Prosinec 2010

Jedno velký klišé, ale budiž

31. prosince 2010 v 19:48 | Moi Keiniku Sang |  Výlevy mojí existence
Někteří uměj být na povel veselí.
Já ne.
Někteří uměj sníst dvacet chlebíčků.
Já ne.
Někteří jsou rádi, že tenhle rok končí.
Já ne.

Popravdě řečeno mě to dost štve, jenže se s tím jako vždycky nedá nic dělat.

No a poněvadž jsem aktivní jak Yellowstone v roce 70, tak se musím dokopat aspoň k tomu, abych popřála všem lidem stejné krevní skupiny šťastnej novej rok, hodně splněných přání a trochu víc optimismu a energie než mám já. Jo! A taky, aby dodrželi předsevzetí, který si dají. To většinou není můj případ, jediný předsevzetí, který jsem kdy dodržela bylo, že si po sobě budu uklízet koupelnu.

Taky bych chtěla popřát Nicolasi Flamelovi, aby ještě chvíli vydržel a neumíral, ten Kodex určitě najdou; Perenele, aby se psychicky nehroutila, poněvadž na to teď fakt nemá čas; Johnovi Dee, aby už konečně zalezl někam do sklepa a zůstal tam; Machiavellimu, aby se mu konečně podařily koupit ty masky a Joshovi a Sofii, aby z toho všeho nezešedivěli.

Pak taky Ramsesovi, hodně trpělivosti, protože fakt nevím, v kterým životě ho doskládám.
Donniemu malou spotřebu elektřiny.
Hele nový sluchátka.
Billymu novou baterku.
A mým knižním postavám:
  • Olivii a Daveovi málo komplikací v jejich vztahu
  • Loone, Evanovi a Lokimu (no dobře, to není zas až tak knižní postava), abych se konečně rozhodla, s kterým z těch dvou teda bude Loone nakonec chodit
  • Ronnie Clarkové, aby se dočkala konce svýho příběhu
  • a všem těm, co mám ještě v hlavě, aby se dočkali začátku.

A sobě svatou trpělivost (stejně jako Ramsesíkovi), až budu dneska večer sedět u televize a předstírat, že mě ta halda trapáren baví.

Už se nemůžu dočkat, až se zítra ráno vzbudíme a budeme si hrát na

ŠŤASTNEJ NOVEJ ROK


Láska je láska, když choděj kluci s klukama...

28. prosince 2010 v 14:06 | moi
Viděli jste Holky z naší školky ? Jestli ne, tak jen tak pro pořádek (aby bylo jasno, proč začínám tímhle) - jde o internát, kde panuje naprostá anarchie a kde jsou dívky striktně rozděleny podle svých zájmů a stylů.
Blog.cz v tomhle směru školu St. Trinian dost připomíná. Jsou tu emo kids, barbíny, metalisti, gothic people...
Pak taky magoři (to jsem já), ubožáci, dementi a nafoukanci.
A pak jsou tu yaoisti.
Já vím o yaoi prd, nejsem japanofil ani nic na ten způsob. Občas si přečtu nějakou povídku, na kterou náhodou narazím a buď uznale pokývám hlavou nebo si poťukám na čelo a jdu dál (respektivě pryč z dotyčného blogu).
Protože yaoi je založeno na sexu mezi dvěma muži, jde o poměrně citlivý materiál na psaní. Yaoi komixy, to je něco jinho, že ano. Tam je potřeba hlavně to, aby ty obrázky nevypadaly jako posmrtná...sakra. Jako předsmrtná křeč hlavních aktérů, tak. Musí to být přirozené a čím přirozenější to je, tím lepší yaoi příběh to je. Pokud se pletu, prosím yaoisty, aby mě opravili v komentářích.
Ale zpátky k věci.
Právě kvůli té přirozenosti je yaoi tak náročné na psaní. Popsala jsem takový tuny papíru, že poznám lehký námět od těžkého, to jako fakt. Zkoušela jsem napsat jednu jedinou yaoi povídku. Nešlo to. Pořád to bylo moc dlouhého, když jsem se k samotnému aktu snažila dostat volně a nenásilně nebo zase moc uspěchané a tím pádem jaké? Nepřirozené, ano.
Takže jsem psaní yaoi povídek, respektive povídky, vzdala.
Snažila jsem se přijít na to, co dělám špatně a tak jsem prohrabávala blogy s touhle tematikou a když už mě to fakt nebvilo, došlo mi, že na tohle já prostě nemám buňky. Abyste tomu špatně nerozuměli - jsem schopná napsat povídku, ze které bude přímo odkapávat testosteron s estrogenem, v pohodě. Ale testosteron s testosteronem ne.
Ty lidi, co to umí, jsou vesměs holky. A ty, co to neumí, bohužel taky. Možná to bude tím, že yaoi je primárně určené pro dívky. Nějak nechápu, proč. Na co je holce, že se zamiluje do kluka, kterej je jednak kreslenej a jednak homosexuál? No, vcelku na nic. Nebo možná na něco, ale to mi uniká, poněvadž nejsem yaoistka.
Už zase odbíhám od tématu...částečně.
Prostě a jednoduše řečeno - byla jsem svědkem takových trapáren, že jsem se musela smát. Veškerá romantika nulová, dialogy hlavních hrdinů mizerný a přesto se to autorky nebály publikovat. Bod za odvahu.
Na druhou stranu, některá dílka byla naprosto dokonalá. Ne vždy se držela přímo struktury yaoi, ale tím líp, protože to tak získalo jistou dávku originality. A mělo to náboj a příběh. Fakt, že jsou tam pouze dva muži, se odsunul tak nějak do pozadí.
No, proč o tom mluvím.
Berte tenhle článek tak trochu jako apel. Můžete milovat yaoi jak chcete, ale pokud víte, že ty vaše povídky nejsou super, zkuste kreslit. Pokud neumíte kreslit, vykašlete se na to a piště třeba recenze na anime nebo tak něco.
Protože yaoistka a yaoistka je megagiga rozdíl a ten je v těch povídkách hmatatelně cítit.

Jo a ještě jednu věc mám na svém rádoby dobrém srdci. Další apel, tentokrát ale na lidi, kteří jsou přesvědčení, že je yaoi odpuzuje a totálně ho nesnášejí - TAK TO NEČTĚTE. Je to jednoduché - jakmile někde nrazíte na yaoi obrázek nebo povídku nebo já nevím co, prostě jděte někam jinam. A nabýt po shlédnutí dvou tří obrázků dojmu, že yaoi je to nejhnusnější, co vás mohlo v životě potkat, je podle mě dost povrchní. Tetička Wiki taky neví všechno, víte?

Pokud po mě chcete celkový názor na yaoi, tady ho máte:
Manga i anime se mi líbí a nevidím jeden jediný důvod, proč bych měla yaoi nějak odsuzovat. Jde vlastně o normálně homosexualitu, kterou neodsuzuju. Jestli se to někomu líbí, je to jeho věc a nikdo nemá nejmenší právo ho za to nějak otevřeně kritizovat.

Mimochodem, pravidlo znáte - komu se to nelíbí, ať mi klobouk políbí!

