijet dom o půlnoci, když sakra druhej den vstávám o šesti! Uf, dýchej, Bábo, jseš profesionálka. Takže jsem si pro jednou postavila hlavu - ve středu nikam chodit nebudu. A budu chtít zpátky peníze.

Prokecali jsme celou matiku a myslíte, že se něco vyřešilo? Vyřešilo se kulový. A další přestávku přišla třídní s tím, že by eventuelně šlo ještě narychlo přestoupit na školu X.
Asi bych měla být spokojená, jenže pro mě to znamená především otázku peněz. Pochopila-li jsem to dobře, je velmi nepravděpodobné, že by nám vrátili všechno. Takže mě nějaký debilní taneční vyjdou ve finále na deset tisíc nebo jak?!!

Spočítejme si to - platila jsem 1700,-, vrátí mi dejme tomu půlku, to jest 850,-. Pokud přejdeme do školy X, bude mě to stát dalších 1600,-. Šaty neseženu levněji než za dva tisíce, pokud nebudu mít velkou kliku, protože já na stánku nenakupuju. Boty mě stály 1480,-. To máte přesně 5930,-. A to jsem nepočítala bílý šaty na prodlouženou a potenciální úpravu dlouhých barevných ( protože můj hrudník je sice radostí pánů, ale starostí mou, grrr).

Abych se dostala k tomu, co pro mě znamená šest tisíc v tahu - dost přepychové živobytí pro naši rodinu na jeden měsíc. A co pro mě znamená 850,- vyhozených do vzduchu - třeba učebnice do pitomě angličtiny.
Ještě někdo se mě ptá, proč mám celých zatracených tanečních po krk už teď?

Hrobař - část 1.

7. září 2011 v 17:44 | Moi Keiniku Sang |  Hrobař
Vítr vál ostřeji než kdykoliv předtím. Horská vesnička, postavená na strmých skalních stěnách, podepřená kůly z chatrných borovic z vysočiny, se místy dost strašidelně kymácela. Psal se rok 1361.

Před chalupou schovanou pod skalním převisem seděla žena a kouřila dýmku. Nad vesnicí se válela těžká černá mlha. Sníh na střechách byl šedivý. To proto, že za horami leželo město napadené morem. Každý den se na jeho náměstí vršila hromada modročerných nafouknutých mrtvol, kterou večer lidé za mumlání zbytečných motliteb podpálili. Vatra pak hořela celou noc a po celých horách vítr rozfoukával popel a mor.

Žena s dýmkou věděla, že zítra ráno bude mor i v jejich vesničce. Cítila to v kostech, viděla to v pravidelném rytmu sedmi hubených hrudníčků, které se zvedaly a kleslay na podlaze s velikými škvírami mezi prkny, zakryté vším, co bylo po ruce. Oklepala dýmku a zadívala se na ně, ale nikoliv s mateřskou láskou, jak by se dalo čekat. Zadívala se na ně jako na nutnost. Jako na práci, kterou je třeba dokončit. Ve zlé době a navíc v horách se nedoporučovalo mít vůbec nějaké děti a ona jich měla sedm. Už byla vyčerpaná neustálými porody, neustálým křikem, neustálou starostí. Nedokázala už svoje děti doopravdy milovat. Svému sedmému - malému, neduživému chlapci, potácejícímu se neustále na hranici života a smrti, ani nedala jméno. Říkala mu prostě "chlapče".

Jedenáctiletá dívka, schoulená pod kouskem staré hadry se svým starším bratrem, se ze spaní zavrtěla, natáhla ruce do prázdna a slaboučkým hláskem kníkla: ,,Mama." Žena s dýmkou strnula. Venku se převaloval morový vzduch, jakoby se už ani jemu nechtělo žít a tady na podlaze leželo sedm malých stvořeníček, která ji volala ze spaní.
Zahodila dýmku. Odejdou. Hned teď půjdou pryč, pryč od vesnice, moru a bídy. Půjdou na západ. Třásla hubenými rameny svých dětí a zároveň sbírala všechno, co by se jim cestou mohlo hodit. Do rance svázaného ze zástěry naházela všechno jídlo, které našla. Moc toho nebylo, kus tvrdého chleba, dvanáct syrových brambor, pár mrkví a půl rendlíku ovesné kaše. Maso nemívali.