Dívka, co zůstala naživu

25. prosince 2010 v 16:31 | moi |  Výlevy mojí existence
Stal se zázrak, přežila jsem Štědrej den. A kupodivu i celkem ve zdraví a spokojenosti. No, ale cesta byla trnitá, přátelé, to tedy byla.
Tož odkud začít...asi od rána (jo, od rána, kdys mě chladnokrevně zavřela do tohohle hnusnýho šuflete!!! sklapni).
Otec měl nástup do práce na jedenáctou, takže žůůůůžo. Celej den jsme to odřely samy, za mírné pomoci babi a dedeho, kteří 23. přijeli. Matka byla na nervy jako sviňa, vůbec nestíhala. Já měla silné podezření, že mě brzo trefí šlak, každých pět minut jsem opakovala, že fakt nenávidím Vánoce a že se na to vybodnu a pudu pryč. Bylo to šílený.
Obalovala jsem kapra. Nikdy jsem si nevšimla, že ta ryba je tak slizká. respektive všimla jsem si toho, až když mi potřetí spadla. tak fajn. Lítý boj s kaprem u konce jest, jdeme relaxovat u řízků.
Relaxovat. Hm. Spektakulární omyl.
Donesli mi pekáč, ve kterým byly řízky snad pro celou vesnici nebo co. Ještě ke všemu to byly řízky jako kráva, nevešly se mi do obalovací misečky no prostě supééér.
Netřeba dodávat, že po mně zůstal brajgl jak v tanku.
No a najednou byly dvě hodiny odpoledne, mě a bratra vyhodili na "procházku" (fajn, pokud považujete dvouhodinový šmatlaní v totálně rozsračkovaným sněhu za procházku, zak prosím) za účelem utajení zdobení stromku. Horší bylo, že jsme jaksi nenašli ozdoby, takže máma nakonec obětovala vánoční kolekci. Naštěstí byla banánová.
Papíka pustili dřív z práce, takže s náma dokonce i večeřel. Vegoš. Takhle - byl by to vegoš, kdybych předtím nedřela celej den. Bratr nás celou tu dobu, co jsme jedli, okřikoval, aby všichni drželi pec, jinak vyplaší Ježíška. Měla jsem chuť ho poslat do někam. Fakt, že nejvíc řve on sám, nějak přešel.

Uf, začínm blábolit. Radši přejdem k věci:

Nadílka z materiálního hlediska nestála za nic, ale poprvé jsem tu radost nepředstírala, nýbrž jsem ji měla. Takže, co našla naše hrozně hodná, milá, vtipná, okouzlující..no dobře, prostě, co jsem našla pod naší bonbónama ověšenou štětkou:
  • podělaně drahej šampóna kondicionér pro (cituju) krásné brunetky (ehm, ehm, je vidět, že mě teta už měsíc neviděla) a k tomu naprosto úžasnou kosmetickou taštičku z nějaké lesklé pomerančově oranžové látky
  • značkovej make-up (bacha, žádnej tekutej sajrajt od Avonu!)
  • suprovej černej rolák
  • ještě suprovější fialovej propínací svetr
  • a úplně nejsuprovější (taky fialovej, ale světle) pulovr bez rukávů
  • knížku Kreslíme portréty (ááááá, skáču až do stropu!!!!!)

Příští rok chci peníze. Abych si mohla koupit co chci. Nicméně tenhle rok mě mile překvapil. Hele, tak já jdu dlabat cukroví a čučet na pohádky. Pokud mě něco napadne, možná napíšu tu povídku pro Cassii. Přes prázdniny jsem jednoduše výmaz.

Takže se mějte vánočkově a provázej vás Odin!


Mimochodem, nemyslíte, že Štědrej den je nebezpečí srovnatelný s Voldemortem? Já osobně mám za to, že Štědrej den je mnohem nebezpečnější. Proto Voldy neslaví Vánoce, no ne?

Kterak se faraon podruhé uráčil k plebejce promluviti

25. prosince 2010 v 10:41 | moi |  Anorganické výlevy
Nepříliš aktuální schizofrenní výlev číslo dva:

Šťastný a veselý!
Jdi se bodnout, sim tě. Moc dobře víš, že tady nebudou ani šťastný ani veselý.
Snažím se ti zvednout náladu.
Hm, tak to se ti moc nedaří...ale snaha se cení.
Au!
Co au?! To já bych měla řvát AU!, ta deska má pěkně ostrý hrany.
Rozsypu se dřív, než mě doskládáš, jestli do mě budeš neustále kopat.
Do mě taky neustále někdo kope, tak si nestěžuj.
Fakt? Že jsem si nevšiml.
Do mě kopou slovně.
Zajímavé. To jsem nikdy nezažil.
Jasně. Nikdo si nedovolil nadávat faraonovi, který byl živoucím ztělesněním boha Hora.
Jak to víš?
Chodím na víceletý gymnázium. Tak nějak se ode mě očekává, že takovýhle základní věci budu vědět. A mimochodem, podle egyptskýho horoskopu jsem Sutech, tudíž Hora mám od přírody nerada.
To mě nepřekvapuje. Horus prokázal světu ohromnou služby, když tě..teda, když Sutecha zničil. Proto je někdy považován za nejvyššího boha.
Mimochodem, proč jste se vy faraoni vlastně nepovažovali za ztělesnění Ra?
Nepopírám, že někteří to dělali. Ale podle mě to byl projev samolibosti a zbytečně vysokého sebevědomí.
Mě přijde samolibý považovat se za jakéhokoliv boha, ale dobře.
Ale já byl ztělesněním Hora! Byl jsem nejmocnější, nejmoudřejší, nejpohlednější...
...a taky samozřejmě nejskromnější, že ano.
Jo. Přesně tak.
To jsem si mohla myslet. Faraoni se teda zřejmě volili podle míry namyšlenosti...
Ááááá, žil jsem před...spoustou tisíc let, čekáš, že si budu pamatovat, jak se faraoni volili? Otec byl faraon, já jsem byl faraon, můj syn byl faraon...aspoň myslím. Už je to fakt dlouho....nemůžeme změnit téma?
Nahoď, já chytám.
Hm..fajn, tak třeba - v čem spočívá ten legrační svátek, kterej nazýváte Vánoce?
Spočívá ve slavení narození Ježíše Krista.
Nejsem si jistý, jestli vím, kdo to byl.
Jeden chlap, ve kterýho nevěřím. A vůbec se nenarodil v zimě , mimochodem.
Tak proč se to v zimě slaví?
Nevím, prostě to tak někdo vymyslel a hotovo.
To mu jako obětujete nebo co? Hele, čemu se tlemíš?
Sorry, ale tvoje faraonský myšlenkový pochody mě mírně rozesmívají.
Ts.
Hele neurážej se, víš, že to nesnáším. Neobětujeme mu. Je to součást monoteismu, syn boží, spasitel a já nevim co všechno ještě. Údajně nosí dětem dárečky, který si ty děti napíšou na dopis. Ten dopis strčí za okno, Ježíšek si ho vezme a pak jim to, co chtějí, nadělí pod stromeček.
Stromeček? To slavíte v lese ?
Ne, až tak to nehrotíme. V každé rodině je smrček nebo jedlička, na kterou se navěsí všechno blýskavý, co v baráku najdem, ale hlavně tam musí být zvoneček, na kterej ten Ježíšek zazvoní, jakmile vyklopí dárky.
Aha. No, ne že bych se v tom vyznal.
Fajn, zkusím to jinak. Ježíšek není. Nebo možná je, ale rouhodn nenaděluje v zimě, páč se, jak jsem už říkala, nenarodil v zimě. Slavení tohohle super svátku spočívá v tom, že rodiče půl roku dopředu lítají po obchodech, aby sehnaly vytoužené hračky pro své ratolesti a když je neseženou, jdou znovu shánět až těsně před Vánoci, v důsledku čehož je celá republika vzhůru nohama. Vánoce jsou něco jko oficiální svátky stresu a zničených nervů.
Předpokládám, že původně to tak nebylo.
Jo, to předpokládáš správně. Vsadím kanady, že dřív to tak určitě nebylo.
Hej, hej, hej! Co děláš?!
Uklízím tě, lásko.
Cooo?!!!
Lásko říkám i svýmu počítači, nemusíš se děsit.
Jo, dobrý...éé a kam mě jako uklízíš? Cože? Do šuplíku pod postel?! Ne! Tam ne! Jsou tam pavouci!
Kdyby tam byli, věř, že bych na té posteli nespala.
Ale stejně! Já tam nechci...nechci tam...ne...nééé! Okamžitě mě vytáhni!
Proč, co se ti tam nelíbí? Ne snad, že bych měla v lánu tě vytahovat...
Je to hrozně klaustrofobní, mám z toho husí kůži.
Nemáš. Jseš obrázek na puzzlích, tudíž je to prakticky i teoreticky neproveditelný.
Tohle téma jsme vyřešili minule!
Fakt? To bych neřekla.
Mně se tu nelíbí!
Zvykneš si. A po Vánocích tě vydělám...asi.
Do té doby se tady zcvoknu!
Hele, poslouchej mě teď velice dobře, ty faraonskej ufňukanče! Přijede k nám babi a dede a dede má neskutečnou schopnost do všeho rejpat. Jsem si jistá, že by začal rejpat i do tebe, tudíž tenhle prozatímní stav je jen pro tvoje dobro!
Tohle prostě nemá chybu. Jsem jeden z nejmocnějších faraonů, jaký se kdy objevil v Egyptě a skončím v šuplíku pod postelí jakési pubertální slečny, co mi tady teď vykládá pohádky o tom, že je to jen pro moje dobro!Víš, čím jsem si jistý já? Že bych si s tvým dědečkem v pohodě poradil!
Jo? A co bys udělal? Přejel ho bojovým vozem?!
Teď jsem uražen.
Na cti nebo na těle?
Na obojím!