Rozespalé děti se semknuly do skupinky u dveří.
,,Co se děje, mami?" zíval nejstarší syn a mnul si oči. Kolem pasu ho objímala osmiletá sestra, napůl spící.
,,Odcházíme. Přijde mor," opáčila stručně matka. ,,Vězměte toho co nejméně." Zbytečná věta. Kromě pár doma šitých panáčků děti stejně žádné hračky neměly.
Počkali do úsvitu a potom vyšli, komický průvod smutných klátících se figurek. Bezejmený sedmý chlapec klopýtal na konci a loučil se s vesnicí velkýma naivníma očima.

Kreslím - Kuroshitsuji Undertaker potřetí

5. září 2011 v 21:11 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Taková dvouvečerní rychlokresba, která za moc nestojí. Jenom ksichtík.

Já jsem buď prokletá nebo uplně blbá

5. září 2011 v 20:42 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Jsem bez peněz na nejvyšší míru, stejně jako moje spolužačka Zita. Jenže ta narozdíl ode mě nemešká a hledá si brigádu. Bohužel pro mě, nechce se do toho pustit sama, takže se mě tak dlouho snažila uvrtat, až mě uvrtala. Do anket. Bohové vědí, že to bylo to poslední, co jsem kdy chtěla dělat. Nesnáším anketáře. Ale fajn, koukaj z toho prachy, tak proč ne.
Abych byla přesná, teď z toho kouká maximálně šedesát korun a to možná ještě nedostanu nic, prostě KLASIKA. Takže s brigádničením ve školním roce končím, radši si budu ničit zdravotní stav nad knížkama. A kdyby snad náhodou mě Thor praštil svým hyperkladivem do palice a já šla zase vydělat nějakou desetikorunu, určitě nepůjdu v balerínách a bez deštníku. Tak.

Jinak, tenhle školní rok bude suverénně na mašli. I když jsem odvolala brigádu, pořád mám taneční, taneční, divadlo, školní časopis, večerní kreslení, skupinovej projekt na padesátou hodinu zemplu, měla bych udělat SOČku, čtenářskej deník, sakra, toho je nějak moc! Co to dělám? Proč píšu sem?? Mám se učit! U Odina, mám depku z toho, že se nemám co učit, že jsme prostě ještě nic neudělali, tohle není normální.

Koukám, že jsem se ani nenamáhala napsat článek o prvním dni. Moc nebylo o čem, ta hodina ve škole nestojí za řeč. Akorát jsme se dozvěděli takový ty kecy, jakože máme být hodní a tak dál. Kupodivu se nečetl školní řád, jelikož učitelé usoudili, že ačkoliv jím předepsané přezůvky stejně půlka třídy nenosí, chápeme ho dostatečně.
Po škole si Rebeca vydupala, že mě pozve na koktejl, fajn, nic proti. Zpestřením bylo vraždění vosy petlahví. Když se to konečně podařilo, přilítly dvě další.

Ach jo, zase jsem udělala něco, co jsem nechtěla - naložila jsem si takovou bagáž, že jestli dolezu do června, budu HODNĚ dobrá. Ale děcka pozorte - rozhodly jsme se( my holky z naší z nouze ctnostné skupinky na zemák), že budeme "prostě uplně huustý a všecky vohromíme, jak bude ten náš projekt vymakanej", což teda vidím bledě, ale neva.

Už zase píšu článek a nemám nejmenší ponětí, proč to dělám.

Kreslím - Kuroshitsuji Undertaker podruhé

3. září 2011 v 21:10 | Moi Keiniku Sang |  Kresba, malba...a tak vůbec
Ano, rozhodla jsem se, že nebudu kreslít nic jinýho, než Undyho. Onehdy jsem se rozčilovala na ICQ, co mi to z něj udělali, takovýho psychopata se zombíkama...