Bolavá musí být každá dobrá duše, když....

20. prosince 2010 v 18:25 | moi
Jsou lidé, kteří mají doopravdy všechno.
Pak jsou lidé, kteří se domnívají, že mají všechno.
Pak jsou lidé, kteří něco mají, něco ne a buď se ženou za tím co nemají, nebo na to kašlou.
A pak jsou lidé, kteří nemají nic a celý jejich život je jedna velká bolest na duši.

Mnohdy si to ani neuvědomují, vlastně bych řekla, že si to neuvědomují z devadesáti procent, prostě to berou jako holý fakt, že se tak narodili a pokud jim bude osud přát, vyvine se to příznivým směrem a tím to končí.
Ano, myslím africké děti, postižené, bezdomovce a podobné nechtěné děti osudu. Nehodlám tu na vás chrlit klišé, jak ubozí a nešťastní tvorové to jsou, nesnáším kydy tohohhle typu. Všichni ví, jak na tom ty lidi jsou, ale jenom málokdo je ochotný s tím něco opravdu dělat. Což mě naučilo cynickému postoji "proč bych se o ně měla starat, nejsem na jejich místě". Ne, nejsem. A kdybych náhodou byla (jakože to asi brzo přijde), věděla bych právě tak, jak vím teď, jak to chodí se všema těma charitama a sbírkama a fondama. Tři čtvrtiny z nich jsou prachsprostej podvod. A jak jsem na to přišla?
Jednoduše, přátelé. Nemůžu ani projít Myšou ďurou (podchod v Brně), aniž bych nenarazila na pět šest studentů s plechovkama. Nemůžu projít Českou, aniž bych nenarazila na dvanáct, třináct studentů s plechovkama. Nemůžu strávit den v Brně, aniž bych jich nepotkala padesát!!
Pokud ve středu Brna je jich padesát, ve středu Prahy jich bude tak milion. Nemluvě o dalších městech v téhle super republice. Kdyby ty peníze šly opravdu jenom na pomoc potřebným, musely by být vidět výsledky. A ony nejsou.
Je to svým způsobem i moje bolest na duši. Z toho, že jsou na světě lidi, kterým neni blbý vydělávat na neštěstí druhých. Že jsou na světě lidi, kterým není blbý kupovat zámky a pozemky v hodnotě miliard dolarů a korun a já nevim čeho, třeba sestercií, přestože moc dobře ví, že na světě nejsou jenom pracháči.
Tihle ať přispívají na charitu, utáhnou si opasky a pomůžou! Když může pomáhat běžnej občan s průměrným platem ubohých dvanáct tisíc, tak můžou i oni. Jenže to by se museli vzdát svých plných koryt. To je zase jejich "bolest" na duši.

Já už nepomáhám. Nenechám ze sebe dělat vola. Klidně si to vyložte tak, že nejsem dobrá duše. (a taky jsem se za ni nikdy nepovažovala, jsem hrozně sobecká, cynická a když něco chci, jdu přes mrtvoly...ale o tom jindy)

Ehm..co? Titulek? Já nevim...

19. prosince 2010 v 17:36 | moi |  Výlevy mojí existence
Vypadá to, že psaní článků o naprostým hovně je v poslední době moje životní poslání, nicméně mě to baví takže toho ne a nenechám.

Zheblo mi icq. Totálně. Nevim proč, nevim kdy, nevim, na jak dlouho, ale prostě je dead. Jane ze mě musel chytat amok, když jsem byla online a neodpovídala a jakože jsem online byla, celej den dneska.

Měla bch se učit. To je překvápko, co? A víte co? Já na peču. Nebudu se biflovat nějaký podělný nerovnice či co tři dny před Vánocema. To je taky překvápko.

Dneska jsem skenovala svoje veledílo. To je prokletí dvou počítačů v rodině. No, i když - nazývat ten druhej kompl komplem je zřejmě urážka všech počítačových technologií, poněvadž tam nefunguje jednoduše nic. Kdysi dávno, když ještě fakčil aspoň Word, jsem tam přepsala většinu své slátaniny, kterou hodlám časem vydat a pěkně se na tom napakovat (móóóc dobrej vtip). Jenže jsem to i vytiskla. Což byla právě ta chyba. Nemám žádnou možnost, jak to ze starýho komplu dostat do toho novýho, poněvadž ten krám nemá ani díru na flashku. Tím pádem jsem si to trpělivě naskenovala a uložila v jakýmsi aspoň trochu přijatelným formátu a mám toho až po krk!

Začla jsem teda číst tu Lásku v Ritzu. neni to šptný, soudě podle té první kapitoly, na to, že je to brak natištěnej na nejlevnějším dostupným papíře.- Barbara Cartlandová má takovej sympatickej sloh bez zbytečných kudrlinek. Akorát na spaní.

Začla jsem se taky dívat na anime seriál Hellsing. Ne proto, že by mě nějak extra zajímala zápletka, ale čistě a jedině kvůli Alucardovi. Ten upejr je tak slavnej, že má i profil na Wikipediích (to je fakt výhra teda). Přečtěte si jeho jméno pozpátku a pak mi řekněte, že ste o něm nikdy neslyšeli.
Má červenej kabát, červenej klobouk, oranžový brejle. Miluju červenou (ČERVENOU Swee, ne červenýho!!!!), takže prostě ideální stav - upír v červené. Kdyby nebyl kreslenej, tak si ho vezmu (promiň, Freddy). A taky má úplně super kvéry...

Bratr pořád všude vidí čerty a Ježíšky. Už mě to fakt se*e.
yb
Hihi, z tohohle fakt nemůžu...
gjk
yb
A tohle je prostě dokonalý XD.

Zdrrrrrrrrrrrrrrrrroje: Google, Google, Deviant Art



Kterak se faraon uráčil k plebejce promluviti

19. prosince 2010 v 14:10 | moi |  Anorganické výlevy
Přichází výlev jedné samomluvou trpící bytosti, která je na tom natolik špatně, že si povídá s puzzlama. Tahle- Ramses, divná- já.

Konečně jsi doma. To, co se tady děje....
Mohl sis už zvyknout.
Nemohl.
Ale mohl. Jestli čekáš, že tě budou všichni všude pořád jenom uctívat, tak jseš sto let za opicema.
Nepotřebuju, aby mě někdo uctíval. Stačí mi jenom trochu důstojnější...umístění, než je jakási deska, o kterou se ještě navíc musím dělit s tvým skicákem.
Být na jedné desce s mým skicákem by měl být čest.
Tak leda pro ten skicák.
Pro ten je to spíš utrpení. Musíš mít problém úplně se vším?
Jsem faraon! Jsem rozmazlenej!
Nejsi faraon. Jsi jenom obrázek na puzzlích, chápeš?
Nejsem obrázek na puzzlích! Jsem faraon a hotovo. To jenom někdo zneužil obrazu mé božské tváře a vydělal na tom.
Vždyť ani nevíš, kolikátej Ramses jseš.
Na tom nezáleží! Ramsesové byli vždy ti nejlepší z faraonů, ať už měli za jménem jakoukoliv číslovku...ale máš nějakou teorii ohledně té MÉ číslovky, že jo?
Tebe to štve, co?
Ne. jenom chci mít jasno.
Štve tě to,
Neštve!
Štve.
Neštve!
Štve a štve a štve!
Neštve a neštve a neštve...no, možná trochu. Ale jenom trošičku. Takže?
Co takže?
Tvoje teorie.
A kouzelný slovíčko?
Prosím.
Ne-e.
Jak ne-e? A jo, já zapomněl - cheesburger.
Hamburger. Moje teorie zní, že jsi OBRÁZEK...
Nejsem obrázek, sakra!
Kleješ jak křesťan, haha. Jsi obrázek Ramsese II.
Hm, jeden z prvních Ramsesů?
Očividně. Nechci ti zvedat sebevědomí, na puzzle ho máš vysoký ažaž, ale pokud jsi to opravdu ty, pak ti říkali Veliký. Byl jsi skvělej politik.
A vyhrál jsem bitvu u Kadeše, na to nezapomeň.
Právě že tu jsi projel.
Cože? Vyloučeno!
Prohrál jsi a protože ti tvoje pýcha a politický postavení to přiznat, všude jsi roztroubil, že Egypt zvítězil.
Ach tak.
Jak se říká?
Děk- éé, teda chickenburger.
Víš co? Musím uznat, že hovorová čeština ti jde skvěle. No. takže co se tu dělo tak hroznýho, že to tvoje božské oči nemohly déle snášet?
Rád bych tě upozornil, že moje božské oči jsou pořád ještě v krabici.
Obrazně řečeno.
Aha. No...tvůj pokoj byl očividně debordelizován.
Skvělý, toho jsem si všimla taky. Co je na tom tak hroznýho?
Hrozný na tom je, že jsem byl poněkolikráte za tento den na pokraji rozpadu a tvoje matka na mě málem položila vysavač!
Cože?! Vysavač?! Na tebe?!!! ne snad, že bych ta lpěla na tvé osobě, ale dalo mi dost práce složit ten kus, co už je složenej a nikdo na něj nebude stavět vysavač!
Mluvíš mi z duše.
Proto chci k Vánocům tvou mumii.
Ééééé...co? Mou MUMII?!
Jo. Jednak by sem matka nelezla, protože (a to si neber osobně) by se jí ten pohled hnusil a štítila by se tě.
To nebylo moc taktní.
Já nikdy nejsem taktní. Moje kámošky ti to dosvědčí. No a zadruhé, budil bys mnohem větší respekt jako mumie, než jako polosložený puzzle. Navíc bys nebyl rovnej a nikdo by na tebe tím pádem nemohl postavit vysavač. Věř mi, být mumie je velice výhodné.
To je to fakt tak hrozný?
Klídek. Já kdybych ve čtyřiceti vypadala jako ty po třech tisících letech...asi, tak se nosím jak Karolina Kurková na přehlídce spodního prádla. Jsi zachovalej dědula, neboj.
Mám to brát jako kompliment?
Jestli chceš...jdu se převlíct.
Dočkám se někdy toho, že nebudu v krabici, až se budeš převlíkat?
Jestli budeš takhle mluvit, tak ne, tím si buď jistej!

Vánoční zázrak? Ne, předvánoční úklid...

18. prosince 2010 v 15:37 | moi |  Výlevy mojí existence
Stalo se neuvěřitelné - já mám knihovnu. Nejen tu skříň, ale dokonce v ní i něco je! Krom starých sešitů ze školy (v jednom je moje historicky první dvojka), nějakých atlasů a encyklopedií tam jsou ale hotové poklady. Knížky, ze kterých šílím nadšením a nemůžu se dočkat, až si je přečtu.

Bábi z tátovy strany byla totálně závislá na Večerech pod lampou a podobných slaďácích a my po ní zdědili 3 ohromné krabice plné takovýhle nesmyslů. Krom toho, dobrá polovina knížek v její knihovně byla taky tohohle rázu a většina z nich se teď přestěhovala do MÉ knihovny. Hodlám to číst před spaním, aby to bylo stylový. Přestože jsem byla ještě nedávno rozhodnutá nečíst nic tohohle typu (poněvadž, co si budeme nalhávat, je to všechno na jedno brdo, akorát s jiným namakaným borcem na titulní straně), po šestnáctinách jsem nějak moc změnila a dokonce se na to i docela těším. Dneska začnu Láskou v Ritzu XD.

Abyste si to špatně nevyložili, já nemám jenom samý románky. Ty knížky, ze kterých tady skáču nadšením do stropu jsou Paměti kata Mydláře, který jsem četla poprvé v osmi letech a až teď mám možnost přečíst si je znova, Tolstoj, Hrabě Monte Christo (konečně!!!!!) a Tři mušketýři a Tři mušketýři po dvaceti letech a ještě asi miliarda dalších. Myslím, že máma udělala osudovou chybu, když to všechno nastěhovala ke mě. Jestli před tím jsem ji svým knihomolstvím přiváděla k šílenství, tak teď zřejmě vyletí z kůže.

Celá horní polička je zaskládaná "totalitními" módními časopisy, co stály deset kaček a dnes byste je pořídili tak za sedmdesát. Jen tak jsem namátkou pár otevřela a musím říct, že jsou tam fakt luxusní hadry. Už vidím, jak mě bude hrozně sejřit, že nemůžu nikde sehnat ty nádherný plesový šaty, co se nosily v -átých letech...

Za doprovodu keců o výbavě a o tom, že už bych se mohla vdávat se nastěhovaly do mýho království taky spousty sešitových kuchařek. Mami dokonce slavnostně prohlásila, že už bych konečně mohla začít vařit. Hurá, už po šesti letech, co se chci učit vařit, se k tomu možná dostanu...

Takže jsem to vzala jako takovej dárek k Vánocům, koneckonců - chtěla jsem knížku a dostala jich milion. Sice ne zrovna aktuálních, ale co. Knížka jako knížka a navíc, myslím, že ta polorozpadlá série Káji Maříka už má dokonce historickou hodnotu.

A taky jsem se rozhodla (bacha na mě!), že budu hodná holčička, minimálně přes celý vánoční prázdniny. Ono to teda závisí hlavně na chování našich, ale když mě ta svatozář tak sluší....

Odin s váma, Sauronek taky a klidně i Loki, jestli chcete!
Moi Keiniku Sang (haha, pořád jsem na větvi z toho znovunalezenýho jména XD XD)

Donnie

18. prosince 2010 v 12:11 | moi |  Anorganické výlevy
Donnie je můj komplík - case, monitor, klávesnice a myš. Legrační je, že jednotlivé jeho části se velice rády hádají, bohužel taky velice nahlas. Když to na ně přijde, bolí mě hlava ještě měsíc.
Donnie je ještě celkem mladý, jsem jeho hrdou majitelkou teprve pár měsíců...no, možná to už bude rok. Nutno podotknout, že Donnie má naprostý přehled o všem, co se v naší úžasné domácnosti děje, poněvadž mě i ostatní neustále sleduje svým "božským" okem - webkamerou. Ona se sice tváří, jako že je vypnutá, ale já vím svoje.
Nevím, po kom to má, nicméně je to patrně nejurejpanější kompl v celým vesmíru. Nikdy mě nezapomene upozornit, že bych se měla učit a ne psát na blog, že bych se měla učit a ne čumět na Pána prstenů, že bych se měla učit a ne sjíždět videa na Youtubku. Taky se hrozně rozčiluje, když místo něj pozdravím Viktora nebo Sauronka, podle toho, koho mám zrovna na ploše.
Donnieho součástí jsou i repráky Reiny a Amon (neptejte se mě, proč jsem je pojemnovala zrovna po dvou válečných zločincích, já to nevím) a modem Friedrich (jejda...další válečný zločinec...). A Amon věčně nefunguje., vetšinou má přivřenej kábl pod stolem XD.

tsex
gjk
yb
gjk

Hel

18. prosince 2010 v 11:42 | moi |  Anorganické výlevy
Tuhle dokonalost mi vybral otec. Seznamte se s mou milovanou MP4 jménem Hel(a). Narozdíl ode mě má hudební sluch, takže mě upozorní, když se chystám stáhnout si nějakou sračku. U filmů je hrozně vybíravá, polovina jich na ní  nejede, čímž mě neskutečně prudí, ale má úžasnou schopnost si mě okamžitě udobřit.
Celkem se kamarádí s Jane Wednesday. Každý úterý Jane Helu půjčuju, aby se nenudila, než jí začne zpěv nebo co. Nicméně Helinka si v poslední době stěžuje, že jí Jane vždycky hrozně zapatle displej. To nebude ani tak Jane jako spíš ím, že já nejsem stavu Hele ten displej umýt, no ale to je fuk.
Co se mezianorganických vztahů týče, Hela je diplomatka a nikdy nic neřeší rvačkou, maximálně se urazí. Billy na ni zpočátku straně žárlil, ale když jsem ho ujistila, že je pořád můj mobílek ze všech nejmilejší a že až umře, dostane se mu luxusního obřadu (hodlám ho pohřbít do šuplíku s ponožkama, ha), bylo to v poho.
Horší je, že Hele přestávají fungovat sluchátka a ona je celá nešťastná, že pak bude k ničemu, protože bez sluchátek je ten zvuk fakt slabej. Musím jí pak co nejrychlejí sehnat nový, poněvadž já jsem závislák a kdyby mi MP4 spáchala sebevraždu kvůli pocitu méněcennosti, asi bych to nepřežila.
yb

Midgardův jed je proti tomuhle břídil

17. prosince 2010 v 19:47 | moi |  Výlevy mojí existence

Upozornění:  Opět budu sprostá a opět píšu svůj názor.

Stream je zdroj opravdu užitečných věcí....
Pro Lokiho, tímhle si necháme zamořovat planetu? Na co je ten váš slavnej Facebook? Na šíření virů, co vám kompl vyřídí za dva týdny? Na to, aby svět věděl, kolik takových vymaštěnců se potuluje po světě? Nebo má snad někdo tolik času, že potřebuje něco, co by ho sežralo a tak si vymyslel Facebook?

Nikdo na světě si nedovede představit, jak já ty kravky nenávidím! Zkuste mi někdo říct, že je to závist a pošlu vás k čertu rychlostí světla! Kdybych mohla, pěstí jim ty vymatlaný xichty rozmašíruju tak, že z nich zbyde jenom dutá palice a v ní sračka z krve a kostí! Aspoň napodobenina mozku, no ne?
Ani Jar nepění tolik, jako moje žluč, když vidím jistou mladou dámu z naší vesnice. Samozřejmě je děsně cool a trendy a v šatníku má patnáctery úzký džíny a vlasy nosí tak vysoko, že vypadá, jak kdyby měla nádor. Nastupuje do autobusu, důležitě klape botama na dvoucentimetrovým podpatku a všechny sjíždí pohledem "To jsu borka co? Na mě nemáš, ubožáku!" a přitom na těch rádpoby podpatcích chodí jak posraná!

Nenávidím je. Nacisti by měli vstát z mrtvých a všechny tyhle píče poslat do plynu místo nevinných Židů!

Jo, ještě k tomu nadpisu - Midgard byl had, který se stal hlavní součástí Lokiho trestu - jed z jeho tlamy kapal Lokimu do tváře. I kyselina chlorovodíková je celkem nepříjemná, takže tohle muselo bejt fakt bezva...
Ale já mám jinej návrh, Odine. Co takhle zavřít tvýho neposlušnýho pokrevního bratra do jednoho baráku s bandou těhle ...nějak nenacházím výraz, kterým bych je popsala...? Buď se do dvou dnů udusí deodorantama (trapná smrt pro boha) nebo se zblázní a pokud to přežije bez újmy na fyzickém či duševní zdraví, buď si stopro jistej, že bude tak svatej, až mu z toho naroste svatozář!

Žblept, žblept, žblept...

16. prosince 2010 v 20:09 | moi |  Výlevy mojí existence
Dneska byla místo těláku přednáška. Upřímně se divím, že pan Hilský sebral odvahu přijet do naší školy ještě jednou. Minule rozpitvával Sonety, dneska Shakespearovy padouchy. Měla jsem to z první ruky, poněvadž jsem si sedla do první řady v domění, že si sedám do druhé, no to je jedno. Moje černá dušička se ale stejně tetelila, protože já Shakespeara prostě žeru a hotovo a pokud jde o záporáky, no známe víme, ne?
Detailního šťourání ve vnitřnostech svýho charakteru se dočkali Ríša III a Jago. Že je Richard mizera světovýho formátu, to ví snad každej, ale překvapilo mě, že za mizeru světovýho formátu označil i Jaga, protože - on mi nepřišel až tak zlej. Přestože jsem při čtení Othella byla schopná jenom zírat, jakto, že mu to neni ani trochu blbý, ruinovat život všem kolem sebe, nezírala jsem dost. Jago má po dnešku úplně jiný rozměr. Umělec zla, řekl pan Hilský. Jo. Totální.
Co mě na té přednášce ale absolutně iritovalo, byla zmínka o Machiavellim v každé druhé větě. Se Sweeneou jsme se tam svorně tlemily, poněvadž obě hltáme Alchymistu, Vědmu, Čaroděje a hodláme zhltnout i Zaříkávače, sotva ho Sweenee donese Ježíšek.

Haha. To jsem fakt parádně začla. Bez úvodu tady chrlím kecy o přednášce a nezajímá mě, že nikdo neví vo co go, no tom jsem celá já.

Dost bol'o keců o něčom! Teď začnú kecy o ničom!

Víte, proč se háže mejdlo do gejzíru? Aby se gejzír naštval.

Dneska jsem si připadala jako menší dement, poněvadž teplákoměr na mě řval, že je mínus devět stupňů a tím pádem můj plán jít jenom v kalhotovým kostýmu se hezky rychle odstěhoval do sraček. Místo toho jsem šla v sukňovým, haha.

Za tři minuty a pětatřicet vteřin se mi stáhne Titus, na doporučení pana Hilskýho jsem se podívala na trailer a protože jsem ta zahlédla xichtík Alana Cumminga, stahuju jako o život. Navíc to vypadá, že to bude celkem zajímavej výtvor.

Nevíte, kde prodávají džiny?

Ne? Proč mě to nepřekvapuje...a džin?

Húúúúú, tohle kandiduje na post Nuda Století. Snad ndeska stvořím ještě něco poněkud...duchaplnějšího.

Joa mimochodem, našla jsem tu ztracenou půku přezdívky, zmiňovala jsem se o ní? ne? Aha. No, totiž moje "jméno" Moi Sang není úplný, zbývá ještě jedno křestní jméno, který jsem ale vždycky používala hrozně málo. A teď, voilá, jsem vyhrabala starej deník (nechápu, jak jsem kdy mohla psát takový kokotiny) a tam to máme, modré na bílém, takže dneska vás všechny nemiluje Moi Sang, ale

Moi Keiniku Sang!

Muhahahahaaaaaaaaaaaa!!!!!!!!!!


Co chci, to chci...a že to nedostanu? No a?!

14. prosince 2010 v 20:00 | moi
Milý Fenrisku (Fenris je synem boha vší mizérie Lokiho, chápete? Takže předpokládám, že dárečky nosí nám polyteistů on nebo přinejmenším někdo takový),
moc bych si přála najít pod stromečkem
  • džina..aspoň džina, když už ne ifríta. Márida nechci.
  • Jurský park
  • hlavu Paris Hiltonové nebo Agáty Hanychové
  • ty hlavy radši obě
  • pár kilo navíc pro matku
  • pár kilo navíc pro bratra
  • GILOTINU!!!!!
  • Petronia Artbitra
  • mumii Ramsese Jednokolikátýho
  • upíra
  • telefonní číslo do Asgardu
  • soukromý e-mail Ralpha Fiennese a Christopha Waltze
  • mozek
  • hodně cihel
  • samopal
  • mačetu
  • Bludnýho Holanďana
  • samozřejmě včetně Davyho Jonese!!!
  • Severní moře
  • barevný punčochy a tričko s Tarjou
Jsem úplně normální, děkuji za optání. Chtěla bych toho ještě spoustu, nicméně nehodlám tu být do Vánoc...

A teď abych se dostala k tomu, proč chci

Džina - nudím se a džinové jsou prostě nejlepší. Sotva jsem po Bartimaeově trilogii překousla, že prostě džin nejde zabalit do krabice a převázt mašličkou, objeví se Kuroshitsuji a já chci toho džina zase...zdůrazňuju, že džina, ne démona, nenechám si sežrat duši!

Jurský park - miluju dinoše. Tečka.

Hlavy - jednoduše proto, že trapnost těchto dívčích idolů už přestává být snesitelná.

Kila - protože bych je mohla darovat já a martka i bratr to velice nutně potřebují.

Gilotinu - nemám přes co přehazovat oblečení a peřiny, chápete?

Petronia - protože Petronius je prostě geniální, ale to už všichni víme. Někdo za mě přemýšlet musí...

Ramsese - protože jsem na Ramsesovce totálně úchylná a přijde mi lepší povídat si s mrtvolou toho faraona, než s jeho obrázkem na puzzlích...

Upíra - moje "příjmení " Sang vzniklo ze slova  sangue, což je galicijsky krev. už chápete, proč chci upíra?

Telefonní číslo do Asgardu - abych si mohla občas pokecat s Lokim

E-maily - protože Ralphie je nejlepší (skoro) a Waltz má mooooc hezký oči...dobrý, jsem v poho.

Mozek- musím to vysvětlovat? Já myslim, že ani ne, ne? Co? Jo? Smola....

Hodně cihel - abych mohla zazdít ty dveře, co otec před nedávnem vyboural a mě ti paraziti, kteří se rodinou ráčí nazývati, přestali do pokoje lézti!

Samopal - pro případ, že bych nedostala cihly....

Mačetu - pro ppřípad, že bych nedostala ani cihly ani samopal...

Bludnýho Holanďana - protože je moc hezká lodičkáááá!!!!!

Davyho Jonese - protože tu moc hezkou lodičku musí někdo řídit...

Severní moře -  protože ta moc hezká lodička musí mít kde jezdit a navíc je tam Rádio Rock, loď plná chlastu, drog, sexu a zábavnejch existencí...

Barevný punčochy a tričko s Tarjou - prostě proto.

Bezva.

A z těch věcí, který bych teoreticky "dostat" mohla, bych chtěla trochu pochopení, pár kilo dolů, trochu míň dioptrií, zlepšení rodinných vztahů, vyřešení bratrovejch psychosomatickejch poruch, otcovy nadváhy a matčiny anorexie...no, myslim, že to dostanu spíš ten mobil na Odina. Na Lokiho, sorry.

Jo a taky bych chtěla konečně dopsat Bábu a Asgard a vydat to a mít z toho spoustu prachů a natočit pár filmů a z toho mít taky spoustu prachů, odstěhovat se do Hollywoodu...hele, stačí. Ten mobil se pořád zdá být ta nejreálnější možnost.

Vánoce jsou svátky míru, radši ať mám v hlavě díru...

Miluju Vánoce, na Ježíška už sice nevěřím, ale i tak. Kolem dárků jsem hrozně rozdávačná, nejradši bych každýmu dala celej svět, jenže - nejsou prachy. Zásadní problém Vánoc je, že prostě nemám prachy.
Hrozně mě štve, že Vánoce jsou v poslední době především o penězích. Rodinnou pohodu si totiž nikde nekoupíte a stromek za deset litrů s ozdobama za patnáct ji nevytvoří.

A jéje, začínám chrlit klišé. Jdu se podívat na Aukro, jestli tam někdo nedraží džina nebo gilotinu...

Odin s vámi, adios!

Kekkyoku no tokoro, watashi wa shitsujida

14. prosince 2010 v 19:35 | moi |  Filmy a seriály - druhá z podstat mé existence
První série toho seriálu vznikla v roce 2008, druhá p něco později. Nějakým omylem jsem kdesi viděla tuším třetí díl té první a začalo mě to zajímat, protože to vypadalo jako náramná prča. Jenže jakmile se mMoi začne o něco zajímat, okamžitě to není k sehnání. Klasika.
Takže jsem na to tak nějak zapomněla. Na tomhle stylu neujíždím, neuctívám jeho tvůrce ani nic podobného, jenom se netajím tím, že se mi líbí a vždycky se mi líbil.
A najednou si tak vlezu na Blog.cz a v autorským klubu vidím, že blogerka Jasmina napsala článek o něčem, co se podezřele podobá názvu onoho záhadného seriálu...

Ehm, moment. Tohle je nějakej ERROR.

Proč mi nikdo neřek, že jsem neřekla, o čem mluvím?

Fajn, tak jen tak pro pořádek, mluvím o

Kuroshitsuji

Japonský animovaný seriál...haha.
No a vo co tam tak asi go. Vcelku vo nic, abych pravdu řekla, vlastně se tam jenom jeden dvanáctiletej hrabě pokouší pomstít svoje rodiče za pomoci kurevsky okouzlujícího démona, kterej má ve finále sežrat...pardon, pohltit jeho duši. A víc vám neřeknu, i tak je todle jeden velkej spoiler...

Tákže se vrhneme na postavýýýý!!!
fchnm
Áno, náš štramák Sebby, kterej má jednu jedinou chybičku a totiž že je kreslenej. Onen démon, s nímž Ciel (to je ten dvanáctiletej kluk) uzavřel kontrakt. Popravdě řečeno, s takovým démonem bych uzavřela kontrakt taky - věřili byste tomu, že si ten prcek bez Sebastiana ani nezaváže tkaničky? Když pak na věc přijde, je to pro něj obrovskej problém...
Nicméně Sebby ze sebe nechá v klídku dělat blbce a za to mi přijde jedna duše dost málo. Ciel by měl mít aspoň dvě. Nebo radši tři...
Takže Sebastian si v klidu chodí po panství svého pána, zuastává funkci kuchaře, uklízečky, vychovatelky a nejlepšího kámoše a celou tu dobu se tváří takovým tím stylem "vy všichni jste blázni, jenom já jsem letadlo" a je to bezva. Absolutně z něj nemůžu, jak je mým hodně blbým zvykem. Protože Sebby je prostě Sebby.

gjk
Dvanáctiletý hrabě, vlastník továrny na  hračky (hu, sen každýho mrněte!). Zamordovali mu rodiče, takže se z Ciela stal naprostej emáč, kterej se prakticky celou dobu tváří, jako by mu ulítly včely. A když se směje, rozhodně ne něčemu vtipnému (aspoň mě nepřijde připálený lidský maso vtipný...).
Vypadá ovšem velice stylově, s tou páskou přes oko (má v něm jakejsi pentagram, či co, Sebby ho má na ruce), zvlášť ve společnosti své růžové blonďaté snoubenky Elizabeth, která se ho marně snaží rozesmát. Mnohem častěji se stává, že on ji rozbrečí...
A mimochodem, nikdy před ním neberte na lehkou váhu deskové hry. Ciel je bere mrtvolně vážně.

gjk
Tahle...věc je jedno velký OMG (a to to ani nepoužívám!). Zaprvé, je to chlap, přestože v těch kulatých brýlích vypadá jako šprtka z Harvardu. Zadruhé, je celej hotovej ze Sebastiana a když říkám hotovej, tak myslím hotovej. Za třetí, je to Smrtka. Skvělý. nemůžu se dočkat, až si pro mě přijde Smrtka, co miluje červenou a bude mi cestou do Helheimu vykládat, že je herčka a že Sebastian je prostě ten nejvíc sexy (jak kdybych to nevěděla XD).
Bezva, takže tohle je Grell, naoko nemožnej komorník (nedělám si iluze, že jako komorník by byl MOŽNEJ), ve skutečnosti pravděpodobně bisexuální Smrtka, co všem posílá pusinky a srdíčka, kosí duše viktoriánskou motorovou pilou a pak se diví, že ho (nebo ji? Já nevim! Je to TO a hotovo!) degradovali...

yb
Tohle není hlavní postava, možná dokonce ani vedlejší, prostě tam jenom je, ale já z něj nemůžu a to je hlavní. Tohle je Hrobař. Vytlemenějšího undertakera jste v životě neviděli, tím si buďte jistí. Kašle na peníze, informace (a možná i ty rakve, když o tom tak přemýšlím) prodává ze zásady za smích. Jinak řečeno, pokud ho rozesmějete, rozkrájí se pro vás ( vypadá to, že už se pro někoho rozkrájel, všechny ty jizvy...). Nutno podotknout, že když už se Hrobař směje, většinou se směje tak, že padá cedule nad vchodem. Super, ne?
Jo! A málem bych zapomněla - on je taky Smrtka.

Muhehe, díky těm obrázkům vypadá ten článek táááák dlouhej...no, i tak mi zbyla ještě asi triliarda postav, ale Moi je zkrátka příliš líná na to, aby je sem napsala všechny...no, klasika, ne? Pořídím si na to démona, muhahahaha!!!!!


Teorie pršení do tatranek a neřešitelný problém

10. prosince 2010 v 19:00 | moi |  Výlevy našich existencí
Konečně jsem vymyslela svou geniální teorii. Vznikla asi během deseti vteřin, kdy jsem ze sebe vychrlila spoustu slov (z nichž většina označovala vulgárním výrazem vylučování druhým koncem těla) a zjistila jsem, že je hotovo.

"Čím víc prší do tatranky, tím míň je tatranka poživatelná a tím víc jste nas*aní. Čím víc jste nas*aní, tím víc potřebujete uvolnit endorfiny a tím větší máte chuť na tatranku, jenže tatranka je nepoživatelná, takže jste opět nas*aní. Tudíž z celé teorie vyplývá  pouze fakt, že jste nas*aní."

Fakt to funguje.

Děcka, ale já mám jako uplně hroznej problém.

Jak známo (a jestli neznámo, tak známo odteď), já pořád něco píšu. Povídky na blog (občas...), jasně, ale hlavně píšu do šuplíku, kterej bych chtěla časem vysypat. A věc, do které vkládám největší naděje, je moje asgardoidní story, v němž mimojiné vystupuje Osud.
Vlastním jménem Evan Wilcox, asi metr dvaadevadesát, pravidelně cvičí, modré vlasy, fialové oči. Morbidní zábavá v nevkusných barevných kombinacích. A vůbec není zamilovaný do naší okouzlující Smrtky...

A teď se naskýtá problém, jestli mám tuhle postavu, do které jsem ze sebe dala nejvíc (ano, Swee, skutečně zrovna do něj, já vim, že to tak nevypadá, koneckonců, je to chlap a tak dále...) a kterou mám asi nejraději z těch, co jsem stvořila, zabít.

Takže dám na názor většiny. Můj volný čas je poněkud omezený (i will kill my mother...grrrr), takže pro dnešek jenom takový menší blábol...a to jsem si myslela, kolik toho dneska nenapíšu...

CRASH a okno je pryč...nebudu přehnaně optimistická

9. prosince 2010 v 20:38 | moi |  Výlevy mojí existence
Muhaha, když máte okno, napište dvouřádkovej článek o tom, že máte okno a okno nebude. To moje vydrželo přesně nechcesemipočítatkolik hodin. Sejří mě jedna věc a to, že opět přidávám do rubriky "Moje kecy". Přidávám do ní pořád a chudinky ostatní rubriky se pak cítí přehlížené a zneuznané.

Rozhodla jsem se vás zase pro jednou zahltit detaily ze svého zbytečného života, který se mezi těmi úžasnými, bohatými a mnohdy ještě zbytečnějšími životy úplně ztratil, haha.

Jak říká náš dějepisář s trávníkem na hlavě, vezmeme to průřezově:

Laborka z chemie

Ano, jsem nucená vstávat ve čtvrt na šest (normálně vstávám až ve třičtvrtě), abych se dozvěděla, co udělá fenoftalein, když ho dvakrát kapnete do roztoku připálené hořčíkové pásky a destilované vody. Zbarví to roztok na růžovo. Já nesnáším fenoftaleinovou růžovou a nesnáším fenoftalein. Obecně vzato se s chemií příliš nekamarádím. Jediný pozitivní poznatek, který jsem si z téhle konkrétní úlohy odnesla je, že až budeme příštět zapalovat pásku, mám si vzít svářečský brejle. Až moc pěkně to svítí.

Jo! A taky jsem se trochu polila kyselinou chlorovodíkovou. jako teda - čekala jsem větší efekt, než že to bude asi dvě vteřiny pálit. Zřejmě jsem se nepolila dost...

Čeják

Ano, všichni byli opět na větvi z mého pronikavého intelektu. Nemůžu za to, že zrovna čtu Sofokla a tím pádem všechno vím (ty jména jsou to jediný, čemu z jeho otřesnýho slohu rozumím). Takže mě celej čeják všichni kolem posílali do háje, ať už sakra držím pec a "co si jako Bábo myslíš, seš nějaká chytrá ne" a milion keců.
Víte, písmenka jsou moc dobrá věc. Nejenže se z nich dají skládat slova (hustý, co?), ale ještě navíc jste díky nim málem geniální. Protože když vím, že ten chlap, co ho po mě chtějí je filozof a začíná a A, výběr se přece jenom zúží...no, v případě Řecka a Říma teda moc ne.

Yippeeee!!!! Volná hodina!

Ano, konečně odměna za to superzábavný ráno. Volná hodiny, strávená ve smradlavé učebně fyziky, kterou používají jenom když v budově A nejde proud, tudíž jsou všechny třídy kaput.
Namísto očekávaného flákání a sauronkování jsem si musela dodělat naprosto dementní úkol do frániny a jako veget jsem měla Sofokla s křupkama.
Kdybste totiž nevěděli - jakože asi nevíte - jsem závislá na křupkách ARO. Náš školník je má v obchůdku jenom za šest korun a já jsem schopná spořádat čtyři balíčky za dvě přestávky. Jestli se někdy fakt vdám, vezmu si....ne, Ara si nevezmu, vezmu si ty křupky. Náhodou si myslím, že arašídová křupka v obleku musí být děsně sexy.

Matika

Jedno velké EHM? . Minulou hodinu jsme psali na násobení lomených výrazů, u kterýho je třeba napsat podmínky, za kterých ten výraz platí. Jenže já byla v minulým životě asi ten šutr, co nám leží před barákem a do toho současnýho jsem si přinesla inteligenci. Mně když to nenapíšete do zadání, tak já tam ty podmínky prostě nedám.
V důsledku čehož pak mám skoro celou písemku dobře, ale stejně mám za tři. Pošlu na ty podmínky Sauronka a bude!!!!

Fránina

Kvíleli jsme koledy - Il est né, le divin Enfant, Petit Papa Noel. Profka chce, aby je naše skupina zakvílela i na vánoční besídce, hm. Jinak se nedělo nic, co by stálo za mou vzácnou pozornost, takže jsem celou dobu dumala, zda zabít nebo nezabít Osud.

Fyzika

Spala jsem. Jako fakt.

A opět jsem kolosálně nachcípanáááááááááááááá...a vůbec se mi to nelíbí, poněvadž zítra se mi bude blbě hrát. Píšu to k fyzice, protože tu rýmu jsem chytla ve fyzice. Předáváme si to se Sweeneou jak štafetu.

Tělák

Kreativita se opět projevila a my hrály (my holky, umím česky...trochu) fotbal. Moje hraní fotbalu vypadalo přibližně tím stylem, že jsem chodila sem a tam po hřišti (podle toho, kde byl zrovna balón)  trousila kecy jako
"Ano, přesně tam jsem to chtěla kopnout...no dobře, tam přesně ne, o kousek vedle."
"Hej, do toho jsem si chtěla kopnout já!"
"Uhni, balóne!"
"Kde je ten balón? Ještě před chvilkou tu byl!"
"Kde je ta brána? Ona mi uhla!"
"Já jdu dom."

Prostě heroická NUDA. ve finále někdo (ne někdo, ten pták, co si tu hraje na profa) vymyslel, že budeme hrát fotbal vsedě, ale jelikož jsem odmítla vytírat podlahu teplákama, seděla jsem pořád na jednom místě a provokativně dělala " óóómmmmmmmmmmmmmm....".

Do prkýnka, to je hodin! Jdu dokoukat ten jeden díl Kuroshitsuji a pak si naházím věci do báglu a adios amigos...ne, tutti frutiiiiiii!!!!!



Kdyby to Sauron viděl, dostane tik

6. prosince 2010 v 18:42 | moi |  Prostě...obrázky?
Jsou to vesměs obrázky z DeviantArtu a kolektivně mě odrovnaly.

Malinkej Sauronek (hele, pořídím si křečka a bude se jmenovat Sauronek!!!)
gjk
On je tak rozkošnej!!!! Já ho chci doma!!! Přečtěte si ty komentáře...chipmunk voice, haha.
yb
Tohle je taky super - nejlíp vypadají asi Elrond a Sauron (ano, to je ta holka dole), i když...trochu mi připomíná učesanýho dikobraza XD.

A z tohohle prosím pěkně úplně nemůžu...chudák Sauronek!
rf
A eště mi zkuste tvrdit, že záporáci nejsou prostě nejlepší...

Moje nová závislost....MEGAzávislost!

5. prosince 2010 v 16:20 | moi
yb

O tomhle geniálním stvoření se ví vcelku houby. Datum narození je spekulativní, o mládí toho taky moc nevíme, Petroniova hvězda začala stoupat až poté, co se stal soudcem krásy na Neronově dvoře. Soudě podle busty to byl charismatický muž, což mu ale nebránilo mít neskutečnou smůlu na ženy. Koneckonců - bylo mu to předpovězeno.
Jakousi první láskou byla jeho přítelkyně z dětství, Flavia Flava. Nevím ani, jestli je historicky doložená, nicméně podle Loukotkové to byla energická blondýnka s velkou zálibou ve střílení z luku. Jakmile ale dospěla, ztratila v Petroniových očích lesk a už to nebyla TA Flavia Flava, kterou znával. Tak jako tak, naučila ho lásce.
Kolem prstu si ho nevědomky omotala i Epicharis, kterou miloval pro její neustálou zasněnost a která se jednoho krásného dne prostě vypařila. Po spoustě let byl svědkem její sebevraždy.
Nejdéle mu to vydrželo pravděpodobně s Nealcé. Koupil ji mezi otroky a dívka si zpočátku udržovala studený odstup, ale pak začala roztávat. Ke konci jejich vztahu s ním Nealcé čeká jeho dítě.
Protože se angažoval na Neronově dvoře, dalo se čekat, že dřív nebo později bude zapleten do spiknutí proti císaři. Posílá Nealcé do rodné Bythýnie (kde byl mimochodem prokonzulem) s vědomím, že ji už nikdy neuvidí.
Podle dobových pramenů byl Petronius vzdělaný, vysoce sociálně inteligetní a vtipný. Byl velkým milovníkem luxusu, kterého ale užíval s mírou a vkusem. Řídily se podle něj módní trendy a jeho zahrady byly skoro krásnější, než císařské. Ohledně parády měl na Neronově dvoře hlavní slovo.
Petroniovi bylo kolem čtyřiceti, když řekl světu adios. Ale protože byl zyklý být středem pozornosti, i svou sebevraždu hodil do velkého stylu - podřezal si žíly a vzápětí si je nechal opět ošetřit. Pak uspořádal ohromnou hostinu, sezval všechny možné i nemožné a zatímco vtipkoval a popíjel drahé víno, uvolňoval si obvazy na zápěstí a postupně pomalu a hlavně se smíchem vykrvácel.
Tomuhle se říká stoická smrt, přátelé a je to jedna z nejkrásnějších sebevražd v dějinách. Zřejmě se isnpiruju...
Zkrátka a dobře, Petronius Arbiter byl barevná osobnost temné doby a až konečně seženu Satirikon, vsadím svoje kanady, že to bude jedna z mých nejoblíbenějších postav historie. A za všechno může Loukotková! Právě přemýšlím, jestli ji mám zabít nebo svatořečit...

Tak Odin s vámi, jdu se dívat na Quo vadis.

Kterak jsme mikulášovali, čertovali, andělovali a vůbec dělali spoustu hovadin...

5. prosince 2010 v 10:54 | moi |  Výlevy našich existencí
Áno, naše třída byla tento rok nemilosrdně vyhnána do pětistupňového mrazu za účelem strašení malých dětiček ve školce nedaleko našeho gymplu. Což samozřejmě obnášelo i věci jako výroba kostýmu, přesvědčivě čertovské brblání a spousta černé a červené na xichtě.
Už ten první bod byl problém. Jako kde mám asi vzí kostým, že jo. Nakonec jsem se stylizovala do ialovorůžovočerné a vypadala jako stylová čertí barbína. Dělat budliky budliky na děti jsem nikdy neuměla, neumím a nikdy umět nebudu, takže to jsem nenápadně vynechala co se barviček týče, můj čertovskej make-up se moc nelišil od toho normálního, takže...

Takže jsme se hezky převlíkli, npajcovali, párkrát se vyfotili a vyrazili na věc. Já ty Mikuláše docela chápu. Oni to mají prostě těžký. Spolužák, co mikulášoval, musel hodinu sedět na prťavé židličce (při jeho mega výšce to muselo bejt fakt terno) a mlít pořád dokola "kohopak to tady máme, Frantíka Opršálka, no nemám tu na tebe samou chválu..." a tak dál a tak dál. Navíc mu v půlce vypadlo sklo z brýlí, prostě zničehonic. Ovšem dětem to ani v nejmenším nezlomilo důvěru v naši opravdovost a někteří dál řvali jako pominutí a věšeli se na paní učitelku, když přišli na řadu. Někteří nešli vůbec. Ono se není moc čemu divit, vzhledem k tomu, že jeden z kluků se rozhodl, že nám to všem prostě natře a bude vypadat naprosto brutálně. Vzhledem k tomu, že našich fotek je plnej FB a navíc si nedělám iluze, že by ho tu někdo poznal, dám sem fotku.
gjk
To za ním je východní čert, kdybyste nevěděli...
Takže kvůli tomuhle fešákovi děti začly vřískat, sotva jsme vlezli do třídy. Bylo to vážně roztomilý, vidět, jak se ty děti k sobě tak tiskou a navzájem se utěšujou...u nás to nikdy nikdo nepraktikoval.
Já jsem v druhé třídě dostala naprosto nezvldatlnej záchvat kašle, víte co, takový to protivný škrábání v krku, který vás nutí kašlat a kašlat a kašlat a kašlat a kašlat a už mě to nebaví psát. Říkala jsem si, že by bylo legrační, kdyby mi najednou vylítly krkem plíce a rozmajzly s tam uprostřed na podlaze.

No a nebyla by to naše třída, kdyby nepadlo pár luxusních hlášek. Například jedna čertice vedle mě neustále říkala ježišmarja. Všechny ale zase utřel náš superčert. To bylo tak:

Mikuláš: ,,Čerte nezvoň s tím řetězem, už mě s tím lezeš na nervy."
Čert: ,,Sorry, Mikuláši."

nebo

Mikuláš: ,,Tys teda hodně zlobil. Až se mi z toho rozpadly brejle."

Mikuláš: ,, To snad neni možný, jeden se kvůli těm fousům ani nenažere."

Anděl (kterýho dělal jeden spolužák) při vyslíkání kostýmu, jehož součástí byl silonky: ,,Konečně se po dlouhé době zase cítím jako muž."

No prostě vyloženě andělský kecy.

Dneska to vypukne u nás doma, jsem zvědvá, jestli někdo přijde. A docela mě deprimujou ty Vánoce, co jsou za dva týdny...

Ne, tohle fakt není šlapka, to je ČERTIK!!!

4. prosince 2010 v 13:55 | moi |  Kresba, malba...a tak vůbec
Tohle jsem vyřízla z jedné společné mikulášovské fotky. K tomu mikulášování se ještě dostanu...možná, ale rozhodně to teda byl nářez.
Úpravy provedené vesměs v jedné supr aplikaci Picnic, kde je ale polovina všech těch vymožeností jenom pro zaregistrované...no, já jsem si vždycky vystačila s málem. A ten sníh je taky umělej, nesněžilo, mimochodem.
fchnm
Co jsem udělala špatně, že se mi to líbí? Možná budu narcistní a dám si to do záhlaví...